Na bankovní úředníky je kladeno mnoho požadavků, a to nejen po odborné stránce, ale také z hlediska poctivosti, morálky nebo osobní integrity. I přes jejich pečlivý výběr se mezi nimi občas najde „černá ovce“, která využije svých znalostí produktů a programového vybavení banky k vlastnímu obohacení. S několika takovými příběhy vás chci nyní seznámit. Postižené obchodní banky stále působí v ČR, a proto neuvádíme jejich názvy.
Trojúhelník podvodu
Nejprve je vhodné seznámit vás s psychologií takovýchto „černých ovcí“. Na vznik kriminálních aktivit (nejenom) bankovních úředníků mají vliv zejména následující faktory, kterým se říká trojúhelník podvodu. Jedná se o:
- příležitost, způsobená zejména nedostatkem vnitřních kontrol na daném pracovišti, takže se úředník domnívá, že nebude odhalen;
- vnitřní zdůvodnění neboli racionalizace provedeného kriminálního činu. Pachatel si totiž zdůvodní, že má na ukradené finanční prostředky v podstatě nárok;
- motiv ke spáchání trestného činu (např. vlastní dluhy, nerealistické pracovní cíle nebo pocit vlastní nadřazenosti).
Zamilovaná bankovní úřednice
Do jedné pobočky banky v malém městě nastoupila nová úřednice. Děvče těsně po maturitě. Zároveň se ale zamilovala do největšího místního frajera, který předstíral, že horoucí city opětuje.
Tento playboy se živil nepoctivě – byl hlavou skupiny, která organizovala tzv. letadlo (neboli Ponziho schéma) a slibovala účastníků nevídané zisky. Aby mohli dostát svým slibům, potřebovali stále nové lidi do tohoto podniku, jejichž peníze by umožnily výplatu výnosů dřívějších investorů. Když přísun investorů zastavoval, hrozil mu krach. Proto se obrátil na zmíněnou slečnu se žádostí, aby poskytovala poměrně nízké osobní úvěry (k čemuž měla oprávnění) osobám, které jí pošle. A aby se na nic neptala.
Nastrčenými osobami byli bezdomovci, kteří se za koupel, čisté šaty a alkoholické nápoje zavázali, že u dané úřednice požádají o úvěr (potvrzení o jejich příjmech byla zfalšovaná) a získané peníze předají vedoucímu skupiny podvodníků. Slečna byla nejprve vyhodnocena jako nejlepší obchodnice, když však nebyly jí poskytnuté úvěry spláceny, byly její podvody odhaleny. Dostala výpověď a šla před soud a do vězení. Její milý od ní dal ruce pryč.
Obchody s cennými papíry a zahraničními měnami
Na centrále velké obchodní banky pracoval tým obchodníků s cennými papíry a zahraničními měnami. Každý z obchodníků má stanovený limit pro ztrátu z jednoho obchodu – když ji dosáhne, musí svoji pozici tzv. uzavřít.
Když však jeden z obchodníků tohoto limitu dosáhl, nechtěl se smířit s prohrou (jeho výdělek závisel na zisku či ztrátě z jím prováděných operací). Domluvil se se svým vedoucím, že bude v obchodech pokračovat – a ztráta se rychle prohlubovala. Když byla jeho nekalá činnost odhalena, stála jeho banka malý kousek od krachu.
Oba makléři dostali výpověď a současně je jejich banka zažalovala. Byli odsouzeni do vězení a k náhradě škody ve výši ve výši nižších desítek miliard korun. Před soudem se hájili, že by za týden všechno vydělali zpět a přinesli zisk. Soud si údajně nechal udělat znalecké posudky, ze kterých vyplynulo, že by makléři navrhovaný postup vedl v několika dnech ke krachu banky.
Nejzajímavější je, že ani jeden z nich se nijak neobohatil.
Konverze hlavního počítačového systému
Každá banka využívá centrální počítačový systém, ve kterém jsou založeni klienti a jejich účty a ve kterém probíhá zpracování klientských transakcí, tj. zaúčtování klientských plateb na vrub a ve prospěch jejich účtů.
Když banka zavádí nový centrální systém, nemůže jej zavést najednou (alespoň u velkých bank to nejde), a proto je prováděna konverze po pobočkách, resp. po jejich skupinách. Jenomže vnitrobankovní platba musí být zaúčtovány v obou systémech. Pro jejich zúčtování mezi nimi slouží „vnitřní účty“ typu „nanovo“ a „souhlasně“, u nichž je prakticky zcela vyloučeno provádění inventarizace zůstatku. Toho využil jeden mladý programátor ke svému obohacení. Byl však odhalen a odsouzen.
Zneužití hlavní účetní knihy
V jiné bance zase pracoval programátor, který z nákladových účtů hlavní účetní knihy neoprávněně vyváděl značné finanční prostředky. Využil netečnosti účetních, kteří pečlivě neprováděli inventarizaci na tomto účtu.
Po nějaké době („když si toho už dost nakradl“) se v něm hnulo svědomí a dal výpověď. Před svým odchodem se dokonce rozhodl část nakradených peněz vrátit. Protože však nebyl účetní, tak si neuvědomil, že kreditní platba nemá na debetním účtu co dělat – a právě tato vrácená platba vyburcovala dosud netečné účetní a vedla k jeho odhalení.
Neoprávněné provádění transakcí na klientských účtech
Zkušený bankovní úředník na pozici „vedoucího haly“ převáděl prostředky ze spících účtů klientů na svůj lépe úročený běžný účet. Protože to bylo začátkem devadesátých let minulého století, používal k tomu papírové příkazy k úhradě, které museli spolupodepisovat jeho nic netušící podřízení. Také v tomto případě po odhalení a prokázání viny následoval trest.
Další informatik v akci
Tento příběh se odehrál před cca 25 lety. Jedna banka nabízela spořicí účty, kdy jako potvrzení vkladu sloužila papírová kartička (nejednalo se o vkladní knížky České spořitelny, tento produkt se jimi pouze inspiroval). Vklad či výběr hotovosti (nic jiného klienti nesměli na tomto účtu provádět) zapsal bankovní úředník na kartičku a transakci uvedl do systému platebního styku.
Jednou z klientek, využívající tuto službu, byla starší paní, která prodala zrestituovaný činžovní dům a na svém spořicím účtu měla zůstatek ve výši několika desítek milionů korun. Pohyb na účtu byl minimální, paní si pouze jedenkrát ročně nechala zapisovat kreditní úroky.
Když si jednou náhodou přišla vyzvednout nějakou částku, pokladní si všimla cca desetimilionového rozdílu mezi zůstatkem na klientčině kartičce a zůstatkem na účtu v počítači. Dotazem se ujistila, že klientka nic nevybrala a že tedy nikdo nezapomněl tento výběr zaznamenat. Požadovanou částku vyplatila (nějaký zůstatek na účtu byl) a začala pátrat.
V centrálním výpočetním středisku bylo zjištěno, kdy a kdo a na jakém počítači platbu odepsal – jednalo se o informatika pobočky. Následující pracovní den tuto platbu vymazal z kontrolního souboru pro pracovníky pobočky.
Částka byla klientce vrácena (aniž by o tom něco věděla) a informatik byl potrestán.
ČLÁNKY DO MAILU