Méně dětí se rodí proto , že potencionální rodič se bojí , že je nedokáže finančně zajistit v potřebné výši , zajistit kvalitní vzdělání , platit hypotéky atd. s tím spojené problémy , jako přivedte do téhle doby děti , kterých budoucnost je v tom vydělávat peníze na finanční průsery nynějších a minulých vlád a v budoucnosti Českého státu vůbec , to už se přeci dávno ví !!! udělejte si průzkum mezi obyvateli státu a neberte to na lehkou váhu , jako doposud vše , co se zrovna "někomu" nehodí do karet a začněte konečně poslouchat voliče a chovat se k nim s respektem a ne jak doted , jen jako ke zdroji peněz , protože , to že lidé platí daně je vzájemný obchod stát - občan , něco za něco a ne , místně zavedený vzorec všechno za nic , tohle chápou i ty malé děti , začíná to být k smíchu ze zoufalství , protože nad tím brečíme už moc dlouho !!!
Nesouhlasím, málo dětí se rodí ekonomicky aktivním ženám, protože pracovat a u toho ještě zvládnout 2 a více dětí je mazec jak časově, tak pro mnoho rodin i ekonomicky.
Zajímalo by mne kolik mají v průměru ekonomicky NEaktivní ženy a rodiny, podle mne to bude více jak 2, neboť používají ději jako sdroj peněz se soc. systému - BOHUŽEL tyto děti po vzoru svých rodičů NIKDY pracovat nebudou !
Naši politici nás ženou do PEKLA díky falešnému sociálnímu cítění !
Jéminkote ty jsi vůl.... Já mám tři děti, nikdy jsem nebyl na pracáku, mám zaměstnanecký poměr za celkem slušný průměrný plat, k tomu přivýdělek jako OSVČ a studuji dálkově VŠ. Je to hodně časově a psychycky náročný, žijeme z ruky do huby, ale nikdy jsem toho nelitoval. Žena je samozdřejmě na mateřské a stará se státu za 7tis. měsíčně o další daňové poplatníky co budou muset vydělat na důchody těm bezdětným, jednodětným a takovým primitivům jako jsi ty.
Neřekl bych, že je to falešné sociálné cítění... tvůrce zákona nepředpokládal, že se najde ve společnosti minorita, která si nebude vážit možností, jež jim naše společnost poskytuje, ale že vše dokáží ještě zneužít. Ano cikáni mají fabriku na děti jako radostný celodenní non-stop byznys... tihle samozřejmě po vzoru svých rodičů pracovat a makat na sebe nikdy nebudou , natož na druhé.
TAKÉ nesouhlasím !!! Mít více dětí je cesta do P" .... je to piramida a začarovaný kruhfy|.
Pokud se nevyřeší systémově způsob funkce důchodů - tak to takto bude vždy.
Řešením by molo být od tohoto data - každý sám za sebe - po vzoru současných pilířů - ale svobodněji s možností to kdykoli zrušit. Ale samozřejmě bez odvodů na sociální!!!
Pokud mi po 18.tém roce budou mé stržené soc posílat na můj účet - pak mě v důchodu nebude muset nikdo živit ze systému - a budu si žít jako král!!
Na uživení ostatních co do tohoto nového systému ještě nepatří -. nebo jen částečně ...bohatě postačí už tak vysoké zdanění na DPH ...a jiných daní z nemovitosí a další a další!!!
Víte, to co píšete, jsou jen kecy. Rodiče nemají děti především ze své pohodlnosti - museli by se uskrovnit, neby by (jaká hrůza) nemohli na každoročně zahraniční dovolenou atd. K tomu touha žen po kariéře a je to... Ale tohle by znělo blbě, tak si to radši zdůvodníme "obavami" či dokonce "neochotou přivést děti do špatné doby" :-(
Tak jeste jinak, nemit deti je jedno z mala opravdu svobodnych rozhodnuti, ktere muzete v teto spolecnosti jeste "beztrestne" udelat (nepocitam ted ruzna zamerna danova znevyhodneni, ty jsou stejne nastesti zatim miziva).
Dokonce nemuzete ani dustojne spachat sebevrazdu, protoze kdyz se vam to nepovede, bude vas stat (pro ktereho jste jen generator dani a poplatku) nasilne od dalsiho pokusu odrazovat.
A na zaver, pokud vyspelost civilizace merite hlavne porodnosti, pak mate na vyber z mnoha takto "vyspelych" zemi. Ze tam nemaji co jist, vetsinu penez spotrebuji na zbrane aby se mohli vzajemne postrilet, vzdelani tam nema zadnou hodnotu atd. vam zrejme nevadi.
To je přesně naopak. V sedmdesátých letech byly děti to jediné, o co člověk mohl usilovat. Podnikat nemohl, do zahraničí nemohl, kariéru mohl dělat jen když vstoupil do strany.
Naopak dneska mají lidé spoustu možností, co dělat a jak se realizovat - a pořízení dětí jim ty možnosti výrazně omezí.
To není jen o realizaci. Dřív byly děti zárukou, že se o mne má ve stáří kdo postarat. Dneska nacpu peníze do dětí, k tomu si mám spořit na důchod. Na důchod se mi ale lépe spoří, když ty děti nemám. A když současné ženy - protože ty jsou na tom z hlediska spoření bity víc - vidí, že bez dětí je jim ,líp, tak mají prostě dítko jen jedno. Obávám se, aby nedošlo k situaci, že nebudou chtít mít dítko žádné.
Tak pokud to berete takhle , tak to co píšete vy jsou ještě větší kecy , ale nemíním se tu s někým pouštět do debaty , která by evidentně nevedla nikam ,to co uvádím jsou jedny z příčin , samozřejmě ne jediné a ne všechny vyjádřit tenhle problém zkráceně v pár řádcích je dost dobře nemožné -takže možná zkuste číst tzv. i mezi řádky
Vsadím se, že jste chlap. Jeden z těch, co mají zázračné schopnosti číst ženám myšlenky! Vychovala jsem tři děti - ale v současném bordelistánu bych porodila jedno a druhé si nechala v záloze pro případ, že by nějací magoři zakázali interrupce. Takže bych (díky magorům) možná rodila jen jedenkrát. Ale tři děti, to ani náhodou, v tomhle systému NE. (Píšu o sobě, protože následky si nese hlavně žena.) Ani kdyby mi to přikázal nějaký uzurpátorský bezcitný šovinistický polský politik.
Tak vám vadí, že ženy chtějí pracovat, chtějí také mít práci, která je bude bavit? Kdyby bylo rodičovství nějak protěžované nebo ohodnocené, tak by bylo možná víc dětí. Manželů, kteří nechtějí mít děti kvůli, jak píšete, svému pohodlí, zase není tak moc. Ale je víc manželství, kde mají 1 dítě. Aby mu mohli zaplatit to, co bude potřebovat. Dobré vzdělání, koníčky, našetřit trochu peněz do začátku života. To rodiče více dětem nemůžou poskytnout. Nemůžou je dát studovat, nemůžou jim našetřit alespoň nějaké peníze. Ono je něco jiného uskrovnit se a něco jiného dát dětem to, co by potřebovaly. Syn má 2 děti, to jakž takž půjde, protože jedno dítě není tak chytré a nepůjde studovat. Takže na to jedno peníze budou stačit. Dneska není tak snadné studovat při práci. Ne každý zaměstnavatel na to bere ohledy. Můj třetí syn musel přestat studovat. Neměla jsem na to peníze. Při práci to na něj bylo moc. Je chytrý, ale není tak odolný. Studium na VŠ je drahé i bez poplatků. Když není člověk z města, kde je vysoká škola. Jak vidíte, nic není jen černé nebo bílé.
Je trochu třeba oddělit zrno od plev. Když člověk slyší "nemůžeme si dovolit další dítě, protože si nemůžeme dovolit větší dům, aby mělo vlastní pokojíček ... protože bychom dvěma dětem nemohli zaplatit studium v cizině...atd." působí dojmem hledání důvodů.
Netvrdím a nechci tvrdit, že je to Váš případ, ale kolikrát kdyby si rodiče odpustili cigarety, alkohol a ježdění do práce autem, tak by bylo...
Již pár roků mám částečný důchod. Přivydělávám si, ale není to moc. manžel žije sám, peníze dát nechce, úředně máme příjmů dost. Na sporný rozvod nemám peníze, rozvod dohodou není možný, nedá mi NIC. Do ciziny nejezdím, auto nemám, momentálně bydlím u prostředního syna. Tak čeho se mám vzdát??:????
A to maji zit vsichni v 1 mistnosti a po dokonceni ZS jit rovnou do prace? To by se pak sice mohlo rodit vic deti, ovsem tech nejmene vzdelanych a nejhure zamestnatelnych. CIli bych to nevidel jako reseni.
Cigarety a alkohol jsou stale opakovane klise, bohuzel se tykaji mensi casti obyvatel, napr. u koureni se udava 1/3 dospele populace. Autem do prace jezdi vetsinou ten, kdo nema moznost synchronizovat svoji pracovni dobu s hromadnou dopravou.
Nepodstrkujte mi něco, co jsem nenapsal.
Spousta "Husákových dětí" vyrostla coby 2-3 sourozenci v jednom pokojíčku, přičemž celá rodina bydlela v bytě 2+1. Pokud dnešní rodina není ochotna vychovávat v bytě 3+1 více než 1 dítě, tak to považuju za zástupný problém.
Stejně tak tuzemská vysoká škola dokáže dítě, pokud mu vštípíte píli a odříkání, připravit pro velmi slušně placené místo. To, že někdo tvrdí, že nemůže zaplatit VŠ v cizině, je tedy opět zástupný problém.
V české populaci celkem je součet výdajů za tabák + alkohol 4x vyšší, než součet výdajů na vzdělání (zdroj: ČSÚ). 1/3 kouřících dospělých znamená 55% pravděpodobnost, že alespoň jeden rodič bude kuřák. I výdaje za dovolenou s komplexními službami jsou ve všech příjmových decilech vyšší než výdaje na vzdělání.
To je sice pravda, ovsem tehdejsi 2+1 bylo plochou casto vetsi nez dnesni n+kk krcalky.
" I výdaje za dovolenou s komplexními službami jsou ve všech příjmových decilech vyšší než výdaje na vzdělání."
Ale to jsme zase u jineho problemu, ze v CR je temer vse (s vyjimou piva v nalevne) silene predrazene.
Ty "tehdejší 2+1" stále stojí a jsou běžně na trhu. Stejně jako tehdejší 3+1 a 4+1. Jestli někomu nevoní panelák a chce se chlubit novostavbou, tak tím spíš jsem alergický na řeči typu, že si děti nemůže dovolit.
