Policie prováděla silniční kontrolu. Řidič byl se svým vozem 6. 5. 2018 zastaven při řízení policejní hlídkou, která u něj provedla kontrolu, během níž také podstoupil orientační test DrugWipe. Podle jeho výsledku byl pozitivní na látku amfetamin a metamfetamin. Kontrolovaný řidič však popřel, že by byl pod vlivem návykových látek, a na výzvu policistů se podrobil lékařskému vyšetření v nemocnici, během něhož poskytl vzorek moči, který byl podroben imunochemickému testu s negativním výsledkem. Řidiči byla následně odebrána i krev, jejíž toxikologické vyšetření bylo rovněž negativní.
Během silniční kontroly však byl řidiči zadržen řidičský průkaz (podle § 118b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákona o silničním provozu)). Došlo k vydání oznámení o zadržení řidičského průkazu, které bylo 11. 5. 2018 doručeno místně příslušnému magistrátu. Následně magistrát vydal oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu ze dne 14. 5. 2018.
4. 6. 2018 magistrát rozhodl o zastavení tohoto řízení, neboť v pravomocně skončeném řízení o skutku ze dne 6. 5. 2018, pro který byl uvedený řidičský průkaz zadržen, nebyl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel a věc přestupku byla odložena. Téhož dne převzal právní zástupce řidiče jeho řidičský průkaz.
Řízení tedy proběhlo relativně rychle, jenomže řidič neměl k dispozici od 6. 5. do 4. 6. 2018 řidičský průkaz a nemohl řídit motorová vozidla, což mu komplikovalo osobní život i podnikání. Občanovi tak byl na dobu přibližně jednoho měsíce zadržen orgány veřejné moci řidičský průkaz přesto, že nejednal jakkoli protiprávně, přičemž udělal nejen z pohledu zákona, ale též z pohledu obecné slušnosti vše správně (zejména se dobrovolně podrobil lékařskému vyšetření, což není vždy obvyklé, a to i invazivním zásahem cestou odběru krve) tak, aby prokázal svou nevinu. Test na drogy (návykové látky) byl falešně pozitivní.
Ministerstvo bylo proti odškodnění, prvostupňový soud pro, odvolací soud proti
Řidič uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena neoprávněným zadržením řidičského průkazu. Ministerstvo dopravy jeho požadavek odmítlo, proto se jej posléze domáhal soudní cestou.
Soud prvního stupně jeho požadavku vyhověl přiznal mu 36 534 Kč s úrokem z prodlení. Soud vyšel z toho, že dojde-li k zadržení řidičského průkazu v souvislosti se skutkem, ohledně kterého bylo přestupkové řízení následně zastaveno, anebo dokonce ani nebylo zahájeno, stát musí převzít odpovědnost za vyřazení řidiče ze silničního provozu.
Zadržení řidičského průkazu má podobnou povahu jako výkon vazby, za jejíž výkon vzniká nárok i osobě, která byla následně zproštěna obžaloby. Nemožnost řídit motorové vozidlo stěžovatele výrazně omezovala při výkonu jeho podnikatelské činnosti. Při ní nezbytně potřeboval dojíždět na místa realizace svých zakázek, k jednání se zákazníky a pro materiál.
Nemožnost řídit motorová vozidla jej omezovala i v osobním životě. Šlo-li o výši přiměřeného zadostiučinění, stěžovatel měl za to, že za každý den, kdy v důsledku neoprávněného zadržení řidičského průkazu nemohl řídit motorová vozidla, mu náleží odškodnění ve výši 1000 Kč, což soud považoval za adekvátní a na náhradě nemajetkové újmy přiznal stěžovateli zadostiučinění 30 000 Kč.
Ovšem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Soud vyšel z toho, že došlo k zadržení řidičského průkazu stěžovatele při silniční kontrole v souladu se zákonem, neboť s ohledem na výsledek orientačního testu na přítomnost návykových látek zde byl dán důvod (uvedený v § 118a odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu), kdy stěžovatel byl podezřelý, že řídil motorové vozidlo bezprostředně po užití jiné návykové látky. Pak následoval další zákonný postup, jak jsme ho popsali, a všechny lhůty byly při něm dodrženy. Řidičský průkaz byl vrácen bez zbytečného odkladu. Nešlo tedy o nesprávný úřední postup a žalobce nemá nárok na odškodnění.
Žalobce se tedy obrátil s ústavní stížností na Ústavní soud, který se jeho stížností zabýval a neodmítl ji, i když podle jeho názoru v soudním sporu šlo o jen tzv. bagatelní částku 36 534 Kč s příslušenstvím, avšak bylo porušeno jeho ústavní právo. (Ostatně proto nebylo ve věci přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu.)
Přečtěte si také: Společným vymáháním nízkých dlužných částek ušetříte a máte větší šanci.
Negativní důsledky falešně pozitivního testu nemůže nést kontrolovaný občan
Ústavní soud s konstatoval ve svém nálezu spis. zn. IV. ÚS 2009/20, ze dne 23. 2. 2021, že v demokratickém právním státě je nepřípustné, aby v důsledku toho, že orgán veřejné moci použije při silniční kontrole motorového vozidla orientační test na přítomnost drog v těle řidiče, jehož výsledky jsou falešně pozitivní, nesl jakékoliv negativní materiální následky jednotlivec.
Je významné, že stěžovateli vznikla skutečná újma prokazatelným nesprávným úředním postupem státu (použitím falešně pozitivního – tedy nesprávného – testu na drogy, za který nese odpovědnost stát), přičemž jeho újma spočívala v nemožnosti řídit motorové vozidlo. Byly tak naplněny veškeré předpoklady pro přiznání náhrady újmy stěžovateli způsobené nezákonným postupem státu – přesto odvolací soud vyloučil odpovědnost státu, a omezil tak ústavně chráněné právo stěžovatele na náhradu škody.
Bude proto úkolem nového posouzení soudu zjistit, jaká škoda vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu a potřebou získání kvalifikované právní pomoci, bez které by uvedený zásah zřejmě trval ještě déle. Proto ÚS (svým nálezem spis. zn. IV. ÚS 2009/20, ze dne 23. 2. 2021), rozsudek odvolacího soudu zrušil.