Hlavní navigace

Tuzemské stravné 2021: O kolik se zvyšují diety a náhrada za použití auta?

31. 12. 2020
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Od 1. ledna 2021 se zvyšuje stravné na pracovní cesty. Zvyšuje se i náhrada za použití vlastního vozidla namísto firemního. Nižší naopak budou náhrady za nákup benzínu či nafty, pokud neprokážete skutečně placenou cenu pokladním blokem a bude se vycházet z vyhláškových úředních cen.

Zaměstnavatel je povinen kompenzovat zaměstnanci, kterého vyslal na pracovní cestu, zvýšené stravovací výdaje – vyplatit mu tzv. diety, tedy stravné.

Stravné jako náhrada zvýšených stravovacích výdajů – např. v restauracích, kde se zaměstnanec obvykle nestravuje, zaměstnanci náleží v závislosti na době, která uplyne od jeho výjezdu k mimořádnému výkonu práce mimo (v pracovní smlouvě) sjednané místo výkonu práce do návratu zpět.

Diety čili stravné nepředstavují náhradu celkových nákladů zaměstnance na stravování během pracovní cesty, neboť ten by se stravoval, i kdyby na pracovní cestě nebyl.

Při vyplácení diet je lhostejné, zda zaměstnanec opravdu nějaké jídlo během pracovní cesty konzumoval, nebo ne, zda to bylo v podnicích veřejného stravování, nebo šlo o občerstvení doma připravené. Stravné je stanoveno paušální částkou závislou na době trvání cesty, proto se také nepožaduje jakékoliv prokazování výdajů se stravováním spojených. Více k tématu: Kdo může odmítnout vyslání na pracovní cestu?

Tuzemské stravné

Výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen. V pravidelném termínu od 1. ledna (kalendářního roku) Ministerstvo práce a sociálních věcí mění (tuzemské) stravné. V mimořádném termínu Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví stravné, jakmile se podle údajů Českého statistického úřadu ceny ode dne účinnosti poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.

Rozdílná je maximální výše stravného podle toho, zda ji poskytuje (na straně jedné) zaměstnavatel z rozpočtového sektoru, nebo (na straně druhé) zaměstnavatel z mimorozpočtové (soukromé) sféry.

Veřejný sektor

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru (tj. zaměstnavatel státní a veřejné správy a služeb, specifikovaný v § 109 odst. 3 zákoníku práce) poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty (na území České republiky) stravné ve výši:

  • 91 až 108 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin (dosud to bylo 87 až 103 Kč),
  • 138 až 167 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin (dosud to bylo 131 až 158 Kč),
  • 217 až 259 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin (dosud to bylo 206 až 246 Kč).

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru vždy poskytuje stravné ve výši, která musí odpovídat předepsanému rozpětí (intervalu), stravné nemůže být nižší než jeho minimální předepsaná částka, ale ani vyšší než jeho předepsaná maximální částka.

Soukromý sektor – minimální standardy

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel soukromého sektoru (tj. zaměstnavatel z privátní – převážně podnikatelské sféry) zaměstnanci stravné nejméně ve výši:

  • 91 Kč (to je o 4 Kč více než dosud), trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  • 138 Kč (čili o 7 Kč více než dosud), trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  • 217 Kč (takže o 11 Kč více než v roce 2020), trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel ze soukromého sektoru tedy může poskytovat stravné i v libovolně vyšší úrovni, než je předepsaná minimální výše stravného, nesmí však vyplácet stravné nižší, než je minimální úroveň stravného. Další k tématu: I na pracovní cestě si můžete vydělat na přesčasech

Příklady

1. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 8:30 hodin a vrátil se ve 12:30 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 4 hodiny – nenáleží mu žádná náhrada stravného.

2. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v 16:45 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 11 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.

3. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 6:15 hodin a vrátil se v 18:15 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 12 hodin – má nárok na stravné v 1. intervalu.

4. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 5:35 hodin a vrátil se ve 22:05 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 16 hodin a 30 minut – má nárok na stravné ve 2. intervalu.

5. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – má nárok na stravné ve 3. intervalu.

6. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu v pondělí ráno v 8:30 hodin a vrátil se v úterý v 11:45 hodin. V pondělí byl na pracovní cestě od 9:00 do 24:00, tj. 15 hodin – má nárok na stravné ve 2. intervalu; v úterý byl na pracovní cestě od 0:00 do 11:45, tj. 11 a ¾ hodiny – má nárok na stravné v 1. intervalu.

7. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ráno v 5:45 hodin a vrátil se v pátek v 15:00 hodin. V 1. den byl na pracovní cestě od 5:45 do 24:00, tj. 18 a ¼ hodiny – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 2. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 24:00, tj. 24 hodin – má nárok na stravné ve 3. intervalu; 3. den byl na pracovní cestě od 0:00 do 15:30, tj. 15 a hodin – má nárok na stravné ve 2. intervalu.

8. Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ve středu ve 12:45 hodin a vrátil se v noci na čtvrtek ve 2:00 hodin. První den byl na pracovní cestě 11 ¼  hodiny –  měl by mít nárok na stravné v 1. intervalu. Druhý den byl na pracovní cestě 2 hodiny – neměl by mít nárok na stravné. Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se však upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější (ust. § 163 odst. 4 zákoník práce). Pokud tedy neposuzujeme dobu trvání pracovní cesty odděleně, pak pracovní cesta trvala 13 ¼ hodiny – zaměstnanec má nárok na stravné ve 2. intervalu.

Za bezplatně poskytnuté jídlo na pracovní cestě se však stravné snižuje podle pravidel zákoníku práce.

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo (tedy jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispěl), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu

  • a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  • b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  • c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Stravné zaměstnanci vůbec nepřísluší, pokud mu během pracovní cesty, která trvá

  • a) 12 hodin a méně, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
  • b) déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.

Příklady

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu ráno v 4:35 hodin a vrátil se ve 23:00 hodin. Byl tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – má nárok na stravné v 3. intervalu. Zaměstnavatel na základě své směrnice poskytuje stravné v uvedené nové minimální zákonné výši.

Varianta 1: Zaměstnanec neobdržel žádné bezplatné jídlo – má nárok na stravné v plné výši 217 Kč.

Varianta 2: Zaměstnanec obdržel oběd – pak se stravné krátí o 25 %, tj. o 54,25 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je 217 –  54,25 = 162,75, po zaokrouhlení 163 Kč.

Varianta 3: Zaměstnanec obdržel oběd a večeři – pak se stravné krátí o 50 % (2 × 25 %), tj. o 108,50 Kč; částka, kterou dostane zaměstnanec vyplacenu, je 217 – 108,50 = 108,50 Kč čili 109 Kč.

O sazbách stravného pro rok 2021 v zahraničí jsme informovali v článku Kolik dostanete diety a stravné u zahraniční služební cesty v roce 2021?

Použití automobilu

Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. určující výši tuzemského stravného rovněž pro účely cestovních náhrad vyplácených zaměstnancům stanoví:

Sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy, která činí u jednostopých vozidel a tříkolek 1,20 Kč (což je o 10 haléřů více než v roce 2020 a v roce předchozím), u osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč, což je o 20 haléřů více než v roce 2020.

Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %.

Základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší zaměstnanci nejméně ve výši dvojnásobku sazby stanovené pro osobní silniční motorová vozidla, tedy ve výši 8,80 Kč za 1 km jízdy. Tyto náhrady jsou příspěvkem na amortizaci.

Průměrnou cenu pohonných hmot, která činí

  • 27,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů,
  • 31,50 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů,
  • 27,20 Kč za 1 litr motorové nafty.

Vyhláškové ceny pro rok 2020 byly vyšší, a to

  • 32,00 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů,
  • 36,00 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů,
  • 31,80 Kč za litr motorové nafty.

Stanoví se též průměrná cena 5 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny oproti dosavadním 4,80 Kč.

Podle vyhlášky nebo účtenky

Vůbec se nemusíte řídit těmito vyhláškovými cenami – zaměstnanec může požadovat proplacení pohonných hmot v cenách, za jaké je skutečně zakoupil, pokud k vyúčtování pracovní cesty připojí doklad o nákupu, z něhož je patrná souvislost s pracovní cestou (zejména časová, tedy nákup v přiměřené době před pracovní cestou nebo během ní).

Pokud zaměstnanec tankoval vícekrát, může cenu dokládat více nákupními doklady, cena pro účely vyplacení cestovní náhrady se pak vypočítá aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže však zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou právě vyhláškou.

Tento postup stanoví § 158 odst. 3 zákoníku práce. Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Spotřeba pohonných hmot bude počítána podle údajů o spotřebě uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit.

Jestliže tyto údaje technický průkaz vozidla neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.

Jak vyúčtovat cestovní náhrady

O tom, jak se postupuje při vyúčtování cestovních náhrad a jejich vyplácení, jsme psali. A že se nevyplácí podvádět, jsme psali v tomto článku.

Jak zaokrouhlovat

Stravné se zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazba základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem nahoru (§ 189 odst. 3 zákoníku práce).

Jde o zaokrouhlování pro účely normo-tvorby – výpočet pro vyhlášku a stanovení v ní, tedy pro legislativu při stanovení sazeb cestovních náhrad. Nejde o zaokrouhlování pro výpočet vyplácené náhrady, jak se často plete (a čtenáři nás pak někdy zbytečně kritizují).

Pokud jde o zaokrouhlování v praxi při poskytování cestovních náhrad, to je upraveno v § 183 odst. 3 věty druhé zákoníku práce.

Účto_tip_změny21

Částka (cestovní náhrady), kterou má zaměstnanec zaměstnavateli na základě jím provedeného vyúčtování poskytnuté zálohy vrátit v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.

Dále se zaokrouhlování týká § 183 odst. 5 věty druhé zákoníku práce, podle něhož částka (cestovní náhrady nebo zálohy), kterou má zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).