Vy ještě nemáte kreditku?!

Časy se mění. Ta tam je doba vkladních knížek, depozitní certifikáty odešly stejně rychle, jako se po revoluci objevily, stavební spoření teď zažívá vrchol, po kterém zřejmě nastane jistý útlum a jak se říká, lepší už to s ním asi nebude. Zkrátka i pro bankovní produkty platí pověstné „jednou jsi dole, jednou nahoře“. Z tohoto pohledu by se růžová budoucnost měla rýsovat před kreditními kartami.

Zájem roste
Čísla, která dokumentují vývoj kreditních karet, se sice liší podle různých metodik různých společností, nicméně všechny potvrzují jednotný trend – stále silnější zájem tuzemských klientů o kreditní karty. Například společnost MasterCard ke konci roku 2002 hovoří o 281.000 kre­ditních kartách v oběhu (údaj zahrnuje i karty splátkových společností), zatímco údaje Sdružení pro platební karty (bez karet splátkových společností) jsou střídmější – ke konci loňského roku prý ke konci loňského roku mezi lidem kolovalo skoro 98.000 karet (více než dvojnásobek roku 2001), ke konci března pak 112.704 karet.

Ovšem nejpřesvědčivějším důkazem rostoucí obliby kreditních karet jsou statistiky České spořitelny: 5.400 karet v roce 2001, 28.000 o rok později a už 40.000 karet v březnu letošního roku.

Zdroj: Sdružení pro platební karty

Vlastnosti kreditních karet
Proč vlastně začít přemýšlet nad pořízením kreditní karty? Vždyť většina klientů už jednu (obyčejnou platební, respektive debetní) kartu má (k 1.čtvrtletí bylo v oběhu skoro 5,8 mil. kusů). Nač tedy platit za nějakou další? Jako hlavní výhody kreditní karty se obvykle uvádějí tyto dvě – jistota v podobě finanční rezervy a možnost neúročeného úvěru.

Zatímco obyčejná debetní platební karta vám umožňuje ovládat peníze na účtu, které jsou vaše, kreditní karta nabízí úvěrový rámec, tj. určité množství peněz, jež si můžete půjčit. S kreditní kartou tedy berete z cizího a pak musíte splácet.

Peníze po ruce
A to má být výhodné, řeknete si? Nemusí, a často není, ale někdy může být. Princip kreditní karty je totiž následující – jestliže splníte vstupní podmínky banky, získáte kreditní kartu, díky níž se vám otevře možnost vzít si kdykoliv úvěr do určité, předem stanovené částky. Jako majitelé karty máte tuto možnost neustále – a tak se prakticky nemůže stát, že byste se dostali do situace, kdy budete potřebovat půjčit a budete odmítnuti.

Řeknete si, že podobně funguje i kontokorent k běžnému účtu. Ano, jistě, a dost často za něj platíte nižší poplatky než za kreditní kartu. Na druhou stranu, kontokorentní úvěr (tedy povolené přečerpání zůstatku na běžném účtu) nebývá tak „šitý na míru“ konkrétnímu klientovi (s kreditkou můžete získat tím větší úvěr, čím větší máte příjem, což u kontokorentu většinou neplatí), ale především úroky z něj začínají běžet hned od chvíle čerpání.

Nulový úrok
Kreditní karta naopak poskytuje tzv. „bezúročné období“. Jestliže půjčenou částku splatíte celou do určité doby (nejčastěji dnes 45 dnů), nenabíhají z ní úroky a vy si tedy na měsíc a půl můžete půjčit „bezplatně“. V opačném případě musíte začít splácet minimální splátku (obvykle 5 % nebo 10 %), abyste úvěr umořili. Rozdíl mezi úvěrovým rámcem a dlužnou částkou si opět můžete kdykoliv půjčit.

Ve srovnání s kontokorentem je kreditní karta o něco „svobodnější“, protože k jejímu získání často není nutné mít u dané banky běžný účet. Stačí jen splnění vstupních podmínek – nejdůležitějším kritériem je čistý měsíční příjem žadatele (některé banky dokonce uvádějí minimální povinnou hranici). U většiny bank může kreditní kartu získat kterýkoli dospělý občan ČR.

