Poskytování náhrady za ztrátu na výdělku z důvodu občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví není nutně vázáno na to, že poškozený člověk byl v době úrazu v pracovním poměru, nebo byl jinak výdělečně činný, čímž by se zjistil jeho průměrný výdělek. Lze totiž zohlednit i potenciální budoucí výdělečnou činnost.
Připomeňme, že občanskoprávní odpovědnost nastupuje, když někdo jinému ublíží na zdraví třeba při autohavárii nebo násilným trestným činem (na rozdíl od odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání). Pro tyto účely jsou zaměstnavatelé povinně ze zákona pojištěni (jedná se o zákonné pojištění zaměstnavatele).
Při autohavárii odškodní zraněného pojišťovna, u které má viník autonehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Ovšem ne vždy se pojišťovně chce platit, a tak dochází ke sporům o výši odškodnění. Některé závěry, které určily soudy při řešení takových sporů, si přiblížíme.
Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem (rentou). Přitom se při jeho výpočtu zásadně vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval. Ke ztrátě na výdělku dochází vždy v době léčení, tedy v době pracovní neschopnosti, a může k ní docházet i po jejím skončení.
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením zdraví (vznikem škody) a nemocenským, resp. u zaměstnance též náhradou mzdy nebo platu, kterou vyplácí v prvních 14 dnech léčení zaměstnavatel.
Osoby samostatně výdělečně činné však nemusejí být nemocensky pojištěny, pro ně je pojištění na rozdíl od zaměstnanců dobrovolné. Pak odškodnění nedorovnává jen nemocenské dávky, protože nejsou vypláceny, ale nahrazuje celý průměrný příjem.
Dlouhodobá náhrada – renta za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
Po skončení pracovní neschopnosti vzniká poškozenému újma tehdy, je-li v důsledku poškození zdraví natolik snížena jeho pracovní způsobilost, že nemůže vykonávat buď žádnou práci, anebo jen takovou práci, která je méně finančně ohodnocena, takže se oproti stavu před poškozením sníží jeho výdělek.
Měřítkem této újmy je srovnání průměrného výdělku před poškozením s nově dosahovaným příjmem, který je odvislý též od toho, zda a v jaké výši poškozený pobírá (částečný) invalidní důchod.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Renta tedy dorovnává invalidní důchod na úroveň původního příjmu. Pokud není invalidní důchod přiznán, musí ztrátu příjmu nahradit plně (resp. dostatečně) právě renta.
Možnost zohlednit budoucí potenciální příjmy, které už byly v podstatě jisté
Náhradou za ztrátu na výdělku se neodškodňuje samotná neschopnost výkonu práce, ale jde o náhradu majetkové újmy, tedy určitého majetkového přínosu, o nějž poškozený v příčinné souvislosti s úrazem přišel. Poškozený musí sám vyčíslit a také prokázat, v čem jím tvrzená ztráta spočívá a jak vznikla.
K odškodnitelné ztrátě na výdělku může dojít i tehdy, když poškozený v době úrazu sice nepracoval, avšak prokazatelně měl zajištěnu možnost vykonávat výdělečnou činnost a jen v důsledku úrazu se tak nestalo. Platí to jak pro závislou činnost v zaměstnání, tak samostatnou výdělečnou činnost podnikatelů. U těch může být prokazování o něco složitější, jak vyplývá např. z případu řešeného nedávno Nejvyšším soudem pod spis. zn. 25 Cdo 3219/2021.
Šanci má podnikatel i zaměstnanec
V případě podnikatelů se náhradou za ztrátu na výdělku neodškodňuje samotná ztráta či omezení možnosti pracovního uplatnění ve smyslu profese, nýbrž majetková újma spočívající v tom, že trvalou ztrátou (snížením) pracovní způsobilosti následkem újmy na zdraví došlo k poklesu jeho příjmů oproti jeho příjmům před škodnou událostí.
Zákon neváže poskytování náhrady za ztrátu na výdělku z důvodu občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví automaticky jen na trvání výdělečné činnosti poškozeného (tzn. pracovního či jiného obdobného poměru) v době úrazu.
Jak prokázat potenciální příjmy, o které poškozený kvůli úrazu přišel
U osoby samostatně výdělečně činné není bezvýjimečnou podmínkou, aby pro předpokládanou činnost měl poškozený již uzavřenu odpovídající smlouvu.
Je možno poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku i ve vztahu k výdělečné činnosti, která je v okamžiku úrazu pouze předpokládána a její výkon by začal později, nebýt úrazu a poškození zdraví z něho vyplývajícího. I v takovém případě jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, nikoliv o ušlý zisk.
Nárok na náhradu tedy může vzniknout, jestliže v době úrazu ještě nebyla písemně uzavřena smlouva s dohodnutým výkonem práce, avšak poškozený skutečně měl s určitou osobou sjednán (dohodnut ústně) výkon konkrétní výdělečné činnosti. Současně musí být zřejmé, že nebýt poškození zdraví, postižený by sjednanou činnost vykonával.
Pouze v důsledku poškození zdraví nemohl sjednanou činnost vykonat, takže ztratil výdělek, kterého by jinak – nebýt úrazu – dosahoval. K závěru, že ke ztrátě takového příjmu došlo, nestačí ovšem pouhá možnost určité výdělečné činnosti v budoucnu či nezávazný příslib smluvního subjektu. Soud musí ověřit, že k realizaci výdělečné činnosti, která už byla dohodnuta, nemohlo dojít právě kvůli následkům úrazu. A že nebýt úrazu, poškozený by takovou činnost skutečně vykonával. K tomu může pomoct například svědectví obchodních partnerů.
Příklad podnikatele ze soudní praxe
Platnost uvedených přístupů potvrdil nedávno Nejvyšší soud. Ve výše uvedeném rozsudku dal na rozdíl od nižšího soudu znovu šanci poškozenému, aby se vyšlo z potenciálního příjmu, kterého mohl dosahovat bez úrazu. Jeho svědek může potvrdit v opakovaném řízení před nižšími soudy, že s poškozeným spolupracoval na projektech a v této spolupráci měli pokračovat, čemuž však zabránil zdravotní stav poškozeného po autonehodě.
Soudy musejí znovu zvážit další důkazy jako společné projekty poškozeného s architektonickou kanceláří či potvrzení této kanceláře o vzájemné spolupráci. Případně může dát poškozený vypracovat znalecký posudek.
Zaměstnanec má snazší pozici než podnikatel
Zaměstnanec zase fakt, že měl zajištěn určitý příjem, prokáže snadněji, pokud už bude mít dopředu sjednanou novou pracovní smlouvu a v ní dohodnutý vyšší příjem na nové pozici, než má či měl v dosavadním zaměstnání. Nicméně ztrátu na výdělku lze odškodnit i v případě, že poškozený zaměstnanec ještě nový pracovní poměr sjednaný neměl, ale může prokázat, že se chystal uzavřít pracovní či jiný obdobný poměr a jen v důsledku úrazu se tak nestalo. Proto ztratil příjem, na který by po uzavření smlouvy o pracovní činnosti dosahoval. Hovoří o tom rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR (ze dne 31. 8. 1988, spis. zn. 1 Cz 47/88) a nověji ho potvrdil také rozsudek Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 25 Cdo 1952/2011).
Postačí tedy i prokazatelný příslib zaměstnání a prokázání dohodnutých pracovních a mzdových podmínek.
ČLÁNKY DO MAILU