Není třeba podotýkat, že penzijní reforma je v dnešních dnech tématem číslo jedna. Český penzijní systém ale není jediný, který reformu potřebuje. Demografické stárnutí je totiž typickým rysem pro západní společnost, proto každý vyspělý stát bude muset otázku reformy důchodů dříve či později řešit. Nejeden z nich neponechává své deficity náhodě a k reformě už přistoupil. Jak se s tímto úkolem popasovaly další státy? Čtěte více: Podoba penzijní reformy dohodnuta. Co vás čeká v důchodu?
Změny jsou třeba, možností moc není
Stávající penzijní sytém je při současném demografickém stárnutí neudržitelný. Proč? Protože přibývá důchodců na úkor produktivní složky populace. Na jednoho pracujícího tak do budoucna bude připadat více a více důchodců, což neznamená světlé zítřky, ale hluboké deficity rozpočtů. Z hlediska pracujících to také bude znamenat stále nižší (horší) náhradový poměr. Tedy poměr důchodového příjmu k příjmu z výdělečné činnosti (podnikání nebo zaměstnání).
Možností, jak situaci řešit, je sice víc, některé ale patří spíše do říše snů. Třeba jako ta první, která hovoří o růstu produktivity. Pokud by totiž byla aktivní složka populace ve své práci produktivnější, uživila by více důchodců. Pro ni by to ale znamenalo opět pokles náhradového poměru. A také – ruku na srdce – produktivitu nelze zvyšovat donekonečna, jsme přece jen lidi.
Důchodovému systému by pomohla třeba i velká demografická změna. Pokud by se začalo rodit více dětí a vzrostla třeba i imigrace, postupně dojde ke zvětšení objemu v produktivní složce a na pracujícího tak nebude připadat tolik důchodců. V současné situaci, se ale nedá počítat s tím, že by se mladí lidé pouštěli do zakládání rodin výrazně více, než tomu bylo dosud.
Pseudořešením, které bylo často mylně nazýváno reformou, je parametrická změna průběžného pilíře (PAYG) – tedy zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu nebo zvýšení odvodů na pojistné. Tyto kroky jsou ale pouhým lepením záplat na krvácející místa rozpočtu a zavíráním očí před kroky, které budou stejně muset následovat. Čtěte také: Důchod vnímáme jako začátek finančních problémů
Co tedy zbývá? Motivovat lidi k individuálnímu spoření vedle průběžného systému. To může sloužit i jako (slabá) pojistka pro budoucnost. Pokud totiž populace zestárne do velké skupiny důchodců, kteří pobírají (i kdyby z vlastní viny) místo důchodu almužnu, stane se z nich silná voličská skupina, která bude preferovat tu stranu, která slíbí víc.
Důchodové systémy současnosti
V současnosti můžete ve světě najít důchodový systém plně průběžný, jako je nyní u nás, nebo plně fondový, jaký byl zaveden v Chile. Většinou ale spíš najdete kombinované systémy, kde je druhý pilíř buď povinný (například Bulharsko, Maďarsko, Polsko nebo Švédsko) nebo nepovinný (např. USA, Velká Británie, Dánsko, Nizozemí).
Ačkoli je reforma většinou povinná pouze pro mladší ročníky, účastní se jí relativně velký podíl obyvatelstva – většinou více než polovina. Například v Polsku, kde reforma proběhla v roce 1999, se jí v roce reformy zúčastnilo 78 % občanů, v roce 2006 už to bylo 93 % lidí. V Maďarsku se počet lidí téměř zdvojnásobil. V roce reformy se účastnilo 35 % lidí, v roce 2005 už to bylo 64 %. Tyto dříve zavedené systémy se ale nesetkaly s úskalím, které důvěře ve fondy přinesla například finanční krize nebo odstrašující případ znárodnění penzí ve zmíněném Maďarsku.
V zemích, kde je druhý pilíř dobrovolný, je individuální spoření většinou natolik tradiční, že nebylo třeba ho zavádět povinně. Ve Francii nebo Španělsku je možné najít kombinovaný systém, kde fondová složka hraje pouze vedlejší roli a fungují zde hlavně zaměstnanecké fondy. Čtěte také: Kdo bude veřejnosti „prodávat“ penzijní reformu?
