Hlavní navigace

Zaplať, nebo ti to nevrátím. Má smysl dlužníkovi zabavit jeho věc?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Když vám někdo dluží peníze, můžete zadržet například jeho auto a prodat ho? Co je to zadržovací právo? Kdy jej můžete uplatnit? Jaké má výhody a nevýhody?

Doba čtení: 6 minut

Když vysvětlujeme nějakou právní úpravu, obvykle nejprve ocitujeme z příslušného právního předpisu a pak jeho pravidla objasníme na názorných příkladech. Se zadržovacím právem, jak je upraveno v novém občanském zákoníku, bude pro srozumitelnost lepší opačný postup.

Představte si třeba, že převezmete od zákazníka do opravy nějakou věc, zakoupíte potřebné náhradní díly, provedete opravu a očekáváte, že vám zákazník zaplatí nebo doplatí zbývající část ceny k záloze. Jenže on odmítne zaplatit, protože se mu cena zdá příliš vysoká.

V takovém případě mu nemusíte věc vrátit, vydat, můžete mu ji zadržet. Uplatníte vůči ní takzvané zadržovací právo. Věc vám poslouží jako zajištění, jistota, že vám zákazník za práci a vložený materiál zaplatí. 

Jen movité věci

A teď již začneme i se složitou řečí zákona: Ten, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, ji může ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat (§ 1395 odst. 1 o. z.). Zadržovací právo ovšem můžete uplatnit toliko ve vztahu k movitým věcem.

Věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí (§ 489 o. z.). Zákon věci dělí mimo jiné na movité a nemovité, přičemž definuje nemovité věci, kterými jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Movité věci jsou pak veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná, nebo nehmotná (§ 498 odst. 1 a 2 o. z.).

Nemohli byste tedy uplatnit zadržovací právo v případě, že byste měli neplatícímu zákazníkovi třeba zrekonstruovat byt nebo postavit dům. Nemůžete mu, ani když vám nechce zaplatit, bránit v přístupu do bytu nebo domu, respektive jeho stavby. Zadržovací právo však nesmíte uplatnit, máte-li u sebe věc neprávem, zejména jestliže jste jí zmocnili násilně nebo lstí (§ 1396 odst. 1 o. z.), nebo – s výjimkou případu, že bylo zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka – bylo-li vám uloženo, abyste s věcí naložili způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva (§ 1396 odst. 2 o.  z.).  

Vše musí být legální a poctivé

Zásadně platí, že kdo se zmocní cizí věci, dopouští se přestupku, případně přímo trestného činu krádeže nebo loupeže. Nicméně pokud jsou splněny podmínky pro uplatnění zadržovacího práva, můžete i vy zabavit cizí movitou věc, aniž byste se dopustili protiprávního činu.

Klíčové je, abyste zadržovanou cizí věc u sebe měli oprávněně. Takže můžete zadržet věc, kterou vám vlastník svěřil do opravy, do úschovy, kterou máte v nájmu apod., ale nesmíte ji získat lstí. Nemůžete vtrhnout do bytu nebo domu svého dlužníka a zmocnit se jeho věcí s tím, že mu je vrátíte, až zaplatí. Toto budiž varováním pro pronajímatele bytů, kteří mají problémy s neplatiči. V takovém případě byste se dopustili krádeže, popř. loupeže, přičemž byste mohli být stíháni ještě za porušování domovní svobody a případně za spáchání dalších trestných činů.

A zase zpět k textu zákona: Cizí movitá věc může být zásadně zadržena jen k zajištění splatného dluhu (§ 1395 odst. 1 o. z.). Nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl, prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu, může být zadržovacím právem zajištěn též dosud nesplatný dluh (§ 1395 odst. 2 o. z.).

Dlužník o tom musí vědět

O zadržení věci a jeho důvodech je ten, kdo věc zadržel, povinen vyrozumět dlužníka. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu (§ 1397 odst. 1 o. z.).