Pokud jsou dovolené předražené, tím spíš je to důvod za ně neutrácet a peníze radši investovat do vzdělání, ne?
Pane Slanina, a můžete sem napsat jediný důvod, PROČ mít víc dětí než jedno? Ano, byty, peníze na vzdělání, větší byt - to jsou všechno důvody, proč děti třeba i nemít. Ale vy jste muž, já se na to dívám jako žena, a já skutečně nemám důvod mít víc dětí než jedno. Proč? Protože od celoživotního výdělku se následně odvíjí výše důchodu. Když jsem dítě neměla, obtížně jsem sháněla práci, protože jsem byla mladá a mohla bych mít dítě. Pro zaměstnavatele jsem jaxi nebyla perspektivní. Pak jsem tedy měla dítě. Byla jsem na mateřské, ta se naštěstí započítává stále do dob pro výpočet důchodu jako doba odpracovaná. Poté jsem měla problém při hledání práce, protože jsem musela skloubit práci a péči o dítě. Z toho důvodu jsem měla i menší plat, a to dost dlouho, žádná velká kariéra se dělat nedala, protože jsem byla navíc matka samoživitelka.
Víte, my tu můžeme brečet, jak se rodí málo dětí. Ale co pro to dělá stát, kromě toho, že rodičům všemožně nepříjemňuje život a hází jim klacky pod nohy? Nebylo by vhodné obyvatelstvo přijatelnými podmínkami a politikou motivovat k množení? nebo chceme, aby se tu množili jen nepřizpůsobiví a Vietnamci, kteří navíc v drtivé většině ani nejsou českými občany?
Copak jedno dítě, naše generace měla aspoň to jedno (i když v té době byla obvyklá spíše dvoudětná domácnost). Řekněte mi ale, jaký důvod mají dnešní mladí, aby měli aspoň to jedno. Když nebudou mít žádné, budou mít po celý život vyšší životní úroveň. Tak proč proboha pořád nějaké děti? Navíc když stát dělá všechno pro to, aby tu nebyly žádné.
Stát podle mne dělá víc, než by měl. Stát by totiž do těhle věcí neměl zasahovat vůbec. Prostě by se měl jen klidit z cesty a nekomplikovat život těm, co si ty děti pořizují, vysokými daněmi atd.
To poslední, co potřebujeme, je, aby si někdo pořizoval děti proto, že ho k tomu motivuje stát. Tyhle děti by totiž někdo musel celý život živit - a nejspíš by to byly moje děti. Děkuju pěkně.
Tam kde vetsina veci stoji sice stejne ci mene nez v CR, presto tam za stejnou praci dostanete 4x vyssi odmenu ? Prelozeno: za stejny objem promarneneho casu v zamestnani si muzete poridit az 4x vice nez v CR.
Tam kde se nemusite bat, ze za omylem nezaplaceny ucet ve vysi 1 EUR o kterem vam nikdo nerekl, vam za 10 let legalne seberou/vykradou dum a nemuzete se proti tomu branit ?
Tam kde pojedete na kole na nakup, postavite jej pred obchod a az se vratite, v tom samem stavu ho tam jeste najdete ?
Tam kde muzete pracovat z domova, pokud to charkter te prace alespon trochu umoznuje a nikdo se nad tim nebude pozastavovat.
Tam ... atd. Pritom zmenit CR na "tam" by jeste nedalo az tolik prace. Ale nebylo by to "demokraticke".
Na pripadnou otazku proc jsem "tam" jiz davno neemigroval kdyz to vim odpovidam, ze utect mi neprijde jako reseni.
Nechci Vám brát iluze, ale ne osobně děsí, když vidím, kolik mladých se chystá emigrovat. Jedná se většinou o vysokoškolsky vzdělané lidi. A proč by nešli? Vzdělání mají, jazyky umí a venkou jsou i lépe ohodnoceni, co by tu teda dělali?
Nahoře jste napsal, že stát toho dělá dost. Jako matka samoživitelka tvrdím opak. Kdysi byl se sněmovně návrh, aby výživné dětem platil stát. Modráci proti tomu neskutečně protestovali, ale bohužel jediní, kdo chápali podstatu, byli překvapivě ze socdem a z politiků jediný Paroubek. Psala jsem o tom i sem do diskuse a bylo to stejné - jediní, kdo byli tvrdě proti, byli modráci. Pro méně chápavé modráky to tu tedy ještě jednou zopakuju: stát toho moc pro děti nedělá. V případě dětí v neúplných rodinách ještě rodičům doslova škodí. Co mám říct v případě, že posílám na soud návrh na exekuci na majetek otce dítěte, který za nějakých 7 let dlužil přes 150.000,- Kč a soud exekuci zamítá, protože "nevidí důvod"? Když žádám o zvýšení výživného, musela jsem prokázat MŮJ příjem, soud chtěl příjem MÝCH rodičů (už teda nežili), pak chtěl vědět, jaký mám majetek a zda mohu něco z toho prodat, a když jsem se ohradila, že já dítě živím, ale ráda bych, kdyby se na tomtéž podílel otec dítěte, tak teda soud s hlubokým povzdechnutím konečně začal konat a laskavě začal zjišťovat příjem otce. Pak se divíte, že jsem na soudy nakrknutá? Nebudu psát, co si o nich myslím, to by admin můj příspěvek pro neslušnost smazal.
Takže tedy pokračuji, proč si myslím, co by stát dělat měl: jak už jsem psala, všechny složky, které se vymáháním výživného pro děti zabývají, jsou státní. Bohužel nepracují. Takže stát místo aby dětem pomohl k výživnému, raději sáhne do šrajtofle a vyplatí dávky státní sociální podpory. Já jsem třeba měla jedno dítě, a nic moc plat (protože jsem musela pracovní dobu přizpůsobit školce/skole, což nejde při každé práci, takže jsem si musela najít takovou práci, kdy bych se při ní mohla starat o dítě). Dostávala jsem nejen přídavky, na dítě, ale příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu, pak taky dávku na uhlí... Co bych si nepožádala? Žádost o exekuci výživného soud zamítl, a když mi chtěl platit socální dávky, pročpak ne? Osobně tvrdím, že NEVYMÁHÁNÍ VÝŽIVNÉHO JE TUNELOVÁNÍ STÁTNÍHO ROZPOČTU!! Protože sociální dávky jsou nevratné! Takže po nějakých 8 letech neplacení výživného se mi konečně podařilo stát přesvědčit, že exekuce je nutná, takže se exekuovalo. Prodejem majetku získalo dítě nějakých 160.000,- Kč (sociální dávky se nevracely, státe díky, dítku se ty peníze opravdu hodily!) a další čtvrtletí jsem opět brala sociální podporu. Kolik je matek, co jim stát radši hodí sociální podporu, kterou by ale brát nemusely, kdyby fungovalo efektivní vymáhání výživného? DOST! Když uvážíme, že podle statistiky jde až o třetinu dětí, je státní rozpočet tvrdě tunelován. Pokud by prošel zákon o vyplácení výživného státem, stát by sice za otce zaplatil výživné, ale to by na nich pak následně vymáhal. Ve státním rozpočtu by bylo více peněz na potřebné. Tak daleko ale modré bohužel ptačí mozečky nevidí.
A ještě něco: současná praxe je taková, že při exekuci majetku je majetek prodán, exekutor dostane odměnu, dítko dlužné výživné a zbytek je vyplacen otcům. A to i v případě, že je dítko malé. NEEXISTUJE možnost deponovat peníze u soudu a vyplácet dítku výživné postupně (stejně jako soudy prakticky nedělají předběžná opatření na zákaz disponování majetkem, který by stejný problém taky řešil. Stát by prostě po jistou dobu vyplácel výživné za otce, v době ukončení vyživovací povinnosti by prodal zablokovaný majetek, vzal si sumu, kterou na výživném vyplatil a zbytek by vyplatil otci. V právním řádu tato možnost je, prakticky se ale nedělá). Můžete mi tu klidně psát, jak mám neplatící rodiče (protože tím neplatičem může být i matka) čtvrtit, ale když dovede státní orgán vysčítat neplatné hlasy prezidentských kandidátů způsobem, jakým to provedl, nemůžu po státu chtít, aby při tvorbě zákonů dokonce používal mozek. Lepší je, když se tu neskutečným způsobem tuneluje státní rozpočet.
"Nechci Vám brát iluze, ale ne osobně děsí, když vidím, kolik mladých se chystá emigrovat. Jedná se většinou o vysokoškolsky vzdělané lidi. A proč by nešli? Vzdělání mají, jazyky umí a venkou jsou i lépe ohodnoceni, co by tu teda dělali?"
WOW... Něco podobného vyřvávali doktoři, že? Kolik z nich skutečně odešlo? Nechali by se alespoň spočítat na prstech? Jazyky umí? To, že umí plkat nějaké nesmysly (doporučuji "Vrať se do hrobu") ještě neznamená, že umí jazyky.
Nějaká rakouská nebo německá důchodkyně se zvysoka vysere na to, že český doktor dokáže plynule konverzovat na téma "Was haben Sie gestern gemacht?".
Je to jednoduché zrušme 50% zdanění práce. Pak bude moci manželka vychovávat děti doma. Pokud chce pracovat proč ne, za vydělané peníze si najme vychovatelku nebo babičku pár let před důchodem. Dnes to tak nejde. Aby někdo mohl zaměstnat někoho musel by vydělávat minimálně o 400% více než on.
Prostě vraťme se do století ověřeného systému a netrestejme lidi za práci!!!!
Ono taky kolik z tech "Husakovych deti" melo VS a kolik jich ma dnes. Navic clovek s VS v cizine je zde proste bran jako lepsi oproti tem, co absolvovali VS v CR. Tezko rict, jak v zahranici, ale u nas VS dokazou vselicos - viz kauza Plzen.
Otazka je, zda se ty vydaje va alkohol a cigarety tykaji stejne skupiny lidi jako ty deti. Jak je to s dovolenymi nevim, ale predstava ze clovek cely zivot dela od nevidim do nevidim a odpocine si az v hrobe take neni zrovna lakava.
Problém není, že si vezmou dovolenou, ale co si v jejím rámci platí. Samotná skutečnost, že i lidé z nejnižších příjmových skupin jezdí na dovolenou s komplexními službami, místo aby jeli pod stan či do chaty, kde si budou sami vařit, ukazuje, že buď se nemají tak špatně nebo utrácejí zbytečně.
