Staršímu pánovi zemřela manželka a ztratil zájem o okolní svět. Souhlasil tak, aby ho rodina umístila do domova pro seniory. Následně začal rozdávat svůj majetek a obdarovával vnuky a jejich matku. Částku 215 000 Kč předal vnukům osobně. Částku v celkové výši 59 000 Kč vnuk postupně vybral z účtu dědečka, k němuž měl přístup prostřednictvím internetového bankovnictví.
Dále pak dědeček udělil vnukovi generální plnou moc ke správě majetku. Na základě této plné moci vnuk zrušil penzijní připojištění dědečka, požádal o jeho vyplacení a vyinkasoval 40 420 Kč. Částku 10 000 Kč vyzvedl z depozita nemocnice, kde se dědeček předtím léčil, a 89 000 Kč utržil za prodej dědova vozidla.
Jenže senior se probral z životní deprese a rezignace. Chtěl peníze zpět a začal se jich domáhat soudní cestou. Dopadl jak sedláci u Chlumce
. Neuspěl ani u soudu prvního stupně, ani u soudu odvolacího, když soudy obou stupňů shodně uzavřely, že senior předmětné částky žalovanému vnukovi (a dalším členům své rodiny) daroval na základě ústních darovacích smluv. Senior se pokusil prohraný spor zachránit dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR však svým rozsudkem spis. zn. 33 Cdo 5578/2016, ze dne 23. 8. 2017, většinu argumentů smetl ze stolu. Pro podání dovolání jsou totiž přísné podmínky, je to mimořádný opravný prostředek, a přiznal žalujícímu seniorovi jen malou částku.
Soudy odmítly poměřovat případ korektivem dobrých mravů. Vyšly z toho, že senior vnuka nevyzval k vrácení peněz z důvodu hrubého porušení mravů, tedy závadného chování vůči němu. Není tedy důvod k vrácení daru podle dřívějšího občanského zákoníku (nyní odvolání daru pro nevděk nebo nouzi). K ničemu bylo i seniorovo tvrzení, že vnuk šířil nepravdivou zprávu o jeho úmrtí s cílem poškodit jej a zamezit mu ve styku s jeho přáteli. Neuspěl ani pokus o zneplatnění darování výtěžku z prodeje seniorova vozidla.
Není nutno darovat vozidlo, je možno darovat výtěžek z jeho prodeje
Senior, který byl v rozhodné době nepohyblivý a pobýval v zařízení pro seniory, opakovaně vyjádřil vůli přenechat své vozidlo žalovanému vnukovi a jeho bratrovi. Protože jej senior nechtěl, vyjádřil se v tom smyslu, ať vnuci vozidlo prodají a výtěžek si mezi sebou rozdělí. Na základě takto zjištěných skutečností soudy obou stupňů uzavřely, že senior platně daroval výtěžek z prodeje svého vozidla, které žalovaný vnuk prodal na základě plné moci, kterou mu za tímto účelem senior udělil.
Nejvyšší soud proto uzavřel: Dárce nedaroval obdarovanému své vozidlo, jak původně zamýšlel, uložil mu, aby vozidlo zpeněžil, a projevil přitom vůli výtěžek z prodeje obdarovanému darovat. Z konkrétních okolností, za nichž k darování došlo (jednalo o vztahy v rámci nejbližší rodiny, kdy zvolený postup darování byl z důvodu zdravotního stavu dárce mezi účastníky běžný), lze dovodit, že dárce daroval výtěžek z prodeje svého automobilu platně. Ústní forma darovací smlouvy postačovala a předání předmětu daru bylo splněno. Požadavek písemné formy darovací smlouvy by byl v daném případě přehnaným formalismem.
Nelze darovat peníze tak, že někomu dáte heslo ke svému účtu
Senior požadoval vrátit celkem rozdaných 428 420 Kč, ale uspěl jenom s v celkovém kontextu relativně malou částkou 59 000 Kč, které vybral vnuk z jeho účtu. A to proto, že soud takové darování neuznal, ale jen z formálních důvodů, za platné.
Závazkový právní vztah mezi vámi a peněžním ústavem (vkladový vztah) – smlouva o vedení běžného účtu – vzniká na základě smlouvy o vkladu. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 6. 2011, spis. zn. 33 Cdo 702/2010, přijal a odůvodnil závěr, že peněžní prostředky, jež převzal peněžní ústav, nelze darovat tím způsobem, že prohlásíte, že poskytujete peněžní prostředky třetí osobě jako dar. Uvedené vyplývá z charakteru vkladu a vkladového vztahu. Vkladem se rozumí svěřené peněžní prostředky, které představují závazek peněžního ústavu vůči vám na jejich výplatu při splnění zákonných podmínek. Jinak řečeno, vklad je vaše pohledávka vůči peněžnímu ústavu.
Vaším složením a převzetím peněz peněžním ústavem opouštějí finanční prostředky vaši majetkovou sféru a stávají se majetkem peněžního ústavu. Převzetím vkladu vzniká vkladateli pohledávka za peněžním ústavem a peněžnímu ústavu závazek ve výši vloženého vkladu. Vaším základním právem je nakládat se vkladem, tj. se složenými peněžními prostředky a peněžními prostředky, na něž vám vznikl nárok na základě úroků nebo jiných majetkových výhod. Právo nakládat se vkladem není výrazem vašeho vlastnického práva k těmto prostředkům, neboť tyto jsou vlastnictvím peněžního ústavu.
Nakládání se vkladem zahrnuje i změnu v osobě věřitele ve vkladovém vztahu. Jako vkladatel (věřitel) můžete svou pohledávku (včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených) postoupit jinému pouze písemnou smlouvou. Ta může být úplatná, nebo bezúplatná. Bezúplatnou smlouvu o postoupení pohledávky lze ztotožnit s darováním práva nebo jiné majetkové hodnoty
.
Z uvedeného vyplývá, že peněžní prostředky, jež převzal peněžní ústav, nelze darovat tím způsobem, že s úmyslem obdarovat předáte vkladní knížku (na jméno) třetí osobě, případně prohlásíte, že jí peněžní prostředky poskytujete jako dar.
Peníze z internetového bankovnictví musíte vrátit
Závěr odvolacího soudu, že senior platně daroval finanční částky (a to navíc současné i budoucí) na svém běžném účtu žalovanému vnukovi již tím, že ústně vyjádřil vůli předmětné peněžní prostředky žalovanému darovat (poskytnout volně k dispozici), kdy vnuk měl k dispozici přístup do internetového bankovnictví seniora a jeho prostřednictvím s finančními prostředky vnuk nakládal, proto ve světle shora uvedených závěrů dovolacího soudu neobstojí.
Seniorovi se tedy podařilo zpochybnit jen část rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu co do částky 59 000 Kč, proto byly rozsudky, ale jen v této části, tedy právě jen ohledně částky 59 000 Kč, zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k opětovnému řízení. Ovšem dovolání směřující proti té části rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu co do částek 230 000 Kč, 89 000 Kč, 40 420 Kč a 10 000 Kč, Nejvyšší soud odmítl.