Hlavní navigace

Co vám musí nahradit při krádeži odložené věci nebo zaparkovaného auta?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

I když někde píší, že za odložené věci neručí, nehleďte na to. Za určitých okolností vám škodu stejně musí nahradit. Podívejte se, kdy na to máte právo.

Doba čtení: 11 minut

Odcizení odložených věcí vám musí nahradit, i když píší Za odložené věci neručíme. A jak je to se zaparkovanými automobily a věcmi v nich?

Ust. § 2945 odst. 1 nového občanského zákoníku (o. z.) o škodě na odložené věci říká, že je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci.

Hradí se i škoda v hlídaných garážích

Stejně tak vám nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství. (Byla-li škoda způsobena na věci odložené v dopravním prostředku hromadné dopravy, nahradí se podle ust. 2945 odst. 3 o. z. jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravního prostředku.) Právní institut náhrady škody na věci odložené poskytuje vám coby návštěvníkům provozů různých služeb ochranu před rizikem vznikajícím v důsledku toho, že jste při návštěvě provozu nuceni odkládat své věci, abyste mohli nabízenou službu využít, a ztrácíte tak svůj přehled a kontrolu nad nimi. Takže každý (zejména kupř. podnikatel, živnostník, osoba samostatně výdělečně činná, veřejná organizace), kdo provozuje činnosti, s nimiž je zpravidla spojeno odkládání věcí (např. restauraci, kavárnu, kadeřnictví, ale též zařízení zdravotnické, školské, kulturní – kupř. divadlo, kino, sportovní – kupř. plavecký bazén, rekreační – kupř. koupaliště, obecně jde o zařízení, u kterých je z podstaty nabízených služeb potřeba, abyste si odložili některé ze svých věcí), odpovídá vám jako návštěvníkům za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se tyto věci obvykle odkládají. Jestliže tedy provozovatel neurčí zvláštní místo k odkládání zavazadel a svršků (např. šatnu, uzamykatelné skříňky), stačí, abyste věci odložili na místě k tomu obvyklém – na volně přístupné věšáky, police atp.

Důležitým předpokladem zmíněné odpovědnosti ve vztahu k provozování garáží a parkovišť je skutečnost, že jde o hlídaný prostor. Způsob střežení ani jeho faktický výkon není významný, důležitá je pouze skutečnost, zda provozovatel takovou službu (střežení) nabízí a vy ji od něj očekáváte. Provozovatelé nehlídaných parkovišť tedy za škodu na odložených věcech neodpovídají.

Jak je to na parkovištích?

Kdy tedy platíte jen za místo k parkování a kdy též za ostrahu? Co všechno musí být splněno, aby šlo o hlídané parkoviště s odpovědností provozovatele za škodu na vozidle? Na tyto otázky již odpověděl podle aktuální právní úpravy novým občanským zákoníkem Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 5758/2015, ze dne 20. 10. 2016, když řešil následující sporný případ: Občan zažaloval okresní město provozující placené oplocené parkoviště o náhradu škody za odcizené vozidlo. Občan dne 6. 3. 2014 v 6:11 hod. zaparkoval na placeném parkovišti charakteru P+R své osobní motorové vozidlo a téhož dne v 16:40 hod. zjistil jeho ztrátu. NS ČR vysvětlil, jaká máme v takové situaci práva, možnosti, zda a kdy máme nárok na odškodnění. Konstatoval, že právní úprava dle (shora uvedeného) ust. § 2945 o. z. zakládá objektivně danou povinnost hradit škodu na věcech odložených při využívání služeb či nabízených aktivit, s jejichž povahou je obvykle spojena dočasná ztráta faktické dispozice s věcí ze strany vlastníka, který je adresátem takových činností. Odpovědnou osobou je provozovatel, jemuž zákon ukládá povinnost hradit škodu bez ohledu na protiprávnost a zavinění (jde o tzv. odpovědnost za výsledek), jsou-li naplněny zákonem stanovené kvalifikované okolnosti, tedy že na věci odložené v místě k tomu určeném (případně pro odkládání obvyklém) vznikla škoda ztrátou, zničením či poškozením.

