Hlavní navigace

Ve sporech do 10 000 Kč máte jen jeden pokus. Co když ale pošta ztratí vaši obranu?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Pro zákonodárce a soudce jsou částky do 10 000 Kč drobné, ale pro vás být nemusejí. Vedete-li o ně spor, buďte pečliví. Můžete přitom doplatit i na chybu někoho jiného – pošty nebo soudce. Pošta ztratila dlužníkův dopis k soudu. Soudce byl neústupně formalistický. Zachrání vás podací lístek?

Doba čtení: 8 minut

Už jsme si vysvětlili, co jsou to tzv. bagatelní pohledávky do 10 000 Kč. Rozhoduje o nich jenom soud prvního stupně a proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat, byť by bylo nesprávné. Tedy i když soudce udělal chybu, jako se to stalo v případě, o kterém informovaly sdělovací prostředky, například zde. My se podíváme na další případ, kdy se občan dostal do nepříjemností pro chybu České pošty a následnou neústupnost soudce. 

Bude nutné chodit do podatelny soudu osobně?

Se službami České pošty jsou dlouhodobě problémy, které pak mohou mít pro občany fatální následky, to jsem kritizoval v článku Je v současné situaci udržitelná fikce doručení a domněnka dojití?

A od té doby se nic nezlepšilo, ba právě naopak. Sám nyní řeším případ ztracené zásilky, kterou jsem si nechal doslat z místa trvalého pobytu do místa, kde jsem trávil dovolenou, avšak dopisu jsem se nikdy nedočkal. Odesílatel jej má za doručený, podobně jako tomu bude v níže popisovaném případě jiného občana, ale já prostě nevím, co v zásilce bylo. Dostalo se mi sice od pošty omluvy, ale já bych raději viděl mně adresovanou písemnost.

O dlouhotrvajících problémech svědčí i další články na internetu, a především judikaturní nález Ústavního soudu, o kterém píšeme.

Ani pečlivost a aktivita nestačila

V dalším novém případě nebyl dotčený občan žádný lempl, který by nepřebíral zásilky nebo se vyhýbal jejich převzetí. Naopak se aktivně o svůj dluh, ať už byl skutečný, nebo domnělý (mělo jít o sankci za jízdu na černo, takže možná sice nebyl zcela poctivý, ale rozhodně nebyl nepořádný), zajímal a bránil se mu.

Nebylo mu to nic platné, když Česká pošta jeho písemnost ztratila a soudce byl formalistický, chtěl mít práci hlavně rychle hotovou, případ za sebou. Nedošlo mu, že si jen přidělal další práci do budoucna, protože dotčenému občanovi se podařilo ubránit u Ústavního soudu. To se však každému podařit nemusí a my si vysvětlíme proč. Každopádně se ale vyplatí být pečlivý, jako byl dotčený občan.

Soud prvního stupně rozsudkem rozhodl, že občan má zaplatit 1524 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 1489 Kč. (Podrobně k nákladům řízení v podobných případech) Částka více než 3000 Kč skutečně není velká, likvidační, ale její nečekané zaplacení může někomu, kdo má napjatý rozpočet, skutečně přinést problémy, zvláště pokud mu zaplacení bylo uloženo bezdůvodně.  

Buďte pečliví, až trochu byrokratičtí, ale ani to stačit nemusí

Žalovaný občan, předtím než soud rozhodl, obdržel od soudu usnesení, kterým byl vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení, které řádně převzal, písemně vyjádřil k žalobě, na jejímž základě se po něm požaduje zaplatit uvedený dluh. A občan svou povinnost řádně splnil, včas, při zachování mu soudem poskytnuté lhůty se k žalobě písemně vyjádřil. Vyjádření bylo zasláno soudu doporučenou poštou prostřednictvím doručovatele Česká pošta. 

Současně s uvedeným usnesením občan dostal další usnesení soudu, v němž mu soud uložil, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. K tomuto usnesení občan soudu sdělil, že vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí ve věci samé není možný opravný prostředek, nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, to učinil součástí dopisu, v němž se vyjádřil i k věci samé (k otázce dluhu).

Šlo tedy o člověka věci znalého. Věděl, že nebude moci podat odvolání, pokud rozhodnutí bude pro něj nepříznivé, a proto nechtěl ponechat nic náhodě, chtěl, aby jeho věc byla řádně projednána, aby se mohl ke všemu vyjádřit a bránit se. Nebylo mu to nic platné. Byl značně překvapený, když mu místo předvolání na jednání k soudu byl doručen rozsudek, kterým mu soud ukládá zaplatit shora uvedené částky, tedy dluh 1524 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 1489 Kč.

Diletantismus soudních úředníků, anebo legrace na účet žalovaného?

Vzhledem k tomu, že vyjádření k žalobě občan zasílal doporučenou poštou, ihned následující pracovní den telefonicky kontaktoval příslušnou soudní úřednici, která věc vyřizuje. Ta mu po vylíčení rozhodných skutečností sdělila, že má všechny listiny zaslat naskenované emailem soudu, který se k tomuto po zhodnocení skutkového stavu nějakým způsobem vyjádří.

Týž den stěžovatel soudu zaslal elektronicky jednak znovu:

  1. písemné vyjádření k žalobě, dále
  2. podací lístek a
  3. výpis ze sledování zásilek České pošty, ze kterého je patrné, že předmětné vyjádření bylo soudu doručeno.

