Můžete dostat okamžitý vyhazov za pěstní úder kolegy?

Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 633/2006, ze dne 15. 3. 2007, posuzoval na základě žaloby z práce propuštěného zaměstnance otázku platnosti, resp. neplatnosti rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením.

Tak reagoval zaměstnavatel na údajné porušení pracovní povinnosti (pracovní kázně) zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, které spatřoval v tom, že zaměstnanec během zahraniční pracovní cesty (do SRN), na níž byl vyslán, a to konkrétně v neděli, v den svého nepřetržitého odpočinku v týdnu (tedy mimo pracovní dobu), v hotelu, v němž byl ubytován, napadl pod vlivem alkoholu svého spolupracovníka, udeřil ho dvakrát pěstí do hlavy a způsobil mu zranění, kvůli kterému musel být napadený ošetřen v nemocnici.

Takový skutek – napadení druhého zaměstnance na pracovní cestě – je nepochybně závažným excesem, ale není, resp. nemusí být jednoznačně a za všech okolností důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, jak potvrdil Nejvyšší soud ČR.

Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu (i zahraniční) nelze, jak chybně učinil předtím soud nižšího stupně, a proto NS ČR jeho rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, považovat všechny „úkony zaměstnanců vykonávané při společném ubytování či stravování v zahraničí zajištěnými zaměstnavatelem“ za úkony, jež souvisí s plněním pracovních úkolů (mají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu závislé práce). 

Také při pracovní cestě, stejně jako při plnění pracovních úkolů v místě sjednaném podle pracovní smlouvy, platí, že zaměstnanec může porušit povinnosti vyplývající z pracovního poměru jen tehdy, stane-li se tak za situace, že plní pracovní úkoly nebo vykonává činnosti, jež jsou v přímé souvislosti s tím. Ostatní jednání zaměstnance nelze posuzovat jako jednání, na než by dopadaly povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu. Má-li být tedy poměřováno jednání zaměstnance mimo plnění pracovních úkolů hledisky pracovněprávního vztahu, musí mít takové jednání přímou příčinnou souvislost s výkonem závislé práce. 

V případě povinnosti zaměstnance dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci,  jde tedy o to, zda jednání jednoho zaměstnance vůči druhému má nějakou přímou souvislost s výkonem práce nebo alespoň jde o jednání, které je činěno pro výkon práce. Je-li motivem jednání jiná skutečnost (jiné skutečnosti), nemůže mít takové jednání s výkonem závislé práce příčinnou souvislost a nemůže se potom jednat ani o případné porušení povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.

K porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahujícího se k zaměstnancem vykonávané práci tedy může dojít samozřejmě také při pracovní cestě, včetně cesty zahraniční, a to i mimo dobu, ve které je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci (v době odpočinku). Musí být ovšem splněn základní předpoklad, že půjde o porušení povinnosti v příčinné souvislosti s pracovněprávním vztahem, které má vazbu k výkonu závislé práce.Čtěte také: Porušování pracovní kázně: jak vypadá a jak se postupuje?

Je třeba zkoumat, zda „jednání jednoho zaměstnance vůči druhému má nějakou přímou souvislost s výkonem práce nebo alespoň jde o jednání, které je činěno pro výkon práce. Je-li motivem jednání jiná skutečnost (jiné skutečnosti), nemůže mít takové jednání s výkonem závislé práce příčinnou souvislost a nemůže se potom jednat ani o případné porušení povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu“.

Pro náležité posouzení projednávaného případu bylo tedy podstatné objasnění, z jakého důvodu (pro které skutečnosti) došlo mezi zaměstnanci ke konfliktu a následnému napadení. Pokud by mělo toto jednání „časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu žalobcovy práce na pracovní cestě (plněním pracovních úkolů nepochybně být nemohlo), mohlo představovat porušení pracovních povinností“.

V opačném případě by takové jednání nebylo možné „poměřovat hledisky, jež vyplývají z pracovněprávního vztahu“. Tak by tomu bylo např. tehdy, jak výstižně uvedl v předchozím řízení již soud nižšího stupně – okresní soud, kterému Nejvyšší soud ČR přitakal, kdyby k napadení došlo z důvodů intimního vztahu mezi manželkou zaměstnance a nadřízeným (spolupracovníkem). Čtěte také: Na pracovní cestě téměř oslepl, ale odškodnění se nedočkal