Většina vlastníků pozemku má zákonem nařízenou povinnost odvádět daň z pozemku. Její výše se přitom liší podle toho, jaký typ pozemku dotyčná osoba vlastní, jaká je jeho výměra, kde se nachází a kolik činí průměrná cena půdy v dané lokalitě. Pro výpočet daně z pozemku je pak zásadní mít aktuální informace o potřebných koeficientech a sazbách daně.
Pozemky nacházející se na území České republiky, které jsou evidované v katastru nemovitostí, podléhají takzvané dani z pozemku, jež je součástí daně z nemovitých věcí. Tato daň se platí buď jednorázově jednou za rok, nebo ve dvou platbách v závislosti na její výši, a to v hotovosti, bankovním převodem, složenkou nebo prostřednictvím SIPO platby na účet příslušného finančního úřadu.
Ne v každém případě je ale nutné daň z pozemku odvádět. Existují totiž zákonné výjimky, na které se tato daň nevztahuje. Dle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, patří mezi tyto výjimky následující typy pozemků:
Za poplatníka daně z pozemku je obvykle považován vlastník pozemku. Pokud se jedná o pozemek ve svěřenském nebo podílovém fondu, je poplatníkem příslušný fond. Stejně tak je to i v případě fondu obhospodařovaném penzijní společností. Pakliže je pozemek zatížen právem stavby, je poplatníkem daně stavebník. Od povinnosti platit daň z pozemku jsou ale některé subjekty osvobozeny. Jedná se například o:
Na výpočet daně z pozemku, kterou poplatník musí státu odvádět, má vliv hned několik různých parametrů. Patří mezi ně výměra a cena pozemku, sazba daně, koeficient podle velikosti obce a místní koeficient. Všechny uvedené parametry jsou stanoveny zákonem. Důležité přitom také je, aby bylo kalkulováno s aktuálními daty, jelikož se některé z parametrů mohou v čase měnit. V případě, že se na pozemku navíc nachází nějaká stavba, bude se od výměry pozemku odečítat zastavěná plocha.
Parametrem, který slouží pro výpočet základu daně, je průměrná cena půdy. Její hodnotu je potřeba vynásobit skutečnou výměrou příslušného pozemku v m2. Tímto způsobem se stanovuje základ daně pro ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalý travní porost. Průměrnou cenu za 1 m2 u těchto pozemků přitom vyhlašuje pro jednotlivá katastrální území Ministerstvo zemědělství.
Trochu jinak je tomu v případě hospodářský lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb. U těchto typů pozemků se cena za 1 m2 zjišťuje v cenových předpisech, případně se dá použít součin skutečné výměry pozemku v m2 a částky 3,80 Kč. U ostatních pozemků, které nebyly zmíněny, představuje základ daně skutečná výměra pozemku v m2, jež byla zjištěná k 1. lednu zdaňovacího období.
Jakmile je zjištěn základ daně, je potřeba jej vynásobit sazbou daně. Její hodnota se opět liší v závislosti na tom, o jaký typ pozemku se jedná. V případě orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů činí sazba daně 0,75 %, u trvalých travních porostů, hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je stanovena na 0,25 %. Co se týká ostatních pozemků, tam je určena sazba daně za každý 1 m2, a to následujícím způsobem:
V případě stavebních pozemků je sazba daně stanovena na částku 2 Kč/m2. Tuto hodnotu je však potřeba vynásobit ještě koeficientem podle velikosti obce. Sazba daně u ostatních ploch a zastavěných ploch a nádvoří pak představuje částku 0,20 Kč/m2.
U pozemků se koeficientem podle velikosti obce násobí pouze stavební pozemky. I když zákon obsahuje přehlednou tabulku velikosti koeficientů, situace může být složitější. Zákon totiž dále říká, že pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou tento koeficient zvýšit o jednu kategorii, nebo snížit o jednu až tři kategorie.
Praha pak má ze zákona možnost koeficient 4,5 zvýšit na koeficient 5. Chcete-li tedy mít jistotu, že budete počítat se správnou výší koeficientu, zjistěte si tento údaj na vašem městském nebo finančním úřadě. Pokud není stanoveno jinak, platí koeficienty podle počtu obyvatel v obci dle údajů z posledního sčítání lidu.
Seznam koeficientů podle velikosti obce
Posledním důležitým parametrem pro výpočet daně z pozemku je místní koeficient. Místním koeficientem se výměra u pozemků násobí vždy. Obce ho mohou vyhláškou zvyšovat ze základní úrovně 1 na hodnoty 2, 3, 4 a 5, čímž samozřejmě zvyšují také výši daně z nemovitosti. Opět přitom platí, že aktuální výši místního koeficientu zjistíte nejlépe na příslušných úřadech nebo na webu finanční správy.