Prokrastinace je symptomem lidí dnešní doby. Nevyplatí se však věci dělat na poslední chvíli. Počítá se s tím i v právním řádu, i ve vztahu k doručování soudu. Podle § 57 odst. 3 občanského soudního řádu (o. s. ř.), tedy zákona upravujícího pravidla řízení před soudem, je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Jde-li tedy o tzv. procesní lhůtu, není nutné, aby příslušné podání – třeba odvolání – bylo soudu nutně poslední den lhůty doručeno, stačí, když je podáno k poštovní přepravě.
Ale pozor, platí to jenom pro procesní lhůty. Často radíme, jak se bránit neplatnému vyhazovu z práce. Neplatnost rozvázání pracovního poměru (třeba výpovědí) může – resp. musí – účastník pracovního poměru, chce-li se dočkat odškodnění (o kterém jsme psali v textu Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi), podle § 72 zákoníku práce uplatnit čili napadnout u soudu žalobou nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (třeba uplynutím výpovědní lhůty). Tato propadná dvouměsíční lhůta však není procesní, ale tzv. hmotněprávní.
Proti neplatnému vyhazovu výhody neplatí
To znamená, že účastník, který uplatňuje neplatnost rozvázání pracovního poměru, musí uplatnit svůj nárok žalobou u soudu tak, aby žaloba došla na soud nejpozději v poslední den lhůty; na rozdíl od lhůt procesních tedy nepostačuje, aby žaloba byla v poslední den lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit – např. poště.
Není-li nárok uplatněn včas, tedy alespoň v poslední den lhůty podle § 72 zákoníku práce, právo na určení neplatnosti právního úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru zaniká a rozvázání pracovního poměru, i kdyby bylo neplatné, je účinné – už se nemůžete bránit – soud vám žalobu zamítne.
Jak správně spočítat lhůtu k napadnutí neplatného propuštění z práce a do kdy podat žalobu, jsme vysvětlili v textu Když se chcete bránit neplatnému vyhazovu, musíte podat žalobu včas.
Dopis Online na poslední chvíli nepomůže
Pokud ale podáváte třeba odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který vám nedal za pravdu, nevyhověl vaší žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, tak pro jeho podání (v patnáctidenní lhůtě) už platí procesní lhůta, takže stačí poslední den lhůty předat písemnost, tedy odvolání, k poštovní přepravě.
Jak se tedy poslední den lhůty večer vyhnout cestě na pobočku pošty, která má otevřeno i v pozdních večerních hodinách?
Stačí i freemail, ale nepište soudu pár sekund před půlnocí posledního dne
Podle § 42 odst. 2 o. s. ř. můžete písemné podání soudu obsahující návrh ve věci samé zaslat soudu i obyčejným e-mailem, bez elektronického podpisu, nemusí to být z datové schránky, avšak musíte ho do 3 dnů doplnit předložením jeho stejného obsahu v listinné podobě nebo jiný předepsaným způsobem, třeba z datové schránky. K těmto podáním zaslaným obyčejným e-mailem, pokud nebudou ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Hledí se tedy na ně, jako by nebyla učiněna a doručena. Ale zase to neznamená, že můžete věci nechávat na poslední hodiny lhůty.
Nedávno se k tomu vyjádřil Nejvyšší soud, který konstatoval, že účastníci řízení mají k dispozici několik způsobů, jakými mohou své podání soudu zaslat (datová schránka, držitel poštovní licence aj.). Každý z těchto způsobů má své přednosti a nevýhody z hlediska rychlosti, dostupnosti či spolehlivosti.
Pokud si účastníci řízení vyberou služby soukromé osoby, jejichž kvalita není nijak právem upravena (typicky provozovatele tzv. freemailu), měli by sami nést následky případných vad v doručování tímto způsobem. Nejde totiž o nedostatky v organizaci soudu či poruchu ve státem provozovaném systému, jako je například ztráta faxového podání, nesprávné nastavení přístrojů, nedostupnost systému datových schránek apod.
Čtěte také:
Nejvyšší soud v usnesení z února roku 2018 (spis. zn. 23 Cdo 3214/2017) poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze srpna roku 2014 (I. ÚS 892/14). Ústavní soud v něm vyšel z toho, že s ohledem na stále se prohlubující elektronizaci justice je třeba akcentovat materiální prvek a vyzdvihnout smysl doručování jako takový, a tím tedy i zachování lhůty v případech, kdy tato lhůta po formální a technické stránce již vypršela.
