Česká obchodní inspekce uložila provozovateli wellness hotelu s nudistickou zónou pokutu 10 000 Kč za to, že neumožňoval ve svém zařízení pobyt dětem mladším patnácti let (v katalogu s cenami ubytování bylo uvedeno: „Pro váš klid a pohodu neumožňujeme pobyt dětem mladším 15 let“).
Rozhodnutí krajského inspektorátu ČOI potvrdil ústřední inspektorát ČOI. Provozovatel se proti němu úspěšně bránil u krajského soudu, který rozhodnutí ČOI zrušil. Rozsudek krajského soudu napadla ČOI u Nejvyššího správního soudu kasační stížností, ale NSS se též ve svém rozhodnutí (spis. zn. 7 As 9/2021, ze dne 8. 6. 2022), vyslovil ve prospěch provozovatele hotelu, když uznal rozhodnutí kontrolních orgánů obou stupňů za nezákonná a vrátil jim věc k dalšímu řízení.
Provozovatel hotelu poukazoval na to, že smyslem sporného opatření je v souladu s obchodním modelem a povahou poskytovaných služeb zajistit hotelovým hostům klidné a tiché prostředí, které jim umožní ničím nerušenou relaxaci. ČOI připustila, že provozovatel sledoval sporným opatřením legitimní cíl. Paušální vyloučení všech osob mladších patnácti let z ubytovacích služeb však podle ní nepředstavovalo přiměřený prostředek k jeho dosažení.
Proč nešlo o diskriminaci
NSS však ve shodě s krajským soudem konstatoval, že v jednání daného provozovatele nelze spatřovat porušení zákazu diskriminace. NSS zohlednil především povahu poskytovaných služeb, jejich zastupitelnost na trhu a transparentnost jednání provozovatele hotelu.
Soud na rozdíl od ČOI dospěl k závěru, že vyloučení osob mladších patnácti let z ubytovacích služeb představuje přiměřený a nezbytný prostředek vedoucí k cíli, kterým má být v případě tohoto hotelu zajištění klidného a tichého prostředí vhodného k relaxaci.
Naopak alternativy navržené Českou obchodní inspekcí (vykázání dětí rušících hosty a dětí, u nichž existují v tomto směru důvodné obavy již při vstupu do hotelu, či oddělení wellness zóny od ubytování) shledal z hlediska dosažení tohoto cíle a smyslu podnikatelského záměru jako nevhodné, případně nerealizovatelné. S tím nelze než souhlasit.
Takováto opatření, zvláště vykazování a napomínání, by v praxi zajisté vedla jen ke konfliktům. Mnozí rodiče nezvládají výchovu svých dětí, považují své děti za nedotknutelné (pokud je smí vůbec někdo usměrnit, tak jen oni sami), a tak by nejspíš konflikt s personálem či jinými hosty ještě eskalovali. Nadto hlavním posláním personálu je se o hosty dobře starat, a ne je usměrňovat či řešit konflikty.
Pohled ani ne tak právníka, ale člověka
To si dovoluji konstatovat s vědomím, že mi děti, ani malé děti, nijak nevadí. (Když už, tak jejich rodiče.) Malé děti jsou obrazem svých rodičů. Malé děti jsou však tvárné.
Cestoval jsem onehdy vlakem, opravdu krásným, čistým, zbrusu novým vlakem. Malé děti ve špinavých botách skákaly po hadrových sedačkách. Slušně jsem děti požádal, ať si sednou, nebo pokud chtějí na sedačkách stát, dívat se z okna apod., ať si boty zují a jsou jen v ponožkách. Chápu, že děti nevydrží dlouho v klidu. Už jsem řekl, že mi děti nevadí a mám pro ně pochopení.
Lze říci, že děti se mnou vcelku neměly problém, uposlechly autoritativního mužského hlasu, který v jejich výchově asi značně chyběl. A naopak v něm zajisté značně převažovalo rozmazlování. Nemusel vzniknout jakýkoliv konflikt, vše mohlo proběhnout v klidu, kdyby se na mne neobořily obě hysterické matky. Jediné slovo z jejich vulgárních výlevů na mou adresu, které lze publikovat, je „estébák“.
Ačkoliv jsem při svém věku neměl sebemenší šanci se stát ani agentem, ani profesionálem u StB, patrně jsem pro mladé matky byl stařec a jediné, co matky věděly či tušily o době, kdy jsem byl dítětem já a mohly mi negativního vmést do tváře, že působila jakási státní bezpečnost, k níž jsem tedy měl podle jejich soudu patřit.
