Hlavní navigace

Při určení výživného se hodnotí příjmy a majetek, ale i potenciální možnosti

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Otec se vzdal majoritního podílu ve firmě, soudu to stačilo ke snížení výživného. Ale Ústavní soud určil prověřit, zda to nebylo spekulativní, aby platil nižší alimenty.

Soud prvního stupně na návrh matky svěřil nezletilou dceru do její péče a otci stanovil povinnost přispívat na výživu dívky měsíčně částkou 12 000 Kč, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Polovina měla jít k rukám matky. Dalších 6000 Kč pak na účet nominálně zajištěného finančního produktu zřízeného na jméno nezletilé u některého bankovního ústavu v ČR, ke kterému bude mít matka zřízené právo poskytování výpisů o stavu účtu do nabytí zletilosti dcery. Celková částka přišla otci jako moc peněz a odvolal se. Odvolací soud mu vyhověl a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že mu uložil přispívat po určitou dobu na výživu nezletilé částkou 4000 Kč měsíčně a od určité doby jen částkou ve výši 2500 Kč měsíčně. To se zase nelíbilo matce, a tak napadla rozhodnutí odvolacího soudu ústavní stížností.

Proč matka bojovala za alimenty ve výši 12 000 Kč?

Uvedla v ní, že se o nezletilou dceru stará od jejího narození sama. Otec o ni neprojevuje žádný zájem. (Od narození se s ní otec setkal jen třikrát, jak zjistil soud, přičemž mu matka ve styku vůbec nebránila, naopak ho vyzývala k zájmu o dceru.) Je projektový manažer a podnikatel v oblasti ekologických dotací. Je společníkem dvou obchodních společností. V té první působí jako zprostředkovatel dotací (za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2014 měla obrat 9,4 mil. Kč). Otec působil jako zakladatel a až do doby, která krátce předcházela narození nezletilé, kdy převedl 70 % podílu na svého účetního, i jediným společníkem. Druhá společnost provozuje malou solární elektrárnu, v níž má otec podíl 40 %. S ohledem na jeho majetkovou situaci matka navrhovala stanovení vyživovací povinnosti na jejich nezletilou dceru v částce 12 000 Kč měsíčně. Tomuto návrhu soud prvého stupně vyhověl, neboť dovodil, že výdělkový potenciál otce se pohybuje okolo částky 80 000 Kč.

Matka uvedla, že v řízení před soudem prvého stupně otec namísto předložení relevantních účetních výkazů společností předložil jím získané znalecké posudky na ocenění jeho podílů ve společnosti. Dle těchto posudků jsou podíly otce v podstatě bezcenné. Podíl 30 % v první společnosti, která i dle vyjádření samotného otce dosahovala ročního obratu 7 mil. Kč, ocenil na 900 Kč, podíl ve druhé společnosti, která, jak už bylo uvedeno, provozuje solární elektrárnu, shledal zcela bez ekonomické hodnoty. Při výslechu znalce u soudu znalec sám připustil nedostatečnou znalost účetnictví. Převod podílu 70 % v první společnosti na někdejšího účetního je s ohledem na okolnosti případu nutné považovat za zcela účelový krok. Odvolací soud však znaleckým posudkům uvěřil a k pravděpodobné účelovosti převodu jeho podílu nepřihlédl.

Zákonná pravidla pro výživné

Podle ust. § 913 odst. 1 nového občanského zákoníku (NOZ) jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

Podle ust. § 915 NOZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů; toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je ve smyslu ust. § 913 odst. 2 NOZ třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného, což je možné považovat za východisko pro stanovování výše vyživovací povinnosti, resp. její existence vůbec.

Jak rozdílně soudy vyhodnotily příjmy a možnosti otce?

Soud prvého stupně při posouzení majetkových poměrů, možností a schopností otce z provedeného dokazování zjistil, že byl v období od dubna 2007 do března 2008 zaměstnán u Státního fondu životního prostředí ČR a v březnu 2008 jeho čistý příjem činil 29 185 Kč. Příjmy z jeho samostatné výdělečné činnosti v roce 2012 dosáhly částky 670 000 Kč a v roce 2013 částky 368 000 Kč, výdaje v daňovém přiznání uplatňoval paušální částkou.

