Vánoce, ač jsou starým křesťanským svátkem, který nahradil ještě starší pohanské zvyky, dnes slaví značná část zemské populace, často bez ohledu na vyznání. S ozdobenou palmou se setkáte na písečné pláži Afriky, Santa Klaus dobyl s americkou invazí na konci druhé světové války Japonsko (a podle spolehlivých informací mechanický Santa Klaus árijského vzhledu dnes vítá návštěvníky obchodních domů), děda Mráz brázdí sibiřské pláně, Britové exportovali vánoční zvyky do celého impéria od Indie po Austrálii a Nový Zéland, Kanadu nevyjímaje, a Jižní Amerika slaví narození Ježíška po svém.
V Českých zemích, které podle výsledků z posledního sčítání lidu patří mezi nejvíce ateistické země světa (pokud se nic nezměnilo, zaujímáme druhou či třetí příčku), si mnozí ani neuvědomují, co je původním motivem k oslavě. Zbývá předvánoční úklid, konzumní shon a stres, který 24. prosince vystřídá nejčastěji rodinné setkání, vánoční pohoda a Mrazík ještě ze sovětské produkce.
Největší radost z Vánoc mají obchodníci se vším možným (a občas i nemožným) a děti. V předvánočních nákupech rostou tržby a ze skladů mizí i jinak neprodejné zboží, a tak vánoční úklid může zavítat i do temných zákoutí skladišť a vymést pavučiny z míst, kam v průběhu roku nedohlédne ani oko hygienické inspekce. Radost dětí snad netřeba přibližovat.
Přejeme vám, aby se vám podařilo oprostit se od každodenních starostí a užít si kousek radosti s těmi, kteří vám jsou blízcí, a ať se vám to daří nejen o Vánocích.
Za redakci a celé zázemí Měšce
Petr Zámečník
šéfredaktor
ČLÁNKY DO MAILU