Raději jsem přešel do jiného vagonu. Před cílem své cesty jsem se vrátil do vagonu, v němž jsem cestoval zprvu, abych to měl blíže k východu z nádraží. Naskytl se mi děsivý pohled. Nejen, že sedačky byly znečištěné prachem, šlápotami od bot, ale sedadla a stoleček polité nápoji, zamazané od jídla a pochopitelně obaly od nápojů a jídla se válely na sedačkách a na podlaze. Děti to sice udělaly, ale neviním je z toho.
Pokud mně někdo kazí rekreaci, tak jsou to především kuřáci a neurvalí hluční hosté. Ono je hezké, když se zakáže kouřit v objektu, ale už ne před objektem, nebo nejlépe v celém areálu. Cigaretový zápach si cestu najde.
Snad čtenáře subjektivní názor autora článku moc neobtěžoval a neunavil. Uvidíte, že i soudci byli hodně subjektivní a vlastně všichni zúčastnění, hoteliér i inspektoři ČOI.
Argumenty ČOI, třeba: A co pejsci?
Když už jsem se záměrně rozepsal o malých dětech a o tom, že za jejich chování odpovídají rodiče, stejně je tomu u psů. A už jsme zpět u argumentů ČOI.
Ta měla za to, jak už jsem naznačil, že provozovatel hotelu měl volit mírnější prostředky k dosažení svého cíle než vyloučení spotřebitelů mladších 15 let. Provozovatel mohl např. u menších dětí podmínit vstup tím, že dítě bude neustále pod dohledem dospělého doprovodu, u starších dětí lze předpokládat, že si uvědomují rizika procházení poblíž bazénu apod.
Provozovatel nemůže presumovat, že každá osoba mladší 15 let bude narušovat odpočinek ostatních hostů, obzvlášť v případě starších dětí, které se věkově blíží 15 letům. I v hotelu mohou narušovat klid jiní hosté.
Paradoxně působí, podle názoru ČOI, informace na internetových stránkách hotelu, že jsou v hotelu vítáni „psí miláčci“, kteří mohou klid hostů narušovat mnohem více než leckteré děti. S tím musí autor článku souhlasit, i když má zvířata velmi rád, psy nevyjímaje. Ale – zase jde o páníčka, a ne o pejska. Jaký pán, takový pes.
Co říká zákon o ochraně spotřebitele
Podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat
. Není přitom třeba zkoumat a prokazovat, zda znevýhodňující jednání poškodilo nějakého konkrétního spotřebitele. Podstatným znakem diskriminace (dle § 6 zákona o ochraně spotřebitele) je samotné rozdílné zacházení s určitou skupinou spotřebitelů, nikoli jeho následky pro některou individuálně vymezenou osobu.
To odpovídá rovněž smyslu veřejnoprávní regulace ochrany spotřebitele, v jejímž rámci není primárním úkolem příslušných správních orgánů chránit před diskriminací konkrétní jednotlivce, ale spíše zajišťovat celkovou regulérnost prostředí kontrolou dodržování právních norem sledujících ochranu spotřebitele a postihováním jejich případného porušení.
Právní prostředky ochrany před diskriminací určené přímo dotčeným jednotlivcům naopak nabízí soukromé právo, zejména antidiskriminační zákon. (Pokud to někoho zajímá, zvláště právníky, pak Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku spis. zn. 7 As 9/2021, ze dne 8. 6. 2022, cituje i judikaturu svou vlastní i dalších soudů – Evropského soudu pro lidská práva a českého Ústavního soudu. My nahlédneme jen do některé vybrané.)
NSS změnil názor, zákaz dětem do 6 let dříve za diskriminační považoval
Nejvyšší správní soud se současně odlišil od své starší judikatury (rozsudek NSS spis. zn. 4 As 1/2014), která naopak v obecném zákazu vstupu dětí mladších 6 let do restaurace spatřovala nepřípustnou diskriminaci neodůvodněnou legitimním cílem. Rozdíl posuzované věci spočívá především v povaze poskytovaných služeb a tomu odpovídajícímu uzpůsobení celého zařízení.
Kauzu ruských turistů raději soudci neměli připomínat
Nejvyšší správní soud připomíná i ostudné a právně pomýlené rozhodnutí Ústavního soudu, který ve svém nálezu (ze dne 17. 4. 2019, spis. zn. II. ÚS 3212/18), zhodnotil, že důvody, pro které podmínil ubytování v hotelu pro občany Ruské federace, nebyly zákonem zakázané, nenávistné, ponižující ani iracionální, nýbrž byly zjevně motivovány jeho bezprostřední reakcí na protiprávní akt anexe Krymu, kdy stěžovatel právě touto formou chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s touto okupací
.
