Manželka vysoudila na manželovi měsíční výživné ve výši 6000 Kč. Ve sporu byla úspěšná, a tak jí vznikl nárok na náhradu soudních výloh. Ani nemusíme rozebírat podrobnosti, zejména pokud jde o určení výše odměn pro jejího advokáta, ale soudní výlohy byly nemalé na obou stranách, jak si jistě dovedete představit.
Nicméně naposled odvolací (krajský) soud s ohledem na skutečnost, že před zahájením řízení paní požadovala na výživném manželky 10 000 Kč měsíčně a přisouzeno jí bylo 6000 Kč, uzavřel, že má vítězka sporu nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 %.
Paní požadovala původně částku 10 000 Kč měsíčně a tento údaj uvedla pouze v předžalobní výzvě manželovi. U samotného soudu v žalobě nakonec požadovala pouze 6000 Kč. Soud jí v rozsudku přiznal oněch požadovaných 6000 Kč měsíčně.
Úspěch jen 60 % a náhrada 20 %, nebo úspěch 100 % a také náhrada 100 % výloh?
Úspěch tedy měla vítězka sporu podle soudu jen z 60 %, a tudíž má právo na úhradu 20 % účelně vynaložených nákladů řízení. Jestliže jí bylo přisouzeno z požadovaných 10 000 Kč nakonec „jen“ 60 %, její úspěch byl šedesátiprocentní. Jenomže současně měl čtyřicetiprocentní úspěch i žalovaný manžel, protože 40 % částky přiznáno paní nebylo.
Když se porovná úspěch žalující manželky a žalovaného manžela, vychází dvacetiprocentní úspěch žalobkyně. Soud vypočítal náhradu jako početní operaci 60 % minus 40 % a výsledkem je 20 %. A to se pochopitelně paní nelíbilo. Bylo to opravdu špatně, jak ostatně plyne z našich předchozích článků, v nichž vysvětlujeme výpočet náhrady soudních výloh.
Psali jsme také: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?
Jak se počítá náhrada nákladů řízení pro vítěze sporu
Účastníku soudního řízení, který měl ve věci plný úspěch, čili spor vyhrál, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (byl-li žalobcem a žalobě bylo vyhověno) nebo bránění práva (byl-li žalovaným a žaloba byla zamítnuta) proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (§ 142<a> odst. 1 občanského soudního řádu)
Kdo prohraje soudní spor, nese veškeré náklady, které na jeho vedení vynaložil – soudní poplatky, palmáre svému právníkovi, úhradu znaleckých posudků atp., jakož i náklady, které musela vynaložit protistrana.
Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, pak (dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.) soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci: Jestliže se žalobce domáhá po žalovaném např. částky 100 000 Kč a je mu přiznána částka 70 000 Kč, potom je jeho úspěch 70%, úspěch žalovaného je 30%.
Čtěte také: Kolik protistraně zaplatíte, když částečně vyhraje soudní spor nebo proběhne více řízení?
Žalobci tak bude přiznána čtyřicetiprocentní náhrada nákladů řízení, takže poražený žalovaný mu musí zaplatit vedle částky určené soudem též 40 % soudních výloh. Když je úspěch jen padesátiprocentní (žalobci je přiznáno ze 100 000 Kč žalované částky jen polovina 50 000 Kč), nevznikne nárok na přiznání náhrady nákladů, protože jak žalobce, tak žalovaný dosáhli padesátiprocentního úspěchu.
Ústavní soud otázky nákladů soudního řízení a jejich náhrad zásadně neřeší
Paní se nemohla se obrátit na Nejvyšší soud s dovoláním, a tak si podala rovnou ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. A Ústavní soud se její ústavní stížností skutečně zabýval a neodmítl ji.
I když Ústavní soud ve svém nálezu (spis. zn. III. ÚS 2618/21, ze dne 18. 1. 2022) připomněl, že se většinou podobnými věcmi nezabývá: Z hlediska opodstatněnosti ústavních stížností směřujících proti náhradově nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod.
