Za zameškání celé směny můžete vyletět na hodinu, za půl směny dostat výpověď

Zákoník práce formulace nespecifikuje

V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem definovány. Na jejich vymezení ale závisí možnost a rozsah vašeho postihu za porušení takové povinnosti.

Při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti je třeba přihlédnout k vaší osobě, k funkci, kterou zastáváte, k vašemu dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře vašeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda jste svým jednáním způsobili zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu (stejně jako předtím zaměstnavateli) širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby váš pracovní poměr u něj nadále pokračoval.

Vaše povinnosti podle zákoníku práce

Podle § 301 písm. b) ZP jste povinni využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací a plnit kvalitně a včas pracovní úkoly. Závislá práce musí být vykonávána v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě (§ 2 odst. 2 ZP).

Zákon definuje pracovní dobu jako dobu, v níž jste povinni vykonávat pro zaměstnavatele práci, a dobu, v níž jste na pracovišti připraveni k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (§ 78 odst. 1 písm. a) ZP).

Pracovní doba, kterou zaměstnavatel rozvrhuje a určí začátek a konec směn (§ 81 odst. 1 ZP), tedy představuje časový rámec, ve kterém jste povinni plnit základní povinnosti vyplývající z pracovního závazku spočívající ve výkonu sjednané práce (§ 38 odst. 1 písm. b) ZP). Zákon proto jako jednu z vašich základních povinností stanoví povinnost využívat pracovní dobu k vykonávání svěřených prací.

Zhodnocení případu Nejvyšším soudem

V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že zaměstnanec před skončením pracovní doby po 13:00 hodině opustil pracoviště bez souhlasu nadřízeného (jednatele zaměstnavatele), přičemž toto porušení pracovní povinnosti nelze podle odvolacího soudu hodnotit jako závažné porušení pracovních povinností, ale pouze jako méně závažné porušení pracovních povinností zaměstnance. Uvedenou úvahu odvolacího soudu nelze považovat za správnou.

Při posuzování intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci měl odvolací soud vedle toho, že zaměstnanec své pracovní povinnosti dosud plnil řádně, též přihlížet – vzhledem k zjištěným okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti zaměstnance – k rozsahu, v jakém zaměstnanec dne 10. 3. 2015 nedodržel zaměstnavatelem rozvrženou pracovní dobu (k tomu, že zaměstnanec nebyl na pracovišti a nevykonával sjednanou práci po dobu zhruba 4 hodin, tedy v rozsahu odpovídajícím polovině pracovní doby připadající na uvedený den).

A také k tomu, že nepřítomnost zaměstnance na pracovišti vedla k opožděnému dokončení zakázky zaměstnavatelem a ke vzniku škody v podobě ušlého zisku z tržby ve výši 6000 Kč. S uvedenými okolnostmi, způsobilými vyvolat narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance ve vztahu k plnění povinnosti zaměstnance podle § 301 písm. b) ZP, se však odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – nevypořádal. Místo toho vzal v úvahu skutečnosti, které nejsou pro závěr o intenzitě porušení uvedené pracovní povinnosti zaměstnance významné, zhodnotil Nejvyšší soud.

Zaměstnavateli se zkrátil zisk, zaměstnanec ztratil důvěru

Za situace, kdy zaměstnanec neměl jakýkoli souhlas zaměstnavatele s opuštěním pracoviště před skončením pracovní doby, nemůže jeho jednání ani zčásti omlouvat (intenzitu porušení pracovní povinnosti zaměstnance snižovat) okolnost, že ve všech případech nebyl souhlas zaměstnavatele s opuštěním pracoviště zaměstnancem před skončením pracovní doby spojován s vydáním propustky. Významné z tohoto pohledu není, že zaměstnanec svůj odchod z pracoviště dne 10. 3. 2015 oznámil spoluzaměstnanci, neboť ten mu takový souhlas nebyl oprávněn udělit, a zaměstnanec proto nemohl ani rozumně předpokládat, že tento jeho postup nedostatek souhlasu zaměstnavatele zhojuje.

Obdobně okolnost, že zaměstnanec před opuštěním pracoviště nezastihl nadřízeného, který v té době měl jednání se zákazníkem, postup zaměstnance neomlouvá, neboť náležitá opatrnost při plnění pracovních povinností vyžadovala, aby zaměstnanec s odchodem z pracoviště vyčkal do doby, kdy jednatel bude moci jeho požadavek na opuštění pracoviště posoudit.

Je-li během pracovní doby zaměstnanec povinen nejen vykonávat práci pro zaměstnavatele, ale také – pokud práci právě nevykonává, protože mu dosud přidělena nebyla – být připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, nesnižuje intenzitu porušení pracovní povinnosti zaměstnance odvolacím soudem zohledněná okolnost, že v době opuštění pracoviště zaměstnanec neměl přidělenu konkrétní práci, která by nebyla dokončena (tedy ani práci na zakázce, jejíž opožděné dokončení měl svou nepřítomností způsobit). Svojí nepřítomností na pracovišti naopak zaměstnanec znemožnil, aby k přidělení práce došlo, zhodnotil Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 3004/2017, ze dne 7. 8. 2018) a zrušil rozsudek odvolacího soudu.