Než se do autora článku nebo redakce pustíte, že se jen opakujeme, že jsme jen zrecyklovali nedávno publikovaný článek a že vám tak nepřinášíme nic nového, zadržte. Záměrně jsme použili podobný název a podtitul. Jde o obdobou otázku, nadto zase ve věci pojištění týkajících se autoprovozu, ano, ale ve zcela jiné věci a každá má jiný postup řešení. Zatímco v odkazovaném článku šlo o havarijní pojištění, nyní se budeme věnovat povinnému ručení.
A pozice toho, kdo má dostat pojistné plnění na základě těchto pojištění, je jiná. Samozřejmě skutkově jiný je i případ, o jehož právním řešení autoritativně rozhodl Nejvyšší soud a který vám chceme přiblížit.
Poškozená část vozu nebyla před autohavárií stoprocentně v pořádku
Majiteli automobilu vznikla škoda poté, co na benzinové čerpací stanici do přední části jeho zaparkovaného vozidla narazil při couvání jiný vůz. Na vozidle praskl čelný díl, horní část kapoty, který je kompaktním prvkem skeletu vozidla a součástí bezpečnostní deformační zóny. Opravu z důvodu bezpečného provozu vozidla nebylo možné provést jinak než výměnou celého dílu.
Po prohlídce vozidla likvidátorem pojišťovny řidiče, který škodu způsobil, byl na základě dohody s ním objednán nový přední díl karoserie z Velké Británie. Poškozený majitel vozidla uhradil na základě faktury vystavené autoservisem za opravu částku 97 073 Kč.
Připustil, že jeho vozidlo mělo před nehodou kosmetickou vadu spočívající v nalomení spodního okraje špiček předního nárazníku. Poškození špiček nemělo žádný vliv na bezpečný provoz vozu a nijak neovlivnilo rozsah opravy. Ovšem pojišťovna, u níž měl škůdce sjednáni povinné ručení čili pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, odmítla vyplatit pojistné plnění (a to s odkazem na § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě).
Z tohoto zákona v současnosti platí a je účinné v podstatě již jen torzo, aktuálně materiální, jinak řečeno tzv. hmotně-právní úpravu neprovádí, ale to vůbec nevadí, jak uvidíte. Pořád je případ zajímavý a aktuální a také výklad Nejvyššího soudu.
Marginální prohřešek majitele vozu, řekly soudy
Je vám tedy jistě jasné, že majitel vozu pojišťovnu o danou částku zažaloval. Soud prvního stupně prohřešek hodnotil jako marginální, protože neměl vliv na vznik nebo průběh pojistné události, rozsah opravy, ani podstatný vliv na výši pojistného plnění. Dále dovodil, že se na daný případ vztahují zásady občanského zákoníku (OZ), i když se plnění z pojištění řídí zákonem o pojistné smlouvě.
Rozhodnutí pojistitele o odmítnutí pojistného plnění musí být korigováno zásadou poctivého jednání (§ 6 odst. 1 OZ) a zásadou neposkytnutí právní ochrany zjevnému zneužití práva (§ 8 OZ). Musely by být kumulativně naplněny předpoklady pro odmítnutí pojistného plnění, a to podstatné porušení povinnosti oprávněnou osobou a existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem nebo průběhem pojistné události nebo zvětšením rozsahu následků pojistné události nebo ztížením šetření pojistitele.
Soud prvního stupně někdejší § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě přirovnal k § 2800 OZ. Pojistitel by se tak měl pokusit porovnat potenciální výši pojistného plnění, které by bylo poskytnuto při běžném chodu věcí, aniž by došlo k porušení právní povinnosti, se skutečnou výší pojistného plnění za pojistnou událost.
Odvolací soud potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, protože se ztotožnil s jeho právními závěry a hodnoceními případu jako celku i prohřešku. A protože už jsme uvedli, že případ řešil Nejvyšší soud, je vám určitě jasné, že si tedy žalovaná ČSOB Pojišťovna, o kterou v rozsudku šlo, podala dovolání právě k Nejvyššímu soudu a ten jej jako nedůvodné zamítl, a to svým rozsudkem (spis. zn. 25 Cdo 128/2020, ze dne 25. 3. 2021).
Co říká právní úprava − zákony o pojištění?
Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.
Podle § 6 odst. 2 písm. b) má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci.
Podle § 7 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen tuto újmu nahradit a kterou poškozený řádně prokázal, nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně.
Podle § 9 odst. 1 má poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.
Podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě může pojistitel plnění z pojistné smlouvy odmítnout, jestliže oprávněná osoba uvede při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí.
Co vyložil Nejvyšší soud?
Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je zvláštní úpravou ve vztahu k obecné úpravě pojištění obsažené v zákoně o pojistné smlouvě a od 1. 1. 2014 v občanském zákoníku, proto má aplikační přednost a občanský zákoník se použije pouze subsidiárně (podpůrně) na řešení otázek, které zvláštní zákon neupravuje.
Právní vztah z pojištění vzniká již dnem uzavření pojistné smlouvy bez ohledu na to, zda některá práva a povinnosti vzniknou až později, a proto se za rozhodný okamžik pro určení právního režimu pojistné smlouvy považuje okamžik jejího uzavření.
Vztah mezi poškozeným a pojistitelem z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se tedy v posuzované věci řídí právními předpisy účinnými v době uzavření pojistné smlouvy, a to zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v tehdy účinném znění.
V ust. § 7 odst. 4 tohoto zákona je výslovně stanoveno, že plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen tuto újmu nahradit a kterou poškozený řádně prokázal, nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně. Uvedený zákon nestanoví žádné pravidlo, podle nějž by byl pojistitel oprávněn plnění zcela odmítnout s poukazem na vědomé uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů o rozsahu pojistné události.
A jelikož jde o zvláštní úpravu, která má přednost před úpravou obecnou, zákon o pojistné smlouvě (a tedy ani jeho ust. § 24 upravující možnost odmítnout poskytnutí pojistného, plnění spojenou navíc se zánikem pojistného vztahu) se v dané věci neuplatní.
Pojistitelka zde tudíž pojistné plnění odepřela poškozenému bezdůvodně, neboť § 7 odst. 4 jí nedává možnost odmítnout plnění v celém rozsahu, byť se nepravdivý údaj týkal jen části uplatněného nároku.
Oprávnění pojistitele plnit jen v rozsahu, v němž je prokázána odpovědnost pojištěného, se pak opírá o § 6 zákona. Pojišťovna tedy musí plnit a platit.
