Když pro hypotéku, tak do banky. Úrokové sazby umí být velmi atraktivní, ale nejen z úroků banka žije. Sazebník je protkán poplatky a vyplatí se je přečíst předem. Nebo se aspoň zeptat, kolik vás co bude stát.
Do redakce Měšce napsal rozhořčený čtenář Josef, že jej banka „chce okrást“ o 500 Kč za potvrzení něčeho, co nevzniklo. Komunikace byla plná emocí a čtenář bance vyhrožoval medializací. V kopii e-mailu byly kromě naší redakce i redakce jiných vydavatelů. Tím chtěl na banku vyvinout tlak, aby banka z poplatku ustoupila a neúčtovala jej. Ale popořádku.
Josef si u jedné banky poptal hypotéční úvěr na 3 mil. korun. Nechal si jej předschválit, seznámil se se sazbami, ale nakonec se rozhodl nabídku nevyužít.
Pak šel do druhé banky, která mu dala lepší nabídku. V úvěrovém registru však již byla informace o chystaném čerpání hypotéky v jiné bance. Aby měla druhá banka jistotu, že Josef hypotéku u první banky čerpat nebude, požádala jej o potvrzení o nerealizaci hypotéčního úvěru.
Když si u první banky e-mailem požádal o potvrzení, že k čerpání hypotéky nedošlo, banka mu odpověděla:
Potvrzení o nerealizaci hypotečního úvěru Vám můžeme vystavit, převzít si jej můžete na kterékoliv pobočce oproti poplatku 500 Kč. Prosíme o informaci zda-li jste s poplatkem seznámen a případně, na které pobočce si potvrzení můžete převzít.
To však Josefovi tak trošku nadzvedlo žluč. Dovolte mi prosím konstatovat, že poplatek 500 Kč za to, že jste mně jako potenciálnímu klientovi vůbec s ničím nepomohli, považuji z vaší strany za perverzní zneužití ‚síly moci‘,
napsal Josef bance.
A pochlubil se, že hypotéku v částce 3 000 000 Kč si nechal schválit u konkurenční banky, kde se schválením nebyl jediný problém, tak jako s předchozí hypotékou v částce 1 500 000 či spotřebitelským úvěrem ve výši 450 000 Kč.
Kromě této banky jsem se zatím nesetkal s žádným finančním ústavem, který by žádal poplatek za to, že nic pro klienta neudělal,
rozčiloval se Josef a neměl pro první banku jediné dobré slovo.
Bance pak v e-mailu adresoval i další řádky: Dovolte mi prosím vašemu ústavu pogratulovat. Z vašeho ‚proklientského‘ přístupu je zřejmé, že vaše portfolio klientů je již tak rozsáhlé, že nové klienty byste již nedokázali obsloužit, tudíž se je snažíte odradit od jakékoliv budoucí spolupráce – mohu jen konstatovat, že se vám to daří na 100%.
Tímto Vás uctivě žádám o odpuštění tohoto poplatku,
napsal Josef v další větě s přesvědčením, že se slušností člověk nejdál dojde. Ale kdyby náhodou tak daleko nedošel, kamarádi s bankou přece nebudeme a banka to hned pozná. To zdůraznil v další části e-mailu adresovaném bance:
V případě, že trváte na vámi uvedeném poplatku za ‚NIC‘, můžete kalkulovat s tím, že jakákoliv potenciální budoucí spolupráce s vaším ústavem je z mé strany naprosto vyloučena a o vašem přístupu ke klientům budu každého informovat. Oznamuji vám, že tuto komunikaci a váš ‚proklientský‘ přístup hodlám zveřejnit a dále medializovat – nejen na e-mailových adresách v kopii tohoto mailu.
Koho by bavilo platit jakýkoli poplatek, natož 500 Kč za něco, co „se nestalo“? To je lidský pohled na věc. Jenže banky tu nejsou pro lidi, ale pro byznys. A první banka tento poplatek v sazebníku služeb měla řádně uveden.
Jmenuje se „Vystavení potvrzení, vyjádření, informace, souhlasu či jiného dokumentu na žádost klienta 500 Kč vč. DPH“.
A také druhá banka takový druh poplatku zná a účtovala by jej v podobném případě, kdy by se rozhodl hypotéku vzít třeba u třetí banky. Jenže i třetí banka tento poplatek zná. A také další banky. Mají jej uvedený v sazebníku, byť výše poplatku se liší.
Celé to stojí na tom, že na jedné straně banky ruší jedny poplatky, ale zavádějí druhé. Nebo je zvyšují. Z něčeho žít musejí. Nelíbí se vám to? Neberte si hypotéku a kupujte nemovitosti v hotovosti. Nebudete muset krmit banky. Dát 500 Kč za potvrzení o nerealizaci úvěru je dost, jenže volba sazebníku banky je jen na ní. Pro Josefa je to ponaučení, abyste si předem ověřil sazebník banky, zda mu vyhovuje. V opačném případě půjde jinam, což nakonec udělal.
Možná by pomohlo v e-mailu ze strany Josefa zvolit méně agresivnější tón, a poté by se třeba stal zázrak (a třeba ne). Klientovi lze vyjít vstříc, byť poplatek banky je legitimní. Není na to ale žádný nárok. Odpuštění je totiž akt milosti, o něj se nežádá, nýbrž prosí. Prosba Josefa by proto vypadala lépe než vydírání medializací celého příběhu.
I v bankách pracují jen lidé. A ti se na různé situace mohou dívat různými úhly pohledu. Autor článku má zkušenosti s řadou bank, kdy vlastní blbostí udělal chybu a banka mu oprávněně naúčtovala nějaký poplatek. Někdy se jej podařilo vystornovat, někdy ne, jindy dostal na něj slevu.
Naopak vyhrožováním zveřejněním celého příběh v médiích Josef spolehlivě naštval jak klientské pracovníky zákaznického servisu banky, tak samotnou banku. Nelze se divit tomu, že banka pak ani o píď z poplatku neustoupila a vyžadovala jej.
Příběh byl záměrně anonymizován.
