Nedávno jsme si připomenuli, že v situaci, kdy chcete napadnout a negovat vaše propuštění z práce, je dvouměsíční lhůta pro podání žaloby na zaměstnavatele (podle ust. § 72 zákoníku práce) počítaná od termínu, kdy měl pracovní poměr skončit, propadná.
Znamená to, že když ji nestihnete, nedodržíte, nedoručíte během ní žalobu k soudu, vaše právo na obranu zaniká.
Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.
Situace, kdy nemusíte lhůtu stihnout, určuje občanský zákoník
Současně jsme však popsali situace, které předvídá občanský zákoník v ust. § 645 až 652 (jako hrozba, lest, dohoda o mimosoudním jednání a zásah vyšší moci), kdy dojde k zastavení běhu lhůty (lhůta nepoběží) a posléze k jejímu prodloužení.
Chtěl se bránit okamžitému zrušení pracovního poměru, ale žalobu nepodal. Je pro to výjimka?
V jiném článku Fingujete pracovní úspěchy, abyste dostali odměnu? Mohou vás vyrazit na hodinu jsme vám přiblížili případ zaměstnance, který fingoval pracovní úspěchy a výkony, což nakonec soud vyhodnotil jako útok na majetek zaměstnavatele a důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru.
Více si přečtěte: Sáhli jste na majetek nebo zneužili peníze zaměstnavatele? Můžete dostat okamžitou výpověď
Nejvyšší soud totiž již dříve konstatoval, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost.
Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý, představuje tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, je tedy důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.
Zajímavé na tomto případu řešeném Nejvyšším soudem ČR pod spis. zn. 21 Cdo 3757/2020 ze dne 4. 1. 2022, o němž jsme vás již informovali, je, že k podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru vůbec nedošlo, a přesto se soud prohřeškem zaměstnance a jeho vyhodnocením zabýval.
Ačkoliv platí, že po marném uplynutí dvouměsíční lhůty k podání žaloby (podle ust. § 72) se soud již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti napadaného právního jednání, na jehož základě měl skončit pracovní poměr (např. výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru), a to ani formou předběžné otázky.
Nebyla-li neplatnost právního jednání o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně.
Místo náhrady mzdy od zaměstnavatele chtěl odškodnění od advokáta
Přesto se soud otázkou neplatnosti onoho okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu spočívajícího ve fingování pracovních úspěchů a výkonů zabýval. Klíčové je totiž to, že to, že pracovní poměr skončil platně (i když by v soudním řízení mohl vyjít najevo opak), platí jen mezi účastníky – zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Zaměstnanec už nemůže (nedošlo-li ke stavení a prodloužení lhůty dle občanského zákoníku ve spojení s ust. § 332 zákoníku práce) zaměstnavatele žalovat. Jenže tady nežaloval zaměstnanec zaměstnavatele, ale svého advokáta. Ten totiž, ačkoliv na tom byl s klientem dohodnut a převzal jeho zastoupení ve sporu se zaměstnavatelem, žalobu nepodal.
Se zrušením pracovního poměru zaměstnanec nesouhlasil, a proto zmocnil svého advokáta, aby věc řešil. Zmocnil ho k zastupování v právní věci neplatnosti okamžitého zrušení svého pracovního poměru ze strany jeho zaměstnavatele. Jenže advokát žalobu nepodal ani poté, co protistrana reagovala na pokus o smír negativně.
A tak propadla lhůta k podání žaloby. Soud již nemohl určit neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ani zaměstnanci přiznat odškodnění v podobě náhrady mzdy.
Proto propuštěný zaměstnanec, již zastoupen jiným advokátem, podal žalobu na svého prvního advokáta. Odškodnění v podobě náhrady mzdy od zaměstnavatele již chtěl právě od bývalého advokáta, a to v podobě náhrady škody (ušlých peněz) za zmařený spor (na jehož základě by mohl získat náhradu mzdy).
Soudy porušování pracovní kázně zhodnotily, i když žaloba nepadla
Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 3757/2020 ze dne 4. 1. 2022 dospěl k tomu, že není důvod, aby advokát odškodňoval svého klienta za nepodání žaloby, protože ta by stejně nebyla úspěšná, protože by nejspíš soudy určily, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo platné (resp. zamítly žalobu na určení toho, že bylo neplatné).
Nižší soudy byly k zaměstnanci shovívavější, ale Nejvyšší soud ČR dospěl k tomu, že si zaměstnanec okamžité zrušení pracovního poměru zasloužil. Bylo by proto, kdyby řešil spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, shledáno platným.
Zaměstnanec by náhradu mzdy na zaměstnavateli nevysoudil. A tak nevysoudil ani odškodnění na advokátovi. Ale znamená to, že se přece jenom soudy musely zabývat hodnocením prohřešku zaměstnance a oním okamžitým zrušením pracovního poměru.
O případu jsme referovali 3. května 2022. Dva dny poté vyšel na serveru pravniprostor.cz článek advokáta Jana Hrnčáře pod názvem „NS: Další z výjimek k prolomení dvouměsíční lhůty dle § 72 zákoníku práce? Ano i ne“, který zhodnotil, že o „průlom“ do zákonné dvouměsíční lhůty se sice ve vlastním slova smyslu nejedná, avšak podáním žaloby proti svému bývalému advokátovi se poškozenému klientovi, tj. bývalému zaměstnanci, potenciálně otevírá cesta k finanční kompenzaci za nevymožené mzdové nároky od zaměstnavatele, které by jinak vymohl, nebýt pochybení advokáta při výkonu advokacie.
Takže i když by to vypadalo podle titulku článku, že existuje nějaká další výjimka, která zastavuje a prodlužuje lhůtu (nad rámec těch v občanském zákoníku), není tomu tak.
Co bude kdo dokazovat
Pokud už k něčemu podobnému (a následnému sporu klienta s advokátem) dojde, pak se Nejvyšší soud ČR vyslovil k otázce rozložení důkazního břemene ve sporu mezi advokátem a jeho klientem:
V řízení o náhradu škody způsobené nesprávným postupem advokáta (ten v rozporu s dohodou o zastoupení v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě nepodal žalobu, kterou by klientův nárok uplatnil u soudu), má žalobce (klient) procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti, ohledně nichž by ho podle hmotného práva zatěžovalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní v řízení, které se z důvodu tohoto nesprávného postupu žalovaného (advokáta) nekonalo.
Žalovaný (advokát) je naopak povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti, které by v tomto řízení byl na svoji obranu povinen tvrdit, a prokazovat ten, proti němuž měla žaloba směřovat.
Lapidárně řečeno, z rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3269/2020 ze dne 25. 3. 2022 vyplývá, že pak bude zaměstnanec tvrdit a dokazovat (nad rámec pochybení advokáta) i to, co by tvrdil a dokazoval ve sporu se zaměstnavatelem, a advokát naopak bude tvrdit a dokazovat to, co by tvrdil a dokazoval zaměstnavatel.
ČLÁNKY DO MAILU