(Ne)bezpečné české platební karty

Když ztratíte platební kartu, je potřeba ji co nejdříve zablokovat ideálně hovorem na nepřetržitý zákaznický servis vydavatele karty nebo autorizační společnosti. Do konce října 2009 mají vydavatelé platebních karet různě nastavenou odpovědnost za případné zneužití karty. Zatímco čeští vydavatelé karet u elektronických karet odpovědnost přebírají okamžikem nahlášení ztráty, u embosovaných karet stále najdete obchodní podmínky kde odpovědnost držitele karty končí až po uplynutí 24. hodiny dne, kdy se ztráta hlásila (naštěstí jde o výjimky).

Své klienty zdarma chrání jen pár pionýrů

Když Česká národní banka představila 2. prosince 2002 Vzorové obchodní podmínky, pro banky pouze doporučené a nepovinné, z pohledu platebních karet se jim přizpůsobila o 4 roky později pouze Česká spořitelna. Jako jediná přišla se snížením odpovědnosti držitele karty na částku max. 4500 Kč na jednu platební kartu před nahlášením blokace. Kdo se chtěl zbavit i této spoluúčasti, mohl si dokoupit pojištění proti zneužití karty.

Od července 2005 má horní limit spoluúčasti 4500 Kč pro platební karty má i UniCredit Bank, platí pro transakce max. 48 hodin před nahlášením blokace. Na podzim 2007 stejné krytí nabídla tehdy nově příchozí mBank a když začala v lednu 2008 vydávat platební karty HSBC Bank ke své službě HSBC Premier, nabídla ochranu za neautorizované transakce 72 hodin před nahlášením blokace a v případě transakcí bez přítomnosti karty byly její karty pro neautorizované transakce chráněné vždy. Ostatní vydavatelé karet před nahlášením blokace nechávali vše na klientovi.

Specifickým příkladem je pak Diners Club. Když držitel jejich karty zablokuje kartu do 48 hodin od ztráty, není odpovědný za žádnou zneužitou transakci. Kromě toho mají karty Diners Club strop na maximální finanční odpovědnost, a ten je 20 000 Kč.

Spolúčast je na platební kartu, nikoli na transakci.

S německou kartou se nemusíte bát

Pěkným příkladem ochrany klienta je německá Volksbank Löbau-Zittau, jejíž obchodní podmínky lze přímo úměrně aplikovat na všechny německé volksbanky a raiffeisenky. Když ztratíte její elektronickou debetní kartu Maestro, vaše odpovědnost je nyní 500 eur na kalendářní den. Jenže pokud ztrátu nebo zneužití nahlásíte na policii a bance hodnověrně prokážete, že jste zneužití nemohli ovlivnit, spoluúčast se ruší. A jdeme dál. V Německu tolik oblíbené platební karty Maestro vždy vyžadují zadání PIN, navíc jsou plně čipové. Pokud by přesto došlo ke zneužití německé karty Maestro na terminálu obchodníka tak, že bude použít místo kódu PIN podpisový proužek na kartě, za tuto transakci absolutně nenesete odpovědnost. (Stále se lze setkat s platebními terminály, kterým stačí u karet Maestro pouze podpis.) Od listopadu se číslovka 500 nahradí číslovkou 150 eur a tím je vše vyřešeno.

V sousedním Polsku je polským Sejmem stanovena maximální zákonná spoluúčast 150 eur na platební kartu, z té se lze vyvázat dokoupením pojištění (USTAWA z dnia 12 września 2002 r. o elektronicznych instrumentach płatniczych, z 12 września 2002 r., Dz.U. Nr 169, poz. 1385).

Chyba ve výkladu zákona nebo úmysl?

