Zaměstnanec (žalobce) a spolu s ním i další zaměstnanci vykonávali práci pro žalovaného zaměstnavatele v pracovní době, jejíž rozvržení určoval žalovaný, v prostorách žalovaného a za použití jeho zařízení a nástrojů, při zadávání pokynů žalovaným a vyplácení mzdy cca 10 000 Kč měsíčně, přičemž zbytek odměny (za tutéž práci) si zaměstnanci „fakturovali“ na základě uzavřených obchodněprávních smluv. Předstírali tedy obchodněprávní vztah při podnikání a zastírali pracovněprávní vztah výkonu závislé práce (tzv. švarcsystém). Čtěte také: Využíváte švarcsystém? Hrozí vám pokuta až 300 000 Kč
Zaměstnanec dostal od zaměstnavatele výpověď, která však byla soudy shledána neplatnou, a proto mu vznikl nárok na náhradu mzdy. (Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy. Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.)Tip: Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi
Soud prvního stupně, ani soud odvolací mu ji však nepřiznaly v plné výši, jak požadoval zaměstnanec. Odvolací soud měl za to, že žalobci nelze poskytnout právní ochranu, neboť se na obcházení zákona výkonem práce ve švarcsystému sám podílel. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně nepřisvědčil názoru žalobce, že do jeho průměrného výdělku (pro účely stanovení náhrady mzdy) by měly být započteny částky, které „nad to, co bylo vypláceno“ podle mzdových listů, „fakturoval po dohodě se zaměstnavatelem“ podle smlouvy o zprostředkování, neboť sám žalobce jednal tak, „jako by se o mzdu nejednalo“, svým aktivním jednáním se podílel na obcházení zákona, a nemůže se proto v řízení o náhradu mzdy domáhat ochrany „s poukazem na to, že se vlastně jednalo o disimulaci právního úkonu, a že se mělo jednat o mzdu, nikoli o jiné platby“.
Zaměstnanec v dovolání k Nejvyššímu soudu namítal, že zaměstnanci přistupují na zaměstnavatelův požadavek nahradit úplně či částečně pracovněprávní vztah vztahem obchodněprávním za ne zcela rovnocenných podmínek, neboť je k tomu nutí situace na trhu práce. Na tyto zaměstnance nelze pohlížet „jako na delikventy, nýbrž jako na oběti silnější strany asymetrického právního vztahu“, které jsou hodny zvýšené míry ochrany, a to i tím, že výdělek, kterého dosahovali výkonem závislé práce, se posoudí jako mzda.
Otázka zásadního právního významu
Pro rozhodnutí věci bylo mimo jiné významné vyřešení právní otázky, za jakých podmínek lze do průměrného výdělku zaměstnance pro účely náhrady mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru zahrnout plnění poskytnuté mu v rozhodném období zaměstnavatelem na základě obchodněprávní smlouvy uzavřené se zaměstnancem. Protože tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podnikatelská odměna zahrnutá do průměrného výdělku pro pracovněprávní účely
Předstírají-li účastníci uzavřením smlouvy upravené v občanském nebo obchodním zákoníku vznik občanskoprávního (obchodněprávního) vztahu, aby tak zastřeli skutečnost, že obsahem (předmětem) právního vztahu, k jehož založení ve skutečnosti směřovala jejich vůle, má být závislá (nesamostatná) práce zaměstnance pro zaměstnavatele (tj. práce vykonávaná zaměstnancem jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a na jeho náklady a odpovědnost), kterou lze vykonávat pouze v pracovněprávním vztahu upraveném zákoníkem práce, je taková smlouva pro nedostatek vážnosti vůle jejích účastníků neplatná a právní úkon učiněný účastníky se posoudí podle zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisů. Čtěte: Pro sportovce je švarcsystém legální, ostatní mají smůlu
Ze stejného důvodu je neplatná i občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouva, kterou účastníci uzavřeli proto, aby tímto právním úkonem zastřeli skutečnou povahu plnění (části plnění), která si navzájem poskytují z pracovněprávního vztahu, jenž byl mezi nimi dříve založen. Je-li tímto zastřeným plněním část mzdy poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za výkon práce v pracovním poměru, který byl mezi nimi sjednán, zahrnuje se i tato část mzdy do průměrného výdělku zaměstnance pro pracovněprávní účely a tedy i pro účely náhrady mzdy příslušející zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem.
Okolnost, že zaměstnanec, jemuž je zahrnutí zastřené části mzdy do jeho průměrného výdělku na prospěch, se podílel na zastírání skutečné povahy tohoto plnění tím, že se zaměstnavatelem uzavřel simulovanou (a tedy neplatnou) občanskoprávní (obchodněprávní) smlouvu a že podle ní – společně se zaměstnavatelem – v době trvání pracovního poměru postupoval, tu není významná, a to již z toho důvodu, že neplatnost právního úkonu nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že do průměrného výdělku žalobce pro účely náhrady mzdy příslušející mu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru výpovědí žalovaného nelze zahrnout plnění, která žalovaný poskytl žalobci v období rozhodném pro zjištění jeho průměrného výdělku podle smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi účastníky podle ustanovení § 642 obchodního zákoníku a která měla podle tvrzení žalobce ve skutečnosti představovat část jeho mzdy (zastřenou uvedenou obchodněprávní smlouvou), neboť sám žalobce jednal tak, „jako by se o mzdu nejednalo“, a svým „aktivním“ jednáním se podílel na obcházení zákona, není správný; správný proto nemůže být ani jeho rozsudek, který je na tomto závěru založen. Nejvyšší soud ČR proto příslušnou část rozsudku odvolacího soudu zrušil svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 3862/2012, ze dne 22. 10. 2013. Čtěte: Víte, že můžete vydělat více, když nepracujete, než když pracujete?
