Až dosud nebylo zcela zřejmé, za jakých podmínek může zaměstnavatel odstoupit od konkurenční doložky. Nebylo jasné, jak vyložit ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce o tom, že zaměstnavatel může od dohody o konkurenční doložce odstoupit po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance – zda tímto ustanovením je přímo stanoven zvláštní důvod k odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky, anebo zda jej lze považovat pouze za časové omezení možného odstoupení od doložky, nikoliv za důvod pro odstoupení od dohody o konkurenční doložce. Čtěte také: Nekalá konkurence: co je podnikavost a čím už překračujete zákon?
Závazný – autoritativní výklad podal Nejvyšší soud ČR ve svém judikaturním rozsudku spis. zn. 21 Cdo 4986/2010, ze dne 20. 9. 2011.
Právní úprava
Podle ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. (Z ust. § 363 odst. 2 zákoníku práce přitom plyne, že od tohoto ustanovení se účastníci pracovněprávních vztahů nemohou odchýlit.)
Co je odstoupení a jaké má důsledky
Podle ust. § 48 odst. 1 občanského zákoníku, který je třeba subsidiárně použít pro právní úpravu konkurenční doložky, může od smlouvy účastník odstoupit, jen jestliže je to stanoveno v zákoně nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od právního úkonu se v pracovněprávních vztazích (obecně vzato) rozumí jednostranný právní úkon adresovaný druhému účastníku, v němž je vyjádřena vůle zrušit jiný (dříve učiněný) právní úkon, a vymezen důvod odstoupení.
Důvodným a včasným odstoupením se právní úkon od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak; odstoupením od pracovní smlouvy a od dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se pracovněprávní vztah ruší vždy s účinky od nynějška (ex nunc). Čtěte také: Odstoupit od smlouvy může jen zaměstnavatel, vy ne
Zaměstnanec kdykoliv, zaměstnavatel jen někdy
Od konkurenční doložky mohou odstoupit zaměstnavatel i zaměstnanec, a to z důvodu, který stanoví zákon nebo který byl účastníky dohodnut. Byl-li naplněn stanovený nebo sjednaný důvod, může zaměstnanec od konkurenční doložky odstoupit kdykoliv. Pro odstoupení od konkurenční doložky provedené zaměstnavatelem je v ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce předepsáno časové omezení; odstoupení je účinné, jen jestliže k němu došlo ještě v době trvání pracovního poměru účastníků (před skončením pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele).
Nejvyšší soud ČR odmítl názor, podle kterého ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce opravňuje zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Předně, v ust. § 310 odst. 4 zákoníku práce se o důvodech odstoupení od konkurenční doložky nic neuvádí; jeho smyslem (účelem) je vymezit pouze časové období, v němž je odstoupení přípustné, a vyloučit tak možnost zrušení konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele v době, kdy již zaměstnancův pracovní poměr skončil a kdy by měl pobírat od zaměstnavatele sjednané peněžité vyrovnání.
Kromě toho, údaj o důvodu odstoupení je součástí každého jednostranného odstoupení od právního úkonu; bez uvedení tohoto údaje nelze pokládat jednostranné odstoupení od právního úkonu za perfektní a nemůže mít za následek sledované právní účinky. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu v pracovněprávních vztazích uplatňovaný princip ochrany zaměstnance, který předpokládá (možné) zvýhodnění zaměstnance oproti právnímu postavení zaměstnavatele, avšak vylučuje, aby byl zvýhodněn zaměstnavatel na úkor zaměstnance; možnost odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele bez uvedení důvodu nebo z kteréhokoliv důvodu by bylo takovým zvýhodněním zaměstnavatele na úkor práv zaměstnance. Čtěte také: Zákaz práce pro konkurenci vám musí být zaplacen
Závěrečné shrnutí významu judikátu
Odstoupit od konkurenční doložky mohou zaměstnavatel i zaměstnanec jen důvodu stanoveného v zákoně nebo v dohodě účastníků; ze strany zaměstnavatele je přitom odstoupení přípustné, jen jestliže bylo učiněno v době trvání pracovního poměru účastníků.
(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 4986/2010, ze dne 20. 9. 2011)
ČLÁNKY DO MAILU