VŠ v cizině není žádný kouzelný proutek. Je jen málo pozic, kde to znamená nějaký rozdíl. Resp. kde znamená víc, než morálně-volní vlastnosti: schopnost spolupracovat, dělit se, něco si odepřít. Pokud máte jen jedno dítě, tak mu možná zaplatíte lepší vzdělání, ale budete mít mnohem větší problém v něm vypěstovat tyhle morálně-volní vlastnosti.
A z Husákových dětí už má VŠ docela dost, protože Husákovy děti už na VŠ studovaly po revoluci, tj. v době prudké expanze vysokých škol.
Jeste by take mohli jet na organizovany zajezd s ROH, ze :-)
Nezlobte se, ale tohle je trapne. Ta polozka za podle vas "nadstandardni" dovolenou neni o moc vyssi, nez za predrazene sluzby a predrazene vsechno v CR co plati po cely rok.
Realitou je, ze tohle je zkratka nuzna zeme, kde si nekolik vladou podporenych monopolu/oligopolu diktuje neumerne ceny vzhledem ke smesne vysi zdejsich platu. A to uz nevylepsite ani tim, ze jeden rok nepojedete na dovolenou.
Tak s tim ohledne te dovolene se uz da souhlasit. Obecne mi ale spise prijde, ze si rada lidi mysli, ze chudina ma pouze pracovat a nic vic a tech par mocnych tomu vsemu bude sefovat.
Pokud se budou o pracovni misto uchazet 2 lide a jeden bude mit VS v CR a druhy v zahranici, tak je celkem jasne kdo bude mit vetsi sance.
Bohuzel nemam statisticky, kolik % lidi ktereho rocniku v CR ma VS, takze to nejsme schopen potvrdit ani vyvratit.
Ať si kdo chce utrácí za co chce, ale ať potom netvrdí, že si nemůže dovolit děti.
Co se týče těch uchazečů o zaměstnání: záleží na tom, na jaké místo. Na některé pozice třeba preferuji absolventy ČZÚ či VŠB před absolventy VŠE, protože VŠE je sice prestižnější škola, ale absolventi těch druhých dvou bývají skromnější. Podle téže logiky bych na tyto pozice preferoval absolventa tuzemské VŠ.
Malá poznámka - já nenapsal ani slovo o počtu dětí! Ony se totiž tyto výmluvy běžně vyskytují i u lidí, kteří děti nemají vůbec a dost se mýlíte v tom, že podobných lidí "není moc" - bohužel dnes už je :-(
A stojím si za tím, že jedno dítě v současné době uživí prakticky jakýkoli pár, stačí k tomu jen trocha skromnosti. Dvě děti jsou také pořád ještě celkem v pohodě. Situace se začne více komplikovat až u tří dětí, mohl bych vyprávět, ale tak daleko se velká většina lidí v současnosti ani nedostane...
Nesouhlasím. Měla jsem známé. On automechanik, po úrazu tu práci ale nemohl vykonávat, tak dělal hlídače za minimální mzdu. Jeho přítelkyně na tom byla podobně, ne po úrazu, ale neměla dobré zdraví. Taky pracovala jako hlídačka, za minimální mzdu. Protože se do práce nedostali MHD, jezdili autem, taky 20 km. Museli tedy mít auto. Programově se rozhodli děti nemít, protože ze svých platů by je neuživili.
Píšete o skromnosti. Kam až by měla zajít skromnost podobných párů, jako je tento? Bydlet pod mostem, pít vodu z řeky, svítit svatojánskýma muškama a dětem hrát pimprlové divadlo?
Paní Jarmilo, z každého pravidla jsou výjimky a nic neplatí na 100%. Koneckonců i ve svém prvním příspěvku jsem napsal "především", ani náhodou si nemyslím, že to je tak "vždy".
Jenže ať se vám to líbí nebo ne, tak těch případů, kdy jde opravdu jen o výmluvy je víc než dost. Znám pár případů, kdy takto "argumentují" i lidé s vysloveně nadprůměrnými příjmy, u lidí v běžném průměru je to pak poměrně běžné.
Já si tedy vždycky myslel, že "prakticky každý" znamená, že výjimky jsou natolik vzácné, že není praktické nad nimi uvažovat. Ne, že neexistují ("skutečně každý").
Druhá rovina je, jaké spektrum peněž by stát rodině, kterou paní Jarmila zmiňuje, poskytoval. Opravdu si někdo představuje, že by stát měl dávat ještě více?
(1) Pokud by paní šla na rodičovskou, tak by její příjem při tříleté rodičovské byl prakticky stejný jako dosud.
(2) Pán měl nárok na daňový bonus za každé dítě (tzn. stát by mu doplácel peníze) ve výši cca 13 000 Kč ročně, protože podmínky splňuje (vydělá si za rok víc než 6-násobek minimální mzdy, pokud tedy pracuje na plný úvazek za minimální mzdu).
(3) Na každé dítě by měli přídavek na dítě nejméně 500 Kč (s věkem roste), protože jejich příjem je do 2,4 násobku životního minima.
(4) Pokud ještě nepřešli na vodu z potoka a svícení svatojánskými muškami, pak velmi pravděpodobně budou mít nárok na příspěvek na bydlení (odvozuje se od skutečných nákladů plus se u vlastnického a družstevního bydlení přičítá normativní fix).
(5) U prvního dítěte by dostali porodné.
Dost možná jsem ještě na něco zapomenul.
Samozřejmě, pokud se rozhodli nemít děti proto, že dávky čerpat nechtějí, tak je to legitimní respektu hodné rozhodnutí, ovšem to už není vina státu.
Co to tady píší nekteří to je na pěst.já sama mám krásného 4 letého chlapečka a přála bych si k němu ještě jedno dítě,ale jak říkáme s partnerem tak vlastně už dvě děti máme-máme hypotéku a i s poplatky dáme 16ticíc do pryč a na další dítě prostě nemáme.
Nikdy jsem si nemyslela že nebudu moct mít další dítko z důvodu že na to nebudu mít,ale prostě je to tak a myslím si že takových párů jsou tisíce...Protože děti nejsou jen jídlo,oblečení ale vzdělání,kroužky a nutnán zábava a tu si chci užit naplno aspon s jedním dítkem a tak to v dnešní době dělá spousty lidí a ten kdo si našlehá dětí jako smetí je nezodpovědný blb,pak z dětí rostou grázlové protože se rodiče doma hádají o každou korunu začínají děti krást,protože se doma rodiče nadávají a někdy i trestají dělají to jejich děti taky a tak dál.....Tak tu nepište blbosti!
Hlavní problém ovšem vůbec není v tom, kolik se rodí dětí.
Lidstvo bude na Zemi existovat, ať už bude bude její populace 7, 10 nebo 3 miliardy. To jestli lidí přibývá nebo ubývá nemá na život moc zásadní vliv.
Problém důchodů je pochopitelně ... v samotné existenci důchodů!
Lidé musí pochopit, že důchod není žádný přirozený nárok. Něco, co by _museli_ dostat, protože to tak bylo odjakživa.
Důchod odjakživa neexistuje. V podstatě je to jen sociální experiment posledních dvou století. Pokud se ukáže, že to nefunguje, tak celý systém důchodů odpískáme a nic tak hrozného se nestane.
Možná to jedna, dvě generace zaplatí svým pohodlím, ale svět se bude točit dál, i bez důchodů.
Bismarckův systém ale poměrně plošný byl... Hlavní rozdíl byl právě v tom, že v jeho době byla nesrovnatelně větší porodnost, a zároveň byla větší úmrtnost v menším věku, takže poměr přispěvatelů a "uživatelů" byl úplně jinde než dnes, asi nebude nadsázkou říct že se poměr lišil řádově. V té situaci to nemělo důvod nefungovat a také to fungovalo, zrovna tak to fungovalo zpočátku komunistům (po každé válce porodnost dočasně naroste). Ale už od druhé poloviny 60tých let se situace začala horšit docela dost, také proto došlo v 70tých letech na ta často debatovaná propopulační opatření.
1. Zvýšit porodnost LZE. Dokázali to komunisti v 70. letech mnoha se doplňujicími opatřeními. Tím netvrdím, že to bylo dobře. Každý exrémní výkuv způsobuje spoustu problémů.
2. Je zcela zjevné, že pro dnešní politiky to není problém, kterým by se chtějí zabývat.
3. Není to žádná tragédie. Jak národy, tak i kultury a civilizace vznikaly a zanikaly. Prostě Češi časem vymřou a jejich území obsadí národy s větší natalitou. Stalo se to už mockrát v minulosti a stane se to i v budoucnosti. Kdo se nemnoží, zanikne.
Ad 1) To lze, je otázka, jak moc dlouhodobě. V prvních letech se porodnost zvýší díky tomu, že lidé, kteří by měli dítě později se rozhodnou je mít dříve, "dokud za to dostanou něco navíc". Ale ten efekt se pochopitelně rychle vyčerpá.
Ad 2) No, ono je to možná dobře, protože pak to nepo**** ještě víc.
Podle mě to po nějakou dobu udržet jde, ale způsob použitý komunisty byl dost problematický už tehdy a v dnešní době by byl asi téměř katastrofální (motivoval by hlavně nizkopříjmové skupiny atd). Myslím si, že docela zajímavým nástrojem by mohla být výrazná daňová motivace - vyšší odčitatelné položky a k tomu citelná sleva na pojistném. K tomu možná nějaké kroky zvýhodňující firmy podporující menší úvazky atd. - prostě ani tak moc nedávat peníze přímo na ruku, spíše jít formou nepřímých dlouhodobějších výhod...
Já jsem nehodnotil "vhodnost" nástrojů, které komouši použili. Pouze jsem uvedl, že LZE zvýšit porodnost.
.
Pokud se nedostaneme nad 2,1 dítě na ženu, vymřeme. Takže cíl jsou rodiny s třemi dětmi. Daňové úlevy my se měly maximalizovat právě při třech dětech.
.
Nesouhlasím s tím, že daňová motivace to spasí. Aby to fungovalo je třeba MNOHA opatření. Jen rychlý seznam, co mě teď napadl: dostatek školek, zvýhodněné rodinné jízdné a vstupné, podpora zaměstnavatelů při zaměstnávání matek, podpora volného času dětí (sport, kroužky, školy v přírodě), bydlení (tady se snese spousta kritiky). Rodiče prostě musí cítit, že děti stát chce a že pro ně vytváří příjemné prostředí pro život.
.
Ano jsou to investice nebo dotace a spousta lidí protitomu bude protestovat. Ale kam jinam by měl stát investovat než do dětí - své budoucnosti?
