Česko má do budoucna jeden velký problém. Tím jsou neudržitelné důchody. Systém se má v příštích desítkách let propadnout do výrazného deficitu v řádech stovek miliard korun za rok. Výrazně se totiž zvýší počet důchodců a naopak ubude lidí, kteří pracují, podnikají, a odvádějí tedy důchodové pojištění.
Na problém, kvůli kterému už Česko zažilo působení několika důchodových komisí a za vlády vedené Petrem Nečasem dokonce odstartovalo důchodovou reformu, znovu (byť nenápadně) upozornilo ministerstvo práce a sociálních věcí. To ve svém návrhu na zvýšení důchodů od příštího roku odhadlo i budoucí vývoj důchodového systému v Česku.
Tak se bude zvyšovat „díra“ v důchodovém účtu. Graf ukazuje růst deficitu v příštích desítkách let.
A není to veselé čtení. Po roce 2030 se má důchodový účet začít propadat do výrazných schodků. Na důchodech mají poté Češi každý rok dostávat o desítky miliard korun více, než se vybere na důchodovém pojištění. To není nová situace. Například v letech 2009 až 2016 důchodový účet také pravidelně končil v minusu, na dno jsme spadli v letech 2012 a 2013, kdy se deficit v obou letech blížil k 50 miliardám korun.
Nová má být v budoucnu výše deficitu a také dlouhá doba, po kterou důchodový účet zůstane v minusu. Vrcholu by podle ministerské prognózy měl schodek dosáhnout kolem roku 2056. Tehdy by měl vystoupat na 3,6 procenta hrubého domácího produktu. Podle současné hodnoty HDP je to zhruba 200 miliard korun.
Čtěte také:
Na dluh to nepůjde
V masivních schodcích se mají důchody přitom pohybovat po roce 2030 v dalších minimálně třech desítkách let. Během této doby, pokud politici něco nezmění, budou důchody výrazně zatěžovat státní rozpočet. Budoucí vlády tak budou muset výrazně šetřit nebo Česko výrazně zadlužovat.
Takové deficity ale není možné po tak dlouhou dobu financovat na dluh. A proto nemůžeme stárnutí populace pouze ‚přečkat‘. Je nutné se mu přizpůsobit,
říká Jiří Šatava, ekonom působící v think-tanku IDEA Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR.
Na růst produktivity spoléhat nelze
Podle Heleny Horské, hlavní ekonomky Raiffeisenbank, návrh na růst důchodů spíše připomíná inzerát se značkou hledá se sponzor, který uhradí naše sliby. K dalšímu vývoji říká:
Najde se už konečně odvážný politik, který lidem nalije čistého vína a řekne, že si na důstojné stáří musí začít šetřit už s první výplatou? Že za padesát let bude dvakrát tolik důchodců, než je nyní, a že produktivní populace se bude mít co ohánět, aby platila starší generaci alespoň nějaký důchod? Samozřejmě můžeme spoléhat na růst ekonomiky, příjmů a produktivity práce, ale kdo ví, jak bude vypadat ekonomika za několik desítek let? Spoléhat se, že bude dost bohatých, a přitom poctivých daňových poplatníků, kteří se rozdělí prostřednictvím vysokého zdanění s ostatními, kteří neměli to štěstí a schopnosti se přizpůsobit překotným inovacím a robotizaci, je kaskadérství (obzvlášť při současném stavu školství, které pokulhává za moderními trendy). V sázce je budoucí finanční stabilita celé země.
Problém je v tom, že skutečná důchodová reforma spočívá v samých nepopulárních krocích. Aby bylo na důchody, musí je politici do budoucna buď snižovat, prodlužovat dále odchod věku do důchodu, zvyšovat daně nebo šetřit jinde. Doplňkem pak je podpora lidí v tom, aby si na důchod sami co nejvíce spořili a nebyli závislí jen na státním důchodu.
Ostatní řešení jsou spíše doplňková nebo z říše snů,
říká Štěpán Křeček, hlavní ekonom společnosti BH Securities, který o důchodových systémech vyučuje na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
To, že je důchodový systém České republiky dlouhodobě neudržitelný, není žádná novinka. Konkrétní vyčíslení tohoto problému je však zcela odstrašující. Deficit na důchodovém účtu 200 miliard korun za rok by vedl k mezigeneračním konfliktům a vyvolával by enormní napětí ve společnosti. Pozitivní je, že zatím máme relativně dost času tento problém řešit. Musíme si ale uvědomit, že s každým přibývajícím rokem bude řešení obtížnější, proto bychom neměli zbytečně otálet,
komentuje situaci Křeček.