Jistě si pamatujete na sdělovacími prostředky přetřásanou kauzu, kdy se po ruských turistech vyžadovalo jako podmínka ubytování odsouzení ruské politiky. A to tehdy nepanovala taková rusofobie jako dnes. Ještě nebylo války na Ukrajině.
Ovšem ruku na srdce: Chtěli byste vy, jako občané České republiky, aby vás někdo třeba v Chorvatsku otravoval (prudil) politikou a žádal odsouzení tehdy třeba Babišovy vlády a nyní Fialovy? Tak jistě, volič ANO by asi neměl problém dnes odsoudit vládu Fialovu, naproti tomu volič stávající pětikoalice dříve odsoudit vládu Babišovu.
Zastávám však názor, že požadavek ubytovatele byl za hranou a byl značně diskriminační. Ostatně i samotný nález ÚS cituje Jaroslava Haška: Host jako host
, řekl Palivec, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika
.
A není to tak snad správně a stále platné? Snad má jít o to, že někdo nabízí svou službu a jiný ji poptává a zaplatí za ni. Spokojenost na obou stranách. Pro politiku v tom nevidím místo. A může snad řadový občan ovlivnit politiku vedení svého státu, když má ve volbách jediný hlas?
Co ještě zajímavého padlo v soudním řízení
Nejvyšší správní soud přitakal poznámce krajského soudu, že je podstatný rozdíl vykázat někoho od oběda z restaurace a vykázat někoho v půlce pobytu z ubytovacího zařízení.
NSS také odmítl úvahy ČOI vztahující se k problematice přítomnosti dětí v nudistické zóně. Případné rozdělení wellness na mužskou a ženskou část či zamezení vstupu dětí toliko do wellness zóny by zcela popřelo účel návštěvy zařízení. Buď by dospělým párům nebyla umožněna společná relaxace, nebo by byl hotel žalobkyně ve vztahu k osobám mladším 15 let v podstatě standardním hotelem.
Tady bych si dovolil přidat hodnocení, že prudérní lidé prostě nemusejí hotel a jeho zařízení navštěvovat. Bigotní katolíci, ortodoxní židé či fanatičtí muslimové si jistě mohou najít jiné zařízení.
Domnívám se, že lidská nahota je přirozená a pohled na nahé lidské tělo, i opačného pohlaví, malému dítěti neuškodí, ba spíše prospěje jeho budoucímu zdárnému psychickému, fyzickému i citovému a sexuálnímu vývoji. Nudistické zařízení se přece nenavštěvuje každý den. Sám nudistické zařízení nevyhledávám, ale jejich existenci nehodnotím jako projev obscénnosti.
I na Járu Cimrmana zase došlo
Nejvyšší správní soud uvádí, jak už před ním v jiné kauze učinil Ústavní soud, že důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Je přitom s podivem, že takovou zajímavou a vlastně i veselou argumentaci užil v nálezu ohledně diskriminace ruských turistů, kdy se verdikt Ústavnímu soudu rozhodně nepovedl.
Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, který vždy toužil mít hospodu, ale nechtěl, aby tam chodili lidi. Racionálním může být naopak zaměření restaurace či hotelu na určitý typ klientely. Některá restaurace bude třeba ‚fanouškovská‘ a její provozovatel bude dopředu avizovat, že si nepřeje, aby tam chodili příznivci jiných klubů – z pochopitelného důvodu, jelikož se obává střetů mezi nimi, a tedy hrozby škod.
Přirozená je rovněž stylizace pohostinského zařízení určitým způsobem – např. časově (třicátá léta), regionálně (irský pub), genderově (kluby gentlemanů či dámské kluby), podle stravovacích návyků či přesvědčení provozovatele (veganská restaurace) nebo věkově (kavárna pro mírně pokročilé).
V těchto případech je logické, že podnikatel cílí na určitý ‚segment trhu‘ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že návštěvou jeho zařízení se dostanou do určitého specifického prostředí.
Podstatné je proto, že při hodnocení každého konkrétního případu je nutno si položit otázku, zda důvod pozitivní preference či negativního ‚odrazování‘ hostů je racionální a třeba i ekonomicky odůvodněný a není motivován primárně nenávistí.
Ústavní soud má za to, že toto odlišování není tak náročné, jak se může na první pohled jevit, jelikož i pro průměrného pozorovatele jsou tyto hranice zpravidla očividné. Pokud proto provozovatel ubytovacího zařízení z poskytování této služby zcela vyloučí někoho jen pro jeho etnickou příslušnost, náboženství, zdravotní handicap či barvu pleti, nejde o nic jiného než o výraz nenávisti, která nemá být státem a ani společností tolerována.
ČLÁNKY DO MAILU