Uzdravili jste se z nemoci z povolání. Znamená to automatickou ztrátu nároku na rentu odškodňující ztrátu na výdělku?

V zákoníku práce je ustanovení, které se při studiu nároků zaměstnance poškozeného na zdraví v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snadno přehlédne. 

Jde o ust. § 271u odst. 1, které říká: Změní-li se podstatně poměry poškozeného (tedy zaměstnance poškozeného na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání), které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, může se poškozený zaměstnanec i zaměstnavatel odpovědný za škodu domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Přečtěte si také:

Na co máte nárok, když pro pracovní úraz nemůžete vykonávat původní práci?

Horník si za několik let vyléčil projevy nemoci z povolání

Soudy řešily spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity – takzvanou rentu – přiznanou z důvodu uznání nemoci z povolání. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele od roku 1996, naposledy s pracovním zařazením horník-zámečník. 

V roce 2017 u něj byla zjištěna nemoc z povolání (iritační dermatitida nohou po pracovní obuvi). Tato skutečnost vedla k rozvázání pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v roce 2021 a tomu, že zaměstnanci byla vyplácena renta. Na zdraví poškozený zaměstnanec pracoval v jiné profesi, a to jako dělník.

Přečtěte si také:

Za pracovní úraz odpovídá zaměstnavatel. Koho ale žalovat, když je v konkursu?

Renta podle ust. § 271b odst. 1 věty první zákoníku práce náleží zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Přečtěte si také:

Snižuje špatný zdravotní stav před pracovním úrazem úrazovou rentu?

Odpovědný zaměstnavatel a jeho pojišťovna zastavili výplatu renty

V roce 2023 příslušné zdravotnické zařízení vydalo posudek o novém zjištění ve věci nemoci z povolání, podle kterého zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání. Posudek byl potvrzen příslušným státním orgánem.

Úrazová pojišťovna zaměstnavatele proto zastavila zaměstnanci výplatu renty. Zaměstnanec se proto její výplaty musel domáhat soudní cestou. Jeho žalobu však zamítl soud prvního stupně a odvolací soud jeho verdikt potvrdil.

Zaměstnanec se uzdravil z nemoci z povolání, k původní práci už se ale vrátit nemůže

Přitom žalující zaměstnanec trval na tom, že nadále není schopen vykonávat původní práci horníka-zámečníka. Pokud by se vrátil na původní práci, nemoc z povolání by se opět projevila. Nemoc se neztratila, pouze se vytratily příznaky, které by se v dole opět vrátily. Podle jeho názoru tedy nešlo o důvod k zastavení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku, neboť u něj nedošlo ke změně poměrů.

Znalec ve svém odborném lékařském posudku mimo jiné uvedl: I když tedy pracovník netrpí příslušnou kožní nemocí z povolání a je vydán lékařský posudek, který to deklaruje, nesmí se tento pracovník už nikdy do konce svého života vrátit k výkonu své původní práce, která u něj toto onemocnění způsobila. Pokud by se vrátil zpět ke své původní práci, je velmi pravděpodobné, že by se u něj opět projevila jeho nemoc z povolání.

Uzdravení z nemoci z povolání vede k oduznání nemoci z povolání

Jak dlouho musí být příslušný pacient zcela bez projevů příslušné kožní nemoci z povolání, aby mohl být vydán lékařský posudek, který konstatuje, že zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání, tedy se u něj nemoc z povolání takzvaně oduznává, stanovuje vyhláška č. 104/2012 Sb.

V případě iritačních dermatitid se podle tohoto předpisu může posudek vyjadřující, že uznaná kožní nemoc z povolání u pacienta již netrvá, vydat až tehdy, pokud se žádné klinické projevy této nemoci neobjevily po dobu nejméně jednoho roku.

Zatímco tedy při onemocnění zaměstnance se uznává nemoc z povolání, při jeho uzdravení se oduznává.

Přečtěte si také:

Náhradní práci po pracovním úrazu odmítl, následovala sankce. Jak je to ale s její valorizací?

Jak dlouho je nárok na odškodňovací rentu?

Vznikl-li zaměstnanci nárok na rentu, je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci škodu do té doby, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tedy dokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce (podle dřívější právní úpravy ust. § 390 odst. 1 zákoníku práce nebo ust. § 202 odst. 1 zákoníku práce).

Co je podstatná změna okolností na straně poškozeného zaměstnance?

Spor se dostal před Nejvyšší soud ČR, který uvedl ve svém rozsudku spis. zn.  21 Cdo 752/2025, ze dne 26. 5. 2025 následující:

Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného (právní úprava se změnou poměrů, která nastala u odpovědného subjektu – zaměstnavatele, žádné právní následky nespojuje), spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. 

Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a nové poměry poškozeného. 

Změna poměrů zpravidla spočívá ve změnách zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, ať již v kladném nebo záporném smyslu, a ve výdělkových schopnostech zaměstnance, které jsou s tím spojeny.

Přečtěte si také:

Neplatná výpověď z práce a pracovní úraz. Máte nárok na odškodné?

Podstatná změna: možnost vykonávat původní práci s původními výdělkovými možnostmi

Při úvaze, zda došlo k takové změně v okolnostech, které byly rozhodující pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která by představovala změnu poměrů poškozeného ve smyslu ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce, je třeba především zkoumat, zda zdravotní stav poškozeného zaměstnance doznal změny uvedené v předmětném lékařském posudku, zda následky nemoci z povolání neomezují jeho pracovní způsobilost v uplatnění na trhu práce i nadále ve stejném rozsahu jako dříve, tedy zda může opět vykonávat práci v původním zařazení, kterou vykonával před zjištěním nemoci z povolání, a současně dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

Podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance však není pouhé oduznání nemoci z povolání, která byla poškozenému zaměstnanci dříve zjištěna, na základě vyhlášky č. 104/2012 Sb., aniž by současně poškozenému zaměstnanci jeho zdravotní stav umožňoval vykonávat původní práci, při níž onemocněl nemocí z povolání, a dosahovat stejného výdělku jako před jejím zjištěním, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn.  21 Cdo 752/2025, ze dne 26. 5. 2025.

Řešení sporného případu

Odvolací soud, ani soud prvního stupně se však nezabývaly otázkou, zda je zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nadále schopen vykonávat původní práci horníka-zámečníka. 

Ačkoliv už víme, že znalec ve svém odborném lékařském posudku uvedl, že i při vymizení projevů příslušné nemoci z povolání se pacient do konce života nesmí vrátit k výkonu té práce, která u něj tuto nemoc způsobila.  

Ostatně i primářka oddělení pracovního lékařství nemocnice, která vydala posudek o tom, že zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání, před soudem k otázce, zda stále trvá kontraindikace pro práci horníka uvedla, že zda může vykonávat práci horníka, nejsme schopni posoudit, neznáme jeho zdravotní dokumentaci a ani jeho nové pracovní zařazení.

Nejvyšší soud proto zrušil rozsudky obou nižších soudů. V novém řízení je nutno postavit najisto, zda zdravotní stav zaměstnance doznal podstatné změny a zda je z medicínského hlediska nadále zdravotně způsobilý k práci horníka-zámečníka, kterou vykonával před vznikem škody, nebo zda jeho pracovní schopnost není následkem nemoci z povolání nadále snížena (omezena) a zda je žalobce schopen dosahovat výdělek, jaký měl před poškozením.