Soud tak výslovně uvedl, že „včasným doručením v této rovině je pak nutno rozumět situaci, kdy úkon účastníka, byť učiněný ve formě elektronického podání prostřednictvím e-mailové schránky, třebaže dojde soudu několik minut po půlnoci dne následujícího po dni, jehož uplynutím příslušná lhůta vypršela, byl ve skutečnosti učiněn před jejím uplynutím, tj. kdy e-mail byl odeslán nejpozději ve 23:59 hod. posledního dne lhůty.
Tento důraz totiž souvisí se skutečností, že soud se s takovým procesním úkonem beztak zpravidla neseznamuje dříve než na začátku své pracovní (úřední) doby, a proto distinkce, zda k doručení příslušného podání (vlastně jeho dodání do dispozice soudu) došlo těsně před půlnocí posledního dne lhůty, anebo pár hodin, nebo dokonce jen několik minut po půlnoci následujícího dne, nemá žádné faktické materiální důsledky.“
Na uvedené rozhodnutí Ústavní soud navázal v nálezu ze srpna roku 2014 (spis. zn. I. ÚS 892/14). V něm shledal včasným podání, které mělo být odesláno v poslední den lhůty v čase v 19:12, avšak vlivem technické chyby na straně odesílatele (advokáta) nikdy soudu nedošel. Následně advokát totéž podání pro jistotu odeslal znovu (avšak po půlnoci) a podání soudu došlo v 00:27.
Bylo-li podání, jehož včasnost je třeba posuzovat podle dodání soudu, odesláno po půlnoci a po půlnoci soudu také došlo (obojí po lhůtě), je třeba na toto formálně opožděné podání nahlížet jako na materiálně včasné, pokud odesílatel v poslední den lhůty alespoň projevil vůli a snahu procesní úkon včas učinit, byť k tomu z důvodů na jeho straně nedošlo.
Jen prstíček, Smolíčku Pacholíčku…
To bychom se ale mohli dostat na tenký let. Začalo by to pár vteřinami, pak by se promíjely hodiny, posléze by někdo chtěl uznat za včasné i podání zpožděné o den nebo dny. Argumentovalo by se tím, že v noci nebo následujícího dne po uplynutí lhůty nad ránem se stejně podáním nikdo na soudu nezabývá atp.
Nejvyšší soud ČR v usnesení z února roku 2018 (spis. zn. 23 Cdo 3214/2017) připustil, že může samozřejmě dojít k situacím, kdy podání bude odesláno či doručeno těsně po uplynutí lhůty, tedy formálně pozdě, ale ještě v době, kdy se jím adresát nestihne zabývat. Ani to však není důvod zavádět materiální hledisko pro posuzování plynutí času, neboť jde o přirozený důsledek plynutí času (první okamžik po posledním včasném okamžiku je z povahy věci okamžikem pozdním). Soud nemůže rozvolňovat pravidla stanovená v úvodu zmíněným § 57 odst. 3 o. s. ř.
Zaručený podpis nic o včasnosti nedokazuje
Dále Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí (spis. zn. 23 Cdo 3214/2017) dodal, že připojení jakéhokoliv elektronického podpisu (např. uznávaného) k e-mailu má vliv toliko na autentizaci (ověření identifikace) podatele, neosvědčuje však bez dalšího čas, kdy takové podání bylo učiněno.
Připadne-li konec procesní lhůty k podání na den předcházející, je třeba proto považovat podání došlé soudu jakýmkoli e-mailem den následující za opožděné.
Aktuální případ zpoždění 47 sekund
Nejvyšší soud proto v případě projednávaném pod spis. zn. 23 Cdo 3214/2017 rozhodl, že posuzované podání, které soudu došlo v 00:00:47 hodin dne následujícího po posledním dni lhůty, je opožděné. Podání bylo Nejvyššímu soudu doručeno elektronicky e-mailem až dne 6. 12. 2016 v 00:00:47 hodin, ačkoliv konec lhůty pro podání připadl na pondělí 5. 12. 2016 a podání bylo Nejvyššímu soudu doručeno elektronicky e-mailem až dne 6. 12. 2016 v 00:00:47 hodin.
Rizika freemailu si nese uživatel sám
Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud účastník řízení zvolí využití služeb soukromé osoby (jejichž kvalita není nijak právem upravena) a nevyužije jiné zaručené způsoby doručení (datová schránka, držitel poštovní licence), nese následky případných vad v doručování tímto způsobem, k čemuž již dospěl Ústavní soud ve svém usnesení z června roku 2016 (spis. zn. I. ÚS 1903/16).
ČLÁNKY DO MAILU