Správná míra nad zlato
Kde najít mezi fondovým a průběžným systémem tu správnou hranici? Oba mají svá rizika. Například průběžný systém hůře snese makroekonomické otřesy nebo demografické změny (ačkoli ekonomika a fondy od sebe také nemají daleko), u fondů je potřeba přihlížet zase k riziku manažerského selhání nebo k riziku, které s sebou nese každá investice. Napříč systémy, u kterých si dnes nastíníme nastavení penzí, většinou tedy funguje kombinace obého. Povinnost účastnit se reformy je často zavedena pouze pro mladší generaci. Výjimku tvoří Litva, která zavedla čistě dobrovolný systém.
Příspěvek do fondové složky v drtivé většině nedosahuje ani jedné třetiny celkového důchodového spoření. I kdy jsou příspěvky do fondové složky často výrazně menší než do průběžného systému, jejich příspěvek do výsledné penze je výrazný,
uvedl k tématu analytik Petr Bittner z České spořitelny. Čtěte také: Je důchodový systém pyramidovou hrou?
Jednorázově, postupně nebo sázkou na vlastní smrt?
K otázce jak naspořené prostředky vyplácet se většina států, kde reforma proběhla, postavila na stranu anuitního vyplácení. Není se čemu divit. Pokud nemáte dostatečně finančně gramotné obyvatelstvo, hrozí reálné riziko, že v návalu euforie své naspořené prostředky na důchod rychle utratí. Tito lidé bez prostředků pak opět zatíží průběžný systém (a opět se mohou stát silnou voličskou skupinou se silnou náchylností k silným slibům).
Jelikož je anuita doživotní, není možné ji nijak zdědit. Výjimkou by mohl být systém anuity s minimální výplatní dobou. Pokud byste si tedy určili výplatu anuity například na 10 let a zemřeli dříve, než ji stihnete celou vyčerpat, může se nevyplacený zůstatek do doby 10 let stát předmětem dědického řízení. Další možností by mohla být i tzv. sdružená anuita, která se přestává vyplácet až po smrti druhého z partnerů.
Třetí varianta se dá nazvat jakousi sázkou na život. Pravidelná měsíční platba se rozloží do pevně stanoveného období a případná nevyčerpaná částka se stane předmětem dědictví. V tomto případě ale sázíte na to, kdy umřete. Pokud přežijete svůj vlastní tip, musíte se o sebe postarat sami. Čtěte také: Důchodová reforma zachrání státní rozpočet, ale vaši penzi ne
Povinnou anuitu si do své reformy zvolilo například Dánsko, Maďarsko, Lotyšsko, Slovensko nebo Švédsko. Na bázi jednorázové platby funguje reforma v Bulharsku nebo v Irsku či Velké Británii. V posledních dvou zmíněných ale existují poměrně silná tradice se na důchod zajišťovat, proto riziko megalomanského utrácení úspor na penzi příliš nehrozí.
Vybrané penzijní systémy
Chile
- První a jediný čistě fondový systém na světě (od roku 1981)
- Lidé spoří na individuální účty a zaměstnavatel na ně odvádí 10 % mzdy
- Fondy čistě soukromé
- Klienti si volí způsob výplaty prostředků – možné jsou všechny výše zmíněné varianty
- Nárok na důchod 65 let muži, 60 let ženy nebo i dříve, pokud vypočtený důchod dosáhne minimálních parametrů (loni nově zvýšeno na 150 % minimální penze a zároveň 80 % dosavadní mzdy)
- Stát garantuje minimální penzi (při splnění určitých podmínek) – pojištěnec pak nejdříve čerpá ze svých úspor, posléze z prostředků státního rozpočtu
USA
- 1. pilíř: státní průběžný (Social Security)
- Zaměstnanec i zaměstnavatel odvádějí každý 6,2 % z hrubé mzdy
- Odchod do důchodu se posouvá postupně na 67 let (možnost předčasně odejít v 62 letech, důchod se ale snižuje na 70 %)
