Penzijní reforma očima investičního manažera

Výkonnost jednotlivých tříd aktiv (a to nehledě na to, jestli investor investoval přímo nebo prostřednictvím fondu) byla velmi ovlivněna finanční krizí z let 2008 – 2009. Dlouhodobě jsou investice do akcií a dluhopisů výnosnější než vklady v bankách. Další třídy aktiv včetně nemovitostí mohou být vhodným doplňkem, ale základem je diverzifikované portfolio aktiv odpovídající rizikovému profilu investora, uvedla Ivana Kočišová za Českou spořitelnu.

Pokud jde o širokou škálu otevřených podílových fondů, ty nabízejí široký vějíř potenciální výkonnosti a samozřejmě i rizika. Je pravdou, že na vrcholu krize klesla výkonnost akciových fondů velmi dramaticky. Od té doby však akciové trhy rostou a vracejí, co vzaly. V nabídce fondů však byly i takové fondy, které investory ochránily i v době krize a přinesly jim pozitivní výnos, směruje odpověď za ČSOB na zajištěné fondy.

Martin Kujal z J&T Investiční společnosti reagoval svou odpovědí pouze na penzijní fondy, které jsou podle něj určeny dlouhodobým investicím, které umožňují tolerovat vyšší riziko i kolísavost portfolia. Čtěte také: Daňová reforma pohledem ekonomů: chudí budou ještě chudší

Poukázal také na to, že české penzijní fondy jsou legislativou nuceny k velmi konzervativní strategii. Tomu samozřejmě odpovídají nízké výnosy a ty také Kujal vyčetl investicím do nemovitostí: Vyznávám filozofii, že kupovat rezidenční nemovitost se má kvůli střeše nad hlavou pro vás a vaše blízké a ne kvůli zhodnocení peněz. Za normálních okolností tento typ investic po nákladech na opravy a údržby jen ztuha překonává inflaci. Dlouhodobě  lze vyšší výnosy nalézt na finančním trhu. 

Dluhopisy? Záleží na tom jaké a na jak dlouho

Na otázku, zda je bezpečné investovat do těch profilů, které ukládají prostředky do státních dluhopisů, jsou odpovědi prosté. Záleží na výběru. Z odpovědí ale vyplývá také upozornění, že jen s dluhopisy na důchod neuspoříte.

Krize některých okrajových zemí eurozóny pouze ukázala to, co zkušenější investoři dávno znají. Kreditní riziko. Tedy, že riziko nesplacení závazků existuje i u státních dluhopisů. Ručení státu jako 100% jistota vždycky byla a je pouze chiméra. Na druhou stranu, český stát je v tomto ohledu stále poměrně málo rizikovou investicí, řekl serveru Richard Siuda. Zároveň ale upozornilo na to, že čím delší je investiční horizont, tím se riziko zvyšuje. Půjčit peníze českému státu na 5 či 10 let není problém, ale těžko předpokládat, jaká bude situace za 30 let. Proto je otázkou, zda plánovaný fond čistě státních dluhopisů je na horizont penze (tedy pro mladší ročníky 30–40 let) skutečně tou nejbezpečnější variantou, dodal. Čtěte také: Penzijní fondy a reforma: půjde jen o další krmítko finančních žraloků?

Dluhopisy jako takové nejsou synonymem vysokého zadlužení, protože záleží na tom, kdo je dlužníkem. Dluhopisy, např. německé, rakouské, švýcarské nebo finské vlády, patří mezi nejbezpečnější investice, zdůraznila serveru také Kočišová za Českou spořitelnu.

Investoři se musí naučit rozlišovat mezi kvalitním a nekvalitním dluhopisem, stejně jako rozlišují mezi kvalitní a nekvalitní akcií. V žádném případě bych ale nezatracoval investice do dluhopisů jako celku kvůli některým problémovým emitentům. Ptáte-li se s ohledem na spoření na penzi, tak musím nutně podotknout, že pouze s dluhopisy si při dlouhodobém investování nevystačíte a měli byste zařadit i instrumenty s dlouhodobě vyšším výnosem – akcie a komodity, řekl pro server Měšec.cz Martin Kujal.

