Hlavní navigace

Odškodnění za škodu na zdraví musíte dostat, i když nemáte nemoc z povolání

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

I když nemáte nemoc z povolání nebo pracovní úraz, stejně vám náleží odškodnění. Stačí, aby se jednalo o ohrožení nemocí z povolání.

Zaměstnavatel vám odpovídá za škodu způsobenou porušením předpisů k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (technických, hygienických aj.). Musí vám nahradit ušlý výdělek, pokud onemocníte, ačkoliv nejde o nemoc z povolání nebo pracovní úraz.

Zaměstnankyně se domáhala, aby zaměstnavateli byla uložena povinnost zaplatit jí odškodnění újmy na zdraví, zejména např. doplatek za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti a doplatek do výše původní mzdy, když byla uchazečem o práci registrovaným úřadem práce, neboť svůj pracovní poměr u zaměstnavatele ukončila ze zdravotních důvodů okamžitým zrušením. I když žalobkyně rozvázala pracovní poměr ze zdravotních důvodů, a tím předešla dalšímu poškozování svého zdraví, zaměstnavatel jí odmítl vzniklou ztrátu hradit. Svůj krok odůvodnil tím, že nejde o nemoc z povolání, nýbrž pouze o ohrožení nemocí z povolání, s nímž zákoník práce nárok na náhradu škody nespojuje.

Zaměstnankyně pracovala u zaměstnavatele jako operátor výroby (frekventovaný moderní eufemismus pro dělnické práce). Z důvodu onemocnění lehkým syndromem cubitálního tunelu vpravo byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti (v jejím průběhu se podrobila operaci). Posudkový lékař po komplexním posouzení zdravotního stavu před vznikem onemocnění, výsledku lékařských vyšetření a na základě ověření podmínek vzniku onemocnění uznal její obtíže jako ohrožení nemocí z povolání podle kapitoly II. a položky IX seznamu nemocí z povolání.

Příslušná hygienická stanice při svém šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění při zhodnocení konkrétních prací vykonávaných zaměstnankyní u zaměstnavatele zjistila, že byly u nejčastěji prováděných pracovních operacích (výkonový tester, kompletace spojky, práce ve skladu…) zjištěny nadlimitní hodnoty, překračující hygienické limity lokální svalové zátěže stanovené nařízením vlády č. 361/2007 Sb., tzn. že při práci byla splněna kriteria nadměrnosti a jednostrannosti zátěže podle nařízení vlády. Avšak nebyla zjištěna žádná mimoprofesionální zátěž.

Neúspěšné kolečko soudních jednání před soudy všech stupňů

Soud prvního stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že s uznáním ohrožení nemocí z povolání není spojen vznik nároku na náhradu škody, tedy ani na náhradu ztráty na výdělku během pracovní neschopnosti i po jejím skončení. Nepřiznání náhrady škody nelze hodnotit ani jako výkon práva realizovaný v rozporu s dobrými mravy.

Naopak přiznání nároku na náhradu škody spočívajícího v náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení v důsledku ohrožení nemocí z povolání by vedlo k oslabení ochrany práv zaměstnavatele stanovených zákoníkem práce a k nežádoucímu narušení jistoty v pracovněprávních vztazích.

K podobným závěrům dospěl i odvolací soud. Případ tak na základě opravných prostředků podávaných zaměstnankyní doputoval k Nejvyššímu soudu ČR, který vyslovil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že vzhledem ke speciální úpravě onemocnění nemocí z povolání či ohrožení touto nemocí není na místě se stejným onemocněním, které bylo uznáno jako ohrožení nemocí z povolání, zabývat i z hlediska obecné odpovědnosti (ust. § 265 zákoníku práce).

Druhé úspěšné kolo podle závazného názoru NS ČR

Podle názoru NS ČR není podstatné, jaké onemocnění vás učinilo nezpůsobilými k dosavadní práci, zda se skutečně jednalo o ohrožení nemocí z povolání, nebo o jiné onemocnění, významné je jen to, zda vám škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vám vzniklou jsou:

  • škoda vzniklá při plnění pracovních úkolů,
  • škoda vzniklá v přímé souvislosti s ním,
  • porušení právních povinností kýmkoli (zaměstnavatelem, vámi nebo i jinými osobami),
  • příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody.

