Změna v pravidlech pro promlčení půjček. Už se nemusíte bát ztráty nároku na vrácení peněz

Skutečně, pokud jste půjčili peníze, nejspíš někomu blízkému – v rodině, nebo známému či kamarádovi, aby si nemusel brát úvěr u banky nebo úvěrové společnosti, a to na nějakou delší, blíže nespecifikovanou, takže neurčitou dobu, takže jste hned neurčili datum vrácení peněz, mohl se váš nárok na jejich vrácení promlčet dříve, než vůbec nastala splatnost dluhu.

Dluh se mohl promlčet dříve, a vy jste tak ztratili nárok na vrácení peněz, dříve než vůbec měla být pohledávka splacena. Soud s dlužníkem, pokud namítl promlčení, byste podle dosavadních soudních výkladů prohráli. Tohle hrozilo u půjček trvajících déle než 3 roky.

Počítali jste s tím, že se na době, kdy mají být peníze vráceny, dohodnete později nebo to posléze sami určíte. Jenomže když splatnost (vrácení) dluhu nebyla určena a šlo o půjčku na dobu neurčitou, skutečně se mohl dluh promlčet, aniž by vůbec došlo k jeho splatnosti.

Zní to absurdně? Jak komu. Připomeneme vám dřívější výklady Nejvyššího soudu.

Pokud tedy ten, komu jste půjčili, nechtěl nebo nemohl splácet, mohl situace zneužít a peníze už byste  nedostali, pokud by chytře namítl promlčení, protože by se seznámil s tím, co dříve vyložil Nejvyšší soud, nebo by mu to poradil advokát.

Půjčení peněz je smlouvou o zápůjčce

Předesílám, že když jde o přenechání (půjčení) zastupitelné věci (zejména a především v běžné praxi peněz), tak jde o zápůjčku. Taková je terminologie současného (nového) občanského zákoníku.

Při přenechání tzv. nezuživatelné čili konkrétně specifikované a nezastupitelné – unikátní věci, např. domu, pokud jde o nemovitost, nebo třeba obrazu, pokud jde o movitou věc, se jedná o výpůjčku.

Stále se však, když jde o půjčení peněz, hovoří často postaru o půjčce, ale jde o zápůjčku.

Možné promlčení dluhu (a ztráta nároku na jeho splacení) dříve, než vůbec nastane jeho splatnost

Již před několika lety jsme vás ve článku Pozor, aby se půjčka nepromlčela dříve, než vyzvete ke zaplacení dluhu varovali, že počátek promlčecí lhůty může v určitých případech nastat dříve než splatnost závazku, a dluh se tak může promlčet, aniž by splatnost závazku vůbec nastala. Může tomu tak být v případě pohledávek, jejichž splatnost (termín splatnosti) nebyla dopředu sjednána či jinak určena.

Pak neplatí, že se pohledávka (nárok na vrácení peněz) začne promlčovat až poté, co nastane její splatnost. Věřitel totiž může dlužníka požádat o splnění (zaplacení, vrácení)  dluhu, jehož splatnost je ponechaná na vůli věřitele, kdykoliv – třeba v podstatě ihned – z toho plyne, že za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby je (bylo) třeba považovat už den, který následuje po vzniku dluhu!

Bez uvedení termínu splatnosti se dluh začínal promlčovat hned

Proto bylo vhodné půjčovat peníze jen na dobu určitou a ne dobu neurčitou. Proto bylo nutno uvést do smlouvy (o půjčce) nějaký konkrétní termín splatnosti. Ten pak bylo možno změnit, prodloužit podle potřeb.

Pokud si ovšem strany smlouvy neujednají, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V případě peněžitých dluhů je tedy počátek běhu promlčecí lhůty navázán na okamžik splatnosti dluhu.