Politici zůstávají v klidu
Politici, kteří by si tento problém měli uvědomovat především a měli by ho řešit, ale většinou nevypadají, že by je budoucí důchodové schodky trápily. Například vítěz posledních parlamentních voleb hnutí ANO v současné vládě v demisi prosazuje rekordní zvýšení důchodů, ke kterému má dojít od příštího roku. A většina dalších stran v poslanecké sněmovně s tím nemá, zdá se, problém.
Další zvyšování důchodů přitom do budoucna problém s financováním důchodů prohlubuje. Na otázku, kde na to vezme Česko peníze, premiér v demisi reaguje 21 miliardami ve Fondu národního majetku. To jsou přitom jednorázové peníze, které jen lehce převyšují zvýšení důchodových výdajů za jediný rok.
Kolaps nepřijde?
První (průběžný) pilíř penzijního systému nezkolabuje. Na důchody bude vždycky. Stát si nemůže dovolit nechat své občany na holičkách. Jiná věc je, jestli důchod bude důstojný. Bude lépe nebo hůře pokrývat potřeby důchodců.
Tak se loni loučil s funkcí šéfa důchodové komise Martin Potůček, který v předchozích letech radil vládě vedené Bohuslavem Sobotkou, jak na penze.
Server Měšec.cz oslovil všech devět stran, které jsou zastoupeny v poslanecké sněmovně, s dotazem, zda pro ně představují budoucí deficity na důchodovém účtu vážný problém, který chtějí řešit. Odpověď, a ve všech případech kladná, přišla jen od tří stran – od Pirátů, TOP 09, STAN.
A při pohledu do volebních programů, se kterými strany vstupovaly do loňských voleb, to na velký důchodový problém také nevypadá. O neudržitelnosti systému do budoucna jasně mluví opět jen TOP 09 a STAN. TOP 09 vidí budoucnost ve znovuzavedení druhého pilíře. STAN mluví o tom, že je třeba udělat takovou reformu, která do budoucna vyloučí důchodové schodky a vydrží desítky let. To je ideál. Jak k němu ale dojít, už strana neuvádí.
Důchodovou reformu slibuje i ANO. Z jejího načrtnutí v programu ale nevyplývá, že by si vítěz voleb uvědomoval, že je třeba do budoucna šetřit. Podle volebních programů si to neuvědomují ani jinde. Je to ale logické, protože slibem dalšího růstu důchodového věku nebo snižováním důchodů hlasy nezískáte. A proto strany slibují spíše opak – další růst životní úrovně důchodců a nezvyšování důchodového věku.
Otázka je, kde na to stát vezme peníze. Vypadá to, že řešení politici nechají až na dobu, kdy nebudou mít ve státním rozpočtu peníze na plnění svých volebních slibů. Ukazuje to například i alibistické rozhodnutí předchozí vlády vedené Bohuslavem Sobotkou, která sice důchodový věk naoko zastropovala, sama ale dopředu počítá s tím, že by měl v budoucnu dále růst. Čtěte podrobnosti: Důchodový věk má nová pravidla. Strop na 65 letech je dopředu zralý na odstřel
Komentář ekonoma Jiřího Šatavy
Česká populace dlouhodobě stárne. A přizpůsobit se jejímu stárnutí musí občané, zaměstnavatelé i stát. Stát musí stárnutí populace přizpůsobit ne jen tolikrát omílaný důchodový systém, ale i systém zdravotní a sociální péče, nastavení trhu práce a další státní politiky.
Co se stane, pokud to neudělá, je viditelné již nyní například na systému důchodového zabezpečení. Zde vliv stárnutí populace až do roku 2030 „neutralizuje“ růst důchodového věku. Růst důchodového věku udržuje příznivý poměr mezi počtem důchodců a pracujících. Díky tomu budou do roku 2030 každoroční deficity důchodového zabezpečení nižší než 0,5 % HDP (zhruba 25 miliard korun v dnešní hodnotě – poznámka redakce).
