Pojišťovna nepřesvědčila Nejvyšší soud, že když má nahradit skutečnou škodu, stačí zaplatit opravu auta a nepatří do toho už vyrovnání prodejnosti havarovaného vozidla. Pojišťovny vám tak musí zaplatit veškerou majetkovou újmu, jak už určil Ústavní soud.
Pojišťovna vyplatila poškozenému majiteli havarovaného vozidla plnění z pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel (tzv. povinného ručení) v částce 259 857 Kč, která odpovídala ceně opravy. Odmítla však nahradit pokles tržní hodnoty auta.
Obvyklá cena vozidla před dopravní nehodou činila 746 100 Kč a po provedené opravě 671 500 Kč, vlivem poškození tak došlo podle znaleckého posudku ke snížení obvyklé ceny vozidla o 74 600 Kč. Tuto částku vymáhal vlastník po pojišťovně a viníkovi dopravní nehody, který v průběhu soudního řízení zemřel, takže posléze již jen po pojišťovně.
Zopakujme si, jak probíhalo soudní kolečko:
Ústavní soud však nálezem ze dne 27. 4. 2017 (spis. zn. II. ÚS 795/16, psali jsme o něm v textu Po autonehodě pojišťovna musí vyrovnat i snížení tržní hodnoty vozu) zrušil jak rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak i posledně uvedený rozsudek odvolacího soudu.
Ústavní soud přitom konstatoval, že ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) není determinována pouze jeho „technickou“ či „funkční“ hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Tento užitek může spočívat i v tom, že se poškozený může v kterémkoliv okamžiku rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá.
Z hlediska principu úplného odškodnění je klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena v tomto ohledu. Nestačí obnovení hodnoty funkční či technické, jinak by byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci.
Pokud by tedy poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci a nikoli již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek, a škoda způsobená škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu.
A tak odvolací soud rozhodl, že poškozený má skutečně nárok na požadovaných 74 600 Kč, které mu kompenzují pokles tržní hodnoty vozu. Navázal proto na své prvotní rozhodnutí, které vlastně už předtím vyhovovalo stanovisku Ústavního soudu, a dospěl opětovně k závěru, že poškozený má vedle nákladů na provedení opravy automobilu nárok také na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi tržní hodnotou před poškozením a po opravě vozidla.
Ale pojišťovna to přece jenom ještě zkusila, když se obrátila na Nejvyšší soud s námitkou, že občanský zákoník je postaven na principu náhrady skutečné škody a bylo by s ním v rozporu, pokud by za takovou škodu bylo považováno i hypotetické snížení prodejnosti vozidla. Naopak opravou automobilu, tedy uvedením do původního stavu, došlo k zániku závazku na náhradu škody. Tolik věcná argumentace a také trochu formálně chytračila, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, za niž nelze považovat nález Ústavního soudu.
Nejvyšší soud, který už mezitím platnost závěrů Ústavního soudu potvrdil i pro případy řešené podle nového občanského zákoníku, jak jsme o tom psali v textu Co všechno vám musí pojišťovna z povinného ručení proplatit po havárii vozidla?, dovolání pojišťovny pochopitelně zamítl.
Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 9. 2018 (spis. zn. 25 Cdo 861/2018), uvedl: Poškození vozidla při dopravní nehodě nepochybně vede ke vzniku skutečné škody na věci, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Je-li pak účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, má poškozený zásadně nárok na náhradu za poškození věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko „prodejnosti“ věci.
Dojde-li v důsledku škodní události k poškození věci, je ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, aby byla obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci.
Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek, a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Přitom je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo.
