Hlavní navigace

Pozor, jakou adresu podepíšete v protokolu. Tam mohou chodit obsílky

Autor: Freepik.com, podle licence: Rights Managed
Richard W. Fetter

Stačí, že je ve vámi podepsaném úředním protokolu uvedena nějaká adresa, a pak vás tam obesílají. A tak může nastat fikce doručení, aniž byste se třeba o pokutě včas nebo vůbec dozvěděli.

Řidiči byla úřadem za vážné dopravní přestupky uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1000 Kč. Proti takovému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal odvolání, které odvolací úřad zamítl jako opožděné.

Proti tomuto rozhodnutí podal řidič žalobu ke krajskému soudu. Uvedl, že žalovaný úřad považoval prvostupňové rozhodnutí za doručené fikcí (fikce doručení znamená, že písemnost je považována za doručenou, i když se adresát s písemností fakticky neseznámil, a to se všemi zákonem stanovenými důsledky, jako je právní moc a vykonatelnost zasílaného rozhodnutí). A to z důvodu, že vycházel nesprávně ze skutečnosti, že tuto adresu označil občan jako doručovací při ústním jednání konaném před správním orgánem prvního stupně.

Řidič o doručování na tuto adresu nicméně správní orgán prvního stupně nikdy nepožádal (nejedná se ani o adresu jeho trvalého pobytu). Poukázal na to, že žádost o doručování na adresu zvolenou účastníkem správního řízení ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu je podáním podle ust. § 37 téhož zákona, které musí splňovat předepsané náležitosti a rovněž musí být učiněno v předepsané formě. Údaje o řidiči-žalobci uvedené na první straně protokolu o ústním jednání neobsahují projev vůle řidiče představující žádost o doručování na předmětnou adresu. Řidič tak při ústním jednání neučinil jakékoliv podání podle ust. § 37 správního řádu.

Dle názoru žalobce nemůže obstát ani závěr žalovaného úřadu, že zvolení předmětné adresy jako doručovací vyplývá ze skutečnosti, že řidič si na této adrese přebíral písemnosti, neboť převzetí písemnosti na určité adrese z ní bez dalšího nevytváří adresu pro doručování.

Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně proto nemohlo být řidiči doručeno fikcí dne 21. 10. 2013, ale až dne 26. 2. 2014, kdy se s ním seznámil při nahlédnutí do správního spisu. Z tohoto důvodu nutno dle řidičova přesvědčení považovat jeho odvolání podané dne 4. 3. 2014 za včasné.

Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť shledal, že předmětná adresa byla v posuzovaném případě doručovací adresou žalobce-řidiče. Správní orgán prvního stupně nepochybil, když v souladu s ust. § 20 odst. 1 správního řádu doručoval zpočátku řidiči písemnosti na předmětnou adresu, jelikož Policie ČR v oznámení přestupku uvedla, že řidič se na této adrese zdržuje.

Do doby konání ústního jednání se správní orgán prvního stupně o předmětné adrese vyjadřoval jako o přechodném bydlišti řidiče. V úvodu protokolu o ústním jednání jsou však tučným písmem uvedeny údaje o řidiči, a to včetně předmětné doručovací adresy. Řidič následně protokol vlastnoručně podepsal, aniž by vznesl námitky vůči jeho obsahu. Protože správní orgán prvního stupně doposud předmětnou adresu za doručovací nepovažoval, lze dovodit, že od ústního jednání měl za to, že tuto adresu zvolil řidič jako doručovací ústně do protokolu. Jeho podání přitom mělo všechny předepsané náležitosti, neboť řidič byl při ústním jednání ztotožněn, čímž bylo zřejmé, kdo podání činí a jaké věci se týká.

Jelikož osoby účastné jednání podobu protokolu sepisovaného úřední osobou ovlivnit nemohou, umožňuje se jim odmítnout protokol podepsat (resp. též s uvedením důvodů tohoto odmítnutí), či dokonce podat námitky proti obsahu protokolu. Řidič nicméně žádný z prostředků vyjádření nesouhlasu s obsahem protokolu nevyužil a vlastnoručně jej podepsal.

Soud proto uzavřel, že v posuzovaném případě byly splněny všechny podmínky pro doručování písemností na předmětnou adresu – řidič o to požádal, zákon ani povaha věci doručování na tuto adresu nevylučovaly, přičemž z doručenek podepsaných řidičem bylo patrno, že se na dané adrese zdržuje, a doručování tak mohlo přispět k rychlejšímu řízení. S ohledem na uvedené bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně doručeno řidiči fikcí doručení dne 21. 10. 2013, a jeho odvolání proto žalovaný úřad správně shledal opožděným.

Proti rozhodnutí správního soudu si podal občan kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který o ní rozhodl svým rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, spis. zn. 4 As 40/2016–39.

Právní úprava

Podle ust. § 20 odst. 1 správního řádu se vám coby fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (ust. § 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou vám mají být doručovány písemnosti, na adresu vašeho trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu. Lze vám ji však doručit kamkoli, kdekoli budete zastiženi.

Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. Tato pravidla upravují nejen způsoby doručování písemností fyzické osobě v průběhu správního řízení, nýbrž i pořadí, v jakém se tyto způsoby uplatní. Požádáte-li proto o doručování písemností na vámi zvolenou adresu (a nemáte-li zřízenu datovou schránku, do níž se doručuje vždy přednostně podle ust. § 19 odst. 1 správního řádu), za předpokladu splnění ostatních zákonných podmínek má správní orgán povinnost doručovat vám písemnosti na adresu pro doručování.

Podle ust. § 19 odst. 3 správního řádu, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, pokud jako účastník řízení požádáte správní orgán, doručí vám na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělíte, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. Ust. § 19 odst. 3 správního řádu tedy stanovuje 3 podmínky, jež musí být splněny, aby vám bylo možno doručovat písemnosti na vámi zvolenou adresu pro doručování:

  • Musíte o to požádat.
  • Nevylučuje to povaha věci.
  • Tento způsob může přispět k urychlení řízení.

Předchozí judikatura NSS

Žádost o doručování na vámi zvolenou adresu musí být učiněna způsobem stanoveným v § 37 odst. 4 správního řádu, dle jehož věty první je možno podání učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

Nejvyšší správní soud nicméně již v minulosti odmítl kladení přehnaně striktních formálních požadavků na náležitosti žádosti účastníka řízení o doručování na jím zvolenou adresu, když dovodil (v rozsudku ze dne 20. 7. 2010, spis. zn. 8 As 65/2009–111), že volba adresy pro doručování vyplývá i implicitně z toho, že vy jako účastník řízení ve svých podáních opakovaně uvádíte totožnou adresu pobytu. V jiném svém rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, spis. zn. 1 As 90/2010–95) pak NSS poznamenal, že je-li v protokolu o ústním jednání uvedeno, že adresa pro doručování je JUDr. T. B., U. 684/6, 108 00 P. 10, současně s poučením o důsledcích nevyzvednutí písemnosti, a protokol je zástupcem stěžovatele podepsán, nemůže obstát následné tvrzení stěžovatele, že údaj o adrese pro doručování do protokolu vepsal správní orgán prvního stupně, aniž by o to stěžovatel či jeho zástupce požádali. Zástupce stěžovatele, jako osoba práva znalá, měl překontrolovat obsah protokolu, a nesouhlasil-li s jeho obsahem, mohl požádat o jeho změnu, doplnění pokračování či opravu, případně následně správní orgán informovat, že nebylo jeho úmyslem zvolit si adresu pro doručování ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu.

Posouzení sporu

Právě posledně citovaný rozsudek je dle názoru Nejvyššího správního soudu případný i v popisované věci. Ačkoliv v protokolu není zaznamenána výslovná formulace stěžovatelovy žádosti o doručování na předmětnou adresu (vyjádřena např. slovy účastník řízení požádal, aby mu v řízení bylo nadále doručováno na adresu), nutno poukázat na skutečnost, že stěžovatel je v protokolu identifikován kromě jiného i předmětnou doručovací adresou. Na první straně protokolu je konkrétně uvedeno: J. S., nar. X, trvale bytem U N. 821/21, P. 5, doručovací adresa H. T. 249, K. Protokol je následně na druhé straně stěžovatelem vlastnoručně podepsán. Jak vyplývá ze shora uvedených judikatorních závěrů NSS, navzdory tomu, že se jedná o podání ve smyslu ust. § 37 správního řádu, pro nastoupení účinků žádosti o doručování na účastníkem zvolenou adresu postačí, pokud je dovoditelná alespoň implicitně. Podstatnou podmínkou zůstává, aby o takové žádosti účastníka řízení neexistovaly pochybnosti.

I v případě, že by v projednávané věci řidič skutečně správní orgán prvního stupně o doručování na předmětnou adresu nepožádal, tato skutečnost nemůže ničeho změnit na tom, že svým podpisem protokol potvrdil a de facto tak souhlasil s jeho obsahem, jehož součástí je i údaj o doručovací adrese.

Dle názoru NSS je tudíž žádost o doručování na předmětnou adresu z obsahu protokolu implicitně dovoditelná. Navzdory tomu, že výše uvedený případ vedený před Nejvyšším správním soudem pod spis. zn. 1 As 90/2010 je částečně odlišný v tom, že účastník řízení byl ve správním řízení zastoupen osobou s právnickým vzděláním a v protokolu se nachází též poučení o důsledcích nevyzvednutí písemností na doručovací adrese, má NSS za to, že citované závěry jsou plně aplikovatelné i na posuzovaný případ. Lze totiž vycházet z premisy, že pokud podepíšete určitý protokol, dáváte tím dostatečně zřetelně najevo, že s jeho obsahem souhlasíte. Takový požadavek na vás přitom neklade přehnané nároky a z povahy věci ani nemusí být nutně vázán na dosažené vzdělání či na následné poučení o možnosti uplatnění náhradního doručení (protože tyto okolnosti jsou na potvrzení správnosti údajů obsažených v protokolu fakticky nezávislé).

Konečný verdikt NSS 

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že krajskému soudu nelze v jeho právním hodnocení ničeho vytknout. Jelikož předmětnou adresu je možno v posuzovaném případě považovat za doručovací adresu řidiče, nezbývá než uzavřít, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo řidiči doručeno dne 21. 10. 2013. Jeho odvolání podané dne 4. 3. 2014 tak bylo opožděné a žalovaný úřad postupoval správně, pokud jej postupem podle ust. § 92 odst. 1 věty první správního řádu zamítl.

Výsledek

Přestože je žádost o doručování na zvolenou doručovací adresu podáním, volbu adresy pro doručování lze provést implicitně, např. tak, že podepíšete protokol, v němž jste identifikováni doručovací adresou. Pokud je tedy v protokolu o ústním jednání výslovně uvedena adresa pro doručování (např. vedle jména, data narození a bydliště), pak podpisem tohoto protokolu tento údaj stvrzujete a nemůžete následně namítat, že jej tam vepsala úřední osoba správního orgánu. Nevyžaduje se, aby součástí zápisu byla výslovná formulace např. účastník řízení požaduje, aby mu bylo doručováno na adresu. Postačí, že jste v protokolu identifikováni kromě jiného i doručovací adresou. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, spis. zn. 4 As 40/2016–39.)

Našli jste v článku chybu?