Po roce 2030 přestane důchodový věk růst a tím udržovat onu rovnováhu. Stárnutí populace se pak rychle a plně projeví v deficitu důchodového zabezpečení: jen namátkou, rok 2040 – 1,8 % HDP, rok 2050 – 3,1 % HDP, rok 2060 –3,3 % HDP (zhruba 163 miliard korun v dnešní hodnotě), rok 2070 – 2,6 % HDP. Takové deficity není možné po tak dlouhou dobu financovat na dluh. A proto nemůžeme stárnutí populace pouze „přečkat“. Je nutné se mu přizpůsobit.
Pojistné už zvyšovat nelze
Jaká opatření jsou ale nejefektivnější? V zásadě jsou pouze čtyři: zvýšit pojistné, snížit důchody, ovlivnit poměr plátců pojistného a důchodců, doplácet rozdíl mezi vyplacenými důchody a vybraným pojistným odjinud. Ať kdokoli přijde s jakýmkoli opatřením, vždy bude založeno na těchto čtyřech základních způsobech řešení stárnutí populace.
Plošně zvýšit pojistné není v českých podmínkách vhodné. Již nyní máme jedno z nejvyšších pojistných za zaměstnance a některé z nich, například matky po rodičovské dovolené, osoby okolo důchodového věku nebo ty s nízkými příjmy, to reálně odrazuje od výdělečné činnosti. Je pravdou, že můžeme zvýšit pojistné samostatně výdělečně činných osob. Dokonce to lze označit za jednu z priorit. Takové zvýšení ale nelze vnímat jako opatření pro boj s deficity důchodového účtu. Takový potenciál nemá. Jde spíše o opatření ochraňující živnostníky před příliš nízkými příjmy v důchodovém věku.
Snížení důchodů, ať už snížením výše nástupních důchodů, nebo valorizace, je také vyloučeno. Snížení důchodů u seniorů s nízkými důchody by vedlo k výraznějšímu nárůstu počtu seniorů pod hranicí příjmové chudoby. Snížení důchodů u těch seniorů, kteří nyní pobírají vyšší důchod, by ale znamenalo ještě výraznější nivelizaci důchodů. Výše důchodu by pak byla prakticky odtržena od výše předchozí mzdy. Seniorům s vyššími mzdami by pak při odchodu do důchodu enormně klesly příjmy.
Dotování důchodového účtu z jiných zdrojů je alespoň politicky velmi lákavé. Nevyžaduje totiž negativně vnímané zvyšování důchodového věku, zvyšování pojistného nebo snižování důchodů. V českém kontextu má ale dvě „ale“.
Zaprvé, samotný státní rozpočet zatím není v takové kondici, aby mohl odvádět tak vysoké částky na důchody. Bylo by tedy potřeba ona 2 až 3 procenta HDP ušetřit jinde. Pokud bychom je jinde neušetřili, šlo by vlastně o financování stárnutí populace na dluh. A to by pravděpodobně Čechy přišlo dříve nebo později draho.
Zadruhé financování důchodů ze státního rozpočtu jako ochrana proti stárnutí populace může dávat smysl v případě, kdy státní rozpočet funguje pro důchodový systém jako jakýsi rezervní fond. Ve „špatných“ dobách si z něj důchodový systém může brát, v „dobrých“ do něj vracet. Český důchodový systém si ale víceméně jenom bere.
Státní rozpočet tak nefunguje jako rezerva například v obdobích intenzivního stárnutí, ale spíše jako doplňkový zdroj financování. Úvahy o částečném financování důchodů ze státního rozpočtu sice nemusí být od věci, ale nelze je vydávat za opatření proti stárnutí populace.
Zvyšování důchodového věku je přirozené
Poslední skupina opatření ke zmírnění stárnutí české populace se snaží ovlivnit poměr plátců pojistného a důchodců. Zde stát může využít zejména dvě skupiny opatření: zvyšovat důchodový věk a motivovat občany mimo trh práce, například seniory, aby z něj neodcházeli. Obě tato opatření míří na samotnou podstatu stárnutí populace. Mění poměr pracujících a důchodců tak, jak populace stárne. A tím udržují deficit důchodového účtu na přijatelné úrovni.
Zvyšování důchodového věku je zajisté hlavním nástrojem udržení potřebného poměru. Zkušenosti z posledních 20 let ukazují, že senioři mají na trhu práce své uplatnění. Vždyť za tuto dobu se počet ekonomicky aktivních seniorů ve věku 50 až 64 let zvýšil o 20 procent, ale jejich míra nezaměstnanosti prakticky neroste a je stále pod celorepublikovým průměrem.