Obrat první obchodní společnosti za rok 2012 činil 2 150 237 Kč a za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2014 činil 9 412 850 Kč. Znalecké posudky, které předložil otec soudu, soud označil „za vypovídající jen zčásti o ekonomické situaci“ obchodních společností. Ve své výpovědi u soudu znalec uvedl, že ocenil pouze movitý majetek společností a dále podle předložených účetních dokladů, rozvahy a závěrky k 31. 3. 2014 reálnou hodnotu aktiv a pasiv obchodní společnosti, přičemž tímto způsobem dospěl k závěru, že první společnost je předlužená. Současně však měla tato společnost prostředky na zaplacení závazků ve výši přesahující 5 milionů korun na svém bankovním účtu.

Soud dále zjistil, že člověk, na něhož otec 70 % ze svého původního 100% podílu převedl, prakticky nezná jiné spolupracovníky společnosti, nekomunikuje ani se zákazníky. Ani otec, ani společník předvolaný jako svědek nedokázali soudu ve svých výpovědích označit jedinou zakázku, kterou by společnost získala přičiněním druhého společníka. Soud prvého stupně z toho dovodil, že čistý příjem otce z podnikatelské činnosti může činit zhruba 80 000 Kč měsíčně. Vyšel přitom předně ze sedmiapůlmilionového ročního obratu první obchodní společnosti, z něhož určil zhruba 20 % jako reálný výdělek otce (tedy cca 1,5 mil. Kč ročně před zdaněním).

Soud sám tedy charakter obchodní činnosti společnosti, který je především odrazem schopností a výdělečných možností otce, označil pro její vysoký obrat za reálně velmi výnosný. Za velmi nepravděpodobnou označil situaci, že by účast ve společnosti pro otce, který je zakladatelem této společnosti, působí ve stejné oblasti po delší dobu a který pro působení v této společnosti ukončil svou prosperující samostatnou výdělečnou činnost v tomto oboru, nezajišťovala nadprůměrný příjem.

Exekutorský úřad na Praze 6 nejsou nudné kanceláře, ale pěkné pracoviště s uměleckými kousky. Podívejte se v naší galerii

Soud druhého stupně ze shodných skutkových zjištění dovodil, že celkový měsíční příjem otce za rok 2013 činil částku 39 558 Kč měsíčně. Od data 1. 1. 2014 pak jako relevantní výši měsíčního příjmu otce stanovil částku 27 898 Kč. V obou případech soud zohlednil příjem z pracovního poměru u první společnosti ve výši 17 225 Kč čistého a příjmy, které v předchozích letech dosahoval samostatnou výdělečnou činností, kterou se rozhodl dále nevykonávat. Soud dále přihlédl k další vyživovací povinnosti k další nezletilé dceři a k její matce, s nimiž sdílí společnou domácnost. Znalecké posudky soud zhodnotil jako zpracované zcela správně.

Pro stanovení výživného je podle soudu podstatné, zda vůbec a v jakém rozsahu může obchodní podíl přinést v konkrétním období příjem. Majetková účast na obchodních společnostech podle názoru soudu pro otce v rozhodném období žádný zisk nepředstavovala. Vzhledem k tomu, že hospodaření korporace vykazovalo neuhrazené závazky, nebylo podle názoru soudu možné rozhodnout o rozdělení zisku mezi její společníky. Prostředky na účtu společnosti ve výši cca 5 milionů korun jsou částkou nižší, než jakou představovaly její závazky. Určení tržní hodnoty podílu by navíc bylo bez efektivního dopadu na posouzení možností otce, protože jej nelze donucovat, aby za účelem stanovení co nejvyššího výživného svůj majetek, který v budoucnu může nést profit, prodal.

Zcela jistě podle názoru soudu nelze vycházet z ročního obratu korporace jako podkladu pro kalkulace příjmu otce z činnosti korporace. Matkou namítaná účelovost převodu podle odvolacího soudu z žádného z provedených důkazů nevyplývá. Odvolací soud tak dospěl oproti rozhodnutí soudu prvého stupně k rozdílnému právnímu názoru, který vyústil ve velmi podstatnou změnu výše výživného (rozdíl v jeho výši činí od 1. 1. 2014 částku 9500 Kč měsíčně).

Nevzdal se otec majetkového prospěchu, aby snížil výživné?

Klíčové se tak pro daný případ jeví posouzení otázky, zda vliv otce v první společnosti, podíl na jejím fungování, příjem a benefity příznivě ovlivňující jeho životní úroveň, které pro něj z této společnosti plynou, případně by mohly plynout, otec neuvádí či nesnižuje s vidinou ovlivnění výše vyživovací povinnosti.