- Náhradový poměr závislý na výši příjmu, od 60 % pro lidi s nejnižšími příjmy a postupně klesá na 25 %
- 2. pilíř: zaměstnanecké fondy - daňově zvýhodněné, většinou dotované zaměstnavateli
- v minulosti dost poddimenzované kvůli nepříznivému demografickému vývoji i odborům, které dávaly velkorysé sliby – viz krach General Motors
- v tomto pilíři se postupně přechází ze systému, který definuje výstup na konci bez ohledu na výši příspěvku do něj (DB) na systém výplaty vztažené k částce, která byla naspořena (DC)
- 3 pilíř: soukromé, státem zvýhodněné spoření
Švédsko (reforma 1999)
- 1. pilíř: 16 % mzdy na virtuální účet v PAYG systému, z něj se vyplácí DC penze. Do tohoto pilíře se započítávají i dávky a doba studia
- 2. pilíř: 2,5 % ze mzdy povinně do fondu
- 3. pilíř: zaměstnanecké fondy (přešly z DB na DC, spoří v nich více než 90 % zaměstnanců)
- Stát garantuje minimální penzi financovanou z daní (nárok mají osoby žijící v EU minimálně po 40 let, ve věku minimálně 65 let)
- Existuje možnost spořit si individuálně – daňové zvýhodnění
- Důchodový věk je min. 61 let (pro 1. a 2. pilíř). Je ale možné se rozhodnout pro pozdější odchod (nárok pracovat do 67 let)
- 1. pilíř je průběžně balancován (indexace budoucích důchodů), takže vláda je ušetřena nepříjemné povinnosti prodlužovat hranici odchodu do důchodu a dalších parametrických změn systému. Vše přednastaví každoroční úprava systému
Nizozemsko
- 1. pilíř zajišťuje max. 50 % průměrné mzdy v případě manželů a 70 % pro jednotlivce
- Podmínkou je ale 50 let příspěvků do průběžného pilíře (15 – 65 let), jinak se důchod za každý rok o 2 % snižuje, a to i za roky studia
- 2. pilíř tvoří zaměstnanecké fondy, které nejsou povinné, ale tradiční. Proto v nich spoří zhruba 90 % zaměstnanců
- Penze typicky dosahuje 70 % poslední mzdy
- 3. pilíř: soukromé daňově zvýhodněné spoření
- Existuje zde i soukromý PAYG systém, je ale v útlumu
- Důchodový věk se bude postupně odsouvat na 67 let
Litva (reforma 2004) – podobný systém připravované reformě v ČR
- 1. pilíř: průběžný s odvodem na sociální pojištění ve výši 26 %
- výše penze se skládá z pevného základu a parametrického přídavku, jehož výši určuje délka a výše úspor do pilíře
- 2. pilíř: fondový, účast je dobrovolná, ale zpět vystoupit nelze
- vyvádí se sem 5,5 % z průběžného pilíře. Z důvodu krize byla tato částka dočasně snížena na 2 %
- Existuje i možnost dobrovolného připojištění, které je ale využíváno minimálně a zaměstnaneckých fondů (zatím nebyl zaveden ani jeden)
- Důchodový věk 62,5 muži a 60 let ženy
Polsko (reforma 1999)
- 1. pilíř: existence virtuálních účtů a PAYG, odvody ve výši 12,22 % ze mzdy
- 2. pilíř: povinné spoření do soukromých fondů, odvody 7,3 % ze mzdy, ale plánuje se snižovat zhruba na 2 %
- 3. pilíř: daňově zvýhodněné zaměstnanecké fondy a soukromé spoření
- Důchodový věk 65 let u mužů a 60 let u žen
- Náklady fondů jsou zákonem omezeny
Slovensko (reforma 2005 a změny 2008 – 10)
- 1. pilíř: odvody ve výši 15 % mzdy do průběžného pilíře, zde DB penze
- 2. pilíř: povinně se odvádí 9 % mzdy do fondu, zde DC penze
- 3. pilíř: nepovinné spoření v soukromé sféře – daňově zvýhodněné
- Stát negarantuje minimální úroveň důchodu (kompenzace sociálními dávkami)
- Minimální doba spoření pro nárok na penzi v prvních dvou pilířích je 15 let
- Důchodový věk je 62 let
- Možnost zůstat v původním, čistě průběžném systému
- Fondy nesmí na půlroční bázi prodělat
- Náklady fondů jsou zákonem omezeny
Zdroj dat: Česká spořitelna
