Hlavní navigace

Boj o moc a chamtivost. Finanční machinace byly i v dávné historii

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Na veřejnost se občas dostanou informace o nekalých finančních machinacích. V souvislosti s tím kritici někdy říkají, „dříve by se to stát nemohlo“. Jenže se šeredně mýlí. Dříve se to dělo také a ve velkém objemu.

Doba čtení: 4 minuty

Provize za bankovní operace v antickém Římě

Příkladem římského bankéře je Lucius Caecilius Iucundus z Pompejí, které byly zasypány při erupci Vesuvu. V jeho domě archeologové nalezli 153 poškozených finančních dokladů v podobě trojitých voskových destiček, zvaných triptych. Jedná se většinou o kvitance na peníze, obdržené v dražbách, které Iucundus prováděl za svoje klienty. Na každé z těchto kvitancí bylo pečlivě poznamenáno, že odevzdaná částka je po srážce provize, avšak její výše není nikde (pravděpodobně naprosto úmyslně) uvedena.

Český kníže musel opustit zemi

Český kníže a později král Vladislav II. Přemyslovec vládl v letech 1140–1172. Ve starých dokumentech a kronikách je uvedeno, že se Vladislav, ještě než nastoupil svoji úspěšnou vládu, dopustil dnes nějaké ne zcela jasné finanční machinace a musel proto nakrátko opustit zemi. Historické prameny jsou bohužel v této záležitosti velmi skoupé na jakékoli podrobnosti.

Mincovní konsorcium

Začátkem 17. století se začal v Evropě projevovat nedostatek oběživa. Tento nedostatek se ještě prohloubil po začátku třicetileté války a potýkal se s ním zejména císař a král Ferdinand I. Habsburský. V roce 1622 proto vzniklo tzv. mincovní konsorcium, jehož členem byl rovněž Albrecht z Valdštejna, a uzavřelo smlouvu s dvorskou komorou. Za roční paušální poplatek získalo monopolní právo ražby mincí a právo vykupovat neražené stříbro (pagament). Získalo též předkupní právo na veškeré stříbro, vytěžené v českých dolech. Ve smlouvě byl uveden i nižší obsah stříbra v nově ražených mincích.

Hlavním zdrojem jeho výdělku konsorcia byl rozdíl mezi nákupní cenou neraženého stříbra a hodnotou ražených mincí. Když začal růst ceny neraženého stříbra negativně ovlivňovat zisky jeho členů, začali svévolně snižovat obsah stříbra v mincích.

Činnost konsorcia zákonitě musela skončit a také skončila katastrofou, konkrétně státním bankrotem ze dne 14. prosince 1623. Nominální hodnota mincí v oběhu byla tímto dnem snížena o hrozivých cca 90 %. Tomuto opatření se říká španělským slovem kalada.

Spekulace Johna Lawa

John Law, který žil v letech 1671–1729, byl skotský ekonom, který hrál začátkem vlády Ludvíka XV. významnou roli ve finančnictví, státních financích a v ekonomii.

Filip Orleánský jako regent nezletilého krále Ludvíka XV. si totiž přál zlikvidovat obrovský státní dluh, jenomže všechna jím přijatá opatření skončila víceméně nezdarem. John Law chtěl založit cedulovou banku, která by převzala správu královských příjmů a zároveň mohla vydávat vlastní bankovky. Tyto bankovky měly být kryty příjmy z daní a pozemky v držení banky.

Dne 5. května 1716 byl královským výnosem pověřen založit Všeobecnou banku (Banque Generale). Law si uvědomil, že peníze samy o sobě nejsou hodnotou, ale prostředkem směny hodnot. Neuvědomil si ovšem, že tisk papírových bankovek může být životaschopný pouze při dostatečném krytí oběživa.

Všeobecná banka nicméně zpočátku byla velmi úspěšná a její akcie za první rok vzrostly o 15 procent. To vyvolalo důvěru vlády v Johna Lawa a jeho politiku. V této době pokračovalo osidlování amerického středozápadu a Law věřil (stejně jako mnozí jiní), že v oblastech dnešní Louisiany a řeky Mississippi se budou nacházet významná naleziště drahých kovů a drahokamů.

Law se snažil získat monopol na obchod s těmito regiony. Založil proto akciovou Západoindickou společnost (Compagnie des Indes occidentales), zvanou rovněž „Společnost Mississippi“. Na řece Mississippi tato společnost založila město La Nouvelle-Orléans (neboli dnešní New Orleans) a francouzským přistěhovalcům rozdělila půdu a poskytovala jim úvěry.

Za podpory Filipa Orleánského byla soukromá Všeobecná banka přeměněna (v roce 1718) na Královskou banku (Banque Royale) a jejím jediným akcionářem se stal stát, resp. „královská koruna“, což výrazně zvýšilo její důvěryhodnost. Banka byla oprávněna vydávat papírové peníze.

Law proto začal ve velkém tisknout bankovky, získávat další trhy a spekulovat. Obrovskou reklamou dosáhl růstu ceny akcií Západoindické společnost, např. kupoval zpět akcie této společnosti vytisknutými penězi. K Západoindické společnosti založil její dceřiné společnosti, jejichž akcie si mohli kupovat výhradně držitelé akcií mateřské společnosti. Přednostně bylo možné akcie platit státními dluhopisy. Ceny akcií těchto společností stouply až na pětisetnásobek (neboli 500krát).

Potom, co se báječné pověsti z kolonií nepotvrdily, se investoři začali zbavovat papírových peněz. Law proto např. prosadil zákaz kovových mincí a zákaz nákupů stolního stříbra, šperků, drahokamů a zlata, avšak krachu už se nedalo zabránit. Akcie Západoindické společnosti totiž nezadržitelně padaly. Čelní dvořané a jiní mocní si vynutili zaplacení svých pohledávek přednostně a v plné výši, na ostatní zbylo o to méně.

FIN18_tip_v_clanku_Brendl

Vévoda Filip Orleánský proto v roce 1720 odvolal Johna Lowa z úřadu. V roce 1721 Západoindická společnost potom byla podřízena přímo státní správě. V důsledku všech těchto spekulací ve Francii začala řádit vysoká inflace.

Jak snad vyplývá z výše uvedených historických příběhů, svět je stále stejný. Obávám se (ale rád bych se mýlil), že boj proti spekulacím a proti lidské hlouposti spojené s chamtivostí nemá naději na úspěch.

Našli jste v článku chybu?