Soud prvého stupně dospěl k závěru, že se tak zřejmě stalo, a proto za relevantní pro stanovení výše výživného považoval i obrat společnosti. Vedla ho k tomu celá řada skutkových zjištění.

Soud druhého stupně konstatoval, že majetková účast na obchodní společnosti pro otce žádný zisk nepředstavovala, neboť nebyl schopen ovlivnit, zda zisk společnosti bude mezi společníky rozdělen. Soud druhého stupně však opomněl zjišťovat, jak k této situaci došlo a zda se tímto postupem otec nevzdal bez důležitého důvodu výdělečné činnosti či majetkového prospěchu. Byl to přece především sám otec, který se rozhodl převést 70 % obchodního podílu na účetního. Vysvětlení pohnutek, které ho k tomu vedly, tvrzených otcem, totiž realizace závazku vůči tichému společníkovi, plynoucích ze smlouvy o tichém společenství, na níž podpisy nejsou úředně ověřeny, by soud mohl považovat za dostačující, pokud by byly podloženy i dalšími skutkovými zjištěními.

Tak k tomu však v posuzované věci nebylo. Vzhledem k pochybnostem plynoucím z dosud provedeného dokazování, které formuloval soud prvého stupně, by zejména bylo namístě zjišťovat, zda tvrzený vklad tichého společníka dle smlouvy o tichém společenství skutečně odpovídal jeho reálným zásluhám, jakým způsobem byl jím vyplacený peněžitý vklad zaúčtován a jakým způsobem byl v mezidobí vyplácen jeho podíl tichého společníka.

Anketa

Na kolik dětí platíte výživné?

Dále pak soud druhého stupně nijak nevysvětlil existující pochybnosti o tom, jaký je i nyní podíl nového společníka na fungování společnosti, když se podle svých slov setkává s otcem jen jedenkrát měsíčně, ostatní pracovníci společnosti jej neznají, jen někteří z nich se s ním setkali na večírcích pořádaných společností. Se zákazníky společnosti se druhý společník nezná, neboť s nimi komunikuje výhradně otec. Údajný hlavní přínos druhého společníka pro společnost měl spočívat podle tvrzení obou v nasměrování potenciálních zákazníků na společnost, ani otec, ani nový společník si však na opakovaný dotaz soudu prvého stupně nebyli schopni vzpomenout na jediný konkrétní kontakt, který by druhý společník společnosti poskytl.

Pokud soud druhého stupně použil úvahu o tom, že hospodaření korporace vykazuje neuhrazené závazky ve výši přesahující 5 milionů korun (zároveň však i jen o něco málo nižší prostředky na bankovním účtu), pro něž nelze rozhodnout o rozdělení zisku mezi společníky, opomněl se zabývat otázkou, jaká je povaha neuhrazených závazků, z jakého důvodu jejich hrazení po splatnosti dosud nikdo nevymáhal a zda je skutečně namístě je upřednostnit i v naznačených okolnostech případu.

Jako podstatné se jeví rovněž posouzení důvodů, které otce, zakladatele obchodní společnosti, jejího jednatele a původně i společníka se 100% obchodním podílem, který dle výpisu z obchodního rejstříku i po převedení 70 % podílu zastupuje sám při jednáních obchodní společnosti, setrvává v podřízeném postavení vůči druhému společníkovi. Zda by neměl být v souvislosti s jeho jednoznačně deklarovaným know-how, které je zcela jistě hlavním zdrojem a hybatelem ekonomické situace společnosti, otec spíše soudem veden k lepšímu využití svého potenciálu.

Závěr odvolacího soudu o tom, že nelze zohledňovat obrat či majetkový podíl otce na obchodní společnosti, stejně tak jeho konstatování, že úvahy soudu prvého stupně o účelovosti převodu jsou jen spekulací, je tak předčasný. Postupem soudu došlo k porušení ústavního práva na soudní ochranu, proto Ústavní soud svým nálezem I.ÚS 1356/16, ze dne 12. 9. 2016, rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Shrnutí významu nálezu ÚS

Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti z úřední povinnosti komplexně zjišťovat. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného.

Mezi otázky, které by měl soud v této souvislosti řešit, spadá i otázka, zda vliv povinného ve společnosti s ručením omezeným, podíl na jejím fungování, příjem a benefity příznivě ovlivňující jeho životní úroveň, které pro něj z této společnosti plynou, případně by mohly plynout, povinný neuvádí či nesnižuje s vidinou ovlivnění výše vyživovací povinnosti. (Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. I.ÚS 1356/16, ze dne 12. 9. 2016)

Našli jste v článku chybu?