Z uvedených důvodů přistupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování o náhradě nákladů řízení a určování její výše značně rezervovaně.
Můžete zprvu žádat více, než skutečně zažalujete
Základem stížnosti bylo, že předmět řízení je určován žalobou, a ne předžalobní upomínkou. Koho by napadl opak? Nic vám jako žalobci nebrání chtít v předžalobní upomínce více, abyste pak v rámci mimosoudního narovnání přistoupili kompromisně k nižší částce. Nebo pokud věc nevyřešíte smírně, po zvážení, co vše by spor stál, zažalovali nižší částku, než jste si původně představovali. Ostatně paní také před podáním žaloby se značným časovým předstihem, a to 2 měsíců, zaslala manželovi výzvu s návrhem na mimosoudní vyřízení věci.
Žalovaný manžel tak měl značný časový prostor, aby své stanovisko důkladně zvážil, k návrhu manželky se vyjádřil a eventuálně navrhl jinou výši plnění. Manžel byl po celou dobu řízení i před jeho zahájením zastoupen advokátem, musel si tedy být vědom následků své nesoučinnosti či zamítavého postoje.
Plný, nebo částečný úspěch ve sporu?
Domáhala-li se tedy paní žalobou nároku výživného manželky ve výši 6000 Kč měsíčně a s touto částkou manžel v průběhu řízení vyslovil souhlas, měla žalobkyně plný úspěch ve věci samé a náleží jí právo na náhradu nákladů řízení (v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř). A s tím souhlasil i Ústavní soud.
Zhodnotil, že krajský soud použil při svém rozhodování o výši nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Krajský soud přitom vycházel ze skutečnosti, že paní ve svém předžalobním návrhu požadovala po manželovi sice původně částku 10 000 Kč měsíčně, rozsudkem pro uznání jí bylo přiznáno 6000 Kč měsíčně, a měla tedy úspěch z 60 % (a žalovaný manžel tedy 40 %). S takovým způsobem aplikace (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) se ale Ústavní soud pochopitelně neztotožnil.
Na výživném se nakonec shodli manželka, manžel i soud, ale na náhradě nákladů ne
Poté, co soud při ústním jednání prezentoval předběžný právní názor, že je s ohledem na majetkovou situaci manžela namístě považovat požadavek manželky za plně oprávněný, uznal manžel po poradě se svým právním zástupcem nárok manželky ve výši 6000 Kč, i když zprvu navrhoval jen 4000 Kč.
Manžel však požadoval, aby každá ze stran nesla své náklady řízení. Obě strany zaplatily advokátům dost peněz. Paní ovšem trvala na náhradě nákladů řízení, proto nebyl uzavřen soudní smír, nýbrž bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání tak, že manžel je povinen přispívat na její výživu částkou 6000 Kč měsíčně a nahradit jí náklady řízení.
Nižší soud hodnotil, co neměl hodnotit, a tak špatně spočítal náhradu soudních výloh
Podle Ústavního soudu nelze interpretovat popsaný průběh soudního řízení jiným způsobem, než že manželka byla ve věci plně úspěšná, neboť nárok, který jí byl soudem přiznán, odpovídá v plné výši jejímu nároku uplatněnému žalobou. Pokud tedy krajský soud konstatoval, že je třeba stanovit výši účelně vynaložených nákladů podle poměru úspěchu a neúspěchu s jejím předžalobním nárokem, jeho závěry nejsou správné, neboť úspěch či neúspěch ve věci je vždy nutno poměřovat ve vztahu k žalobnímu, nikoli předžalobnímu nároku.
Ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. by tak mohl soud použít pouze za situace, kdy žalobě zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne. Tak tomu však nebylo, neboť paní byla ve věci plně úspěšná. Za takové situace bylo namístě postupovat podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Žalující manželce tak měla být přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů v plné výši, rozhodl Ústavní soud.
