V Evropě nepracují celé rodiny

V Evropě stoupá počet domácností odkázaných na sociální dávky, neboť ani jeden její člen nepracuje. Každý desátý Evropan v produktivním věku žije v domácnosti závislé na státních příspěvcích a dávkách. Tito občané nejsou rodinou motivování k hledání práce a všichni členové rodiny se stávají postupně dlouhodobě nezaměstnanými. Celé rodiny si tak zvykají na život bez práce, ztrácejí pracovní návyky a využívají štědrý evropský systém sociálních dávek.

Ve všech evropských zemích se vlády potýkají s nezaměstnaností a její snižování je jednou z hlavních priorit. Přitom žádné zázračné řešení neexistuje. Nejvíce je pozornost zaměřena na snižování nezaměstnanosti padesátníků, mladých lidí do 25 let a na snižování dlouhodobé nezaměstnanosti.

Nejméně rodin odkázaných pouze na sociální dávky je na Maltě

Není náhodou, že v členských zemích Evropské unie, kde jsou nejnižší daně (Lucembursko, Irsko či Velká Británie), je současně také nízká nezaměstnanost. Absolutně nejnižší nezaměstnanost je v Lucembursku a Irsku, tedy v zemích, které nabízí nejlepší podnikatelské podmínky.

V současné době je vysoká nezaměstnanost především v Polsku a na Slovensku. Nejméně lidí v produktivním věku žije v domácnosti, kde nikdo nepracuje, na Kypru (5,2 %), v Portugalsku (5,5 %) a ve Švédsku (5,8 %). Naopak nejvíce lidí žije v „nepracovních“ domácnostech v Polsku (15,3 %), v Belgii (13,5 %) a v Maďarsku (12,3 %). V Česku žije 7,4 % lidí ve věku 18 – 59 let v domácnosti, kde ani jeden její člen nepracuje, což nás řadí na osmé místo v Evropské unii.

Dlouhodobá nezaměstnanost

Občané nezaměstnaní déle než jeden rok tvoří dnes v zemích Evropské unie více než polovinu celkového počtu nezaměstnaných (z toho celou polovinu nezaměstnaní déle než 2 roky). Nejvíce jsou dlouhodobou nezaměstnaností postiženi obyvatelé venkova, kteří se nechtějí za prací stěhovat, občané s nízkou kvalifikací, imigranti a občané předdůchodového věku.

Dlouhodobá nezaměstnanost má pro člověka značné sociální důsledky. Rostou však i výdaje státního rozpočtu na sociálních dávkách a službách, současně jsou nižší příjmy v důsledku neodvedených daní z příjmu a kvůli nižší koupěschopnosti obyvatelstva i DPH či spotřební daně.

Čím déle je nezaměstnaný bez práce, tím má menší naději práci nalézt. Nejdůležitější je ovšem motivovat dlouhodobě nezaměstnané k aktivnímu hledání práce. Dlouhodobě nezaměstnaní jsou velmi těžce opětovně zaměstnatelní.

Nejnižší dlouhodobá nezaměstnanost je v mimoevropských zemích s nízkou podporou v nezaměstnanosti a následnými sociálními dávkami (oproti Evropě) – Jižní Korea (1,1 %), Kanada (9,5 %), USA (12 %) a Skandinávie, kde je dlouhodobá nezaměstnanost sociálním handicapem. V mnoha evropských zemích však dosahuje přes 50 % celkové nezaměstnanosti (Slovensko, Řecko, Česko, Polsko, Belgie, Itálie a Maďarsko).

Jak zvýšit zaměstnanost?

Důležitým nástrojem v boji proti nezaměstnanosti je zvyšování vzdělanosti v zemi a vytváření vhodných podmínek pro podnikání. Připravit se v dnešní hektické době na život ve světě zítřka nelze tím, že člověk získá znalosti a know-how jednou provždy. Stejně (ne-li více) je důležitá schopnost učit se, komunikovat, pracovat ve skupině a odhadnout vlastní situaci.

Celoživotní vzdělávání je nesmírně důležité a záleží na každém občanovi, jak zvyšuje svoji odbornou kvalifikaci. Současně je důležité snižovat sociální dávky, zpružnit pracovně-právní vztahy, zjednodušit obchodní podmínky a hlavně přenést odpovědnost na každého občana.

Pramen: Eurostat: Sozialer Zusammenhalt 2006