Hlavní navigace

Nalezená vkladní knížka není jenom „věc“. Má takovou cenu, jakou v sobě skrývá

14. 4. 2022
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Státu se nechtělo platit nálezné, když nálezce přinesl staré spořitelní knížky s vklady za 1,5 milionu Kč. Jsou to jen kusy papíru, které samy o sobě hodnotu nemají, tvrdil úřad. Jenže to se tedy spletl.

Zemřela osamělá paní, která neměla ani dědice ze zákona, ani po ní nezůstala závěť. A tak její majetek připadl státu v rámci tzv. odúmrti. Odúmrť upravuje § 1634 občanského zákoníku: Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, pak dědictví připadá státu.

Když nechcete, aby dědil stát: Odkažte majetek charitě

Nemít příbuzné či nechtít nikomu z příbuzných a známých, koho znám, něco odkázat, není nic zvláštního. Přece jen se však asi divíte, že člověka, který není chudý, a proto po něm je co dědit, rovnou nenapadne odkázat majetek na něco prospěšného. Může to být charitativní organizace, útulek pro zvířata, dětský domov a podobně.

Ovšem právě pro tyto situace upravuje občanský zákoník shora zmíněnou odúmrť. Nemovitosti, které takto stát jako dědic v rámci odúmrti získal, nakonec úspěšně prodal. Jenže nový majitel našel v domě vkladní knížky na jméno zesnulé paní. Nový majitel je řádně odevzdal (ostatně nic jiného s nimi dělat nemohl), ale také žádal nálezné. Vklady na knížce totiž také připadly státu. Jenže k vyplacení nálezného se stát neměl.

A tak došlo ke sporu mezi novým vlastníkem nemovitostí a nálezcem tří vkladních knížek, a to o 135 284 Kč. Paní měla uloženo u České spořitelny na vkladních knížkách

  • 638 299,20 Kč
  • 63 581 Kč
  • 720 751,40 Kč

Jak vysoké je nálezné

Nálezné činí (podle ust. § 1056 odst. 2 občanského zákoníku) desetinu ceny nálezu. Žalováno bylo, jak vidno, na zhruba odpovídajících 135 284 Kč + úroky z prodlení.

Nálezné přiznaly majiteli nemovitostí, který stát zažaloval, jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací. A ještě se státu, resp. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, soudní spor prodražil o náhradu nákladů řízení, kterou musí zaplatit žalobci vymáhajícímu nálezné.

Česká republika zastoupená oním majetkovým úřadem to nevzdala a podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Argumentovala tím, že vkladní knížka je pouhým potvrzením peněžního ústavu o existenci a výši vkladu a žádnou majetkovou hodnotu sama o sobě nemá. Když vše vezmeme do důsledků, tak opravdu s vkladní knížkou moc nezatopíte, moc tepla nezískáte.

Nejde o „věc“, ale o právo majitele účtu, k němuž byla vkladní knížka vystavena, na výplatu (zůstatku) peněžních prostředků z tohoto účtu, tj. o pohledávku z účtu (ust. § 2676 odst. 1, § 2679 o. z.). 

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vyšel z právní úpravy vkladů, jak jsme vám ji vysvětlili v článku Jak správně a platně darovat peníze na účtu, když nejsou posílány převodem na účet?

Formálně z ní vyšel správně a asi to myslel možná dobře, aby státu ušetřil prostředky, i když se to nepovedlo, jak uvidíme. Nebylo by to vůči nálezci vkladních knížek spravedlivé. A to také soudy uznaly. Dále majetkový úřad upozornil soudy ve svých podáních na to, že ustanovení o nálezu (podle ust. § 1051 a násl. o. z.), podle nichž platí zejména, že kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji, se netýkají práv jako nehmotných věcí. Prostě čirý formalismus, na který soudy nepřistoupily, i když někdy to dělají.

CHP22

Vkladní knížka opravdu nemá jen cenu papíru a dalších materiálů, z nichž je vyhotovena. Nebylo by to jinak absurdní?

Právo nálezce ztracené vkladní knížky na nálezné

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku (spis. zn. 33 Cdo 3720/2020, ze dne 25. 11. 2021) souhlasil se soudy nižších stupňů v tom, že nálezce vkladních knížek má právo na nálezné, a tak dovolání majetkového úřadu zamítl, takže potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu.

Svůj verdikt odůvodnil Nejvyšší soud zejména následovně: Ustanovení občanského zákoníku upravující právo nálezce ztracené věci na nálezné (tj. ust. § 1051 a násl. o. z.) se použijí jen na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného.

  • Pohledávku z účtu nelze pojmově ztratit a nalézt; ze zákona vyplývá, že je vyloučena aplikace ust. § 1051 a násl. o. z.
  • Vkladní knížka splňuje předpoklady, jež definují (hmotnou) věc v právním smyslu; je rozdílná od osoby a slouží potřebě lidí. Ten, kdo je jejím vlastníkem, má přístup k nakládání s peněžními prostředky na účtu, jejichž majitelem je výstavce vkladní knížky.
  • Protože bez předložení vkladní knížky s peněžními prostředky na účtu nelze nakládat, a tedy ani úspěšně uplatnit právo na výplatu zůstatku peněžních prostředků včetně úroků ke dni zániku závazkového právního vztahu, je namístě použít ust. § 1056 odst. 2 o. z. o ceně nálezu na vkladní knížku tak, že její hodnota (cena) se rovná výši peněžních prostředků na účtu, k němuž byla vystavena.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).