Hlavní navigace

Počínáte si při práci lehkomyslně? Zaměstnavatel pak odškodní úraz jen částečně

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

V práci jste povinni být natolik pozorní, abyste zabránili či co nejvíce omezili riziko škody na zdraví. Nikdo po vás ale nemůže chtít, abyste předvídali všechno. Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti, jen když vědomě hazardujete se životem a zdravím. Kdy tomu tak je?

Doba čtení: 8 minut

Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči vám jako zaměstnanci za škodu vám vzniklou pracovním úrazem jsou pracovní úraz (poškození na zdraví nebo smrt úrazem, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním), vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Odpovědnost za škodu vám vzniklou pracovním úrazem je vybudována na principu tzv. objektivní odpovědnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno vaše případné zavinění.

Nicméně zákoník práce umožňuje, aby se zaměstnavatel své odpovědnosti za určitých, v zákoně uvedených podmínek zcela nebo zčásti zprostil. Důvodem, pro který se zaměstnavatel může za splnění v zákoně podrobněji stanovených předpokladů zcela zprostit své odpovědnosti, je buď porušení bezpečnostních předpisů, nebo vaše opilost, jestliže tyto důvody byly jedinou příčinou škody.

Zčásti se zaměstnavatel své odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že sice příčin škody bylo více, ale že uvedené důvody přesto byly jednou z příčin škody. Třetím důvodem, avšak jen pro částečnou liberaci zaměstnavatele, je tzv. lehkomyslnost. Procesní povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu, jestliže dojde ke sporu mezi vámi a zaměstnavatelem, má zaměstnavatel.

Podle ust. § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla proto, že jste si počínali v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv jste neporušili právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednali jste lehkomyslně, přestože jste si museli vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědomi, že si můžete způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Kvalifikovaná lehkomyslnost? Věděli jste nebo jste měli vědět, že se můžete zranit

Vaše lehkomyslné jednání je samostatným důvodem pouze pro částečné zproštění se odpovědnosti. Jedná se o případy, kdy váš způsob jednání při určitém pracovním úkonu neupravuje žádný bezpečnostní předpis, pravidlo nebo pokyn, kdy se však zaměstnavatel může zprostit částečně odpovědnosti, prokáže-li, že vaše jednání lze charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství.

Například když si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počínáte způsobem, při němž vědomě podstupujete riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví. Na rozdíl od běžné neopatrnosti a jednání vyplývajícího z rizika práce, o kterých zákon výslovně stanoví, že je za lehkomyslné jednání nelze považovat, se pro naplnění skutkové podstaty ust. § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce vyžaduje tzv. kvalifikovaná lehkomyslnost (věděli jste anebo jste vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem museli vědět, že si svým jednáním můžete přivodit úraz).

Přitom další podmínkou, která musí být splněna současně (i kdyby vaše jednání bylo možno kvalifikovat jako riskantní nebo hazardní), je, aby šlo o způsob činnosti, který je v rozporu s obvyklým způsobem chování zaměstnanců, kdy tedy nejde o činnost, kterou zaměstnavatel trpí nebo toleruje a neshledává žádné důvody k jejich změně.

Zlomil si nohu při hledání svěřenkyně na škole v přírodě

Nejvyšší soud ČR řešil pod spis. zn. Cdo 1739/2016 případ zaměstnance, vychovatele, a obchodní společnosti provozující školu v přírodě, kteří vedli spor o odškodnění pracovního úrazu, jenž uzavřel svým rozsudkem ze dne 3. 4. 2017. Dne 12. 5. 2010 v cca 8.30 hodin zjistila jedna z učitelek před zahájením výuky, že v její třídě chybí třináctiletá dívka, za kterou onen zaměstnanec jako vychovatel až do zahájení výuky odpovídal.

Zaměstnanec dostal ústní pokyn od hlavní vychovatelky, která mu sdělila, ať se jde po dívce podívat, aniž mu přitom určila, kam má jít a jakým způsobem má dívku hledat. Vychovatel prošel dolní část tábora – rekreačního zařízení a dále se vydal mimo areál rekreačního střediska do lesa k rybníku, kde v cca 9 hodin uklouzl na mokrém kořenu stromu a způsobil si tak úraz – zlomeninu levé dolní končetiny. Chybějící dívka se mezitím našla na ošetřovně.

Zaměstnavatel, s nímž měl vychovatel sjednánu dohodu o provedení práce, však úraz jako pracovní neuznal, nýbrž jej posoudil jako úraz nezpůsobený v pracovní době a mimo pracoviště. Proto se zaměstnanec domáhal soudní cestou náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění a náhrady nákladů vynaložených na pořízení posudku o bolestném a ztížení společenského uplatnění.

Zaměstnavatel namítal, že považuje jednání zaměstnance za jednoznačný exces, považoval za nepochopitelné, že vychovatel nezačal s hledáním dívky v místech, která se musela jevit jako daleko pravděpodobnější varianty možného výskytu ztraceného dítěte (např. na pokoji, na marodce, na WC), že nevyhlásil pátrání po dítěti v táborovém rozhlase a že ani nezkusil dívce zavolat na její mobil. Svůj výlet podnikl nejen mimo pracoviště, ale i mimo pracovní dobu, neboť v době od 8.30 h do 12.15 h za děti odpovídají výhradně učitelé, a zaměstnanec tedy neměl právní zodpovědnost za děti v době hledání.