To co navrhujete nejsou investice, to je házení peněz do černých děr. A naprosto to míjí hlavní problém. Ten je v tom, že průběžný důchodový systém převedl (z hlediska individuálního člověka) děti z kategorie "investice do budoucnosti" do kategorie "hodně drahý koníček". Takže dnes děti mají jen lidé, které to baví. Těch je pořád (kupodivu, biologie se nezapře) relativně dost, ale velmi málo je těch, které to baví natolik, aby jich měli víc jak jedno-dvě. Proto je porodnost nízká.
Samozřejmě jsou zde i jiné faktory, jako dostupnost antikoncepce, jiné možnosti vyžití, společenské klima, ale tenhle je dle mého zásadní a bez zrušení nebo alespoň drastického omezení průběžného důchodového systému a návratu k principu, že zabezpečením v důchodu jsou primárně vlastní děti to nepůjde, protože zvýšení porodnosti bude malé a velmi drahé.
Některá z těch opatření by nestála téměř nic. Jde jen o opatření typu "chytrému napověz, hloupého trkni" - chytří zaměstnavatelé už dnes skládají oddělení z 6 půlúvazků místo 3 plných úvazků a skvěle to funguje, protože lze lépe vykrývat špičky atd. Je třeba k tomu přivést i ty, kteří na to ještě nepřišli.
Nebo zjednodušení byrokracie pro školky (proč musí mít vychovatelka ve školce kvalifikaci dětská sestra? V době mobilů atd.?
Výrazné daňové zvýhodnění školek by IMHO mělo dokonce pozitivní dopad na státní rozpočet, protože by třeba matka stále neplatila DFPO (protože by si započetla školku proti své DFPO - ovšem teď žádnou DFPO neplatí, protože příjem nemá), ale ta by stále odváděla DPPO a DPH, DFPO z vychovatelek atd.
Prostě jde o to, aby ten koníček nebyl tak drahý a aby ho šlo lépe skloubit s kariérou.
<sarkasmus>Ano, hloupé zaměstnavatele, kteří nechápou, že je pro ně výhodné vydat na stejný počet člověkohodin vyšší náklady (dost nákladů na zaměstnance je fixních) je potřeba přivést k prohlédnutí ;)
A co teprv ty, kteří jsou tak zaslepení, že jim vadí, že ostatní zaměstnanci mají nízkou výkonnost, protože neustále musí odkládat věci na příští den, protože dotyčná od které něco potřebují má půl úvazku a odpoledne už v práci není... ;)
</sarkasmus>
Ve skutečnosti prakticky vždycky když zaměstnavatelé podporují půlúvazky (nebo se jim alespoň nebrání), tak je to spíš marketing, než že by se jim to vyplácelo přímo.
Se zbytkem se dá souhlasit více (méně byrokracie pro školky) nebo méně (další zaplevelování daňové a další legislativy, přerozdělování atp.). Co ale tvrdím je, že účinnost takových opatření je malá a hlavně je potřeba zvyšovat i počet párů se dvěma a více dětmi.
Znám konkrétní manažery, kteří ty půlúvazky vyloženě vyhledávají, protože tím získávají loyální zaměstnankyně a schopnost lépe vykrývat špičky.
Viděl jsem to i na úrovni celých firem, třeba když se vytvářely pobočkové sítě s malými pobočkami (2-3 FTE), tak byla snaha využívat půlúvazky, protože z nich bylo snažší složit plné obsazení, než z celých.
V malé firmě máme několik pozic na půlúvazek prostě proto, že je na celý úvazek nevyužijeme a plný úvazek by byl plýtváním.
Fixní náklady na zaměstnance jsou v zásadě pracovní smlouva a mzdová účetní. Jo a možná ještě vánoční dárek zaměstnancům. Se vším ostatním lze ve větší či menší míře pracovat.
To by me zajimalo, co je to za praci. Dovedu si predstavit, ze nekde v McDonalds potrebuju vykryvat spicky, tak mam lidi na pul uvazku. Ale u nejakych odbornych pozic, kde trva cela leta, nez si vychovate/zacvicite dobreho zamestnance, tam to nemuze ve velkem fungovat. Prece vam neprijde 30 soustruzniku na 4 hodiny, to pak budete mit misto 3 smenneho provozu 6 smenny provoz? Nebo 30 inzenyru na 4 hodiny, co se nemuze z financnich duvodu vyplatit.
Tak ono i v průběžném důchodovém systému jsou primární děti, jde jen o jeho parametrizaci, aby o výši důchodu nerozhodovaly jen platby v minulosti, ale i platby současných potomků. Třeba padesát na padesát. Pak bude motivace vytvářet vychovávat budoucí plátce pojištění a až se člověk stane plátcem i motivace opravdu platit.
1. Opatření pro podporu porodnosti byla zavedena 1.1.1973. A mrkněte na tenhle graf: http://www.demografie.info/?cz_porodnosthistorie Nejvíc dětí se narodilo v roce 1974 a pak to šlo dolů. Takže efekt opatření je opravdu jen krátkodobý. Můžete s tím nesouhlasit, vztekat se, mlátit hlavou do stěny, ale nic s tím neuděláte ;)
Se statistikou kolem "Husákových dětí" je dost problém - tehdy se sešlo víc faktorů, kdy na jedné straně v té době dospěly silné poválečné ročníky, přitom ale hodně z nich rodičovství odkládalo po srpnu 1968 - nějak se to všechno prolínalo a asi je skoro nemožné odhadnout, jaký by byl vývoj, kdyby žádná opatření přijata nebyla. Podle mého názoru by asi vrchol v roce 1974 byl znatelně menší a naopak propad po roce 1980 by byl ještě hlubší, v tomto ohledu bych to nepodceňoval - bylo by naivní čekat, že porodnost poroste do nekonečna, jde spíš o to, aby se držela a neklesala a to se zřejmě částečně naplnilo. Je dost možné, že nebýt těchto opatření bychom se už v 80tých letech dostali na hodnoty porodnosti, ke kterým to kleslo až po revoluci...
Tohle není okecávání - souběh více faktorů v té době je holý fakt. Bylo by hodně zajímavé zjistit, kolik z toho výkyvu nahoru jde opravdu na vrub "propopulačních opatření", ale obávám se, že to v podstatě nejde a že to tedy s využitím zkušeností ze 70tých let bude složité.
Z hlediska "poučení" je smůla, že to "Husáka" napadlo už na začátku 70tých let, kdyby na tuto podporu došlo zhruba o 10let později, tak to by už těch vlivů narušujících vyhodnocení, bylo o dost méně :-)
Podle mě je to jinak. Ekonomické důvody v plození dětí hrají jen malou roli. Spíš je to jiný životní styl, široké možnosti užít si života, celkové vysoké bohatství společnosti, hormonální antikoncepce, rovnoprávnost ženy, nízký vliv náboženských hloupostí na myšlení lidí... Moc by mi to nevadilo, s tím důchodem to nevidím až tak černě. Spíš mi vadí, že některé nejmenované skupiny lidí se množí až moc, to vede k různým tragédiím typu Kosovo, JAR, chudinská předměstí ve 3. světě, islamizace nejen západní Evropy, cikánské oblasti na Slovensku (bez vlivy státu by se tam žilo jako v pravěku) atd. atd.
Autor směšuje hodně věcí dohromady a vychází z nesprávných závěrů. Je na něm vidět, že je ekonom nebo statistik, ale měl by si přečíst i něco o demografii a sociologii a podívat se do historie.
Takže: v r. 1948 se lidé dožívali průměrného věku 68 let. To může být pravda. Ale je třeba vidět, že tito lidé prožili dvě světové války a krizi ve 30.letech. V této době byl kritický nedostatek potravin a války jim taky asi na spokojenosti nepřidaly. Ještě v 50.letech umírali lidé na následky věznění v koncentračních táborech, pokud měli to štěstí, že je přežili. Dnešní generace válku nezažila a nedostatek potravin je něco, co známe leda tak z literatury nebo filmu pro pamětníky.
Rodí se málo dětí: v Evropě se vždycky rodilo dětí dost, zvláště pak na venkově. Ještě ve 30.letech odcházely přebytky evropské populace do zámoří, kam ostatně odcházely již od pol.19.stol. A přesto se v Evropě žádný nedostatek lidí neprojevoval.
Porodnost začala klesat od konce 2.sv.války. Důvodem byl nejen postupný vzestup životní úrovně, ale hlavně rozvoj medicíny. Klesla novorozenecká a dětská úmrtnost, takže nebylo třeba tolik dětí, které byly ještě před 2.sv.válkou vítanou pracovní silou. Po rozšíření penicilínu a dalších antibiotik podstatně klesla úmrtnost na dříve smrtelné chorroby. No, a posledním důvodem bylo to, že ve válce byla neskutečně zdecimovaná mužská pracovní síla. K obnově poválečného hospodářství bylo třeba, aby byla nějak nahrazena. Ale jak, když dítě roste minimálně 12 let (12 let proto, že v tomto věku ještě před válkou končily děti povinnou školní docházku a nastupovaly do služby, popř. do učení. Hranice ukončení povinné školní docházky se poté postupně prodlužovala až na 15 let). Takže bylo třeba zaktivizovat ženy. Aby to bylo možno, musela se vyřešit problematika domácích prací. Tedy kdo rodinám uvaří, vypere, postará se o děti. Bez toho prostě pracovní sílu neobnovíte. To se dařilo rozsáhlou elektrifikací a výrobou domácích spotřebičů, poháněných elektřinou. Byly sice i pokusy o zakládání jakýchsi komun, kde byly společné jídelny, prádelny i školky a školy pro děti, ale ty neměly dlouhého trvání. I tady se jasně ukázalo, že rodina je základem obnovy i reprodukce pracovní síly a je v tomto prostě nepřekonatelná.
V současnosti se rodí málo dětí: rodí se jich dost. Ale: dal si někdo tu práci, aby si spočítal, kolik dětí se rodí zodpovědným rodičům, které z dětí vychovají slušného člověka (a zároveň budoucího daňového poplatníka) a kolik dětí se rodí lidem nepřizpůsobivým, kteří nikdy dělat nebudou? Když si spočítám, že slušná rodina se někdy ve věku 30, popř. 30+ rozhoduje, zda už má dostatek zdrojů, aby si konečně mohla pořídit vytoužené první dítě, mají nepřizpůsobivé rodiny ve věku 30+ nějakých 5, ale i 7 neo 10 dětí. Ze statistiky se to nevyčte, tady musíte použít sociologii a demografii. Schválně, kdy se z menšiny, která se množí jako králíci, ale pracovat nebude, stane většina? Co se stane potom? Nebude ta menšina, co je dneska ještě většinou, zahnána do pracovních táborů, aby většina, co je dneska menšinou, měla co do huby? Na to si odpovězte sami, chytrých a vzdělaných lidí sem chodí dost.