Pravděpodobně také máte u sebe platební kartu a těšíte se na 1. listopad 2009, kdy vstoupí v platnost novela Zákona o platebním styku, kterou byla Česká republika povinna implementovat jako ostatní EU země nejpozději k tomuto datu (i se zpětnou platností, pokud by to nestihla). Od 1. listopadu se držitelé karet nemusejí bát jejich zneužití, psala média. Maximální odpovědnost za neautorizovanou totiž bude 150 eur, tj. cca 3900 Kč.

To je pravda, ale všimněte si slova transakce. Každá platba kartou je jedna transakce, když zaplatíte za den kartou pětkrát, jde o pět transakcí. Zatímco původním úmyslem nejspíše bylo omezit odpovědnost držitele karty na max. 150 eur na kartu, v zákoně je doslova uvedeno za transakci. Tím se však zásadně mění odpovědnost držitele karty při její ztrátě nebo zneužití.

Těžko říci, zda si držitel karty novým zákonem polepší nebo pohorší. Zatím co do konce října 2009 (až na výše popsané výjimky) je držitel karty plně odpovědný za všechny transakce do doby blokace karty, od listopadu je odpovědný pouze do výše 150 eur za každou transakci.

Průšvih je, že dopady novely promítly do svých obchodních podmínek do té doby klientsky přátelská Česká spořitelna a HSBC Bank, takže od listopadu tabulka uvedená v předchozím podnadpisu neplatí. Ani v případě mBank a Diners Club není jasné, zda se novela také podepíše na zhoršených podmínkách jejich držitelů karet, protože do doby publikace článku nebyly jejich nové obchodní podmínky na jejich webu k dispozici. U HSBC Bank však přece svítá jistá naděje. V průvodci službami HSBC Premier totiž banka prohlašuje, že za neautorizované transakce do 72 hodin od uplynutí ztráty nenese držitel karty ždádnou zodpovědnost a za zneužití v na internetu rovněž ne (což je český unikát). Jenže nové obchodní podmínky HSBC Bank platné od 1.11.2009 toto popírají, takže uvidíme, jak se nakonec s interpretací novely banka popere.

Aktualizováno 15. října 2009 ve 13 hodin

Česká spořitelna od listopadu bude mít nadále spoluúčast ve výši 150 eur na jednu znežitou platební kartu. I od 1. listopadu 2009 bude zmiňovaná odpovědnost za všechny transakce a ne za každou jednotlivou. Víme, že ze všeobecných podmínek to takto může znít, a to proto, že vycházejí ze znění zákona. Nicméně platí stále – a takto to také chce směrnice EU – že půjde o součet všech transakcí. Kdyby to bylo za každou transakci, pak by to skutečně nebylo příliš proklientské. A my jako první z bank jsme přišli právě s velmi proklientským přístupem v odpovědnosti a k horšímu ho rozhodně měnit nechceme, potvrdila serveru Měšec.cz Kristýna Havligerová z Tiskového centra České spořitelny.

Vraťme se zpět a uděláme si příklad.

Ztracená karta, pachatel provedl 7 úspěšných transakcí bez použití PIN v celkové hodnotě 84 000 Kč, než došlo k zablokování karty. V případě České spořitelny a mBank do 31.10.2009 za­platíte 4500 Kč a zbytek jde na vrub banky. U HSBC Bank a Diners Club nezaplatíte dokonce nic, odpovědnost přebírá vydavatel karty. V případě ostatních vydavatelů karet plně platíte 84 000 Kč.

Od 1.11.2009 u České spořitelny, HSBC Bank a všech ostatních vydavatelů platebních karet v ČR (nové obchodní podmínky Diners Club a mBank zatím neznáme) zaplatíte spoluúčast 7× 150 eur, tj. 1050 eur (cca 27 300 Kč). To je sice méně než 84 000 Kč, ale stále více než 4500 Kč nebo nula.

Zneužité prostředky se nevrátí tak rychle

Nedávno jsem se potkal se svým dobrým přítelem, který 7 let žije v USA. Byl udiven způsobem, jakým v Evropě fungují vzájemné vztahy mezi klienty a vydavateli karet. Jeho platinová kreditní karta s limitem 30 000 USD je chráněna proti zneužití jednoduše: stačí pouhý telefonát vydavateli karty a čestné prohlášení, že držitel karty transakci neprovedl. To je vše. Tečka.