Obdobně konstruovaná povinnost hradit škodu na vozidlech a jejich příslušenství dopadá na provozovatele hlídaných garáží a zařízení podobného druhu, jestliže ze zařízení příslušného typu bylo odcizeno tam umístěné vozidlo nebo bylo poškozeno. Nejde ovšem o všechna parkoviště, garáže či jiné parkovací plochy, nýbrž jen o taková, která slouží k umístění dopravních prostředků s garancí jejich střežení ze strany provozovatele. Není přitom významné, jaký způsob střežení provozovatel zvolí a zda jej nakonec skutečně vykonává, rozhodující je, zda právě takovou službu nabízí a klient jeho nabídku přijme. K povinnosti střežit vozidla se provozovatel parkoviště může zavázat smlouvou, začasté uzavíranou i konkludentně pouhým umístěním vozidla na určitém místě, lze-li ovšem dovodit, že doplňková služba spočívající v ostraze byla nabídnuta a přijata. Hlídanými parkovišti tedy nejsou automaticky jakákoliv parkoviště, kde se umístění vozidla zpoplatňuje; pokud se s ostrahou nepočítá, je úhrada parkovného plněním za krátkodobý pronájem parkovací plochy. Na tom nic nemění ani okolnost, že se poplatek může vybírat pomocí mechanických prostředků, kde závora na výjezdu není prvkem ostrahy vozidel, nýbrž součástí výběrného systému.

Smysl a charakter P+R parkovišť

Mezi stranami sporu bylo nesporné, že parkoviště, z nějž bylo zřejmě odcizeno vozidlo, je celé ohraničeno plotem, přičemž vjezd a odjezd je zajištěn závorovým systémem a nachází se zde mobilní buňka. Nabídka či údaj, že jsou zde umístěná vozidla střežena, se na parkovišti ani v jeho okolí nenachází. Parkoviště je vedeno a na místě označeno anglickou zkratkou P+R (park and ride, tj. zaparkuj a jeď), což značí, že slouží především k zaparkování vozidel mimo centrum, do nějž již použijete prostředků hromadné dopravy. Smyslem takových parkovišť je omezení dopravy ve vnitřních částech města, proto jsou zpravidla provozována samotnými městy či jimi zřízenými subjekty a jde vlastně o jakýsi systém kombinované přepravy s návazností individuální automobilové dopravy na veřejnou hromadnou dopravu. Tomu může odpovídat i motivačně nízká cena parkovného (někdy zahrnující i jízdné hromadnými prostředky městské dopravy), takže poukaz žalovaného města na nízkou částku 20 Kč denně ještě charakter parkoviště provozovaného městem nevysvětluje. Není totiž vyloučeno, aby taková parkoviště byla zároveň i střežena a aby pak měla charakter parkoviště hlídaného, s nímž se pojí zpřísněný typ povinnosti provozovatele hradit škodu na umístěných vozidlech. V každém případě je u parkovišť typu P+R zřejmé, že nejsou obvykle koncipována bez dalšího jako parkoviště střežená a že by snad již z jejich povahy samotné plynul prvek zabezpečení vozidel před vznikem škody.

Je tedy zřejmé, že v době parkování žalobcova vozidla nebylo parkoviště P+R střeženo, provozovatel zde ostrahu ani neprovozoval, ani takovou službu nenabízel. Spornou tak zůstala otázka, zda předmětné parkoviště může naplnit kvalifikaci podle ust. § 2945 o. z. tím, že by vzhledem ke všem okolnostem mohl občan nabýt dojmu, že se o střežené parkoviště jedná, to vše posuzováno optikou ust. § 4 odst. 1 o. z., podle nějž se má za to (vyvratitelná domněnka), že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku očekávat.

