Hlavní navigace

Pojišťovny musí klientům vracet peníze. Finanční arbitr zrušil jejich smlouvy

27. 2. 2018
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Zatím jde o tři známé případy, další stovky jsou v řešení. Česká pojišťovna a AXA musejí svým klientům vracet dohromady stovky tisíc korun, protože podle arbitra měly špatně napsané smlouvy o investičním životním pojištění. Podobných smluv je v Česku mnoho. Pojišťovny přesouvají „boj“ o velké peníze k soudům.

Pojišťovny v Česku momentálně nemají dobré období. Finanční arbitr, který řeší spory spotřebitelů s finančními institucemi, v posledních týdnech zrušil dva typy smluv o investičním životním pojištění, jakých jsou v Česku stovky tisíc. Konkrétně šlo v rozhodnutých sporech o smlouvy pojišťovny AXA a České pojišťovny. Obě instituce musely svým klientům vracet peníze, které od nich předtím vyinkasovaly na pojistném.

V případě pojišťovny AXA jde o smlouvy s nulovým pojistným krytím, přes které se tedy jen investovalo. Podle arbitra v takovém případě nejde zjednodušeně o pojištění, ale o prodej investice, a arbitr tak rozhodl o absolutní neplatnosti smlouvy. Převzetí pojistného rizika je nezbytnou náležitostí každé pojistné smlouvy a bez něj pojistná smlouva neslouží svému účelu, respektive odporuje zákonu o pojistné smlouvě, stojí v rozhodnutí.

U České pojišťovny arbitr smlouvu zrušil, protože pojišťovna podle něj neinformovala o nákladové struktuře pojistné smlouvy. Zjednodušeně řečeno tedy ze smlouvy nebylo jasné, podle jakých pravidel si pojišťovna účtuje poplatky nebo vyplácí odkupné v případě ukončení smlouvy.

Ani jedna z pojišťoven s rozhodnutím arbitra nesouhlasí a obě chystají odvolání k soudům. Rozhodnutí ale už jsou v tuto chvíli vykonatelná a pojišťovny musí klientům, kteří v řízení před arbitrem uspěli, vracet desítky tisíc korun. Bude nyní na soudech, jak spor definitivně dopadne. V krajním případě se hraje o miliardy korun, i když obě pojišťovny shodně tvrdí, že spory rozhodnuté arbitrem jsou jedinečné. 

Jedná se o rozhodnutí, které se týká konkrétní individuální pojistné smlouvy, a není tedy možné ho vztahovat plošně na všechny produkty investičního životního pojištění. Tento nález finančního arbitra tak rozhodně není možné vnímat jako precedenční. Česká pojišťovna se s rozhodnutím finančního arbitra neztotožňuje a bude jej rozporovat u nezávislého soudu, říká Ivana Buriánková, mluvčí České pojišťovny. Smlouva byla uzavřena v souladu s platnými zákony. Nesouhlasíme s nálezem finančního arbitra a požádáme soud o jeho přezkoumání, řekl mluvčí pojišťovny AXA Jiří Cívka.

Poradce vs. pojišťovna

U sporu s Českou pojišťovnou je navrhovatelem, tedy „poškozeným“, člověk, který byl v době uzavření smlouvy aktivním tipařem a následně finančním zprostředkovatelem, tedy finančním poradcem (viz nález FA/14790). Smlouvu uzavřel na sebe, za což vyinkasoval vysokou provizi. To byl také důvod, proč smlouvu uzavíral. Podle arbitra to není ideální stav, ale v té době byl podle něj na trhu běžný.

Stěžovatel tedy nyní rozhodnutím arbitra získal zpět peníze, které platil na pojistné. Arbitr totiž řešil jen vztah v rovině spotřebitel-pojišťovna, k čemuž je podle zákona jedině způsobilý. Řešit spor v podnikatelské rovině, kdy stěžovatel dostal za uzavření smlouvy vyplacenou provizi, tedy odmítl. Navíc k tomu podotkl, že mezi Českou pojišťovnou a stěžovatelem v tomto nebyl přímý vztah, když provizi stěžovateli vyplácela OVB, v jejíž síti působil. Otázkou je, jak tuto situaci zhodnotí v kontextu celého sporu soud.