Vraťme se do reality. Právní prostředí USA je velmi specifické a spotřebitelská síla, naprosto nesrovnatelná od Evropy, je určována konkurenčním prostředím, na rozdíl od Evropy, kde se Evropská komise snaží různými regulacemi omezit „vykořisťovatelské snahy“ finančních institucí. Následně vznikají zákony a směrnice, které v jádru chtějí Evropanům pomoci, ale jejich provedení je někdy přinejmenším nešťastné a nedomyšlené.

Předchozí odstavce proto mohou ve čtenáři vyvolat dojem, že když mu někdo zneužije kartu, vše oznámí vydavateli, odepíše spoluúčast a je to hotovo. To však není zcela přesné. Zákonem stanovena spoluúčast nezbavuje držitele karty podat běžnou reklamaci případně učinit další kroky vedoucí k lepší transparentnosti případu (např. trestní oznámení apod.)

S tím souvisí i běžná doba reklamačního řízení. Ať už budete nebo nebudete platit spoluúčast při zneužití karty, stejně musíte počítat s tím, že do doby řádného prošetření reklamace se nemusíte k reklamovaným finančním prostředkům dostat. Paragraf 115 novely v bodě a) uvádí, že jestliže byla provedena neautorizovaná platební transakce, poskytovatel plátce neprodleně po té, co mu plátce neautorizovanou platební transakci oznámil uvede účet, z něhož byla částka platební transakce odepsána, do stavu, v němž by byl, kdyby k tomuto odepsání nedošlo. Není však zcela jasné, jak vydavatelé karet budou v praxi postupovat. Podle zákona musejí obratem uvést vše do původního stavu, otázkou je, zda tomuto znění bude vyhovovat i situace, kdy se reklamovaná částka sice vrátí na účet, ale bude nadále blokovaná (tj. úročí se, ale nelze s ní disponovat do doby vyřešení reklamace). To ukáže až polistopadová pra­xe.

Hurá, máme spoluúčast. Ale…

Mezi další problémy stále bude patřit narážení na obchodní podmínky vydavatelů karet i na samotné znění novely. Jako příklad stačí jedna věta:

Plátce nese ztrátu z neautorizované platební transakce v plném rozsahu, pokud tuto ztrátu způsobil svým podvodným jednáním nebo tím, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti porušil některou ze svých povinností podle § 101.

A § 101 praví, že,

uživatel oprávněný používat platební prostředek je povinen používat platební prostředek v souladu s rámcovou smlouvou, zejména je povinen okamžitě poté, co obdrží platební prostředek, přijmout veškerá přiměřená opatření na ochranu jeho personalizovaných bezpečnostních prvků a bez zbytečného odkladu po zjištění oznámit poskytovateli nebo osobě jím určené ztrátu, odcizení, zneužití nebo neautorizované použití platebního prostředku.

Všimněte si několika důležitých výrazů:

• rámcová smlouva
• přiměřená opatření
• bez zbytečného odkladu

Rámcovou smlouvou jsou třeba Obchodní podmínky. Budu citovat příklad z různých obchodních podmínek našich bank:

Držitel karty… musí mít kartu na bezpečném místě… se musí starat se o karty a jejich PIN tak, aby nedošlo k neoprávněnému užití karty… musí zničit oznámení o PIN hned, jak to bude možné poté, co jej obdrží… nesmí mít kartu u osobních dokladů…

Tohle je také pěkný citát z obchodních podmínek:

„Transakce je provedena, jestliže je autorizována držitelem karty stanoveným způsobem a současně odpovídá nastavení parametrů karty, tj. limitu karty nebo zůstatku účtu k okamžiku jejího provedení.“

Takže pro banku je platba odcizenou kartou rovněž autorizována, například použitým podpisem místo PIN. Samozřejmě, banka nemůže tušit, že došlo ke zcizení karty, ale až budete později reklamovat takovou transakci, z pohledu autorizace byla transakce schválena a pro banku tedy před blokací karty v pořádku. Můžete zkusit napadnout podpis na stvrzence u obchodníka (stejně jej téměř nikdo nekontroluje), ale jak dokážete, jaký podpis byl na vaší kartě, když už ji nemáte?

