Jeden ze spoluvlastníků domu, otec, zemřel. Jeho syn (druhý spoluvlastník nemovitosti) byl nezvěstný. Jediný, kdo měl do nemovitosti přístup, byla bývalá manželka druhého spoluvlastníka. Zůstala tedy v domě sama a užívala jej. Do domu byl dodáván plyn podle smlouvy se zesnulým spoluvlastníkem, jejím bývalým tchánem, a dodávka fakticky pokračovala i po jeho smrti, kdy plyn žena nadále odebírala. Žádnou smlouvu ale uzavřenu neměla. A také za plyn pochopitelně, jak jistě očekáváte, neplatila.
Soud prvního stupně, na který se dodavatel obrátil se žalobou, situaci vyhodnotil jako tzv. konkludentně uzavřenou smlouvu. Dovodil, že odběratelkou byla žena, kterou dodavatel žaloval, a proto jí určil, aby zaplatila dluh 94 042,68 Kč s úroky – cenu odebraného plynu v množství zjištěném z měřícího zařízení na plynovodu za dobu od data odečtu plynu po smrti odběratele do data uzavření nové smlouvy po skončení dědického řízení. Odmítl námitku promlčení uplatněnou žalovanou.
Jenže odvolací soud žalované „odběratelce“ uložil zaplatit jen 24 278,80 Kč s úroky a ohledně 69 763,88 Kč žalobu zamítl s tím, že je nárok odběratele promlčený. Jeho rozhodnutí zrušil Nejvyšší soud a vytkl mu, že nesprávně aplikoval pravidla o promlčecí době.
Jenže soud znovu žalobu na zaplacení oněch dalších 69 763,88 Kč s úroky zamítl. Odmítl aplikovat pravidlo o přísnější-delší promlčecí době určené zákonem pro případy, když někdo způsobí škodu úmyslně. U úmyslu totiž platí, že buď škůdce věděl, že škodu způsobí, a chtěl ji způsobit (pak jde o přímý úmysl), anebo byl s tímto důsledkem srozuměn (pak jde o nepřímý úmysl).
Podle názoru odvolacího soudu z toho, že žalovaná po smrti původního odběratele neuzavřela novou smlouvu o odběru plynu, nelze dovozovat její srozumění se škodlivým následkem. A případ se tak ocitl znovu z popudu žalujícího dodavatele u Nejvyššího soudu. A ten znovu svým rozsudkem rozhodnutí nižšího soudu zrušil.
Snad i prosťáček tuší, že plyn není zdarma
Nejvyšší soud připomenul jiný, analogický případ neoprávněné těžby dřeva. (Psali jsme také o jiném sporu, kdy šlo o neoprávněný odběr elektrické energie.) Při řešení případu černé těžby dřeva dovodil soud úmysl osoby, která pokácela stromy, o nichž prokazatelně věděla, že s nimi nemá právo nakládat, byť neznala konkrétního vlastníka.
Tento závěr přijatý ve skutkově poněkud odlišném případě je použitelný i pro posuzovaný případ černého odběru plynu, neboť i zde obdobným způsobem žalovaná bez smluvního podkladu odebrala cizí věc (energii). Je přitom zřejmý úmysl žalované, pokud bylo zjištěno, že po smrti smluvního odběratele, jímž byl její bývalý tchán, se neúspěšně pokusila o uzavření smlouvy o dodávce plynu na své jméno, a přesto poté pokračovala v odběru bez smlouvy; nelze mít tedy pochyby o její vědomosti, že jí právo k odběru plynu nenáleží.
Ostatně, i kdyby žalovaná nedala najevo, že si je vědoma nutnosti mít uzavřenou smlouvu, musela mít jako každá běžná dospělá osoba průměrných vlastností povědomí, že zemní plyn není volným statkem, že jej lze odebírat jen na základě uzavřené smlouvy a že se za jeho odběr platí.
Odebírala-li tedy žalovaná plyn navzdory tomu, že neměla uzavřenou smlouvu o odběru, přičemž věděla, že tak činí bez právního důvodu, musela být srozuměna i s neoprávněností svého počínání, jímž se dopustila neoprávněného odběru a způsobila dodavateli škodu. Takové jednání nelze považovat za lhostejné, a tedy pouze nedbalostní. Takže zaplacení veškerého odebraného plynu, a to s narostlými úroky, zřejmě ženu nemine.
Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí. Titulek redakční.
ČLÁNKY DO MAILU