Nestačí zaplatit opravu havarovaného auta. Pojišťovna musí nahradit i pokles tržní hodnoty

Pojišťovna vyplatila poškozenému majiteli havarovaného vozidla plnění z pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel (tzv. povinného ručení) v částce 259 857 Kč, která odpovídala ceně opravy. Odmítla však nahradit pokles tržní hodnoty auta.

Obvyklá cena vozidla před dopravní nehodou činila 746 100 Kč a po provedené opravě 671 500 Kč, vlivem poškození tak došlo podle znaleckého posudku ke snížení obvyklé ceny vozidla o 74 600 Kč. Tuto částku vymáhal vlastník po pojišťovně a viníkovi dopravní nehody, který v průběhu soudního řízení zemřel, takže posléze již jen po pojišťovně.

Soudní martyrium

Zopakujme si, jak probíhalo soudní kolečko:

• Soud prvního stupně dospěl k závěru, že škoda, která byla na vozidle způsobena, byla v plném rozsahu nahrazena zaplacením opravy a že nárok na snížení prodejní hodnoty vozidla po provedení opravy je proto neopodstatněný, protože jde o jakousi „imaginární“ (teoretickou) škodu. 
• Naproti tomu odvolací soud dospěl k názoru, že vznikla i škoda, která spočívá ve snížení hodnoty vozidla po opravě; viník nehody za tuto škodu odpovídá přímo a povinnost pojišťovny plnit (nahradit tuto škodu) vyplývá ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
• Nejvyšší soud však, když se odvolala strana žalovaná, určil, že poškozený má právo na náhradu škody, jež však může být vyčíslena pouze jako hodnota opravy vozidla, nikoli jako rozdíl mezi jeho hodnotou před poškozením a hodnotou, za kterou může být po provedené opravě případně prodáno na trhu, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí následně naloží. 
• Odvolací soud, jehož předchozí rozhodnutí Nejvyšší soud zrušil, tak musel respektovat jeho právní názor, a proto žalobu o 74 600 Kč zamítl, i když jí zprvu vyhověl.
• Nejvyšší soud druhé k němu podané dovolání, tentokrát stranou žalující, proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl, protože odvolací soud rozhodl právě podle závazného právního názoru NS, tedy že napadené rozhodnutí tak bylo v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. 

Až zasáhl Ústavní soud

Ústavní soud však nálezem ze dne 27. 4. 2017 (spis. zn. II. ÚS 795/16, psali jsme o něm v textu Po autonehodě pojišťovna musí vyrovnat i snížení tržní hodnoty vozu) zrušil jak rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak i posledně uvedený rozsudek odvolacího soudu.

Ústavní soud přitom konstatoval, že ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) není determinována pouze jeho „technickou“ či „funkční“ hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Tento užitek může spočívat i v tom, že se poškozený může v kterémkoliv okamžiku rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá.

Z hlediska principu úplného odškodnění je klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena v tomto ohledu. Nestačí obnovení hodnoty funkční či technické, jinak by byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci.

Pokud by tedy poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci a nikoli již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek, a škoda způsobená škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu.

A tak odvolací soud rozhodl, že poškozený má skutečně nárok na požadovaných 74 600 Kč, které mu kompenzují pokles tržní hodnoty vozu. Navázal proto na své prvotní rozhodnutí, které vlastně už předtím vyhovovalo stanovisku Ústavního soudu, a dospěl opětovně k závěru, že poškozený má vedle nákladů na provedení opravy automobilu nárok také na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi tržní hodnotou před poškozením a po opravě vozidla. 

Poslední marný pokus pojišťovny neplatit

Ale pojišťovna to přece jenom ještě zkusila, když se obrátila na Nejvyšší soud s námitkou, že občanský zákoník je postaven na principu náhrady skutečné škody a bylo by s ním v rozporu, pokud by za takovou škodu bylo považováno i hypotetické snížení prodejnosti vozidla. Naopak opravou automobilu, tedy uvedením do původního stavu, došlo k zániku závazku na náhradu škody. Tolik věcná argumentace a také trochu formálně chytračila, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, za niž nelze považovat nález Ústavního soudu. 

Nejvyšší soud, který už mezitím platnost závěrů Ústavního soudu potvrdil i pro případy řešené podle nového občanského zákoníku, jak jsme o tom psali v textu Co všechno vám musí pojišťovna z povinného ručení proplatit po havárii vozidla?, dovolání pojišťovny pochopitelně zamítl.