Zdánlivě jednoznačný případ byl opakovaně projednáván soudem prvního stupně i odvolacím, zprvu soudy vůbec odmítaly, že vůbec jde o pracovní úraz, posléze zaměstnanci byly požadované nároky přiznány pouze z jedné poloviny s poukazem na to, že je dán důvod pro částečné zproštění odpovědnosti na straně zaměstnavatele.

Posouzení případu Nejvyšším soudem

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1739/2016, ze dne 3. 4. 2017, vztáhl na sporný případ shora uvedená pravidla a konstatoval, že uvedený liberační důvod spočívající v lehkomyslném jednání zaměstnance může být uvažován teprve tehdy, jestliže v příčinné souvislosti s pracovním úrazem není možné vytýkat zaměstnanci jakékoli porušení předpisů ani pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zaměstnanec neporušil žádné konkrétní předpisy nebo konkrétní pokyny. Za této situace se zaměstnavatel mohl částečně zprostit své odpovědnosti za pracovní úraz tehdy, kdyby zaměstnanec (jednaje v rozporu s obvyklým způsobem chování) šel hledat chybějící dívku mimo areál rekreačního střediska do lesa k rybníku, přestože věděl (anebo vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel vědět), že jde o počínání ohrožující jeho zdraví. K takovému úsudku však zřejmě neměl důvod. Je mimo pochybnost, že jste obecně povinni zachovávat při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vždy takový stupeň pozornosti, který lze po vás vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně vzato – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na zdraví. Nelze však po vás požadovat, abyste předvídali každý v budoucnu možný vznik škody a tím vznik škody zcela vyloučili.

Liberační důvod spočívající v tzv. kvalifikované lehkomyslnosti vás jako zaměstnance navíc předpokládá – jak uvedeno výše – stav, kdy vědomě jednáte způsobem, který lze označit za životu a zdraví nebezpečný a riskantní. Za situace, kdy hlavní vychovatelka nestanovila zaměstnanci určitý postup, kam a jak má jít chybějící dívku hledat (a ani vnitřní předpis zaměstnavatele – Informace – pokyny vychovatelům takovou situaci neřešil), závisela volba způsobu plnění tohoto pracovního úkolu v konkrétních podmínkách na úvaze samotného zaměstnance. Ten se rozhodl hledat chybějící dívku mimo areál rekreačního střediska v lese u rybníku a své rozhodnutí odůvodňoval tím, že měl o dívku obavy, protože mu již ráno při snídani připadala smutná.

V prostředí, kde se zaměstnanec rozhodl dívku hledat, se zajisté mohou vyskytovat (a obvykle se i skutečně vyskytují) místa, na nichž při běžné neopatrnosti může dojít k úrazu. Samozřejmě je také možné uvažovat o tom, zda uvedená volba byla vzhledem k okolnostem vhodná či zda nebylo příhodnější a více v souladu s obvyklým způsobem chování, aby zaměstnanec namísto toho hledal ztracenou dívku v bezprostředním okolí místa, kde byla její ztráta zjištěna, dotázal se na dívku ostatních zaměstnanců, využil k jejímu nalezení rozhlas nebo se podíval například na marodku.

Nelze však dovozovat, že by zaměstnanec zvoleným způsobem plnění pracovního úkolu (hledáním chybějící dívky za denního světla v lese u rybníku, kam děti chodily s dozorem běžně) vědomě podstoupil riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví, tedy že jeho jednání bylo úmyslné, vědomé riskování a hazardérství. Za tohoto stavu Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že zaměstnavatel se své odpovědnosti za pracovní úraz ani částečně nezbavil, nezprostil. Žalovaný zaměstnavatel tedy odpovídá za pracovní úraz zaměstnance v plném rozsahu a je povinen nahradit mu škodu.

Závěrečné shrnutí

Vaše lehkomyslné jednání je samostatným důvodem pouze pro částečné zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vám vzniklou pracovním úrazem. Jedná se o případy, kdy způsob vašeho jednání při určitém pracovním úkonu neupravuje žádný bezpečnostní předpis, pravidlo nebo pokyn. Zaměstnavatel se však může zprostit částečně odpovědnosti, prokáže-li, že vaše jednání lze charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství, kdy si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počínáte způsobem, při němž vědomě podstupujete riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví.

Na rozdíl od běžné neopatrnosti a jednání vyplývajícího z rizika práce, které za lehkomyslné jednání nelze považovat, se pro naplnění skutkové podstaty (ust. § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, podle něhož byl posuzován sporný případ, nyní ust. § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce) vyžaduje tzv. kvalifikovaná lehkomyslnost (věděli jste anebo jste vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem museli vědět, že si svým jednáním můžete přivodit úraz). Přitom další podmínkou, která musí být splněna současně (i kdyby vaše jednání bylo možno kvalifikovat jako riskantní nebo hazardní), je, aby šlo o způsob činnosti, který je v rozporu s obvyklým způsobem chování zaměstnanců, kdy tedy nejde o činnost, kterou zaměstnavatel trpí nebo toleruje.

FIN18_tip_v_clanku_Pejsa

Je mimo pochybnost, že jste obecně povinni zachovávat při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vždy takový stupeň pozornosti, který po vás lze vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně vzato – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na zdraví.

Nikdo po vás ale nemůže požadovat, abyste předvídali každý v budoucnu možný vznik škody a tím vznik škody zcela vyloučili. Liberační důvod spočívající v tzv. kvalifikované lehkomyslnosti zaměstnance navíc předpokládá stav, kdy vědomě jednáte způsobem, který lze označit za životu a zdraví nebezpečný a riskantní. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1739/2016, ze dne 3. 4. 2017)

Našli jste v článku chybu?