Hlavní navigace

Okrádající manžel nebo výpis usvědčující ze lži. Příběhy klientů bank

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Lež má krátké nohy. Někdy z ní usvědčí bankovní výpis, jindy kamera u bankomatu. Jaké kuriózní situace řeší banky se svými klienty?

Dlouhá léta jsem pracoval na úseku rozvoje platebního styku centrály jedné z našich největších obchodních bank. V průběhu této doby jsem se mohl či musel seznámit s řadou situací, jejichž aktéry byli samotní klienti. Domnívám se, že některé z nich jsou poučné – s nejzajímavějšími z nich vás chci proto nyní seznámit.

Jak peníze nakonec našly svou majitelku

Maminka s malým dítětem a nákupními taškami si vybírala hotovost z bankomatu. Dítě bylo neklidné, stále odbíhalo, a proto si maminka omylem vzala zpět z bankomatu pouze svoji platební kartu, ovšem peníze tam zapomněla a odešla. Celou situaci pozorně sledovala jiná osoba, která si také chtěla také vybrat hotovost. Když si všimla zapomenuté hotovosti, neoprávněně si ji vzala a odešla.

Když si to maminka uvědomila, vrátila se, ale hotovost zde již nenašla. Navštívila proto pobočku banky a popsala tam svoji situaci. Bankovní úředníci pak zkontrolovali kamerový záznam z kamery, umístěné na bankomatu, a přehled bankomatem provedených transakcí a peníze předali okradené ženě.

V návaznosti na to banka ve spolupráci policí hledala (a našla) osobu, která si její peníze neoprávněně přivlastnila.

Klientku okrádal vlastní manžel

Manžel několikrát při návratu z noční směny neoprávněně vybral pomocí manželčiny platební karty finanční prostředky z jejího běžného účtu. Když si toho manželka všimla, obvinila banku z neoprávněného vybírání jejích peněz.

Bankovní úředníci pomocí kamerového záznamu u bankomatu a za pomoci času provedení příslušné transakce v paměti přístroje zajistili fotografii osoby, která peníze vybírala – žena na ní poznala svého manžela.

V tomto případě byla chyba jednoznačně na straně klientky banky, protože nezajistila platební kartu proti jejímu zneužití jinou osobou.

Úsměvná náhrada

Klient si nechával posílat tištěné výpisy ze svého běžného účtu poštou. Když jednou svůj výpis neobdržel, tuto skutečnost reklamoval. Banka na základě záznamu z tzv. obálkovací linky doložila, kdy byl výpis vytištěn a kdy byl předán poště k doručení – chyba byla tedy jednoznačně na její straně. Pošta ovšem neplatí náhradu za nedoručení obyčejné zásilky, takže banka výpis vytiskla znovu a předala jej klientovi.

Pošta ovšem ztratila také doporučenou zásilku, ve které si dvě pobočky banky posílaly důležité dokumenty. Pošta bance zaplatila pouze náhradu za váhu ztracené zásilky (a samozřejmě se též omluvila), což sice odpovídalo poštovním pravidlům, avšak ani zdaleka to neodpovídalo věcné důležitosti ztracených listin.

Jaká je práce poštovního doručovatele? Strávili jsme s ním jeden celý den, podívejte se na naši fotogalerii.

Na výpis je každá lež krátká

Jedna pobočka banky vedla svému klientovi dva běžné korunové účty. Výpisy jednoho z nich si klient nechával posílat domů, výpisy z druhého účtu si chodil vyzvedávat na pobočku – a to na základě příslušných smluv. Na poštou zasílaném výpisu byly zaúčtovány jeho příjmy ze zaměstnání, na tom druhém běžném účtu měl finanční prostředky, které potřeboval zatajit před svojí manželkou.

Jednoho dne mu pošťák donesl domů výpisy z obou účtů, což vedlo k rodinnému rozvratu. Pochopitelně to reklamoval jako porušení smlouvy. Chyba byla v tom, že nová pracovnice pobočky (čerstvá absolventka školy) omylem sjednotila způsob předávání výpisů z obou účtů klienta. Bankovní úředníci se mohli pouze klientovi omluvit a vrátit způsob předávání výpisů do původního stavu. S rodinným rozkolem si musel klient poradit sám.

Neoprávněné výčitky

Součástí výpisu z účtu bývá také „název protiúčtu“, tj. název „druhé strany transakce“. Tento název odpovídá údaji v příslušné „Smlouvě o vedení účtu“, resp. v informačním systému příslušné obchodní banky. Klienti si čas od času stěžují na to, že na výpisu z jeho běžného účtu není dostatečně uveden (nebo dokonce chybí) název protiúčtu (tedy „druhé strany“ platby) příslušné transakce.

„Název protiúčtu“ není uveden na výpisu z účtu plátce u jím zadané úhrady do jiné obchodní banky, protože tuto informaci nemá banka plátce „odkud vzít“. „Název protiúčtu“ je ovšem přenášen zúčtovacím centrem centrální banky, takže příjemce této úhrady má na výpise ze svého účtu tuto informaci uvedenu.

„Název protiúčtu“, uvedený na výpisu z účtu, může být zkrácen proti názvu tohoto účtu, který je uveden na příslušné „Smlouvě o vedení účtu“. Důvodem pro to je skutečnost, že v počítačovém systému konkrétní obchodní banky existují omezení, týkající se délky pole „název protiúčtu“ (jeho maximálního možného „počtu pozic“), které se „vejde“ na výpis.
Zároveň platí, že také počet pozic názvu účtu, který je přenášen clearingovým centrem ČNB, je omezen, resp. je technicky omezen maximálně možný počet pozic této informace, který je možné přenést a předat do jiného peněžního ústavu.

Co dělat s poškozenou bankovkou?Někdy vám ji vymění a jindy seberou bez náhrady. Podívejte se v naší galerii.

Našli jste v článku chybu?