V emailu dále podrobně popsal nastalou situaci a dále uvedl, že navrhuje zrušení napadeného rozsudku. Následně prostřednictvím aplikace Infosoud zjistil, že na rozsudku byla samozřejmě vyznačena doložka právní moci.

Když znovu telefonicky kontaktoval příslušnou kancelář soudu, bylo mu jinou pracovnicí již pouze formálně sděleno, že elektronické vyjádření včetně příloh sice soudce obdržel, nicméně právní moc byla na rozsudku vyznačena na pokyn soudce, a pokud se vám to nelíbí, podejte si odvolání.

To bylo hodně neprofesionální, soudní úřednice, i když není právníkem, natož soudcem, ale vyřizuje soudní agendu, by mohla vědět, jak zdůraznil občan, že podat odvolání si vskutku nemůže, jelikož se jedná o rozsudek vydaný v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč. 

Částka je bagatelní, ale případ závažný

Ústavní soud ve svém nálezu z července roku 2018 (spis. zn. IV.ÚS 1001/18) zdůraznil, že předmětem posuzovaného sporu je částka ve výši 1524 Kč (a předmětné úroky z prodlení a také náklady řízení ve výši 1489 Kč), která je bagatelní. Odkázal na svou rozhodovací praxi a řekl, že v takových případech – sporech o tak malé částky – je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Jinak řečeno, že Ústavní soud se prostě odmítne podobnými případy zabývat, protože jde o malé částky. Důvodnost ústavní stížnosti v takové věci tedy přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. A občan měl štěstí, neboť pochybení takového charakteru, tedy flagrantní chybu soudu, potažmo České pošty, Ústavní soud shledal v této věci. Jenže takové štěstí každý mít nemusí, a může tak být odsouzen k zaplacení částky i vyšší, kterou ve skutečnosti nedluží.

Kdy dojde Ústavnímu soudu trpělivost?

Ústavní soud vyložil, že pravidla občanského soudního řádu a zákona o poštovních službách jsou ve smyslu Listiny základních práv a svobod součástí zákonem stanoveného postupu, kterým je možno domáhat se u nezávislého a nestranného soudu svých práv; proto postup obecného soudu, který nerespektuje podacím lístkem prokázanou skutečnost uzavření poštovní smlouvy podle pravidel stanovených zákonem o poštovních službách a z ní plynoucí povinnost poštovního přepravce odevzdat zásilku příjemci (soudu), je nejen v rozporu s pravidly právního institutu doručování podání účastníků řízení adresovaných soudům prostřednictvím pošty, nýbrž i porušením práva na přístup k soudu, a tím i práva na soudní ochranu.

Stěžovatel totiž Ústavnímu soudu zejména podacím lístkem prokázal, stejně jako předtím obecnému soudu, že podal prostřednictvím České pošty doporučenou zásilku určenou příslušnému soudu, a totéž doložil prostřednictvím výpisu z online systému sledování zásilek České pošty, kde je uvedeno, že zásilka byla okresnímu soudu dodána (podrobně o právních souvislostech spoléhání na službu České pošty Dopis Online). To je pozoruhodné, ale kde se zásilka ztratila, Ústavní soud opravdu nevyšetřoval, od toho tu není. 

Šlendrián při doručování musí řešit Ústavní soud…

Ústavní soud konstatoval, že předmětná zásilka nemusela být doručena (či mohla být dokonce ztracena), a to jak např. pochybením ze strany poštovního přepravce (či jeho konkrétního zaměstnance), či i administrativním pochybením na straně okresního soudu, v každém případě však takováto skutečnost nemůže jít na vrub stěžovateli, a to s ohledem na jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, jelikož důsledkem této skutečnosti bylo v této konkrétní věci znemožněno stěžovateli hájit svá práva před nezávislým soudem.

Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani fakt, že podacím lístkem se prokazuje toliko podání zásilky k poštovní přepravě, oproti tomu tzv. dodejka prokazuje ve formě písemného potvrzení dodání poštovní zásilky příjemci. I přes skutečnost, že stěžovatel takovýmto potvrzením (dodejkou) ze strany okresního soudu nedisponuje (nebo to alespoň v řízení o ústavní stížnosti netvrdil), musí Ústavní soud za této procesní situace v této konkrétní věci konstatovat, že předloženými dokumenty bez jakýchkoliv pochyb odeslání předmětné zásilky doložil.

diners_2.3.

Zachránil ho podací lístek, ale jinému se to podařit nemusí

Ústavní soud tedy shledal, že pochybením, zakládajícím porušení základních práv a svobod stěžovatele, byl procesní postup okresního soudu, který se upnul ke svému vlastnímu přesvědčení, že stěžovatel vyjádření k podané žalobě a jeho nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nezaslal, když tento prokazatelně okresnímu soudu doložil skutečnosti, že nejen předmětnou zásilku podal, ale že tato byla dokonce dle výpisu z online systému sledování zásilek České pošty okresnímu soudu dodána.

Takovýto procesní postup okresního soudu ignoroval fakt uzavření poštovní smlouvy, ze které vyplývá povinnost poštovního přepravce odevzdat zásilku příjemci. Vše se tedy vrátí na začátek a případ bude znovu projednán.

Našli jste v článku chybu?