Mnozí věřitelé se proto mylně domnívali, že pokud není splatnost jejich pohledávky (dluhu  jejich dlužníka) určena, nemůže dojít k jejímu promlčení. Když pak dlužník (vydlužitel) odmítal platit, byli někteří věřitelé (zapůjčitelé) velmi nepříjemně překvapeni právním posouzením věci, z něhož se dozvěděli, že jejich pohledávka je promlčena: Pokud je určena splatnost dluhu, běží promlčecí lhůta od sjednaného termínu. Pokud není určena splatnost dluhu, běží promlčecí lhůta již (!!!) ode dne následujícího po dni, kdy byly peníze poskytnuty. 

Znovu jsme vás varovali ve článku Půjčujete peníze a chcete je dostat zpět? Nezapomeňte stanovit splatnost dluhu, když jsme upozornili na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (ze dne 27. 11. 2002, spis. zn. 33 Odo 665/2002), který vyložil a určil:

Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu…. První objektivní možnost výkonu práva je dána okamžikem, kdy věřitel nejdříve mohl o splnění požádat. V těchto případech je třeba považovat za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl, a nikoliv až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.

Obdobně Nejvyšší soud ČR konstatoval v rozsudku (ze dne 29. 7. 2003 spis. zn. 33 Odo 345/2002):

Pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, vychází se zásadně z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává právě splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Vyplývá to z toho, že věřitel může již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat splatnost dluhu, a tedy své právo i vykonat

Počítání promlčení a nároku na vrácení od první možnosti výpovědi půjčky, ne až od skutečné výpovědi půjčky

Nejvyšší soud ČR na to navázal (a potvrdil uvedené závěry i pro právní poměry – zápůjčky posuzované již podle pravidel nového občanského zákoníku), když v rozsudku (ze dne 28. 11. 2019, spis. zn. 33 Cdo 3037/2019), přijal závěr, že nebyla-li dohodnuta splatnost dluhu (vrácení zápůjčky), může zapůjčitel (ten kdo půjčil peníze) vypovědět smlouvu o zápůjčce již den následující po vzniku takového právního poměru s výpovědní dobou 6 týdnů a tím vyvolat splatnost zápůjčky.

Podle tam vysloveného závěru je tedy pro počátek běhu promlčecí lhůty rozhodný den, který následuje po dni, ve kterém by nejdříve uplynula výpovědní doba, nikoliv den, kdy (skutečně) nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi. 

Nejvyšší soud aktuálně přijal odlišné a kritické názory z odborné literatury

Tyhle výklady už jsou naštěstí pro věřitele (zapůjčitele) nově překonány názorem, který aktuálně zaujal tzv. velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku (spis. zn.  31 Cdo 3263/2024, ze dne 23. 4. 2025).  

Velký senát NS uznal odlišné názory prezentované v odborné literatuře.

Počátek běhu promlčecí lhůty práva zapůjčitele (věřitele) na vrácení zápůjčky

Pro určení počátku běhu promlčecí lhůty práva na vrácení zápůjčky, u které smlouvou nebyla určena doba jejího vrácení, nelze považovat za rozhodné, kdy mohl zapůjčitel – ten kdo peníze půjčil čili věřitel (či vydlužitel – ten kdo si peníze půjčil čili dlužník) poprvé vypovědět smlouvu, ale rozhodným je až okamžik, kdy k takové výpovědi skutečně došlo a kdy na základě uplynutí výpovědní doby mohl zapůjčitel své právo na vrácení zápůjčky s úspěchem vykonat (podat žalobu k soudu).

Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty (ve smyslu ust. § 619 odst. 2 o. z.) jsou v takovém případě okolnosti, z nichž se zapůjčitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že uplynula výpovědní doba na základě výpovědi, a nastala tak splatnost zápůjčky (ust. § 2393 odst. 1 o. z.). Zpravidla budou zapůjčiteli takové okolnosti známy (mohou a mají být známy) současně s uplynutím výpovědní doby.

Závěr

Velký senát NS ČR proto v rozsudku,  uzavírá, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, začíná běžet 3letá subjektivní promlčecí lhůta (§ 619 odst. 1 a 2 a § 629 odst. 1 o. z.) k uplatnění práva zapůjčitele na vrácení zápůjčky ode dne, kdy se zapůjčitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že na základě výpovědi došlo k uplynutí výpovědní doby a právo na vrácení zápůjčky se stalo splatným.