Soud prvního stupně pak respektujíc závazný právní názor Nejvyššího soudu v zásadě vyhověl žalobě. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala naplnění všech předpokladů odpovědnosti za škodu zaměstnavatele podle ust. § 265 odst. 1 zákoníku práce. Odvolací soud (tentokrát na základě odvolání zaměstnavatele) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

I dovolání k Nejvyššímu soudu tentokrát podal zaměstnavatel. Ten jej však zamítl svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 3039/2015, ze dne 7. 11. 2016. V tomto (v daném případě druhém) rozsudku se Nejvyšší soud autoritativně vyjádřil otázce předpokladů obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (ztrátu na výdělku) způsobenou zaměstnanci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Podle ust. § 265 odst. 1 zákoníku práce vám zaměstnavatel odpovídá za škodu, která vám vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Jde o tzv. obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu vám vzniklou. Jde o bezvýhradnou odpovědnost.

Zaměstnavatel odpovídá i za takové porušení svých povinností, k nimž došlo bez subjektivního zavinění jeho samého nebo vás jako jeho zaměstnance. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vám vzniklou podle ust. § 265 odst. 1 zákoníku práce jsou škoda vzniklá při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušení právních povinností kýmkoli (zaměstnavatelem, vámi nebo i jinými osobami), a příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody.

Domáháte-li se vůči zaměstnavateli (tak jako zaměstnankyně v dané věci) náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že zaměstnavatel porušoval předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž nejde ani o pracovní úraz, ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit podle ust. § 265 zákoníku práce. V takovém případě je třeba prokázat porušení právních povinností, které mělo za následek vznik vaší škody.

Předpisy bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnance při práci

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (tzv. předpisy BOZP) jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodícími zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Předpisem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je rovněž nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a který – mimo jiné – vymezuje hygienické limity lokální svalové zátěže a postup jejího měření a hodnocení.

Verdikt NS ČR

V posuzovaném případě ze zprávy příslušné hygienické stanice, provedené na základě požadavku nemocnice, která zaměstnankyni léčila, vyplývá, že práce vykonávané zaměstnankyní u zaměstnavatele byly zařazeny do nerizikové druhé kategorie, tedy mělo jít o takové práce, kde nejsou překračovány hygienické limity. V rámci tohoto šetření však bylo měřením a hodnocením lokální svalové zátěže zjištěno, že při dlouhodobém provádění prací, které zaměstnankyně vykonávala u zaměstnavatele nejčastěji (na startérové lince a ve skladu), jsou překračovány dané hygienické limity, stanovené nařízením vlády č. 361/2007 Sb. pro lokální svalovou zátěž, a jsou splněna kriteria nadměrnosti a jednostrannosti zátěže dle nařízení.

Proto soud došel k závěru, že zaměstnavatel porušil právní povinnost, jestliže zaměstnankyni byla v rámci pracovního poměru přidělována práce, při jejímž výkonu jsou překračovány hygienické limity (nejvyšší přípustné hodnoty) lokální svalové zátěže stanovené právním předpisem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou porušením BOZP

Domáháte-li se vůči zaměstnavateli náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že zaměstnavatel porušoval předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž nejde ani o pracovní úraz, ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit podle ust. § 265 zákoníku práce. V takovém případě je třeba prokázat porušení právních povinností zaměstnavatele, které mělo za následek vznik vaší škody.

Povinností zaměstnavatele je informovat vás o tom, do jaké kategorie byla vámi vykonávaná práce zařazena, abyste se mohli sami rozhodnout, zda v případě, že se jedná o práci rizikovou, máte přesto zájem tuto práci u zaměstnavatele vykonávat. Jestliže zaměstnavatel zařadí vámi vykonávané práce do nerizikové, tedy má jít o takové práce, kde nejsou překračovány hygienické limity, přesto vám však v rámci pracovního poměru  přiděloval práci, při jejímž výkonu byly překračovány hygienické limity (nejvyšší přípustné hodnoty) zdravotní zátěže stanovené právním předpisem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, porušil právní povinnost.

Při řešení otázky, co lze považovat u jednotlivého zaměstnance za dostatečně dlouhou dobu pro to, aby se u něj projevilo onemocnění v důsledku překračování hygienických limitů v podobě, která zakládá nárok na odškodnění, je třeba zohlednit vnímavost konkrétního zaměstnance vůči výkonu nadměrně zatěžující práce.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3039/2015, ze dne 7. 11. 2016)

Našli jste v článku chybu?