Samozřejmě, zvyšování důchodového věku musí doplnit politiky pro ty seniory, kteří ze zdravotních důvodů tak dlouho pracovat nemohou. Stát by však neměl zapomínat ani na ty, co mohou pracovat i po dovršení důchodového věku. A těch je většina. Stát by jim měl nabídnout takové podmínky, že z práce neodejdou okamžitě při dosažení důchodového věku, ale budou odcházet postupně. To je výhodnější jak pro samotné seniory, tak i pro stát. Současnému systému bonifikace práce v důchodovém věku většina seniorů pravděpodobně nerozumí. A tak ani motivace k odložení odchodu z práce fungovat nemůže.
Stát tedy může k vyrovnání očekávaných schodků důchodového zabezpečení po roce 2030 použít vícero nástrojů. Přirozené, a z jistého pohledu nevyhnutelné, je zvyšování důchodového věku. Ten se zvyšuje již od roku 1996 a nárůst důchodového věku po roce 2030 jen naváže na současnou praxi. Zvyšování důchodového věku by ale měla doplnit opatření zvyšující motivaci seniorů k výdělečné činnosti v důchodovém věku.
A samozřejmě by stát neměl zapomínat na další potřebné reformy důchodového systému, které se samotným stárnutím populace nesouvisí. Není totiž na co čekat. Vždyť právě v oblasti důchodového zabezpečení platí dvojnásob „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“.
Jiří Šatava je ekonom působící ve think-tanku IDEA Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR. Specializuje se na oblast důchodů a daní. V důchodové komisi byl mezi přizvanými odborníky.
Pohledem politiků
Vít Šimral, garant programového bodu právo a sociální věci Pirátů
Hlavním problémem současného českého důchodového systému je zcela bezesporu jeho dlouhodobá neudržitelnost. Státní i soukromé prognózy ukazují, že trend existujícího modelu bude už v blízké budoucnosti deficitní. Demografická křivka je neúprosná a už za dvě desetiletí bude populace v důchodovém věku výrazně početnější než dnes.
Průběžný systém chceme proto radikálně modifikovat. První pilíř důchodového systému bude financován přímo ze státního rozpočtu. Každý bude mít po 34 letech zapojení v systému zaručený důchod ve výši třetiny mediánové mzdy. Druhým pilířem bude osobní konto vedené v rámci státního fondu. Fond je modelován podle švédského vzoru, bude mít zaručený minimální výnos, který pokryje inflační tlaky.
Legislativně také povolíme vznik zaměstnaneckých a profesních penzijních fondů, které se budou pohybovat v přísně formálně regulovaném prostředí. Soukromé fondy nebudeme z veřejných rozpočtů dotovat vůbec.
Markéta Adamová, první místopředsedkyně TOP 09
Jaké jsou největší problémy českých důchodů?
Největším problémem českých důchodů je samotný penzijní systém, který TOP 09 chce zásadně reformovat. Současný systém stojí především na principu solidarity a zásluhovost se z něj vytrácí. Dominantním nástrojem zajišťování starobních důchodů je tedy pouhé přerozdělování na úrovni státu bez možnosti spořit si v rámci povinného pojištění na zajištění vlastního důchodu. To ve spojení se stárnutím populace znamená, že v budoucnu nebude mít stát na výplatu důchodů peníze.
A jak vážně vnímáte problém, který ukazuje prognóza MPSV? Podle ní má důchodový účet zhruba po roce 2030 začít klesat do výrazného schodku.
Je to obrovský problém, na který TOP 09 upozorňuje dlouhodobě. I proto jsme v minulosti přišli s důchodovou reformou, jejímž hlavním cílem bylo zastavit prohlubování schodku důchodového účtu a zajistit tak důstojné penze pro budoucí důchodce. Sobotkova vláda tuto reformu zrušila bez náhrady a ani současná vláda Andreje Babiše nenabízí dlouhodobé řešení s vizí do budoucna.
Pokud dnes zvyšuje důchody nad rámec zákonné valorizace bez dalších systémových změn, musí také říci, kde stát na výplatu penzí vezme peníze. Nejen příští rok, ale i v dalších letech. Varianty se nabízejí dvě, buď tak učiní výrazným zvýšením věku odchodu do důchodu, nebo navyšováním odvodů na sociální pojištění, resp. kombinací obojího. Ale i tak jde opět o pouhé odsouvání problému, ne skutečné systémové řešení.
