Co všechno musí advokát znát, aby vás řádně zastupoval před soudem?

Podle zákona o advokacii vám advokát odpovídá za škodu, kterou vám způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Odpovědnosti se zprostí, jen prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (jde o tzv. objektivní odpovědnost čili za výsledek). Je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody.

Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska, podle něhož je váš advokát povinen chránit a prosazovat vaše práva a oprávněné zájmy. Dále se musí řídit vašimi pokyny, ale jen pokud nejsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem (tj. České advokátní komory). O tom je advokát povinen vás přiměřeně poučit. A dále je advokát při výkonu advokacie povinen jednat čestně a svědomitě. Je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit ve vašem zájmu vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

V čem advokáti chybují

Nesprávný výkon advokacie spočívající např. v nesprávném nebo nevhodně zvoleném způsobu uplatňování vašich práv v soudním řízení je přitom třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru pochybení. Je rozdíl mezi tím, kdy advokát zastává určitý relevantně vyargumentovaný právní názor (který je později soudy odmítnut) a kdy za vás například podá opravný prostředek opožděně, s formálními (technickými) nedostatky.

Na advokáta nelze však klást nepřiměřené požadavky, např. aby v situaci, kdy určitá právní otázka je v právní teorii i praxi sporná, předjímal budoucí vyřešení takové otázky judikaturou (výkladem) vyšších soudů. To je pochopitelné. Ostatně víme, jak rozdílně soudy rozhodují. Už jsme si řekli, že ten, kdo není v soudním sporu úspěšný, a je mu proto uložena náhrada nákladů úspěšnému protivníkovi, tak zaplatí i za pochybení či neznalost, resp. nejednost soudního výkladu.

Proto také Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení (které jsme vám přiblížili v článku Když prohrajete spor, musíte platit i za chyby soudu a soudců) rozhodl, že skutečnost, že jednotlivé soudní instance měly na právní kvalifikaci věci (nějakého soudního sporu) odlišné názory, nemůže být použita pro ospravedlnění aplikace, neboť nelze klást k tíži účastníka řízení skutečnost stojící na straně soudů. S tímto soud odkázal na nález Ústavního soudu.

Soudní spor je loterie?

Vždyť už není třeba zastírat nebo omlouvat novinářskou licencí či literární nadsázkou lakonické vyjádření, že v podstatě každý soudní spor je svého druhu loterií. Takového výroku už se lze dopustit i v odborném článku, vždyť i Nejvyšší soud ČR v rozsudku uvedl: Je třeba vzít v úvahu, že prakticky všechna soudní řízení nesou riziko prohry a nutnosti hrazení nákladů řízení, které nelze předem přesně odhadnout, natož objektivně vyčíslit a prezentovat klientovi, nelze tedy v tomto směru klást nepřiměřené nároky, jež by prakticky znemožnily výkon advokacie. Ani dobrý advokát není vševědoucí.

Zmíněné ospravedlnění umožňuje v odůvodněných případech ustoupit od onoho základního pravidla, že neúspěšný účastník sporu hradí své náklady a ještě podle poměru úspěchu ve věci hradí i náklady úspěšného účastníka na vedení sporu, jak jsme o tom psali v článku Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

Advokát nevěděl, jaké mohou klienti uplatňovat nároky

Jenže my se podíváme na případ, kdy udělal advokát flagrantní, doslova školáckou chybu. Už jsme si přiblížili vícero případů, kdy musel advokát, resp. jeho pojišťovna (to je výhoda advokátů na rozdíl od vinklářů, že jsou povinně pojištěni pro případ odpovědnost za škodu), klienta odškodnit.

Jistý poměrně známý advokát (budiž to svědectvím, že všeobecná známost a vystupování v médiích nezaručují poskytnutí kvalitní právní pomoci) zastupoval klienty, kteří se domáhali soudní cestou slevy z kupní ceny rodinného domu. Jejich žaloba byla a musela být zamítnuta, protože ačkoliv jim skutečně svědčilo právo z titulu neodstranitelnosti vad zakoupeného rodinného domu, zvolili špatnou formulaci.

Požadovali totiž nejprve nikoliv slevu z kupní ceny, nýbrž odstranění vady. Ovšem jednou provedenou volbu nároku z vadného plnění již nelze jednostranně změnit. Podle za léta ustálené judikatury, jakož i odborné právnické literatury, vykoná-li kupující volbu a uplatní jedno z více možných práv, je projevem vůle vázán a nemůže jednostranně volbu práva z odpovědnosti za vady měnit (viz stanovisko Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 30. 12. 1982, Cpj 40/82, dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR).