Pracovně-právní vztah nemůže být uzavřen mezi manžely. Zákaz vzájemného zaměstnávání manželů dopadá jak na situaci, kdy by chtěl jeden z manželů zaměstnat druhého manžela, tak i na situaci, kdy je uzavřen pracovní poměr (event. dohoda o práci konaná mimo pracovní poměr) mezi zaměstnavatelem (zaměstnavatelkou) a zaměstnankyní (zaměstnancem) a teprve potom dochází k uzavření manželství mezi nimi. (Takové pracovněprávní vztahy uzavřené mezi manžely, za předpokladu, že došlo nejprve k uzavření pracovněprávního vztahu a teprve následně došlo k uzavření manželství, byly až do 31. prosince 2006 platné. Od 1. ledna 2007 jsou i tyto pracovně-právní vztahy neplatné pro rozpor se zákonem.)
Jestliže taková situace nastane, je třeba co nejdříve pracovně-právní vztah ukončit. Taková situace, kdy např. zaměstnavatel – podnikatel uzavře sňatek se svou zaměstnankyní – kupř. asistentkou, není totiž v praxi vůbec výjimečná.
Důvodem zákazu pracovně-právního vztahu mezi manžely je především, krom otázek morálních, existence majetkového společenství mezi manžely – společného jmění. Jeden z manželů by k výplatě mzdy druhému manželovi používal peníze ze společného jmění. Přitom tyto peníze by zůstaly ve společném jmění.
Uvedená omezení se týkají jen osob samostatně výdělečně činných, tedy fyzických osob – podnikatelů jako zaměstnavatelů. Je možné, aby manžel přijal svou manželku nebo manželka svého manžela do pracovněprávního vztahu např. k obchodní společnosti, v níž sám působí ve funkci statutárního orgánu (např. jako jednatel společnosti s ručením omezeným), neboť pracovní poměr nebo dohoda o práci konané mimo pracovní poměr je pak sjednána nikoliv mezi manžely, nýbrž mezi obchodní společností a jedním z manželů. (Manžel se může účastnit na podnikání druhého manžela též jako spolupracující osoba nebo společník obchodní společnosti apod.)
Společně na jednom pracovišti? To už lze
Pracovněprávní předpisy nezakazují zaměstnávání manželů v jednom podniku či na jednom pracovišti, a to ani v postavení nadřízeného a podřízeného. Někdy je právě vhodné, aby u jednoho zaměstnavatele pracovali oba manželé, a to společně na témže pracovišti, ve stejném provozu, ba dokonce i ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, např. v zemědělství, obchodu a službách, rekreačních provozech a jinde. Naproti tomu zcela nežádoucí je, aby partnerské vazby zasahovaly do kupř. kontrolních mechanismů podniku (aby např. manželka pracovala jako účetní nebo skladnice a manžel jako kontrolor). Zákaz zaměstnávání manželů na jednom pracovišti nebo v určitých organizačních vazbách podniku může stanovit zaměstnavatel ve vnitřním předpisu.
Pokud interní předpisy některých zaměstnavatelů např. stanoví, že nemohou být na témže pracovišti zaměstnáni manželé ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, nejde tedy o požadavek podložený přímo zákoníkem práce. Z hlediska takových opatření dotčeného zaměstnance by se mohlo jednat o diskriminaci z důvodu manželského a rodinného stavu, pokud by takový zákaz nebyl řádně odůvodněn povahou určených pracovních činností (druhů práce), které nesmějí manželé u zaměstnavatele zastávat, a dalšími souvislostmi v daném podniku.