Méně výdělečně činných bude muset uživit více důchodců: další otřepané klišé. Uvědomme si, jak neskutečně stoupla produktivita práce! Kolik lidí vytváří skutečné hodnoty? Nebo tedy to, co lze považovat za hodnoty, nezbytné pro přežití. Dneska jen zlomek. Bez hodnot, jako je film, reklama, hokej, modelka, se lidstvo objede. Bez potravin, oblečení, energií... a dalších podobných ne. A obory, ve kterých se vytvářejí hodnoty, nezbytné pro přežití, pracuje skutečně málo lidí. S tím souvisí i poslední mantra: musíme motivovat mladé lidi, aby měli děti. A zároveň si položme otázku: jak? Dokážou je uživit? Jak, když jim bereme stále více zdrojů (např. neskutečně vysokou sazbou DPH na potraviny a služby). Proč by ale proboha ti mladí lidé měli děti mít? Pochopme konečně, že člověk dělá neco proto, aby z toho něco měl! Proč by měl mít zrovna děti? Aby do nich cpal svoje zdroje, kterých má čím dál méně? A po dobu nějakých 20 let? Copak je masochista? Ano, měl by je, pokud bychom ho dokázali motivovat. Jenže politika našich vlád za posledních 23 let je účinnější než chemická antikoncepce.
"Proč by měl mít zrovna děti? Aby do nich cpal svoje zdroje, kterých má čím dál méně? A po dobu nějakých 20 let? Copak je masochista?"
Měl by mít děti, protože geny těch, co je nemají, Darwin vyřadí. To je jediný, ale zcela zásadní důvod. Kdyby bylo pro šíření genů výhodné tlouct se kladivem do malíčku a skákat při tom na levé noze, tak to lidi budou dělat. Akorát evoluce chvíli trvá, na hormonální antikoncepci ještě nestihla plně zareagovat.
Pardon, a co máte ze toho "šíření genů"? Uvědomte si, že člověk je vlastně jeden z druhů zvířat. A aby se zvířatům chtělo množit, obdařila je příroda hormony a feromony, které zajišťují, že je jim tato činnost příjemná. Jediný člověk se občas dokáže ovládnout, na rozdíl od zvířat. Člověk je tak jediným živočišným druhem, u kterého je takto dlouhá doba závislosti mláděte na rodiči od doby narození do doby dospělosti a do doby osamostatnění.
Toto ale nastane až v momentě, kdy nezaměstnanost padne na 2%. Zatím máme sice pěkný poměr ekonomických aktivních obyvatel na jednoho důchodce, ale co naplat, když je 10% nezaměstnanost a už i ti pracujicí, tak musí podporovat nejen důchodce, ale i nezaměstnané a v případě nepřizpůsobivých to jsou ještě větší částky než pro důchodce.
Prosím, zkusme nad tím přemýšlet realisticky.
Pokud se podíváme na "úspěch" komunistického režimu v 70. letech, tak zjistíme, že k němu přispěly dvě věci:
(1) v 70. letech rodily ženy z předchozího poválečného baby-boomu, a
(2) po celou dobu komunistické totality postupně klesal věk rodiček. Naopak od roku 1989 věk rodiček stále stoupá. Tzn. za komunistů se počet dětí zahušťoval, protože současně rodily ty starší i ty mladší, dnes naopak "nerodí nikdo" (starší už mají odrozeno, mladší to odkládají).
A co se týče finanční motivace: zamyslete se. Chceme motivovat střední třídu. Ta je ale hlavním plátcem daní. Takže ty peníze by musely přijít od těch, které chceme podporovat. Tam je ten začarovaný kruh.
Osobně si myslím, že cesta je jiná: podporovat částečné úvazky pro matky vracející se z mateřské (IMHO by měl mít zaměstnavatel povinnost akceptovat požadavek matky s dětmi na částečný úvazek) a zjednodušením byrokratických požadavků podporovat péči o děti (školky, dětské koutky atd.). Protože pak si ty rodiny budou schopny vydělat samy a nebude je muset podporovat stát.
Pokud bude mít zaměstnavatel další povinnosti vůči matkám s dětmi, tak si ještě důkladněji rozmyslí, než nějakou potenciální rodičku zaměstná.
Řešení je celkově uvolnit pravidla pro zaměstnávání i propouštění.
Jenže to by zlepšilo situaci celkově - nejenom matkám. A byl by to útok na vobyčejného člověka, bylo by to otrokářství a kapitalismus, takže to nemůže nikdy projít.
Takže místo, abysme měli jeden rozumný zákoník práce, tak máme jeden rigidní a vedle toho lidi, co pracují jako OSVČ, které mají ochranu nulovou.
Místo, abysme měli rozumná pravidla pro školky, tak školky budou mít pravidla superpřísná a vedle nich bude mít "dětské skupiny", kde budou pravidla platit minimální.
Obecně máte pravdu. Rigidita zákoníku práce a rozdíly mezi OSVČ a zaměstnancem jsou opravdu problém. Ohledně školek si myslím naprosto rozumíme. Osobně si tedy myslím, že tam skoro žádná pravidla opravdu potřeba nejsou, ale to už je drobný implementační detail.
Nemyslím si ale, že by byl problém v pracovněprávní ochraně matek. Ještě jsem totiž neviděl podnik nebo manažera, který by byl vůči ženám vstřícný a měl z toho problém.
Problém z toho mají jen ti, kteří se k té ženě dopředu chovají jako k póvlu, takže ona jim to oplácí po svém: třeba své těhotenství oznámí až v den jejího odchodu na rizikáč (o který si vyloženě řekla, protože proč se trápit s tím idiotem šéfem, že). Pokud se jako šéf chováte slušně, tak o jejím odchodu na mateřskou víte běžně 4 měsíce dopředu (dvojnásobek výpovědní lhůty!) a o jejím návratu tak rok dopředu.
Hehe, to jste mě připomněl manželku a firmu, kde před mateřskou pracovala. Tam to funguje přesně, jak říkáte. Ženský (a v jiných věcech i chlapi) se tam přesně takhle chovají a je to většinou chyba zaměstnavatele. (I když ti zaměstnanci tam většinou taky nebudou nic moc.) Když není šéf nebo někdo z personálního rozumný, tak mu to pak stejnou mincí vrací i relativně normální a jinak slušní lidé.
Vy si jenom ty problémy neuvědomujete.
- I když se chováte slušně, tak nevíte, jestli vám holka neoznámí odchod na mateřskou na poslední chvíli (kamarádky jí to tak doporučily).
- O návratu sice víte rok dopředu, ale pořád je to celkově velká nejistota. Vrátí se? Vrátí se na půl roku a pak půjde na další mateřskou?
- O tom, jestli matka s malým dítětem přijde na směnu, nebo jestli zůstává doma s náhle ochořelým děckem, víte obvykle tak hodinu dopředu.
- Občas se stane, že je průšvih a je potřeba nařídit práci přesčas, aby se stihl termín. Jak ho nařídíte matce, které nemá kdo vyzvednout dítě ze školky?
Zejména u malých firem, kde je špatná až nulová zastupitelnost zaměstnanců, jsou to zásadní problémy.
Pokud máte problém se zastupitelností, tak 2 půlúvazky místo 1 celého jsou skvělé řešení!
Jinak k tomu můžu říct jediné: Váš standard slušného chování a vstřícnosti ke kolegům je asi jiný, než můj. U lidí ve svém týmu zpravidla vím už to, že se pokoušejí o dítě, že mají nového partnera a podobně. O spoustě věcí tohoto typu se zcela otevřeně bavíme. Pak je samozřejmě takovýchto překvapení mnohem méně.
Když byla potřeba služební cesta, dlouhé jednání a podobně, neměl jsem problém s tím, že by si to matka malého dítěte nedokázala zařídit. Zrovnatak když dítě onemocnělo. Samozřejmě, na druhé straně jsem, když to nebylo na újmu plnění pracovních úkolů, vycházel vstříc já jí.
> Pokud máte problém se zastupitelností, tak 2 půlúvazky místo 1 celého jsou
> skvělé řešení!
Myslím, že poněkud zobecňujete svoje zkušenosti. Pokud práce zaměstnance spočívá v relativně krátkých, poměrně oddělených a nezávislých úkolech, tak ano.
Když ale řeší věci, které se táhnou déle a mají netriviální kontext, tak to situaci naopak zhorší, protože buď prodlouží reakční dobu (dokud nebude k dispozici ten zaměstnanec, který konkrétní věc řeší), nebo se část pracovní doby vyplýtvá na předávání kontextu mezi zaměstnanci, kteří dělají stejnou činnost.
Prosím, můžete být konkrétnější? Mně totiž připadá, že zaměstnání, která by (a) vyžadovala kontinuální soustředění jednoho pracovníka, zároveň (b) byla časově citlivá (nepočkala by) a zároveň (c) by nebylo možné je dělat alespoň zčásti z domova (takže by člověk hlídající doma děti ani pořádně nepotřeboval zkrácený úvazek), jsou naprosto výjimečná. Tedy, zatím mne nenapadlo žádné.
Minimálně by IMHO stát mohl začít u sebe.
Vetsina zamestnani v CR ale vyzaduje:
d) sedet zbytecne v kancelari od-do aby to vypadalo, ze se pracuje. Napriklad kdo sedi u pocitace (a browsi porno) - pracuje, kdo sedi doma (a skutecne pracuje) - nepracuje.
e) byt zbytecne k dispozici v kancelari od-do, protoze diky chaotickemu zpusobu (ne)zadavani prace je treba byt neustale k dispozici a dokola prijimat nova chaoticka zadani
Ono je to jak kde
jde to bez problémů ve firmě typu kancelář pojišťovacích agentů
nejde to ve firmě typu montážní pás (obecně jakýkoliv sled na sebe navazujících specializovaných činností - tam se to minimálně hooodně prodražuje potřebou mezioperační zásobou, aby se výpadkem jednoho člověka hned nekousla celá výroba; přesný opak JUST IN TIME )
Nehrajme si na slovíčkaření, ten pás jsem dal jako příklad.
Vtip je v tom, že když vypadne žena s půlúvazkem administrativě, až tak moc se toho neděje, něco počká a co ne zaskočí kolegyně a příště se to otočí, tam je to dokonce lepší než když vypadne s celým.
Zato když vypadne někdo ve výrobě, může to být docela problém. A žena s dítětem vypadává častěji, s tím nic nenaděláte. Jedno jestli má půlúvazek nebo celý. Spíš se dá čekat, že když je schopná jít na celý, že to má ošetřeno tak, že nebude muset zůstat doma úplně u každé "banality" (např. dítě nechodí do jeslí/školky ale hlídá je babička).