Argumentace poradce ve sporu před arbitrem je pikantní, založil ji na nevědomosti a veřejně v ní přiznává nekalé praktiky na poradenském trhu:

Navrhovatel tvrdí, že byl podřízeným … Jelikož Navrhovatel neměl splněn dostatečný počet bodů (a … také ne) pro udržení na pozici, poradil … Navrhovateli udělat si Pojistné smlouvy sám na sebe.

Navrhovatel tvrdí, že v informačních a školicích materiálech ani v pojistných podmínkách nejsou uvedeny přesné výše poplatků a že on ani většina zprostředkovatelů neměla představu, co vlastně prodávají. Věkový průměr ve větvi Dožádané instituce, kde působil Navrhovatel, byl okolo 20 let. Již v úvodních kurzech byli nováčci motivováni na vedoucí pozice a byli tlačeni do přivedení svého vlastního týmu. Nebylo výjimkou, že naprostý nováček byl školen svým vedoucím, který byl brán jako pokročilý, ačkoliv ten byl v oboru pouze o cca měsíc déle a jediná jeho praxe, kterou získal, bylo, že přivedl dostatek svých kamarádů na školení.

Velké problémy

Server Měšec.cz se v obou pojišťovnách dotazoval, kolik typově stejných smluv obě v minulosti uzavřely. Odpověď nepřišla ani v jednom případě. Z veřejně dostupných zdrojů ale lze dovodit, že podobných smluv je mnoho a minimálně v případě uzavírání smluv s nulovým či velmi nízkým krytím pojistných rizik šlo o běžnou praxi na celém trhu.

Sama AXA v řízení u finančního arbitra použila následující argument: Sankce v podobě absolutní neplatnosti pojistných smluv s nulovou částkou a vrácení veškerého zaplaceného pojistného by byla pro Instituci (myšlena AXA – poznámka redakce) likvidační a měla by zcela určitě negativní vliv na celý finanční trh. (viz rozhodnutí arbitra na straně 4)

Odhad je velmi obtížný, ale napříč celým trhem jde nejspíše o desetitisíce smluv. A ještě mnohem více bude smluv s nulovou pojistnou částkou na hlavní tarif a s nějakým připojištěním pouze úrazu, říká Petr Borkovec, generální ředitel společnosti Partners. Finanční arbitr na webu publikoval dvě rozhodnutí ve prospěch klientů AXA. V prvním případě musí pojišťovna vracet 879 tisíc korun a jde o smlouvu z roku 2012. Ve druhém jde o smlouvu z roku 2010 a pojišťovna musí vracet 49 tisíc korun. Arbitr v rozhodnutí uvádí, že řeší desítky podobných sporů.

V případě České pojišťovny jde především o její vlastní smlouvy. Šlo o standard trhu. Ale je pravda, že Česká pojišťovna byla ještě tajemnější než všichni ostatní, říká Borkovec. U produktů investičního životního pojištění České pojišťovny lze bez uzardění uvažovat o milionu smluv. Vše začalo takzvanou akcí konverze, kdy ČP měnila lidem pro ni nevýhodné kapitálové životní pojištění, dodává šéfredaktor odborného listu Profi Poradenství & Finance Petr Fejtek.

Dohromady tak jde o miliardy korun, které by pojišťovna musela vyplácet v krajním případě, pokud by se o zrušení smlouvy přihlásily všichni další klienti a soudy by nakonec daly rozhodnutí arbitra zapravdu. Milion smluv, byť jen s nizounkým pojistným 1000 Kč měsíčně, za 10 let dá – neuvěřitelných – 120 miliard korun. Tolik smluv sice 10 let nedožilo, ale pojistné u jejich velké části bylo daleko vyšší. Z toho ‚odešlo‘ na provize 24 miliard korun, vypočítává Fejtek. Podle něj by se měl každý klient s danou smlouvou obrátit na finančního arbitra. Každý poradce, který má klienta s takovou smlouvou, by mu to měl poradit, dodává.

