Hlavní navigace

Pro sportovce je švarcsystém legální, ostatní mají smůlu

2. 2. 2012
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Soud neměří sportovcům stejným metrem jako ostatním. Švarcsystém je u nich povolený.

Nejvyšší správní soud rozhodl, že kluby mohou se svými sportovci uzavírat i jiné než pracovní smlouvy.

Profesionální sportovec tedy nemusí být zaměstnancem svého klubu, ale může pro něj být činný v rámci tzv. švarcsystému. Sportovní kluby proto mohou uzavírat s profesionálními sportovci hráčské smlouvy, které nejsou smlouvami pracovními a neřídí se zákoníkem práce. Z daňového hlediska tak může sportovec působit jako osoba samostatně výdělečně činná. Stát nemůže nutit sportovce a jeho klub do pracovněprávního vztahu, a to ani prostřednictvím daňových předpisů. Čtěte více: Zaměstnance propustili a nabídli mu místo na „živnosťák“. Firma chtěla ušetřit, prodělala

Nejvyšší správní soud rozhodl svým rozsudkem ze dne 29. 11. 2011, spis. zn. 2 Afs 16/2011, ve věci hokejisty HC Sparta Praha proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Šlo tedy o daňový spor, přičemž cesta stěžovatele po úřadech a soudech byla strastiplná. Třikráte neuspěl, teprve „čtvrtá instance“ mu dala za pravdu.

Jak rozhodovaly úřady a soudy

Stěžovatel, jako profesionální hokejista, uplatnil ve zdaňovacím období roku 2007 cestovní náhrady v celkové výši 301 326 Kč, a to na cesty z místa výkonu nezávislého povolání v Milevsku na zimní stadion HC Sparta Praha na tréninky a mistrovské zápasy.

Finanční úřad v Milevsku však tyto cestovní náhrady neuznal, a vyměřil proto poplatníkovi dodatečnou daň z příjmů fyzických osob a současně mu stanovil povinnost zaplatit penále.

Sportovec neuspěl ani u nadřízeného orgánu. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích jeho odvolání zamítlo. Stěžovatel si proto poté podal žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ale i ta byla zamítnuta. Hokejista uspěl až u Nejvyššího správního soudu, který na základě jeho kasační stížnosti zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Skutkový základ sporného případu a právní hodnocení

Jelikož stěžovatel vykonával samostatnou výdělečnou činnost, aniž by byl držitelem živnostenského oprávnění, kde by bylo uvedeno místo podnikání, dovodily finanční orgány, že pravidelným pracovištěm stěžovatele byl zimní stadion HC Sparta Praha.

Z toho důvodu nemohl být stěžovatel na pracovní cestě, na základě níž by mohl uplatňovat výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Dle finančních orgánů se proto jednalo jen o výdaje na osobní potřebu daňového subjektu, ne o uplatnitelné daňové výdaje.

Finanční ředitelství zpochybnilo věrohodnost evidence pracovních cest stěžovatele i po věcné stránce, protože považovalo za nepravděpodobné, že by po období téměř jednoho roku byl při každodenních jízdách ujet stejný počet kilometrů, jak stěžovatel vykázal. Přihlédlo i k hráčské smlouvě, která byla koncipována jako tzv. nepojmenovaný (inominátní) kontrakt. Čtěte více: Co jsou to nepojmenované smlouvy a nač si dát při jejich uzavírání pozor?

V ní se klub zavázal nést náklady spojené s přípravou hráče a s jeho účastí na utkáních a ostatních činnostech, taktéž tedy náklady na dopravu a ubytování.

Z toho žalovaný finanční orgán dovodil, že klub hradí stěžovateli i náklady na dopravu na zápasy, tréninky a jiné aktivity. Krajský soud, na rozdíl od finančního orgánu, posoudil obsah hráčské smlouvy jako obdobný smlouvě pracovní.

Dle soudu se tak jednalo o zastřený právní úkon (zastřenou pracovní smlouvu), jelikož je třeba posuzovat skutečný obsah právního úkonu, ne pouze jeho formu. Na základě toho posoudil jako správné rozhodnutí, kterým finanční ředitelství neuznalo sportovci jízdné z místa bydliště do sídla HC Sparta Praha.

Soud odmítl vnucování pracovní smlouvy

Soud neshledal sebemenší důvod, proč by mělo být v zájmu stěžovatele (koneckonců i hokejového klubu) uzavírat pracovní smlouvu, resp. smlouvu obdobnou. Nejvyšší správní soud měl za to, že při hodnocení smluvního ujednání, u něhož nejsou žádné pochybnosti co do svobody projevené vůle obou smluvních aktérů, je namístě zdrženlivost státních orgánů.