Z jednoho úhlu pohledu pak lze kreditní kartu vnímat jako rychlejší získání zdrojů – zhruba o ten měsíc a půl. Místo abyste čekali, než vám dojdou peníze na účet, utratíte peníze ihned a až peníze skutečně dorazí, splatíte bance úvěr bez úroku. Cenou za toto „příjmové zrychlení“ jsou poplatky za vydání karty a za vedení úvěrového účtu. Jde jen o to, jestli má pro vás smysl být podobně nedočkaví a jestli vám to stojí za to.

Rizika
Jenže ne všichni klienti udrží rozpočtovou kázeň, čímž jsou pak donuceni platit úroky z půjčené částky (např. u České spořitelny bezúročné období dodržuje asi 39 % klientů). A úroky to nejsou právě nízké, už proto, že sazba bývá vyjadřována jako měsíční (v ročním přepočtu se tak můžete dostat až na nějakých 20 %). Zrada kreditní karty spočívá také v tom, že klienti mohou podlehnout splátkovému kolotoči, být neustále v mínusu, postupně poctivě splácet a opět si půjčovat, a tak se nechat nabíhajícími úroky obírat o peníze, o které by nepřišli, kdyby utráceli později.

A jestliže neumíte zacházet s vlastními penězi (a musíte se tedy uchylovat k pravidelnému zadlužování prostřednictvím kreditní karty), je pravděpodobné, že se jen těžko donutíte k dodržování podobného principu u kreditní karty.

Dlouhodobé zadlužení tedy v tomto případě není to pravé. Zato jednorázová půjčka může pomoci – ať už při zpoždění výplaty nebo i v takové situaci, jakou byl pád Union banky, kdy klienti museli tři měsíce čekat, než se dostali ke svým penězům.

S kreditní kartou se zachází stejně jako s klasickou platební kartou. Používat ji můžete v terminálech obchodníků (v kolika, závisí na tom, jestli jde o kartu elektronickou nebo embosovanou) nebo s ní můžete vybírat hotovost v bankomatu. Tady však pozor – bezúročné období většina bank poskytuje jen na ty částky, k nimž došlo bezhotovostně, výběry hotovosti z bankomatu se tedy začínají úročit hned (výjimkou je třeba Komerční banka, která bezúročné období uplatňuje i na výběry z bankomatu).

Srovnání s ostatními úvěrovými produkty
Proč dát přednost kreditní kartě před jinými způsoby půjčení peněz a proč se jí raději vyhnout? S kreditní kartou máte jistotu, že si v budoucnu budete moci půjčit do výše vymezeného úvěrového rámce, což spotřebitelské úvěry ani nákupy na splátky neumožňují – tam o úvěr žádáte až ve chvíli, kdy peníze opravdu potřebujete a v té chvíli vám to nemusí vyjít. Konkurenčním produktem je v tomto směru jen kontokorent, o němž už jsme psali výše.

Kreditní karta je většinou levnější než nákupy na splátky, o něco málo dražší než kontokorentní úvěry a někdy podstatně dražší než spotřebitelský úvěr (na druhou stranu, úroková sazba je pevně daná a stejná pro všechny). Úvěr na kreditní kartě je alespoň možné většinou předčasně splatit, což u spotřebitelského úvěru nejde (a tím se prodražuje). Bezúročné období také u jiných produktů nenajdeme, setkáme se s ním snad jen u reklamních a časově omezených nabídek splátkových společností.

Kreditní karta není levnou záležitostí a jejím největším nebezpečím je svádění k dalšímu utrácení (společnost MasterCard uvádí, že její klienti kartu používají v průměru jednou týdně). Proti tomu je spotřebitelský úvěr jednorázovou záležitostí a k trvalému zadlužení vede mnohem méně často.

Ať tak či onak, odborníci předpovídají kreditním kartám sladké časy – jejich počet by měl během několika let dosáhnout tří milionů. Je jen na vás, jestli se rozhodnete připojit.