Mně jde právě o to, abychom se dobrali konkrétních příkladů a zbavili se prázdných frází.
Když to totiž vezmete do důsledků, tak různí lidé různých věkových kategorií "vypadávají" v různých obdobích svého života z různých důvodů. Mladí mužové jsou často k nepoužití (nebo vůbec nepřijdou) kvůli kocovině, a přesto to málokdo bere jako důvod je a-priori nepřijmout.
No jo, s tou kocovinou se dá přijít do práce a práce se dá alespoň předstírat.
Každopádně: pokud je ve výrobě problém každá absence, tak stejně musíte být schopen řešit absence kvůli návštěvám lékaře, nemocem, pohřbům, kocovinám atd. Akceptace matek malých dětí pouze znamená, že toto řešení musí být o něco robustnější - ale to může být paradoxně výhoda, protože mechanismus pro náhradu 10% výpadků měsíčně může být efektivnější než pro náhradu 5% výpadků měsíčně.
Pane Slanina, kdysi jsme ve firmě navrhli pružný model. Byla tam linka s dvousměnným provozem, než se ráno výrobek dostal na konec linky, trvalo to hodinu. Navrhli jsme, aby lidi chodili do práce po čtvrthodinách a aby ti, co jsou na konci linky přišli o tu hodinu déle. Jedni se ráno nemuseli honit do práce na šestou, aby tam pak hodinu čučeli na prázdnou linku, všichni mohli po směně po čtvrthodinách odcházet a večer nemusela jiná parta opět čekat hodinu a opět čučet na linku, mohli by jít domů o hodinu dřív. Ti lidi byli sice v práci, ale nic nedělali. Lidi byli pro, odbory to schválily, všechno mohlo projít. Zarazil to ředitel. Prý by lidi měli moc volného času. Problém byl v tom, že ti samí lidé neseděli u linky, kde by se nudili, ale courali se po fabrice a dělali tam nepravosti. Už neměli co na práci, ale domů jít nesměli. Takže buď kecali na šatnách, nebo se snažili vyhlídnout a ukradnout, co se dalo nebo (hlavně na odpoledních šichtách, kdy na dílně nebyl mistr) chodili souložit na střechu fabriky.
Třeba account manager. Má se zákazníkem něco rozjednaného. Zákazník k tomu něco potřebuje ve čtvrtek a dozví se, že musí zavolat po víkendu, protože paní je na půlúvazek, už odešla a v pátek nechodí... Nikdo další neví úplné detaily toho, o čem jednali, takže to za ní vzít nemůže.
Jasně zákazník počká. Poprvé, podruhé, potřetí a pak "změní lokál" a "chytrý" manažer se strašně diví, kde udělal chybu... Těch časově citlivých věcí je víc než si myslíte. A i když to jsou jen spolupracovníci, kteří utéct nemohou (nebo ne jednoduše) tak takováhle zdržení je zbytečně prudí.
Ano, mohla by to s ním zkusit vyřídit na dálku (pokud by to šlo), tedy c), ale to už nebavíme o půlúvazku, nebo ne v původním smyslu. A zkusil jste někdy hlídat malé dítě a pracovat na něčem, co vyžaduje soustředění?
Hodně věcí by vyřešila provozní doba ve školkách. Ještě před r. 1989 jsme kdysi ve fabrice vymysleli projekt takového malého multifunkčního zařízení, prakticky s nepřetržitou provozní dobou. Sloužilo by k péči o děti od cca 3 do nějakých 8-10 let. Matky by tam nechávaly děti po tu dobu, co by pracovaly ve fabrice. Např.: matka chodí tento týden na noční. Vpodvečer dítko přivede, jde klidně do práce. Dítko v tomto zařízení přespí, matka ho ráno vyzvedne a odvede do školky/školy. Stejně tak, když jde matka do práce: odvede dítko a dle potřeby vyzvedne. Nemělo to suplovat dětský domov, ale mělo to být pružné. Pečovatelkami mohly být ženy 50+, které v tomto věku těžko hledají práci. Bohužel to narazilo na nesmyslné předpisy, např. na to, že dneska musí mít i učitelka mateřské školy vysokou školu, minimálně Bc. (tenkrát jí stačila střední škola s maturitou), na té noční směně by měla být ideálně zdravotní sestra. Ale největší překážkou byly platy a provozní náklady. Dnešní školy/školy mají pedagogy hrazené státem. Jejich platy jsou v souhrnu taková pálka, že tomu soukromé zařízení konkurovat prostě nemůže. A když připočítám, že ve školních zařízeních mají děti státem dosti štědře dotované stravování a obcím navíc patří i budovy a veškeré zařízení (což jsou opqět náklady, hrazené z veřejných prostředků), tak prostě tato zařízení nemají na trhu konkurenci. To soukromník, jehož jediným příjmem by bylo školné, neutáhne ani omylem. A protože školky/školy si jsou dostatečně vědomy toho, že nemají a nikdy nebudou mít konkurenci, nemusí být pružné a mohou klidně říct, že školka/školní družina začíná ráno v 6.30. A ty se, rodiči, postav třeba na hlavu, protože se nejprve musíš dostat s dítkem do školky/družiny, tam ho předat a posléze se dopravit do zaměstnání. To ale nestihne dřív než v 7.15 nebo později. Logicky pak musí mít matky zkrácené úvazky, protože odpoledne končí provoz v 16.00, takže matka musí z práce odejít nepozději v 15.30. Víte, ono by šlo leccos, kdyby se myslelo. Jenže mnoho lidí myšlení bolí.
Myslím, že by stačilo to někde v procesu daňově zvýhodnit (udělat odpočitatelným ideálně přímo od daní, nejen od daňového základu, pro rodiče či jejich zaměstnavatele, nebo alespoň osvobodit od DPH) a životaschopné by to bylo. Ve velkých městech soukromé školky prosperují již nyní, byť jsou nekřesťansky drahé, tak tam ta poptávka je. Kdyby se to zvýhodnilo, tak vzroste, a stát vydělá na jiných daních v celém procesu (třeba od těch pečovatelek, které by jinak byly na dávkách).
Pane, Vy jste nějaký mimoň. Nesedíte taky v nějakém poradním orgánu vlády? Vy nevíte o žádné práci, která by splňovala to, že tam musíte být celou směnu, nikam nemůže te odejít, dokuýd to nedoděláte a domů si stroj na výrobu kde čeho také nemůžete vzít? Práce není jen o tom, že řešíte situace v kanceláři. Snacha by byla ráda, kdyby mohla dělat na 4 nebo 6 hodin. Ovšem pokles mzdy by byl tak citelný, že si to nemůže dovolit. Aby měla výplatu co k čemu, tak musí dělat přesčasy. A tak se děti x hodin denně hlídají samy. Protože rodiče dělají v továrně a na protisměny. Jo, jo, závidím vám.
2 půlúvazky jsou skvělé řešení - někdy. Někdy ne. To už jste řešili nahoře s Michalem Károu. Pokud např. máte firmu, kde jsou 2 odborní pracovníci a jedna univerzální kancelářská síla, tak ta musí vědět vše - rozdělení na 2 úvazky znamená milion komplikací. Pokud máte 20 účetních pozic, tak to, že je jich pár rozděleno na 2 úvazky je v zásadě jedno (vyrovnávají se výhody a nevýhody).
Víte, možná byste se měl víc zamyslet, než začnete hodnotit něčí standard slušného chování. Zejména, pokud o něm nic nevíte, kromě pár příspěvků - kde navíc explicitně nepsal, že on osobně má tyto problémy s lidmi v týmu.
Možná je váš problém ten, že ve vašem pracovním okolí převažují lidé nějakého typu. Možná pracujete v kanceláři, kde spolupracujete s vysokoškoláky a kvalitními středoškoláky.
Moje práce zahrnuje spolupráci s mnohem širší paletou lidí. Navíc mám z minulosti těsné vazby na lidi z odlišných sociálních skupin. A je to trochu jiný svět.
A to, že někdo udělal zásadní osobní rozhodnutí s velkým vlivem na firmu - a nikomu to neřekl s předstihem - to jsem zažil i v kolektivu programátorů, kde fungovaly bezvadně vztahy jak mezi kolegy, tak směrem k vedení.
Za další - to je hrozně krásné, že všichni ví, že vztahy s vedením by měly být vstřícné a korektní a kdovíco ještě - ale občas je potřeba udělat velmi nepopulární věci. Část lidí vyhodit, zbytku snížit plat. Sebrat benefity, které považovali za samozřejmost, porušit spoustu slibů co zaměstnanci dostali.
To je prostě realita, která se občas stane.
Spousta lidí to nepochopí, že je to nutné pro přežití firmy a začne to brát zle a osobně - což je lidsky plně pochopitelné. A pak vám dopředu neřeknou nic. Co pak? Jak to řešit?
Tak vy osobně jste ještě neměl problém dostat mámu mladého dítěte ani na služebku, ani na přesčas? No tak to máte akorát štěstí. Jsou rodiny, které mají ve městě 2 sady prarodičů, jsou rodiny, kdy manžel pracuje do 2 a může bez problémů děti vyzvednout. Krása. Ale také jsou rodiny, kdy se oba partneři přistěhovali do cizího města a ani jedna babička tam není - a manžel třeba jezdí s kamionem, nebo pracuje na pozici, kde se odchod před zavírací hodinou školky netoleruje. Co má ženská dělat potom?
A nikdy jste neměl problém s tím, že dítě onemocnělo? No to máte super - zřejmě máte práci, kde se dokážete zastoupit a ta kolegyně může alespoň část práce udělat doma. Ale jsou práce, kde tohle nejde a je to pro firmu průšvih.
To je velice zajímavé. Pokud bych řídil firmu, ve které mám 2 odborné FTE a 1 univerzální administrativní FTE, tak to univerzální administrativní FTE okamžitě obsazuji dvěma půlúvazky, abych měl zastupitelnost. Přiznám se, že tomu Vašemu "musí vědět vše" vůbec nerozumím. Co když si na náledí zlomí ruku a čelist a nebude Vám to "všechno" moct ani říct ani napsat"?
Je spousta způsobů, jak se dá hlídání řešit. Znám člověka, který svým zaměstnankyním poskytuje "fringe benefit", že jim jeho manželka (která je doma) občas ohlídá děti. Nebo se různě domlouvají kamarádky, které mají děti přibližně stejného věku.
A od počátku zdůrazňuji, že v tomhle by stát měl něco dělat.
V okamžiku, kdy někoho vyhazujete, je pozdě budovat dobré vztahy se zbytkem. Já jsem v jednom zaměstnání vyhazoval třetinu svého týmu, takže tenhle zážitek mám za sebou taky. Ale asi jsem měl zase štěstí, že jsem loyalitu toho zbytku neztratil, že?
No pokud si ta jedna pracovní síla zlomí ruku, tak to se stane velmi zřídka. A potom se řeší zastoupení a to zastoupení je po celou dobu té neschopnosti té původní síly. Bolí to, to je jasné - ale jak jsem psal - je to víjimečně, takže se to ustát dá.
Taková univerzální kancelářská síla má v hlavě fakticky informační systém firmy. Ví, kdo už materiál dovezl a kdo volal, že se s nabídkou zpozdí. Pamatuje si toho obchodního zástupce od minule, takže ví, v čem je jeho háček.
Ve velkých firmách tohle suplují složité byrokratické procesy a drahé informační systémy. Ve středních firmách máte těch lidí více, takže ta vědomost tohoto všeho je tak nějak kolektivní. Pokud byste na tohle v malé firmě měl 2 holky, které se budou po 4 hodinách střídat, tak to prostě fungovat nebude. Anebo bude za cenu, že tam značně naroste byrokracie a firmička ztratí svou velkou konkurenční výhodu - pružnost.
Je spousta způsobů, jak se dá hlídání řešit, to je pravda. Ale také je pravda, ale občas nevyhovuje ani jeden. A co potom?
V tomhle se rozhodně shodujeme, že stát by měl nabídnout lepší možnosti hlídání dětí s větší kapacitou. To by pomohlo opravdu hodně.
Já netvrdím, že ty dobré vztahy se mají začít budovat v okamžiku vyhození. Ale i to se stává - byl vyhozen i předchozí šéf a vy nastupujete na jeho místo. Co potom? Ale to jsem odbočil - psal jsem to, že i když se chováte slušně, tak to nutné snížení nákladů nemusí všichni vzít rozumně. Každý je jiný a někdo se i přes vaši předchozí vstřícnost začne chovat nevstřícně.
Já v první řadě popisuji realitu - jak to funguje. Nikoliv svůj návrh, jak by to mělo být. A malé a minifirmy prostě takhle fungují. Závislost na konkrétních lidech je naprostá samozřejmost.
Ta firma může být závislá na všech 4 lidech (administrativní síla, odborník v jedné profesi, odborník v druhé profesi, a nakonec v jedné osobě majitel šéf a obchodník).
Malé firmy úplně jiným způsobem řídí riziko. Například je pro ně samozřejmé, že berou zakázky tak velké, že jeden neúspěch potopí celou firmu. Tomu se velké firmy snaží hodně vyhýbat a jdou do toho jenom když to opravdu stojí za to, anebo si to přímo zakázaly. Také malé firmy rychleji rostou a častěji krachují.
Takže prostě nebuďte překvapen, že malá firma má raději 4 plné úvazky, než 8 polovičních, protože tento způsob zajištění rizika by je přišel příliš draho a byl by příliš komplikovaný.
Protože za dva lidi platíte dvojnásobek režie. Personální agentuře je jedno na jaký úvazek zaměstnáte člověka - chce pořád stejné peníze za dohození. Mzdová účetní si nechá platit podle toho, kolik lidí k ní přihlásíte - a je jí skoro jedno, že někteří jsou na poloviční úvazek. Školení řidičů platíte per osoba, nikoliv per úvazek. Stejně tak jakékoliv jiné školení. Mnoho počítačových programů se licencuje podle počtu uživatelských účtů - nikoliv podle úvazků. Pokud se s nějakým zaměstnancem nedohodnete a budete se o cokoliv soudit, tak vám také žádný advokát nedá slevu, protože ten člověk je u vás jenom zkrácený úvazek. Všemožné pojištění kdovíčeho se také cenově odvíjí od počtu osob a nikoliv úvazků.
Fakt tohle nevíte, opravdu jste chtěl tohle napsat?
A to jsou jenom přímé finanční náklady navíc. Nemluvím o celkově komplikované situaci, když potřebujete s někým pracovat na konkrétním úkolu a i když ta první holka strávila hodně času psaním poznámek a ta druhá jejich čtením, tak jí stejně musíte některé detaily vysvětlit znova.
Navíc máte 2 lidi místo jednoho, takže pravděpodobost jakéhokoliv problému (vážná nemoc, nedohodnete se, začne sázet a defraudovat) je dvojnásobná. Navíc lidé vyhledávají poloviční úvazky buď z nějakých dočasných důvodů (děti, rodinná situace), nebo proto, že plný úvazek nesehnali. 2 lidé na poloviční úvazek znamená mnohem větší pravděpodobnost, že budete shánět a zaučovat novou sílu.
Dovolím si analogii s letadly. Do velkých a drahých stíhaček se vždy dávají dva motory i když by nebyl problém mít tam jeden dvojnásobný. Je to pojistka proti riziku, když jeden vysadí. Do lehkých stíhaček se ale často dává jenom jeden motor - místo dvou polovičních (a samozřejmě ho chcete mít co nejvíce spolehlivý). Není to proto, že se nad rizikem nikdo nezamyslel, ale právě naopak, že se riziko intenzivně vyhodnocovalo a počítalo.
A malá firma je přesně taková malá stíhačka.
Já si nedovolím hodnotit většinu šéfů malých firem, určitě jsou mezi nimi takoví, kteří si neuvědomují vůbec nic. Ale nepochybně jsou mezi nimi i takoví, kteří se nad problémy rizik a jejich řízení zamysleli. Jenže můj osobní názor je, že většinou došli k závěru, že jim jako nejlepší řešení vyšlo, nedělat nic - rozhodně ne půlit závazky v minifirmě.
To je přesně ono. Spousta malých firem neskutečně vyhazuje peníze a ani si to neuvědomují, protože je vůbec nenapadne, že existuje alternativa. Ono se nadarmo neříká, že víc hlav víc ví.
Přišel jsem z firmy o několika tisíci lidech do firmy o 10 lidech a prosadil jsem tam spoustu úsporných opatření. Počínaje třeba tím, že jsme přestali používat personální agenturu na nabírání lidí, protože to byly vyhozené peníze (mimochodem, není pravda, že by se personálním agenturám platilo od kusu - často se jim platí od sjednané mzdy pracovníka). Zároveň se uspořily peníze a zvýšila kvalita nabíraných lidí.
Nebo jsme zredukovali roli prostředníků při kupování různých věcí. Náročnost pro interní zaměstnance se skoro nezměnila, protože i tomu prostředníkovi musíte dát zadání, ale opět získáváme lepší kvalitu za nižší cenu.
Manažerské schopnosti majitelů malých firem jsou kapitola sama pro sebe. Netvrdím, že jsou takoví všichni, ale spousta těch, které znám (všichni, kteří si neprošli velkou firmou, abych byl přesný) pořád opakuje stále stejné chyby, ze kterých by je vyléčilo první pořádné školení. Jenomže oni přece vědí všechno nejlíp, tak proč by si zaplatili pořádné školení?
Spousta malých firem nepochybně vyhazuje peníze. Spousta velkých taky - jenom jindy a jinak. Tohle je na úplně jinou debatu, to je offtopic.
Pokud u vás pomohlo přestat používat personální agenturu, tak to je moc pěkné. Já vím o přesně opačných situacích - malá firma není sama schopna oslovit dostatek kvalitních lidí a situace se zlepší až poté, co začnou platit agentuře. Čemuž se předtím bránili, protože si mysleli, že to za ty peníze nestojí.
Tohle bude asi velmi individuální - bude záležet na velikosti města, na oboru, na tom koho vlastně hledáte a spoustě dalších věcí. Různým agenturám se platí různě - ano, pokud nabíráte hodně kvalifikovanou sílu za dobrý plat, tak je to čistě na platu. Čím méně kvalifikovaného zaměstnance chcete, tím častěji je tam nějaká fixní částka.
Ale to už opět zabíháme hodně offtopic.
Vaše další úspěchy v zefektivňování malé firmy jsou super a gratuluji vám k nim, ale opět je to offtopic.
Ano, manažerské schopnosti spousty šéfů malých firem nejsou zázračné, často mají zdravý selský rozum a ten jim někdy hodně pomáhá a někdy hodně škodí - ale to je zase fuk a offtopic. Rozhodně není pravda, že všechny malé firmy jsou řízeny špatně.
Vypsal jsem vám spoustu příkladů přímých finančních nákladů navíc, když rozpůlíte pracovní pozici na dva závazky. Pro malou firmu je to prostě drahé a komplikované a nestojí to za to. A co já vím, tak to nikdo nedělá. Tedy pokud má práci pro celý úvazek a pokud tím například nechce udržet konkrétního výborného a zapracovaného člověka aspoň na 20 hodin týdně.
Pochopitelně netvrdím, že to nebude výhodné v nějakých konkrétních situacích na nějakých konkrétních pozicích v malých firmách. Ale v typické situaci prostě ne.
Ano, vyjmenoval. Něco z toho jsou položky v řádu 100 Kč měsíčně, něco jsou položky, které nastávají párkrát za život. Něco je vyloženě spekulativní: pokud se Vám bude víc lidí střídat na jedné práci, je naopak větší šance, že defraudanta odhalíte dřív. Velké firmy to vědí a proto lidi nutí se občas prostřídat.
A lidé, kteří chtějí částečný úvazek, jsou často v přepočtu na hodinu ochotni pracovat levněji, protože chtějí něco extra.
Vy navíc ignorujete jednoznačné výhody, které plynou z většího počtu zaměstnanců ve firmě a tím pádem zastupitelnosti atd. Ta stokoruna navíc měsíčně se vykompenzuje prostě tím, že snáze vykryjete dovolené, a nebudete plýtvat časem specialisty či majitele firmy na práci, kterou normálně dělá asistentka.
Nebo prostě to, že zaměstnanci, který má poloviční úvazek, můžete říct "jděte si k lékaři mimo pracovní dobu", zatímco plnému úvazku to často říct nemůžete, protože pracovní doba se kryje s ordinační dobou. Takže návštěvy toho na plný úvazek musíte platit, zatímco návštevy toho na poloviční úvazek ne.
Vaše základní premisa je, že podnikatelé vždycky vědí, co je pro ně nejlepší. Já Vám tady dokazuji, že velmi často nevědí. Proto to není off-topic.
Něco jsou drobné, něco není často, ale dohromady se to na řád tisíců měsíčně dostane bez problémů.
Lidé, kteří jsou ochotni pracovat na částečný úvazek mají tu hlavní nevýhodu, že je jich málo a budou vám často utíkat.
