Případ invalidní zaměstnankyně – budoucí maminky, která se zbytečně obává ztráty důchodu
Mladá zaměstnankyně pobírá invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Aktivně se snaží si k důchodu přivydělávat, pracuje na zkrácený pracovní úvazek na méně než je polovina stanovené týdenní pracovní doby (v průměru na 3 hodiny denně). Její příjem činí v průměru 9000 Kč měsíčně hrubého. Po konzultaci s lékařem se rozhodla pro početí dítěte a mateřství.
Má však obavu, zda ji nepřipraví peněžitá pomoc v mateřství o nárok na invalidní důchod. Také se ptá, jak ovlivní zkrácený pracovní úvazek a invalidní důchod výši sociální dávky. Nebude mít nárok na nižší dávku? Nepřijde o důchod?
Méně zdravotně postižení si mají přivydělávat k důchodu, proto pobírají i nemocenské dávky
Předně se tazatelka vůbec nemusí obávat ztráty důchodu. U poživatelů invalidního důchodu pro invaliditu 2. stupně se předpokládá, že budou výdělečně činní, že si budou k důchodu přivydělávat. A nemocenské dávky, a tou je i peněžitá pomoc v mateřství, mají právě nahradit z důvodu sociální události (jako je pracovní neschopnost, těhotenství, mateřství) ucházející příjem z výdělečné činnosti. Zaměstnankyně tedy bude pobírat peněžitou pomoc v mateřství v souběhu s invalidním důchodem.
Výše peněžité pomoci v mateřství pochopitelně bude ovlivněna sníženým pracovním úvazkem, protože paní pobírá nižší mzdu než ostatní zaměstnanci. Její mzda je úměrně snížena menšímu počtu odpracovaných hodin. Má to však i svou výhodu. Její výdělek nebude pro účely výpočtu sociální dávky redukován, protože výše jejího výdělku je tak nízká, že vůbec nepřesáhne 1. redukční hranici.
Nižší mzda = žádná redukce příjmu pro účely výpočtu sociální dávky
Pro účely stanovení výše peněžité pomoci v mateřství se z denního vyměřovacího základu (průměrného příjmu připadajícího na 1 den) do 1. redukční hranice (1182 Kč) počítá celých 100 % denního vyměřovacího základu (výdělku).
Další redukce s ohledem na 2. a 3. redukční hranici, která se jinak provádí, tazatelku vůbec s ohledem na úroveň jejího nízkého příjmu nemusí zajímat, takže její příjem nebude vůbec redukován, bude se počítat celý.
Ovšem sociální dávka pochopitelně nedosáhne výše mzdy, protože peněžitá pomoc v mateřství činí 70 % denního vyměřovacího základu. (Podrobnosti o redukci výdělku při počítání nároku na nemocenské dávky, jejich aktuální výši a spoustu dalších užitečných informací uvádíme v tomto článku.)
Případy invalidního a starobního důchodce a placení (doplácení) zdravotního pojištění
Další dva dotazy nám položily firmy, zaměstnavatelé. V prvém případě se ptají, jak to má se zdravotním pojištěním zaměstnanec, který je uznán invalidním v 1. stupni. Zda i za něj platí zdravotní pojištění stát. A kolik mu mají strhávat ze mzdy na zdravotní pojištění. Zda musí pojištění doplácet, když vydělává méně, než činí minimální mzda.
V tomto ohledu se stupeň invalidity nerozlišuje, stát je plátcem zdravotního pojištění, ať už člověk pobírá invalidní důchod pro invaliditu v prvním, druhém, nebo třetím stupni. (K tomu viz § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění.)
Z tohoto důvodu se také neprovádí tzv. dopočet do minimálního vyměřovacího důchodu, ale pojistné se sráží ze skutečně dosaženého příjmu. (K tomu viz ust. § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/1992 Sb., v platném znění.)
Co jsou to dopočty zdravotního pojištění? Doplatky pojistného z minimální mzdy
Jinak totiž obecně platí, že pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně zaměstnavatele, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel. (K tomu viz § 3 odst. 10 ve spojení s odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb.)
To je onen dopočet do minimální mzdy. Ve druhém případě jde o zaměstnance, který sice již dosáhl důchodového věku, ale nemá na starobní důchod nárok, protože mu chybí potřebná doba pojištění, nemá tzv. odpracovaná léta. Pracuje na částečný úvazek, a i proto vydělává méně, než činí výše minimální mzda. Zaměstnavatel zase řeší otázku doplatku (dopočtu) zdravotního pojištění. Jak to je v tomto případě?
Ani tento zaměstnanec nemusí doplácet zdravotní pojištění, protože minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání. (K tomu viz § 3 odst. 8 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.)
Vracení vyplaceného důchodu dědici zesnulého důchodce – kdy se důchod vrací a kdy ne?
Pozůstalí se ptají na to, zda musejí, nebo nemusejí vracet důchod nebo část důchodu, který obdržel zesnulý poživatel důchodu. K tomu je třeba vědět, že důchody se vyplácejí vždy dopředu ke stanovenému dni splatnosti.
Důchod vždy náleží od konkrétního dne splatnosti, který byl určen důchodci, do dne předcházejícího dni splatnosti v následujícím kalendářním měsíci.
Záleží, zda se důchodce dožil splatnosti důchodu
Pokud se důchodce dožil stanoveného dne splatnosti, důchod byl vyplacen oprávněně. Celá jeho výše byla vyplacena oprávněně. (Ne třeba jen jeho třicetina, pokud má důchodce termín splatnosti např. 15. dne v měsíci a zemřel právě patnáctého dne v měsíci.) Česká správa sociálního zabezpečení nepožaduje vrátit důchod ani jeho poměrnou část.
Pokud se však důchodce nedožil splatnosti důchodu, a to třeba jen o jediný den, nejbližší splátka důchodu mu už nenáleží. (Kupříkladu pokud splatnost důchodu je k 15. dni v měsíci, ale důchodce zemřel již 13. nebo 14. dne v měsíci.) Je-li vyplacena (a ČSSZ se nemusí zavčasu dozvědět o důchodcově smrti, aby zastavila výplatu důchodu, takže vyplacena být může), náleží neoprávněně. Je třeba ji vrátit.
Záleží i na tom, kolik je na účtu peněz
Pokud je důchod vyplácen bezhotovostně na účet a je na něm dost prostředků, na žádost ČSSZ vrátí peníze – důchod, na který již nebyl nárok – banka. Není-li na účtu dost peněz, je povinen splátku nebo splátky důchodu vrátit disponent čili ten, kdo má oprávnění disponovat s účtem a prostředky na něm. Pokud taková osoba není, peníze je postupně povinen vrátit manžel nebo manželka, pokud jim vznikl po zemřelém nárok na vdovecký nebo vdovský důchod, a dále děti a rodiče zesnulého, pokud žili ve společné domácnosti. Není-li těchto osob, jde dluh za dědici zesnulého.
ČLÁNKY DO MAILU