Hlavní navigace

Zavraždil matku, ale v bytě může bydlet dál, přestože si to majitel bytu nepřeje

Richard W. Fetter

Podle soudu přechod nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy, i když pachatel způsobil smrt nájemce.

Svým rozsudkem ze dne 16. 2. 2011 Nejvyšší soud uzavřel spis zn. 26 Cdo 3525/2009, který se týkal nájemkyně obecního (městského) bytu 3+1 v Litoměřicích. Ta v něm žila ve společné domácnosti se svým synem.

Žena zemřela dne 4. 5. 2007 v důsledku zranění způsobených žalovaným. Trestní stíhání vedené vůči němu pro trestný čin vraždy, pokusu trestného činu vraždy a neoprávněného užívání cizí věci bylo z důvodu jeho nepříčetnosti zastaveno; bylo mu uloženo ochranné léčení.

Majitel žádal, aby nepříčetný pachatel byt vyklidil

Město Litoměřice, jako vlastník bytu, podalo na žalovaného syna žalobu na vyklizení bytu. Soud prvního stupně – Okresní soud v Litoměřicích dospěl k závěru, že žalovaný sice splnil podmínky pro přechod nájmu bytu podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku, avšak právo nájmu na něho nepřešlo. Uvedl, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by měl mít žalovaný prospěch (v podobě práva nájmu bytu) ze svého jednání, v důsledku něhož jeho matka zemřela; v této souvislosti poukázal na to, že je též dědicky nezpůsobilý (ve smyslu ust. § 469 občanského zákoníku). Uložil proto žalovanému vyklidit byt do 15 dnů od právní moci svého rozsudku. Psali jsme: Jak vyhrát byt a nemít na něj nárok.

K odvolání žalovaného, které za něj podala jeho právní zástupkyně (advokátka), Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na vyklizení předmětného bytu zamítl. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nespatřoval v přechodu práva nájmu bytu rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že i když žalovaný způsobil smrt své matky, nebyl v této době schopen pro nepříčetnost v důsledku duševní poruchy schopen rozpoznat následky svého jednání a ovládnout je; proto také bylo trestní řízení, vůči němu vedené, zastaveno. Protože žalovaný smrt své matky nezavinil, nelze mít za to, že by přechod nájmu předmětného bytu byl v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy se žalovaný nedopustil vůči své matce úmyslného trestného činu, není na místě úvaha o dědické nezpůsobilosti.

Psali jsme 

Dovolání k Nejvyššímu soudu

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku rozebral příslušnou právní úpravu a judikaturu, když uvedl zejména:

Pravidla přechodu nájmu bytu

Podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku, jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu, stávají se jeho nájemci (mimo jiné) jeho děti, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt.

K přechodu práva nájmu bytu podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku dochází přímo ze zákona (ex lege), za splnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tato změna subjektů nájemního vztahu není podmíněna žádným právním úkonem osob, které do nájemního vztahu namísto stávajícího nájemce vstupují, a nastává bez ohledu na projev vůle (souhlas) pronajímatele.

Nutno k judikátu NS ČR dodat, že k přechodu nájmu bytu na syna by tedy došlo, i kdyby nebyl nepříčetný a byl tedy shledán trestně odpovědným pro vraždu své matky, pouze by po matce nedědil.

Podle ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku může v konkrétním případě zamezit účinkům výkonu subjektivních práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, nemůže ale vyloučit účinky, jaké má podle kogentní právní normy pro vznik, změnu nebo zánik právních vztahů zákonem předvídaná právní skutečnost. Psali jsme: V práci se musíte chovat slušně, vyžaduje to zákon. Ale neuvádí, co to znamená.

Z uvedeného vyplývá, že dovodil-li odvolací soud v projednávané věci, že – za situace, kdy byly splněny zákonné předpoklady stanovené v ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku (tedy podmínky přechodu nájmu bytu) – nelze na základě ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku (o zákazu výkonu práv v rozporu s dobrými mravy) zabránit tomu, aby právo nájmu předmětného bytu přešlo na žalovaného, je jeho zamítavé rozhodnutí v konečném důsledku správné.

Nadto přechod práva nájmu bytu (podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku) je právním nástupnictvím svého druhu, který nelze zaměňovat s obecným právním nástupnictvím pro případ smrti fyzické osoby, tj. děděním. Ostatně podle stanoviska právní teorie dědickou nezpůsobilost nezakládá jednání naplňující znaky trestného činu, spáchala-li jej osoba, která pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohla rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Nejvyšší soud proto dovolání města zamítl.

Našli jste v článku chybu?