Ani samotný zákoník práce na status profesionálního sportovce nepamatuje. Je tak možno volit mezi více alternativami smluvních úprav. Tato volba je ponechána pouze a právě na smluvních stranách, aby samy zohlednily jejich výhody a nevýhody, i co se týče daňových dopadů.

Povaha hráčské činnosti jistě zakotvení formou samostatné výdělečné činnosti nevylučuje. I když se pojmovému vymezení závislé činnosti velice blíží, nedosahuje její intenzity – např. je velice obtížné si představit, aby specifická činnost profesionálního sportovce odpovídala institutům zákoníku práce, jako jsou: nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, přestávky v práci na jídlo a oddech, dny pracovního klidu či práce přesčas.

I způsob odměňování sportovců je značně specifický a ne zcela odpovídající koncepci zákoníku práce. Nelze proto vyloučit uzavírání i jiných než pracovněprávních smluv, o čemž svědčí i faktická situace, kdy je obecně akceptováno, že profesionální sportovec může působit též jako osoba samostatně výdělečně činná.

Profesionální sport vs. pracovněprávní vztah

Je sice pravdou, že vnější znaky činnosti profesionálního sportovce se velmi podobají klasickému pracovnímu poměru (sportovec „pracuje“ pouze pro jediného zaměstnavatele, dostává od něj pracovní pomůcky, stravuje se u něj apod.), ale současně je zřejmé, že jednoznačné podřazení do režimu zákoníku práce v jeho stávající podobě, by značně ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu, a také i pro jednotlivé sportovce by se jevilo jako velmi nevýhodné.

Je např. obtížně představitelné, že by profesionální sportovec mohl ukončit vztah ke svému klubu jednostrannou výpovědí (tzn., že by následně mohl přestoupit „zadarmo“ do jiného klubu, ačkoliv klub předchozí jej vychoval, resp. „koupil“).

Daňové náklady byly v pořádku

Výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se odčítají od základu daně, přičemž musí existovat určitá věcná a časová souvislost mezi příjmy a výdaji. Tuto souvislost NSS zcela viděl při cestě z bydliště stěžovatele na zimní stadion HC Sparta Praha, kde byla provozována výdělečná činnost stěžovatele.

S dopravou vlastním silničním vozidlem počítá i zákon o dani z příjmů. Ke zpochybnění věrohodnosti evidence pracovních cest finančními orgány soud uvedl, že bazírování na každodenní fyzické kontrole ujetých kilometrů nelze za normálních okolností považovat za proporcionální a evidence vycházející např. z údaje o délce nejvhodnějšího spojení vycházející ze spolehlivých zdrojů (GPS, autoatlas) je dostačující, není-li zpochybněno, že daná cesta se v danou dobu neuskutečnila.

Činnost profesionálního sportovce je natolik osobitá, že ji nelze omezit na „domovský“ zimní stadion. Povinností ligového hokejisty, jak uváděl stěžovatel a NSS mu přitakal, není toliko hrát hokej na jednom stadionu, nýbrž k této profesi patří i celá řada dalších povinností popsaných i v hráčské smlouvě: pečovat o svoji fyzickou kondici a dobrou psychiku, absolvovat tréninkové kempy, účastnit se soustředění, regenerace, propagačních, charitativních a dalších akcí atp.

V případě zranění či nemoci je sportovec povinen absolvovat příslušné lékařské procedury, případně rekonvalescence a rehabilitace. Řada popsaných činností se přitom zcela zjevně neodehrává na zmiňovaném zimním stadionu, není ani nikým přímo zajišťována či kontrolována.

Závěr

Činnost hráče sportovního klubu tedy nenaplňuje definici závislé práce podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2011.

Domnívám se, že to platí i od 1. 1. 2012, ačkoliv k tomuto datu byla v zákoníku práce změněna definice závislé práce. Čtěte více: Přehledně: Změny v zákoníku práce od 1.1.2012

skoleni_15_4

Jelikož neexistuje zvláštní právní úprava činnosti profesionálních sportovců, mohou si zvolit vhodnou formu a smlouvu její účastníci, tedy sportovec a klub, pro něhož je jeho hráč činný. Stát nemůže vynucovat jen jednu z možných forem smluvní spolupráce klubů a hráčů, tedy pracovněprávní vztah, a to ani prostřednictvím daňové politiky.

Použitá literatura: Rozsudek NSS ke zdanění profesionálních sportovců, monitoring profipravo.cz, 6. 12. 2011

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).