Právě vysoké provize pro externí sítě prodejců pojištění, které Fejtek zmínil, patří k hlavním důvodům, proč je případně vadných smluv mnoho. Prodejci smlouvy investičního životního pojištění často prodávali jako výhodné spoření či investici právě proto, že za ně dostávali vysoké provize. Ty dosahovaly až dvojnásobku ročního pojistného. Tyto náklady na provize se pak zase promítaly do poplatků, které si účtovaly pojišťovny, a kromě jiného měly za následek, že první dva roky „spoření“ přes investiční životní pojištění „padlo“ veškeré zaplacené pojistné na poplatky a pro klienty tak nic nezbylo.

Věděli, do čeho jdou

Finanční arbitr už dnes řeší podle informací serveru iDnes.cz stovky obdobných sporů klientů s Českou pojišťovnou. Na webu arbitra je dostupné jedno toto rozhodnutí, pojišťovna podle něj musí vracet 153 tisíc korun. Šlo o smlouvu Profi Invest z roku 2011.

iDnes ještě dodává, že Česká pojišťovna si je problému vědoma už několik let, což vyplývá například ze sbírky rozhodnutí finančního arbitra. Lze tam najít případ, kdy pojišťovna uznala neplatnost smlouvy Dynamik Plus z roku 2006 a v roce 2015 se s klientem finančně vyrovnala. Tento typ smlouvy má stejná ujednání, která finanční arbitr zrušil.

skoleni_15_4

Obě pojišťovny se brání i tím, že klienti věděli, do čeho jdou, když smlouvy podepisovali. Při sjednání obdržel klient veškeré informace a na existenci nákladů upozorňovaly i samotné pojistné podmínky. V rámci procesu sjednání pojištění pak klient podepsal prohlášení, že byl s informacemi týkajícími se konkrétního pojistného produktu seznámen, čímž potvrdil, že veškeré informace, které obdržel, považoval za dostatečné. Pokud by klientovi bylo cokoliv nejasného, mohl se samozřejmě dotázat, a to jak samotného poradce, se kterým smlouvu uzavíral, tak i přímo pojišťovny, říká Ivana Buriánková.

Ani s tímto argumentem ale pojišťovny před arbitrem neobstály, rozhodnout tak budou definitivně muset soudy. Do té doby by se měl finanční arbitr zdržet jakýchkoliv podobných nálezů, vyzývá mluvčí České asociace pojišťoven Monika Bártlová. Server Měšec.cz se arbitra zeptal, zda to bude respektovat, odpověď však nedorazila.

Pohled Petra Borkovce, generálního ředitele Partners

Měšec.cz: V případě pojištění s nulovou částkou na krytí pojistných rizik šlo o praxi běžnou jen v AXA?

Petr Borkovec: Šlo o běžnou praxi celého trhu. Proto je otázka, jak moc jít u těchto smluv do minulosti. Praxi podporoval stát ve velkém tím, jak nastavil daňové úlevy na spořicí životní pojištění (podobně argumentovala u arbitra i AXA, ale neuspěla, když daňová výhodnost není podle arbitra pojistným zájmem klienta – poznámka redakce). Ty pak byly obrovským drajvem při prodeji těchto smluv. Pojištění smysluplných rizik tehdy nikdo neuměl a ceny byly velmi vysoké. Je to podobné, jako byste si dnes po deseti letech stěžoval Alze, že vám prodala drahý počítač, na kterém už dnes nejdou žádné nové hry. Trh, produkty, prostředí, potřeby vzdělanějších klientů i očekávání regulátora se během let výrazně vyvinuly a posunuly.