Ochranné prvky – plot, závora – ještě nesvědčí o tom, že je parkoviště hlídané

Popsaná povaha P+R parkovišť je všeobecně známa a ani při posouzení situace na předmětném parkovišti nelze dospět k jinému závěru, než jaký učinily soudy nižších stupňů, které žalobě nevyhověly, že z pohledu průměrné osoby (ust. § 4 odst. 1 o. z.) nevykazovalo zařízení provozované žalovaným městem znaky hlídaného parkoviště. Oplocení spolu se systémem automatických závor napojených na výběrný systém má sice určité ochranné prvky, ovšem slouží především tomu, aby zabránilo odjezdu bez zaplacení parkovného, případně libovolnému vstupu osob na parkovací plochu, nikoliv již tomu, aby zabránilo odcizení vozidla. K tomuto závěru dospěla i judikatura NS ČR podle předchozí právní úpravy, která v tomto směru byla prakticky shodná: Objektivní odpovědnost provozovatele podle ust. § 435 zákona zrušeného zákoníku práce přicházela do úvahy jen tehdy, disponuje-li provozovatel zařízením způsobilým zajistit ostrahu vozidel a zároveň tomu odpovídající kvalifikovanou činnost nabízí a provozuje. Ani mobilní buňka umožňující přítomnost personálu ještě neznačí, že je zde obsluha střežící vozidla. Z prosté přítomnosti mobilní buňky na parkovišti bez přítomnosti hlídače nelze tedy vyvodit závěr o hlídání parkoviště, který by vedl ke zpřísněné povinnosti k náhradě škody podle § 2945 o. z.

V provozním řádu parkoviště se výslovně uvádí, že se neodpovídá za škody vzniklé během parkování vozidla. I když provozovatel není oprávněn jednostranným prohlášením svou povinnost hradit škodu vyloučit, ukládá-li mu ji zákon, na druhé straně nemá zákonnou povinnost (a v daném případě ani povinnost smluvní) parkoviště střežit, takže zmíněné sdělení lze v souhrnu všech dalších okolností považovat za nepříliš šťastně formulovanou, nicméně jednoznačně vyznívající informaci o tom, že parkoviště není provozováno jako hlídané (mezi tímto sdělením a skutečně realizovaným způsobem není žádný rozpor). Kromě toho provozní řád výslovně uvádí, že parkovné je pouze cenou za pronájem parkovací plochy. Z uvedeného je zřejmé, že město žádným způsobem nedeklarovalo ostrahu parkoviště, prvky přítomné na předmětném parkovišti nelze považovat za kvalifikované zabezpečení ve smyslu § 2945 o. z. a nebylo shledáno, že by žalobce vzhledem ke všem těmto okolnostem měl relevantní důvod domnívat se něco jiného. Lze proto uzavřít, že předmětné P+R parkoviště, z nějž bylo odcizeno vozidlo, nebylo parkovištěm hlídaným. Žalované město jako jeho provozovatel proto nemá objektivně danou přísnou povinnost hradit škodu na vozidle podle ust. § 2945 o. z.

Věci musejí být tam, kam patří

U odložených věcí musí být splněna podmínka odložení věci na správné místo. Jestliže tedy provozovatel výslovně neurčí zvláštní místo k odkládání zavazadel a svršků (např. šatnu, uzamykatelné skříňky), stačí, aby zákazník věci odložil na místě k tomu obvyklém – na volně přístupné věšáky, police, židli, parapet atp. Ve vztahu k hlídaným garážím a jim podobným zařízením platí, že věc musí být umístěna v těchto prostorách. Chráněné jsou ovšem pouze dopravní prostředky a jejich příslušenství, skládající se například z rezervní pneumatiky, zabudované GPS, autorádia apod. Ostatní věci do těchto prostor (automobilu) vnesené, jako například nákup, notebook, telefon, oblečení apod., nejsou příslušenstvím automobilu, a budou proto posouzeny nikoliv podle na provozovatele přísných pravidel pro odpovědnost za škodu na odložených věcech, ale jen podle obecné úpravy náhrady škody v občanském zákoníku.