Nikde už není definován pojem bezpečné místo. Je to oddělená kapsa v bundě? Je to přihrádka ve vozidle? Nejčastěji bývají platební karty součástí peněženky společně s doklady. Podle obchodních podmínek jiné banky je tímto umístěním naopak hrubě porušujete. Čímž porušujete zákon. A zapomeňte na ochranu zneužití ve formě spoluúčasti. Odkládáte si věci v práci někam společně s dokumenty a platebními kartami? Je toto místo určeno k odkládání platebních karet a máte je stále pod kontrolou? Opravdu stále? Ne? Aha.

Jaká jsou přiměřená opatření chránící zneužití? Pokud další podmínky banky uvádějí, že mám PIN držet odděleně od platební karty, je definice „oddělené držení“ rovněž PIN uložený v mobilním telefonu? Nebo ve vedlejším pokoji? Anebo ho vůbec držet nesmím a musím si jej pamatovat? Je přiměřeným opatřením PIN napsaný v podobě telefonního čísla v dokladech a platební karta v peněžence? Neexistuje definice.

Bez zbytečného odkladu je potřeba vydavateli karty nahlásit její ztrátu nebo zneužití. Kontrolujete si, zda máte kartu u sebe? Ano? A jak často? Denně, ráno a večer, každou hodinu?

Rozhodnou precedenty a nové zkušenosti

Sami cítíte, že stávající i nové podmínky, jak nakládat s platebními kartami, postrádají celou řadu přesných definic důležitých pro objektivní posouzení odpovědnosti držitele karty. Jenže nelze přesně definovat všechny životní situace, které se mohou přihodit. Jinou odpovědnost bude mít pacient ležící v nemocnici, kdy mu při pobytu v ní pachatel zneužije platební kartu (nemohl ji mít pod kontrolou a než dojde k blokaci, může uplynout i řada dnů), jinou odpovědnost zase zaměstnaný člověk, který ohlásí chybějící kartu až po týdnu, kdy na ní mezitím byly prováděny podvodné transakce. Tím se otevírá prostor pro řadu precedentních případů, které následně budou řešit vydavatelé karet, Finanční arbitr České republiky a případně soudy.

Novela zákona o platebním styku přináší držitelům jistotu, že bude existovat strop jejich spoluúčasti minimálně do doby, než se jejich zneužitá karta sama zablokuje automatickými opatřeními (limit transakce, frekvence platby, podezření vydavatele karty apod.). Ale tento strop bude pro každého jiný, není problém „provětrat“ platební kartu s vysokým limitem opakovaně v desítkách transakcí. Takže někomu se podaří zaplati jen max. 150 eur za důsledek zneužití karty, jinému se tato částka bude mnohonásobit.

A dále je zde podmínka zákona o splnění nijak přesně nedefinovaných povinností držitele karty, včetně dodržování podmínek vydavatele. Jejich hrubé porušení znamená plnou odpovědnost za transakce. Co je to hrubé porušení? Jde o skutek, jehož prostřednictvím držitel karty zásadně a necitlivě zanedbá plnění svých povinností. Kterých? Přece těch v souladu se smlouvou o vydání karty a obchodními podmínkami. Začínáte v tom mít zmatek? Tak si kupte pojištění zneužití. Pro skutečný klid vám u českých karet stejně nic jiného nezbude, pokud jejich vydavatelé v rámci konkurenčního boje nepřijdou s něčím lepším.