Dokážete vysvětlit, proč pojišťovny uzavíraly smlouvy právě takto?

Tuto praxi podporoval stát, který chtěl, aby si lidé přes tyto smlouvy spořili na penzi. Stejně tak jako například u smluv, na které přispíval zaměstnavatel. Také třeba 15 let zpět neexistovaly ještě produkty pravidelného investování. Minimální investice byla prostě 50 000 Kč a 10 000 Kč každá další. Co mi jasné není, proč posledních 5 až 7 let přijímají pojišťovny tyto smlouvy. A těmito smlouvami myslím smlouvy na několik tisíc Kč měsíčního pojistného bez krytí rizik. Často jde o 5000 či dokonce 10 000 Kč měsíčně, a to i od klientů, jejichž příjmy opravdu neumožňují podobné částky do pojištění.

Jaký má pro pojišťovnu smysl smlouva, přes kterou se jen investuje?

Je to smlouva jako každá jiná. Pojišťovna dostává pojistné a to se počítá. Navíc i dožití je pojistná událost (stejně argumentovala u arbitra i AXA s tím, že by se vyplácela částka podle stavu investice, ale neuspěla, protože částka vyplácená na dožití, která není v garantované výši, není podle arbitra pojistným zájmem klienta – poznámka redakce) a kapitálové pojistky byly také často jen na spoření.

Šlo především o provizi pro prodejce a poplatky pro pojišťovnu?

Ano, ale obecně stále platí výše řečené – jednalo se o produkt, který v dané chvíli nabízel celý trh a šlo o běžnou praxi, kterou navíc podporoval stát. A opravdu je třeba rozlišovat rozumné pojistné na daňové úlevy a nesmyslné pojistné. Bojím se však, že dané smlouvy pojišťovny přijímaly i z toho důvodu, že dlouho neměly žádné mechanismy, procesy a pravidla pro identifikaci těchto smluv a nepřijímání těchto smluv. Stejně jako je pro většinu zprostředkovatelských firem a poolů nepochopitelné, proč by neměly spolupracovat s amatérskými poradci, vedlejšáky a prodejci produktů, tak pojišťovnám nebyla úplně vlastní myšlenka, že by měly odmítat a vracet produkci, kde navíc nehrozí pojistný podvod.

A u České pojišťovny šlo o to, aby se její smlouvy jednoduše nedaly porovnat s nabídkami konkurence?

Šlo o standard trhu, i když kapitálové životní pojištění bylo vždy černá skříňka, investiční životní pojištění bylo lepší. Ale je pravda, že Česká pojišťovna byla ještě tajemnější než všichni ostatní. Poplatky Dynamiku znali údajně jen tři lidé v pojišťovně. Profi Invest v OVB (Profi Invest byla verze pojištění pro prodejní síť OVB – poznámka redakce) dělali hodně, protože na odkupném v prvních letech vycházel velmi dobře. To se nakonec ukázalo jako fatální problém, protože odkupné po 2 až 3 letech plus provize bylo výrazně vyšší, než kolik zaplatil klient. Proto se to také dost zneužívalo.

Měla Česká pojišťovna vyšší poplatky než konkurence?

Když tyto poplatky nikdo neznal, tak těžko říci. Ale na základě dostupných informací a modelací byla rodina Dynamiků dlouhodobě dražší než konkurence. V krátkém horizontu ale dávala výrazně vyšší odkupné při zrušení či výběru, což se pak opravdu ukázalo jako fatální a zneužitelné a již dnes se jedná o ztráty ve stovkách milionů.

Rozhodnutí finančního arbitra jsou soudně přezkoumatelná, takže uvidíme mnohaletou bitvu právníků. Rozhodnutí finančního arbitra nejsou tedy precedentem v právním či úzkém smyslu slova. Mají ovšem značnou sílu signálu k solidnosti, k normě.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).