Ženy, nediskriminujte muže!

Každý jsme již zajisté mnohokrát slyšel o nejrůznějších feministických hnutích a organizacích bojujících za práva žen ve společnosti. Není již nikterak zvláštní, že žena žaluje muže za to, že jí chce pomoci s nákupní taškou.

Leckterá dáma se cítí dotčena tím, že se jí snaží gentleman doprovodit domů, nebo že jí chce pomoci s obtížným úkolem. Žena je přece muži rovnoprávná a jakékoliv mužské gesto vyjadřující jeho nadřazenost může srdce zaryté feministky pěkně podráždit.

Často bývá v národních legislativách zakotven princip rovnosti, kdy žena musí čelit stejným podmínkám, jakým čelí muž. Žena na stejném postu ve firmě má pobírat stejný plat jako její mužský kolega. Není-li tomu tak, jde o diskriminaci žen. Soudních sporů, ve kterých si některé ženy napravují tímto způsobem své ego, existují stovky.

Zarážející je ovšem skutečnost, že zcela jasná diskriminace je zakotvena přímo v našich zákonech. Jedná se o to, že každý zaměstnanec je povinen platit ze své mzdy sociální pojištění, které činí 8 % hrubé mzdy, dalších 26 % pak za zaměstnance platí zaměstnavatel, aniž by se zmíněné objevilo na mzdové pásce.

Na základě placení sociálního pojištění, jehož složka je použita na důchodové pojištění, získá muž i žena nárok na důchod. Platí-li do systému muž stejně tolik jako žena, oba mají nárok na stejný důchod.

Zde je ovšem nutné vzít v úvahu dvě skutečnosti. Tou první je fakt, že se ženy v průměru dožívají podstatně vyššího věku než muži, a to až o sedm let. Důchod je tedy ženám vyplácen podstatně déle než mužům. Tou druhou je věk odchodu do důchodu, který se taktéž liší u mužů i u žen (u mužů je vyšší).

Ženy tedy žijí déle a ještě jdou do důchodu dříve než muži. Muži naopak žijí kratší dobu a do důchodu odejdou o několik let později. Jelikož jdou oba efekty proti sobě, nůžky se nám rozevírají a ženy v průměru užívají důchodu nesrovnatelně více než muži.

Je zajímavé, že tato naprosto zřejmá diskriminace mužů feministickým spolkům z nějakého nepochopitelného důvodu nevadí. Nebo že jim přece jenom nešlo o rovnost podmínek?

Je dokonce otázkou, zda je něco podobného v souladu s mezinárodním právem. Zda je možné, aby některá skupina obyvatel měla jiné podmínky než skupina jiná. Těžko by nějakým evropským parlamentem prošel návrh zákona, ve kterém by platili Rómové dvojnásobné daně. Těžko uzákoníte Vietnamcům ztrojnásobení zdravotního pojištění.

Situaci, kdy platí muži i ženy stejné sociální pojištění, lze přirovnat k situaci, kdy bude cena havarijního pojištění pro všechny vozy stejná, bez ohledu na jejich hodnotu. To je samozřejmě nesmysl, neboť náklady pojišťoven na jednotlivá plnění budou různé a přirozeně i jejich sazby budou různé.

To, že sociální pojištění mužů i žen by mělo být logicky odlišné, lze dokumentovat i nabídkou životních pojistek našich pojišťoven. Ty si jsou přirozeně zmíněné disproporce vědomy a pojistné mužů a žen se tudíž podstatně liší.

Mně osobně tato nesrovnalost nevadí a rád něžnému pohlaví dopřeji sem tam nějakou tu výhodu. Přijde mi pouze škoda, že se podobné otázky nediskutují současně s otázkami diskriminace žen na pracovištích. Nakonec jsou totiž leckdy těmi diskriminovanými právě muži.