Jak chcete tento budoucí nedostatek peněz v důchodovém systému řešit?
TOP 09 chce znovu otevřít diskuzi o důchodové reformě, nad kterou by měla být široká shoda napříč politickým spektrem. Je nutné oddělit povinné odvody do penzijního systému od individuálního spoření, ve kterém bude promítnut princip zásluhovosti a vlastní odpovědnosti za své příjmy ve stáří. Mimo to by měl stát podporovat penzijní připojištění a další dobrovolná spoření.
Petr Gazdík, předseda Starostů a nezávislých
Problém je dlouhodobá neudržitelnost stávajícího důchodového systému. Dlouhodobě vyzýváme vládu, aby přišla s důchodovou reformou, protože od zrušení druhého důchodového pilíře jinou alternativu nepředstavila.
Co slibovaly strany před volbami?
Prošli jsme také volební programy, se kterými strany kandidovaly do poslanecké sněmovny v roce 2017. Zde je z nich výběr těch nejzásadnějších slibů u důchodů. Strany jsme seřadili podle volebních výsledků.
ANO
Nepřipustíme využívání prostředků vybraných na důchodovém pojistném k jinému účelu, nepřipustíme, aby vzorec pro valorizaci důchodů byl měněn v neprospěch důchodců včetně příjemců důchodů invalidních.
Navrhneme zvýšení základní výměry důchodů. Prosadíme záruku automatického zvýšení důchodu o 1000 korun měsíčně při dosažení věku 85 let (současná vláda v demisi již tyto dva návrhy schválila).
Prosadíme možnost dřívějšího odchodu do důchodu pro lidi pracující v náročných profesích. Na zvláštní důchod bude platit odvody jejich zaměstnavatel, zaměstnanec se bude moci rozhodnout, zda ho bude čerpat před nástupem do řádného důchodu, nebo později v souběhu s ním.
Do služeb zaměstnanosti zařadíme také aktivní práci s osobami v předdůchodovém věku, odchod do důchodu nesmí být jedinou možností, jak řešit problémy na trhu práce. Všichni musí mít možnost včas změnit profesi, využít celoživotních znalostí a zkušeností a vykonávat práci, která je uspokojí a bude v souladu s jejich schopnostmi a možnostmi.
Prosadíme dlouho odkládanou reformu důchodového systému založenou na principech:
- zachování stávajících nároků;
- směrování zásadně do budoucna;
- záruky základního státního důchodu pro každého, kdo v zemi odváděl daně z příjmu po zákonem stanovenou dobu. Výše důchodu nebude závislá na výši odvodů a bude se měnit automaticky ve vazbě na zákonem určený statistický ukazatel;
- doplnění základního důchodu o zásluhovou část závislou na výši a době odvodů. Doba péče o dítě nebo jiného závislého člena rodiny bude při výpočtu zvýhodněna;
- správa příjmů a výdajů důchodového systému bude oddělena od státního rozpočtu prostřednictvím sociální pojišťovny;
- možnost využití dalších státem podporovaných forem zajištění stáří podle možností a uvážení každého občana. Motivací k tomu bude snížená daňová i odvodová zátěž lidí v aktivním věku.
ODS
Prosadíme:
- možnost posílat 1 % důchodového pojištění jako příspěvek na důchod přímo svým rodičům nebo prarodičům, kteří jsou v penzi,
- zvýšení motivace k efektivnímu a včasnému spoření na důchod především u mladých lidí, nejlépe hned při nástupu do zaměstnání,
- podstatné zvýšení daňově uznatelného příspěvku zaměstnavatele na penzijní pojištění.
Piráti
Piráti ve volebním programu volají po zaručeném minimálním důchodu a zvýšení důchodů nižších než 75 % minimální mzdy. Chtějí také vyšší podíl solidární složky důchodů a valorizaci dle indexu životních nákladů důchodců. Současný systém slibují vylepšit. Stát podle nich nabídne více možností dobrovolného spoření s garancí.
SPD
Nepřipustíme další prodlužování věku odchodu do důchodu. Naopak prosazujeme jeho snižování podle počtu řádně vychovaných dětí. Výrazně zvýšíme nejnižší důchody. Požadujeme zvyšování důchodů všem o stejnou částku.