Odpovědnost za škodu na odložené věci je odpovědností objektivní. Odpovědnost vzniká bez ohledu na zavinění. Občanský zákoník nestanoví žádnou možnost liberace (vyvinění se z odpovědnosti). Provozovatel tedy nemá možnost se povinnosti k náhradě škody jakkoliv zprostit.

Obvykle vyvěšované jednostranné prohlášení ZA ODLOŽENÉ VĚCI NERUČÍME provozovatele odpovědnosti nezbavuje.

Nicméně nový občanský zákoník v ust. § 2918 (Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.) pamatuje i na situaci, kdy je škoda na odložené věci způsobena, byť jen zčásti, vašim samotným jednáním. V takovém případě je posuzováno, do jaké míry přispělo vaše chování ke vzniku škody. V případě povinnosti k náhradě škody na odložené věci je tedy provozovatel oprávněn, i přes absenci liberačních důvodů, pro svoji obranu využít vaši účast na vzniku škody. V takovém případě vám však není přičítáno zavinění, ale analogická povinnost chránit své vlastní zájmy.

Provozovatel odpovídá jak za poškození věcí (nebo dopravního prostředku a jeho příslušenství), tak i za jejich ztrátu, zničení. Je nutná existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a skutečností, že věc byla při využití nabízené služby odložena či dopravní prostředek umístěn.

I za cennosti se ručí plně

Provozovatelé odpovídají za odcizení a poškození věci v plné výši. Za klenoty, hotové peníze a jiné cennosti se do 31. 12. 2013 za platnosti starého zrušeného občanského zákoníku ručilo jen do částky 5 000 Kč. (Pokud však byla škoda způsobena těmi, kdo v provozu pracují, nebo byly věci převzaty do úschovy, hradila se škoda také v plné výši.) To už podle nového občanského zákoníku neplatí, ten omezení ručení za klenoty, hotové peníze a jiné cennosti nezná. Nicméně, pokud je náhrada škody vymáhána soudní cestou, soud má možnost, aby v souladu s ust. § 2953 nového občanského zákoníku redukoval výši náhrady škody. Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. Tato moderace výše náhrady škody se uplatní například za situace, kdy se poškozený bude domáhat náhrady škody na věci, která se svojí hodnotou zcela vymyká charakteru daného provozu.

Odškodnění žádejte do 15 dnů

Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je podle ust. 2945 odst. 2 o. z. nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy jste se o škodě museli dozvědět. Nedodržíte-li lhůtu a provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas, soud vám právo na náhradu škody nepřizná.

Škoda se nahrazuje tomu, kdo věc odložil či zaparkoval, případně vlastníkovi věci. Primárně se náhrady škody můžete domáhat jako návštěvník provozu, sekundárně i jako vlastník věci. Jako návštěvník provozu se však náhrady škody můžete domáhat pouze za předpokladu, že jste se v provozu zdržovali oprávněně, a to sice se záměrem využít nabízené služby nebo jako doprovod takové osoby. Jako vlastník věci se tedy nemůžete domáhat náhrady škody vždy, ale pouze tehdy, pokud je k tomuto oprávněn sám návštěvník.

diners_2.3.

Závěr

Provozovatel podle nového občanského zákoníku za odložené věci v provozovně ručí, a to i přesto, že vývěska umístěná v jeho provozovně říká opak. Odpovědnost provozovatele je v takovém případě odpovědností objektivní bez možnosti zproštění se a provozovatel může jako svoji obranu využít pouze účast samotného poškozeného na vzniku škody.

Použitá literatura: Večeřa, M.: 99980. Odpovědnost za škodu na odložených věcech, epravo.cz, 23. 12. 2015.

Našli jste v článku chybu?