Občan chtěl podat žalobu, aby si vymohl 2443 Kč ve spotřebitelské věci (kvůli nevyřízení reklamace) a s ohledem na svou nemajetnost požádal soud o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Současně navrhl, aby mu byl ustanoven konkrétní advokát, ke kterému chová důvěru, jehož kancelář se specializuje na danou oblast práva, často se pohybuje v místě jeho bydliště, a navíc je s věcí předběžně obeznámen.
Kdo nemusí platit soudní poplatky a advokáta mu platí stát
Pravidla zákona jsou taková, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (dle § 138 občanského soudního řádu), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Rozdílné názory na sociálně-ekonomickou situaci žadatele
Soud prvního stupně rozhodl, že se osvobození od placení soudních poplatků nepřiznává a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá. Vcelku mne to nepřekvapuje, protože soudy příliš rády a nějak často osvobození nepřiznávají. A v tomto případě ani na zamítavé rozhodnutí soudu kriticky nenahlížím. Dle názoru soudu je s podáním žaloby na částku ve výši 2443 Kč spojen soudní poplatek ve výši 1000 Kč, který žalobce bude schopen nést, s čím se ztotožňuji.
Pokud jde o zastoupení advokátem, tak každý úkon právní služby advokáta (řekněme, že by šlo o 3: převzetí zastoupení spolu s úvodní poradou s klientem, sepsání žaloby a účast na přelíčení) by stál 1000 Kč, takže by občan zaplatil podle advokátního tarifu 3000 Kč plus 3 režijní paušály po 300 Kč, takže celkem 3900 Kč, nadto by se mohl dohodnout s advokátem na nižší smluvní než vyhláškou předepsané ceně právních služeb… To je zcela legální a někteří advokáti nabízejí nižší ceny, než určuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif).
Vymáhaná částka je bagatelní do 10 tisíc
Přihlédl bych na místě soudu i k tomu, že vymáhaná částka je tzv. bagatelní, do 10 000 Kč, proto ve věci není ani přípustné odvolání, rozhoduje jen soud prvního stupně. Ačkoliv na častou neochotu soudů odpustit soudní poplatky potřebným nahlížím jinak kriticky, domnívám se, že jsou tu skutečně naléhavější případy, kdy občané potřebují právní zastoupení, než byl právě tento případ. A vyhověno jim není.
Soud dále zhodnotil z občanova podání, kde věc poměrně dobře popsal, že se vlastně ve věci dobře orientuje a ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Soud dospěl k závěru, že žadatel věrohodným způsobem dostatečně neprokázal své poměry, jeho situace není natolik nepříznivá, aby byly na jeho straně shledány zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození tak, jak to předpokládá § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
Tento svůj závěr soud opřel i o to, že žadatel zmínil v textu své žádosti, že žije sám, ale v příslušném formuláři uvedl, že žije ve společné domácnosti se synem. Soud z toho dovodil, že není zřejmé, kolik syn přispívá na společnou domácnost a zda o stěžovatele pečuje. Uvážím-li, že lidé v mnohem tíživější situaci, závislí třeba jen na invalidním důchodu, osvobození nezískali, ani jim nebyl ustanoven právní zástupce na účet státu, mohu se s rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožnit.
Přiklepli mu advokáta na účet státu, ale ne toho, kterého chtěl
Odvolací soud pak už shledal důvody pro osvobození žadatele od soudních poplatků i pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť stěžovatel je starobní důchodce se zdravotními omezeními bez dalších příjmů a majetku. (Ale to by takhle mohla žádat o osvobození od soudních poplatků a bezplatnou právní pomoc většina důchodců. Prostě pán měl štěstí či v tom umí chodit, protože nějaká obecná vodítka v podstatě neexistují, vše záleží na konkrétním případě a jeho posouzení konkrétním soudem. A rozhodování soudů se v mnohém, ať už jde o samotné meritorní řešení sporných případů, ale i posuzování podobných žádostí, podobá loterii…)
Soud však ustanovil žadateli jiného právního zástupce, než kterého stěžovatel navrhoval, aniž by jakkoli vysvětlil, proč neustanovil stěžovatelem právě navrženého advokáta. A s tím pán nebyl spokojen. Možná si říkáte: Co by ještě chtěl? Dosáhl osvobození od soudního poplatku, který nemusí platit, ještě mu bude zdarma pomáhat advokát, tak ať si ještě nediktuje, jakého chce konkrétně advokáta. Možná si to řekl i soud… Pán se nevzdal a obrátil se na Ústavní soud, což je zajímavé, protože tam musí být při podání ústavní stížnosti povinně zastoupen advokátem, ačkoliv se za řízení před Ústavním soudem soudní poplatek neplatí.
Vybrat si advokáta je ústavním právem, i když ho klient neplatí
Ústavní soud (konkrétně jeho II. senát vedený soudkyní Kateřinou Šimáčkovou v nálezu spis. zn. II. ÚS 1866/20, ze dne 1. 9. 2020) konstatoval, že navrhne-li účastník řízení konkrétní osobu, která by mu měla být soudem ustanovena jako jeho zástupce, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a věcně oprávněné. Za rozumné a věcně oprávněné důvody však zpravidla nebude možno považovat návrh na ustanovení konkrétního zástupce jen proto, že takový zástupce je všeobecně znám (například díky tomu, že často vystupuje v médiích nebo že se jako advokát těší vynikající pověsti).
Další meze práva na ustanovení konkrétního zástupce pak zcela jistě musí existovat pro případ možného zneužití předmětného práva (opakované změny návrhu na konkrétního zástupce, zneužití práva na ustanovení konkrétního zástupce jako obstrukčního prostředku pro řízení před soudem apod.).
Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce tedy mohou být především okolnosti, které svojí povahou či významem převažují nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů, které účastník uvedl ve svém návrhu.
Splňuje-li tedy účastník řízení předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 30 občanského soudního řádu a požádá-li o ustanovení konkrétní osoby svým zástupcem, přičemž tuto žádost opře o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak je soud zpravidla povinen takové žádosti vyhovět. Nevyhoví-li, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, jinak poruší právo účastníka na soudní ochranu ve spojení s jeho právem na právní pomoc.
Ústavní soud proto zrušil část výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl stěžovateli k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce, kterého vybral soud, jako protiústavní – v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Bude tedy povinností soudu, aby znovu ve světle těchto závěrů posoudil stěžovatelovu žádost o ustanovení konkrétního advokáta svým zástupcem.