Budeme podporovat státem garantované individuální důchodové připojištění.
Získané prostředky z ukončení dotací – například ve výši současných téměř 50 miliard korun ročně pro solární barony – použijeme na podporu pracujících rodin s dětmi, na důchody a pro naše zdravotně postižené spoluobčany.
Čtěte také:
KSČM
Zavedeme pravidelnou a důstojnou valorizaci důchodů podle skutečných základních životních potřeb seniorů. Zajistíme další zdroje příjmů do státem zabezpečovaného důchodového systému.
Zastavení prodlužování věku odchodu do starobního důchodu, a to max. do 65 let. Zavedení institutu tzv. minimálního důchodu nad úrovní životního minima (40 % průměrné mzdy) a dle toho zvýšení základního výměru důchodu.
ČSSD
Změníme důchodový systém tak, aby se průměrný důchod odvíjel od průměrné hrubé mzdy a postupně rostl i v poměru k ní. Rozvineme systém předdůchodů u fyzicky nejnáročnějších profesí. Udržíme systém pravidelného navyšování penzí, který v roce 2017 prosadila ČSSD. Nově tedy penze porostou podle reálného růstu cen, který ovlivňuje výdaje domácností důchodců, a také budou z 50 % reagovat na růst reálných mezd.
KDU-ČSL
Zásluhy rodin v důchodovém systému spravedlivě oceníme nižšími odvody a vyššími důchody pro pracující rodiče. Prodloužíme náhradní dobu pro rodiče pečující o děti. Zavedeme společné důchodové pojištění manželů. Podpoříme motivaci ke spoření ve III. pilíři.
TOP 09
Protože průběžný systém bude i nadále hrát zásadní roli ve financování důchodů pro naše občany, zajistíme, aby nebyl politicky zneužíván na úkor jednotlivých skupin penzistů v současnosti ani v budoucnosti. Prosadíme spravedlivý valorizační systém, který nebude podléhat aktuálním populistickým politickým rozhodnutím. Průběžný systém sám o sobě nikdy nezajistí důstojné penze pro dnešní ekonomicky aktivní generace, a proto nepolevíme ve snaze nalézt politickou shodu na provedení penzijní reformy, tedy nezbytného doplnění průběžného systému o individuální spoření na stáří.
Vyhlídky na penzi u lidí, kteří jsou dnes v produktivním věku, jsou alarmující. Téměř všechny politické strany se bojí pohlédnout budoucí realitě do tváře. TOP 09 se s tím nehodlá nadále smiřovat. Situaci musíme řešit neodkladně během příštího volebního období. Naší prioritou je stabilní důchodový systém, udržitelný na desetiletí dopředu a opřený o druhý pilíř důchodového pojištění. Jeho zrušení byla obrovská chyba, neboť tím zmizel instrument k posílení individuální zásluhovosti v rámci povinného pojištění. Jsme proto kdykoli připraveni vést politickou diskusi o jeho znovuzavedení.
Pokud k zavedení druhého pilíře nebude většinová vůle, pak budeme jednoznačně prosazovat další snižování sociálního pojištění a posílení státní podpory dobrovolného připojištění. K existujícímu solidárnímu principu je nutné zásadně posílit tyto individuální zásluhy v rámci povinného pojištění, a tím umožnit občanovi, aby sám odpovědně přistoupil ke své budoucnosti.
STAN
Vzhledem ke schodkům na důchodovém pojištění je nutné – a tentokrát doopravdy – připravit a navrhnout důchodovou reformu. Pracovní skupina, která navrhne řešení, musí mít jasný časový mandát.
Navrhneme ucelený koncept důchodové reformy s cílem vytvořit systém, který bez deficitů vydrží několik desetiletí. Konečnou podobu reformy projednáme s opozicí – nesmí se opakovat situace, kdy nová garnitura zcela změní pravidla hry.
V oblasti důchodové reformy zohledníme podmínky pro dřívější odchody zaměstnanců v předdůchodovém věku do starobního důchodu při finanční participaci zaměstnavatelů, zaměstnanců i státu, zejména u namáhavých, popř. rizikových profesí.
Snížíme daňové zatížení práce, respektive vedlejší mzdové náklady – ovšem pouze v návaznosti na provedenou důchodovou reformu.
ČLÁNKY DO MAILU