Hlavní navigace

Podívejte se, kdy bankéři přesedlali na pozice politiků a mecenášů

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Bankéři i banky se nevěnují jenom svým finančním obchodům, ale vrhají se rovněž do víru politiky nebo se aktivně nebo přímo vášnivě věnují podpoře umění a umělců. S několika takovýmito případy vás v článku seznámíme.

Doba čtení: 4 minuty

Jednotlivé příběhy jsou seřazeny z časového hlediska, a to od těch nejstarších po nejnovější.

Nejvyšší mincmistr Českého království

Hlavní osobou prvního příběhu je Hanibal z Valdštejna na Hostinném, strýc vojevůdce Albrechta z Valdštejna, jakkoli se nejednalo o žádného bankéře. Mezi lety 1606 a 1611 totiž vykonával funkci nejvyššího mincmistra Českého království se sídlem v Kutné Hoře. Byl to tudíž vysoký královský úředník, který držel ve svých rukou např. mincovní práva, horní práva, dozor nad ražbou mincí nebo nad dodržováním horních zákonů.

Podle informací známého kutnohorského kronikáře Mikuláše Dačického z Heslova byl Hanibal z Valdštejna nezodpovědný prospěchář, který dolování a mincování vůbec nerozuměl, ponechával je napospas nejrůznějším nekalým živlům a horám nic platen nebyl.

Krátká informace jenom pro doplnění – Mikuláš Dačický z Heslova se ve svém díle zabýval rovněž i neblahými dopady činnosti tzv. mincovního konsorcia, jehož významným členem byl také Albrecht z Valdštejna. Činnost mincovního konsorcia jsem popsal v článku Boj o moc a chamtivost. Finanční machinace byly i v dávné historii.

Bankéř a mecenáš Johann Friedrich Städel

Johan Friedrich Städel byl významný privátní bankéř, který sídlil ve Frankfurtu nad Mohanem (neboli Frankfurt am Main) v Německu. Jeho otec, bohatý obchodník s kořením, pocházel z města Štrasburku.

J. F. Städel nejprve pokračoval v otcových obchodech, postupně si začal přibírat i finanční obchody, které se potom staly jeho hlavní činností. Úvěry poskytoval zejména ve svém domovskému městu Frankfurtu a biskupovi ze Štrasburku.

Od roku 1770 J. F. Städel sbíral obrazy a kresby, které nakupoval zejména v Paříži, v Amsterdamu, v Londýně (ale také ve Frankfurtu nad Mohanem). Jeho nádherná umělecká sbírka dosahovala v okamžiku jeho smrti okolo pěti set obrazů zejména vlámských, holandských a německých umělců ze 17. a z 18. století a zhruba dva tisíce mědirytin a kreseb.

Protože se bankéř Städel nikdy neoženil a zůstal bezdětný, ve svojí závěti založil kulturní instituci, s jediným přáním nebo cílem – zpřístupnit svoji rozsáhlou uměleckou sbírku veřejnosti. Zajímavé je, že se jednalo o vůbec první měšťanské založení galerie v historii. Tato závěť se ovšem stala východiskem jednoho z nejslavnějších právních sporů 19. století – napadly ji totiž dvě ženy ze Štrasburku, které byly se Städelem vzdáleně příbuzné. K vyrovnání s dědici došlo teprve v roce 1828, tedy dvanáct let po bankéřově smrti – a až v tomto okamžiku mohlo být splněno Städelovo poslední přání.

V současnosti je uvedená sbírka základem frankfurtského Muzea Städel (neboli Städelsche Museum). Pokud budete mít cestu do Frankfurtu na Mohanem, musíte v každém případě toto muzeum navštívit – je to skutečně velký umělecký zážitek.

Pařížská větev bankéřské rodiny Rothschildů – 19. a 20. století

Pařížská větev bankéřské rodiny Rothschildů obsahuje celkem 2 linie:

  • zakládání židovských osad v Palestině,
  • Alfons de Rotschild – sběratel umění a mecenáš umělců.

Zakládání židovských osad v Palestině

Na vzniku a životě židovských osad ve druhé polovině devatenáctého století v tehdejší Palestině, která byla součástí Osmanské říše, se výraznou měrou angažovali Edmond de Rothschild a jeho syn James (nazývaný též Jimmy) z pařížské větve rodiny. Tímto způsobem tudíž významně přispívali ke vzniku dnešního Izraele.

Alfons de Rothschild – sběratel umění a mecenáš umělců

Baron Alfons de Rothschild, který zemřel v roce 1905, byl podle mého osobního názoru největším z rothschildovských sběratelů umění, zejména obrazů, mramorových plastik, vzácných knih, hodin, váz a dalších uměleckých předmětů. Velice si jej vážili v uměleckých kruzích a jeho odborný názor byl občas uznáván při hodnocení uměleckých děl sporné provenience. Byl dokonce zvolen jedním ze čtyřiceti členů Francouzské akademie.

Baronova umělecká činnost se ovšem neomezovala na pouhé skupování mistrovských děl minulosti, byl rovněž důležitým mecenášem současných umělců. Kdykoliv se totiž seznámil s dílem nějakého perspektivního malíře nebo sochaře, zakoupil je za účelem jejich vystavení v některé provinční galerii nebo v regionálním muzeu. Z jeho dobročinnosti mělo užitek přes dvě stě takovýchto institucí, rozesetých po celé Francii. Současně mu takováto činnost umožnila maskovat svoji dobročinnost pláštíkem obchodních transakcí.

Věnoval také dvě stě tisíc francouzských franků Akademii krásných umění na udílení ceny vždy po dvou letech, ale podrobnosti ponechal zcela na vůli těm, kteří tento velký obnos spravovali.

Jaroslav Preiss, generální ředitel Živnostenské banky

Mecenášem umění byl také JUDr. Jaroslav Preiss. Finančně přispíval na stavbu pražského Mánesa nebo Národního technického muzea, podporoval také činnost Moderní galerie. Zařídil také koupi několika rukopisů, které považoval za významné pro náš stát (např. Aloise Rašína nebo básníka J. S. Machara).

diners2018

Zvědavá klientka Komerční banky

Na začátku devadesátých let minulého století vlastnila Komerční banka řadu originálů obrazů významných malířů, např. Alfonse Muchy. Zmíněná umělecká díla byla vystavena v budově centrály této banky v Praze, konkrétně v patře, ve kterém měli svoje kanceláře členové jejího nejvyššího vedení (tj. např. generální ředitel nebo jeho náměstci).

O této skutečnosti se nějakým způsobem dozvěděla i jedna klientka (tuším podnikatelka), která milovala umění a která si vystavené obrazy chtěla prohlédnout. Vymýšlela si proto nejrůznější stížnosti na činnost bankovních úředníků a dosti důrazně se dožadovala setkání s generálním ředitelem – její snaha byla ale marná. Nakonec se tedy přiznala ke svojí motivaci – již si ovšem nepamatuji, zda byla pozvána k prohlídce uvedených uměleckých děl.

Našli jste v článku chybu?