Paní sice pracovala v domově seniorů, kde zůstavitel ke stáru skončil, ale byla jeho vzdálená příbuzná, která o něj pečovala už předtím u něj doma, navíc pracovala jinde, než pobýval, péči mu tak věnovala ve volném čase. Lze ji vyloučit z dědění pro závislost zůstavitele na ní, nebo ne?
Příslušný soud, resp. jím pověřený notář, začal projednávat dědictví po zesnulém pánovi. Následně ovšem soud ukončil účast paní K., která měla dědit na základě závěti po zesnulém bezdětném vdovci.
Závěť soud shledal neplatnou, protože nebyla pořízena ve formě veřejné listiny, tedy nesepsal ji notář ve formě notářského zápisu. Proč? Vždyť závěť sepsaná notářem je jen jednou z možných forem závěti. Závěť ve formě notářského zápisu není povinná.
Závěť byla pořízena (jen) za účasti dvou svědků
Vyloučená dědička byla v době pořízení závěti zůstavitelem (tj. v době, kdy ji zemřelý pán pořídil) zaměstnána v domově pro seniory. A právě tam byl zůstavitel v té době hospitalizován. A právě tam byla závěť pořízena.
Soud poukázal na ust. § 1493 odst. 1 o. z., které říká:
Pořídil-li zůstavitel pro případ smrti v době, kdy byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo kdy jinak přijímal jeho služby, a povolal-li za dědice … osobu, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí, je povolání těchto osob za dědice … neplatné, ledaže se tak stalo závětí učiněnou ve formě veřejné listiny.
Pečující osoba nemůže dědit na základě závěti sepsané v pečovatelské instituci jinak než notářem
Jinak řečeno, v nemocnici, hospici, léčebně pro dlouhodobě nemocné, pečovatelském domě atp. může klient (pacient) odkázat závětí majetek tam pracujícím osobám nebo osobám takovou instituci vedoucím jen notářským zápisem.
Občanský zákoník chrání vůli zůstavitele, či spíše dědické nároky jiných potenciálních dědiců, před tím, aby byla zneužita situace zůstavitele, který je závislý na péči a může to s vděčností případně přehnat. Už jsme o tom psali: Majetek odkázala asistentovi sociálních služeb a dceru vydědila. Soud dědictví potvrdil, ale vydědění zrušil
Není tedy možné platně odkázat bez dalšího majetek např. ošetřujícímu lékaři, zdravotní sestře či zdravotnímu bratrovi v nemocnici, pečovateli v ústavu atp. závětí sepsanou vlastní rukou nebo za pomocí svědků v době, kdy je klient v takovém zařízení umístěn. Aby taková závěť byla platná, musí ji v nemocnici, ústavu, hospici sepsat pro zůstavitele notář.
Dědička ovšem pečovala o zůstavitele už před jeho hospitalizací v rámci širších rodinných vztahů
Odvolací však soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se účast paní K. v řízení neukončuje. Vyšel z toho, že paní pečovala o zůstavitele jako členka širší rodiny již před jeho nástupem do domova pro seniory.
Paní navíc byla zůstavitelova vzdálená příbuzná
Zůstavitel byl bezdětným vdovcem a zemřel bez zanechání zákonných dědiců. O něj pečující paní však nebyla ustanovena dědičkou z důvodu, že byla pečující sestrou v domově, ale i z důvodu rodinného vztahu (vzdálenějšího příbuzenství), který se zůstavitelem měli.
Zůstavitel byl manželem sestry otce pečující paní, které odkázal majetek.
V domově seniorů paní o zůstavitele pečovala nad rámec svých pracovních povinností
Paní pomáhala seniorovi se zaopatřováním jeho domácnosti před i po smrti jeho manželky, zejména pak v době, kdy měl zdravotní problémy, a to až do doby, kdy bylo nutné ho převézt v důsledku zranění do nemocnice.
Starý pán také zmocnil paní, aby jej zastupovala v jednání s úřady, bude-li toho třeba, k přebírání poštovních zásilek atp. Už před pořízením závěti jí daroval nemovitost.
A podle vnitřních předpisů domova pro seniory se paní nemohla starat a pečovat o zůstavitele v rámci plnění pracovních povinností, protože vykonávala jiné pracovní činnosti. Pečovala tedy o něj nad rámec pracovních povinností výhradně ve svém v pracovním volnu. To vše hovoří ve prospěch toho, aby paní dědila.
Jinak by majetek připadl státu. Bylo by asi zajímavější, kdyby tu byli i jiní dědicové
Navíc je na případu pikantní to, že paní jako dědička neměla žádnou konkurenci v podobě nějaké pozůstalého příbuzného nebo závětního dědice, jak bychom asi očekávali boj o dědictví mezi pozůstalými, příbuznými, rodinou. Zůstavitel totiž zemřel bez dědiců ze zákona a jiná závěť v dědickém řízení na přetřes nepřišla.
To znamená, že dědictví by jinak mělo připadnout státu jako tzv. odúmrť. Jistě by byl zajímavější případ, kdy by se jiní dědici, ať už potomci dědící podle zákona, nebo dědici, kteří by měli dědit podle jiné závěti, snažili zbavit konkurence.
Odvolací soud tedy rozhodl ve prospěch dědičky, když akcentoval, že paní svému zůstaviteli poskytovala pomoc zaopatřováním domácnosti, a to ještě před jeho nástupem do zařízení sociální péče, které pak sama vybrala a zařídila.
Stačilo závěť sepsat již doma. Nebo nemocný senior majetek pečující paní majetek odkázat nechtěl?
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových poté, co odvolací soud rozhodl ve prospěch pečující paní, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Znovu tak šlo o posouzení možné skutečnosti, že zůstavitel ve skutečnosti vůbec nechtěl majetek pečující paní odkázat, nicméně v momentě, kdy byl převzat do zařízení zdravotnické péče, se na ní stal již natolik závislý a jí ovlivněný, že tím byla dotčena jeho pořizovací vůle. Ale tak to ani Nejvyšší soud neviděl.
Omezení pořizovací volnosti zůstavitele z hlediska zákona
Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení (spis. zn. 24 Cdo 1467/2024, ze dne 21. 8. 2024) dospěl k tomu, že na situaci v projednávané věci, kdy je závětí povolána za dědice zůstavitele osoba, která je sice zaměstnána v domově seniorů, avšak jedná se o člena „širší“ rodiny zůstavitele, pečujícího o zůstavitele mimo režim pracovních povinností, nelze aplikovat omezující ust. § 1493 odst. 1 o. z. o (jediné možné) formě pořízení pro případ smrti veřejnou listinou (notářským zápisem) v době, kdy byl zůstavitel v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení.
Pokud totiž závětní dědička poskytovala zůstaviteli (i jeho předemřelé manželce) potřebnou pomoc ve stáří a nemoci již před jeho umístěním v domově seniorů, jakož i v době pořízení předmětné závěti, avšak nikoliv z profesní pozice zaměstnankyně domova seniorů v rámci plnění svých pracovních povinností, ale ve svém volném čase v rámci určité rodinné výpomoci zjevně založené vztahově již z dřívějška, pak na tuto situaci nedopadají podmínky pro omezení pořizovací volnosti zůstavitele z hlediska ust. § 1493 odst. 1 o. z., pokud nelze dovodit nepřípustnou závislost zůstavitele na závětní dědičce.