Když trhy padají a vy potřebujete peníze

Na otázku jak se mohou drobní investoři zajistit v rámci penzijní reformy proti situaci, kdy budou trhy klesat v době potřeby výběru prostředků, odpovědi shodně směrují na fondy životního cyklu. Ty riziku předcházejí tím, že s blížícím se cílových datem v předstihu převádějí prostředky z dynamické části do konzervativní. Propady dlouho před cílovým datem mají investoři šanci vykompenzovat na dynamických profilech, propady těsně před výběrem naspořených prostředků pak nejsou tak výrazné proto, že už je většina investic v konzervativních nástrojích.  Otázkou ale je, zda a jak budou zaimplementovány tyto fondy životního cyklu přímo do investičních profilů penzijní reformy. Čtěte také: Důchodová reforma sedmkrát jinak. Jak jsou na tom v zahraničí?

V opačném případě by totiž bylo postupné řízení změny investičního profilu na účastnících reformy, kteří by ho mohli realizovat pouze přechodem mezi jednotlivými profily. Zde ale vzniká nebezpečí, že ti méně obeznámení, kteří se nechají šikovným verbířem zlákat k dynamickému profilu, si nebudou schopni ohlídat správný moment (a nebo nepřestoupí vůbec), kdy přejít na konzervativnější portfolio.

Případné „mouchy“ na reformě ukáží detaily

Na závěr jsme byli zvědaví i na otázku, co by bylo vhodné na současném návrhu reformy změnit. Co chybí nebo naopak přebývá? Názory se různí stejně jako výtky samotné.

Diskutuje se možná role a systém odměňování nezávislých finančních poradců v distribuci soukromého pilíře penzijního systému. Panuje zde obava, že by mohlo dojít k podobnému průšvihu jako na Slovensku, kdy obrovské provize zprostředkovatelům způsobily vážné problémy celému systému, upozornil Siuda. Dodal ale také, že si nemyslí, že je vhodné poradce z tohoto systému zcela vyloučit. Mohou sehrát důležitou roli v osvětě toho, proč je soukromý pilíř důležitý a jak funguje. Jejich role tak může být vedle vysvětlovací kampaně státu tím, co také rozhodne o úspěchu celé reformy, tedy kolik lidí se do soukromého pilíře zapojí, uzavřel.

Ivana Kočišová za Českou spořitelnu spíše zdůraznila, že penzijní reforma by měla začít co nejdříve. Hodnocení návrhu ale vyjádření neobsahovalo s odůvodněním, že ještě nebyla upřesněna řada parametrů.

V podobném duchu odpovídá také Pavla Hávová za ČSOB. V současné době nejsou známy klíčové parametry fungování nového systém. Zejména nákladové položky jako např. způsob distribuce, rozsah povinností vůči klientům a regulátorům, kapitálové požadavky, možnost synergií se strukturou existujících penzijních fondů nebo pravděpodobné nové požadavky na výši kapitálové vybavenosti či dostatečně motivační nastavení opt–outu pro účastníky, aby nedošlo de facto ke zvýšení vlastních daní. 

Nejodvážnější zhodnocení současného návrhu nám přišlo z pera Miloslava Zábojníka za J&T Investiční společnost: Vyjádřím to osobním příkladem – pokud projde ve verzi tak, jak je nyní plánovaná a prezentovaná, já se jí určitě nezúčastním a své prostředky zainventuji do kombinace fondů, které mi přinesou zřejmě vyšší výnos, flexibilitu, likviditu a možnost reagovat podle změny osobní finanční situace. Toto ve srovnání s tím, co současná verze reformy nabízí, mi přijde nesrovnatelně výhodnější. Takže doporučuji raději si vybudovat svůj „vlastní soukromý pilíř“ z investic do fondů např. postupným investováním po dobu 10–20 let do dvou tří typů fondů. A to může udělat každý drobný investor.