Jakmile tedy věřitel zadrží dlužníkovu věc, musí jej o tom neprodleně informovat, rovněž by měl sdělit důvod, proč k tomu přistoupil. Pokud má věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě – např. kdyby šlo o shora zmíněný případ opravy, tak nějaké smlouvy o dílo, musí i vyrozumění být písemné.

Samozřejmě prvotní reakce věřitele bude asi ústní, když zákazník odmítne zaplatit, a posléze bude dlužník vyrozuměn písemně. Písemné sdělení nebude na škodu i tehdy, pokud žádná písemná smlouva uzavřena nebyla.

Zadrženou věc nesmíte užívat

Věřitel se musí o zadrženou věc řádně starat, a to podle zákona jako řádný hospodář. Nesmí dopustit, aby věc byla poškozena, aby došla k úhoně. Věřitel nesmí bez souhlasu dlužníka zadrženou věc užívat.

Tedy pokud by třeba provozovatel autoservisu zadržel automobil, nesmí s ním jezdit ani jej nesmí k jízdám půjčovat nebo pronajímat někomu jinému. Automobil musí zaparkovat nebo garážovat např. ve své provozovně. Leda by snad dosáhl s dlužníkem dohody o opaku, tedy o ekonomickém užívání automobilu, přičemž by se třeba ziskem věřitele umořoval dlužníkův dluh.

Zpeněžení věci je obtížné

Věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží podle § 1398 o. z. z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § 1359 o. z. Nesplní-li dlužník svou povinnost ani dodatečně, může se věřitel uspokojit ze zadržené věci, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady z majetku (z jiného majetku) dlužníka.

Uspokojit se může způsobem, na němž se dohodl s dlužníkem v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů), nebo při soudním výkonu rozhodnutí anebo v exekuci prováděné podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů).

Při soudním výkonu rozhodnutí a v exekuci má věřitel, jemuž svědčí zadržovací právo, vždy (i kdyby tato řízení byla zahájena na návrh jiného věřitele) právo na přednostní uspokojení z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem (§ 331a odst. 1 občanského soudního řádu, § 69 exekučního řádu, § 1398 o. z.).

Zadržovací právo je tedy silnější než právo zástavní – kdo zadrží cizí věc, na které vázne zástavní právo, má přednostní právo na uspokojení při jejím zpeněžení i před zástavním věřitelem. Zadržovací právo má podobnou úlohu jako právo zástavní, ale na rozdíl od něj nevzniká dohodou mezi zástavním věřitelem a zástavcem (dlužníkem), nýbrž jednostranným konáním – zadržením věci, které se děje proti vůli dlužníka. Má sloužit jako efektivní nástroj motivující dlužníka k tomu, aby svůj dluh uhradil. Podstatné je v předchozí větě slůvko má – v praxi tomu tak není.

Zadržení jako páka na zaplacení

Shora uvedené možnosti uspokojení ze zástavního práva upravené § 1398 o. z., jenž odkazuje na § 1359 o. z., které se zabývá realizací zástavního práva, jsou v praxi pro věřitele těžko použitelné, jejich realizace je v praxi velmi obtížná. (Rozbor komplikací podává právnička Hana Karchňáková v článku Výkon zadržovacího práva, publikovaném v Bulletinu advokacie 15. 10. 2015.)

Zde nemá smysl věřitelovy obtíže rozebírat. Postačí konstatování, že reálně má uplatnění zadržovacího práva v praxi smysl, pokud není třeba věc zpeněžit zákonným způsoby, nýbrž když dlužníka donutí vyrovnat dluh fakt, že mu zadržená věc schází, že ji potřebuje, a tak sám vůči věřiteli vyrovná dluh.

Použitá literatura: Bezouška, P.: Kdy mohu zadržet cizí věc?, internetové stránky advokátní kanceláře PRK Partners, Odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, spis. zn. 21 Cdo 4172/2016.

Našli jste v článku chybu?