Ano, vykrytí dovolených je ve více lidech snazší, ale dovolené se dají také řešit, že tu hlavní nařídíte všem naráz (malé firmy běžně v létě na pár týdnů zavřou a na maily vám reaguje jenom pan majitel). Argumentace lékařem je pochybná v téhle diskuzi, která má kořen v matkách s dětmi - které z principu chodí k lékaři mnohem častěji, než kdokoliv jiný.
Můžeme tady ještě dlouho vyjmenovávat výhody a nevýhody více zaměstnanců na jednom pracovním místě.
Já nepopírám výhody. Já jenom říkám, že u některých pozic se prostě nevyplatí to dělit. A univerzální administrativní síla v malé firmě je přesně ta pozice, kterou když rozdělíte, tak firmu buď uvrhnete do chaosu, nebo jí zahltíte byrokracií a firma ztratí hodně ze svého "kouzla".
Jak jste přišel na "moji základní premisu", to opravdu netuším, nic takového jsem vůbec nepsal. Naopak opakovaně připouštím, že hodně lidí, dělá hodně věcí blbě. Já tvrdím, že tady se prostě shodují tí, kteří se nad problémem zamyslí hluboce a ti, kteří se nezamyslí vůbec. Kdyby pozici univerzální administrativní síly "úmyslně a plánovitě" dělila mezi více lidí alespoň menšina malých firem, tak bysme se mohli bavit - někdy ty výhody asi převažují. A možná ty výhody převažují a ti ostatní o tom možná jenom neví. Ale když to nedělá nikdo (ani jsem o tom neslyšel), tak to znamená, že i ta část dobře řízených firem to dělá stejně, takže je fakt offtopic pitvat, že část firem je řízena špatně.
Sám píšete: "Kdyby pozici univerzální administrativní síly "úmyslně a plánovitě" dělila mezi více lidí alespoň menšina malých firem, tak bysme se mohli bavit - někdy ty výhody asi převažují."
Tohle uvažování vychází nezbytně z premisy, že ty firmy jsou řízeny dobře - kdyby dobře řízeny nebyly, tak nemá smysl se tím zabývat.
Vaše logika je asi stejná, jako tvrdit, že když v roce 1850 nevykonávala jediná žena praxi lékaře, tak je to jistě správně. Nebo že v roce 1990 byste spočítal na prstě jedné ruky malé firmy, které používaly počítač.
Aha. Tak to ano. Moje premisa je, že v tak velkém množství různým způsobem řízených malých firem musí být alespoň část (řekněme nezanedbatelná) řízena dobře.
Rozuměl jsem vám, že za moji premisu považujete, že ty dobře řízené firmy jsou (prakticky všechny).
Váš příklad s lékařstvím v roce 1850 je úplně mimo. Přirovnání vždy kulhá, ale tohle je moc.
Lékařem se mohl stát pouze ten, komu to ostatní lékaři dovolili. Takže pokud by někdo chtěl lékaře ženu, tak tomu tehdejší kasta lékařů bránila.
Oproti tomu založit si minifirmu může prakticky kdokoliv. Dělají to lidé, kteří byli celý život řemeslníci. Dělají to čerství absolventi univerzit. Dělají to lidé všech možných typů uvažování (tedy ne úplně všech, ale je jich široká paleta). A dělají to i lidé, kteří dříve dělali managery ve středních a velkých firmách. Nikdo jim neklade žádné překážky v tom, jak mají budovat strukturu zaměstnanců.
Fakt si myslíte, že má smysl tohle srovnávat?
Malé firmy, které používaly počítač v roce 1990? Opět nesmyslné srovnání. Počítač v roce 1990 tady byla velká novinka, která prostě předtím nebyla a postupně se šířila. Pro někoho rychle, pro někoho pomalu - protože počítač byl dost drahý jak na pořízení, tak na provoz. Navíc pro malé firmy rozhodně nebylo jednoznačné, že jim to přinese víc výhod, než nevýhod.
Oproti tomu mít na jedno místo jednoho člověka, nebo více není žádná novinka, která dříve nebyla možná. Není potřeba k tomu mít nějakou extra kvalifikovanou obsluhu a učit se spoustu nových věcí.
Opět zcela nesmyslné přirovnání.
Přirovnání nechme být, tohle fakt nikam nevede.
Jde o to, že pouhá skutečnost, že to zatím nikdo nedělá, neznamená, že to není přínosné, což jsem se snažil ukázat těmi přirovnáními.
Přiznejte si, že z hlediska manažerského řízení jsou malé firmy mnohem konzervativnější, protože v nich neprobíhá neustálá vnitřní manažerská diskuse, která je charakteristická pro ty velké - prostě proto, že malá firma má jen jednoho manažera, který nemá s kým diskutovat, pokud si nezaplatí třeba kouče (a to manažeři malých firem obvykle nedělají - ti ani nejezdí na školení). A ve velkých firmách se na to přichází postupně, mimo jiné i díky pokroku a zlevňování komunikační techniky, cloudů a bůhví čeho ještě. A najednou si tam manažeři říkají "proč jsme to nedělali dřív"?
A, mimochodem, já tedy malé firmy využívající částečné úvazky znám. Akorát ne všechny to dělají oficiálně, protože třeba zákon o advokacii nepřipouští práci koncipienta na částečný úvazek. Nebo je na ten fakticky částečný úvazek třeba jednatelka, u které to formálně není rozlišitelné. Když nad tím tak přemýšlím, znám možná víc malých firem s částečnými úvazky, než malých firem bez nich. Ale samozřejmě, pohybuji se v určitém spektru...
Malé firmy sice mohou být jistě manažersky konzervativní, ale jsou především různorodé. Někdy jsou řízeny lidmi, bez předchozích zkušeností, někdy lidmi s teoretickými zkušenostmi ze školy a někdy lidmi z praktickými zkušenostmi z jiných firem. Určitě tam bude kromě konzervativců spousta lidí, co jsou otevřeni tomu, zkoušet nové věci, nebo staré věci jinak.
Nebavíme se o malých firmách s "nějakými" částečnými úvazky. Bavíme se o tom, že malá firma plánovitě zaměstnává na jedno místo dva lidi.
Ne o tom, že poloviční úvazek je nějaký šolich (jednatelka). Ne o tom, že firma má nebo měla práci pro N+0,5 lidí, tak zaměstnává někoho na půl úvazku. Ne o tom, že se to tak zrovna sešlo, ne o tom, že si firma chce udržet dobrou a zapracovanou ženu, co by jinak byla na mateřské. Ne o tom, že někoho vzali na polovični úvazek, protože jim hrozně vyhovoval, ale mohl jenom napůl. Ne o tom, že berete nové lidi na půl úvazku, a ty kteří se osvědčí jsou převedeni na celý úvazek.
Protože to bych potom taky znal spoustu malých firem s částečnými úvazky. A možná by jich byla i většina.
Jistě jsou profese, kde rozdělení pozice vadí více a kde to vadí méně. Ale určitě je hloupost rozdělovat administrativně-komunikační mozek firmy :-)
To jsem uvedl jako příklad a na to jste vy reagoval, že byste tuhle pozici okamžitě rozdělil mezi dvě osoby. To byl pro mne impulz pokračovat v téhle diskuzi :-)
Problémy si uvědomuju, současný socialistický zákoník práce bych zrušil. To ale s mým původním příspěvkem nesouvisí. Když se budete chovat k podřízeným slušně, tak se většina z nich bude chovat slušně i k vám. Když se k nim budete chovat jako svině, tak se většina jako svině chovat k vám taky.
Nikde není zmíněná základní premisa vývoje lidí v této společnosti. Jen úplný hlupák vychází z předpokladu, že věk dožití se bude i nadále prodlužovat. Teď žijí ročníky, které se mají nejlíp v historii lidstva. Pohodička za totáče a nyní skvělá důchody, špičková medicína a velké možnosti. Kdo si myslí, že Husákovy děti se boudou houfně dožívat 85 let, je blázen. Jsem jeden z nich, jsem relativně zdráv (jenom 1 nevyléčitelná a 2 těžké latentní nemoci), ale dělat do sedmi pětek to nedám. Jsem teď už nekdy k smrti urvanej, nevím kam dřív strkat prachy a když mě v práci vyhoděj. tak si jí můžu hodit. Tipuju svůj věk dožtí tak kolem 68-70 let. Každej den ty stresy, makačka, tlak na výkon a neustálý strach o práci a co že se zase kde zdraží, to se nedá vydržet. Jídlo mizerný, drahý prášky, pesticidy v pitné vodě, radon ve starém baráku...Věk dožití má průběh funkce s extrémem, který je právě teď. A je jisté, že se již bude jenom snižovat.
Jde o to, že zatím každá generace viděla tak nějak světýlko na konci tunelu. Ale mě se zdá, že to už teď není reálné. Ekonomická krize ještě není ani ve své polovině, problémy s pitnou vodou, s benzínem, technologická stagnace, finanční stagnace, ale zejména morální degradace a obrovská míra korupce a doprovodného stresu, to tu ještě nikdy v minulosti nebylo. V podstatě už není moc důvodů, proč vůbec lpět na životě. A už vůbec není moc důvodů proč mít děti. Co je čeká? Jsme v postavení římské říše po jejím zániku, kdy kolonie to ještě nevěděli, ale centrální struktura už se víceméně zhroutila. Někde jsem četl, že už se lidé masově připravují na to, co bude potom. Jak kopat studny, pěstovat dobytek, vyrábět munici, dělat opevnění. A údajně jich není málo.
Tak to dopadá, když v ekonomice chybí minimálně půl milionu kvalitních pracovních míst. Je sice hezké říkat lidem, že mají mít děti, ale z čeho ty děti uživit, už nikdo neřeší. Dokud bude mít rodič problém uživit sám sebe, tak se bude rodit málo dětí. Jistoty pro normálního občana nejsou dnes prakticky žádné. Největší tragédii (kromě vlády rozpočtové nenažranosti) v tomto státě vidím v tom, že když člověk přijde o práci a jeho obor se stane neperspektivní, tak nemá možnost rychle získat novou kvalifikaci a vrátit se na pracovní trh. A to ani nemluvím o problémech se zaměstnáváním matek s dětmi, osob v předdůchodovém věku atd.
Na internetu se dají najít zápisky čecha který se rozhodl stát pilotem dopravního letadla. Přestože před zahájením školení pilotoval snad jen větroň, tak po 18 měsících úspěšně složil zkoušky a dostal licenci. Takže možné je lecos, i když ten chirurg by byl trochu větší oříšek ;-)
kam se hnou. Chlapi ve vládách a PS to neřeší, co jim do toho, že? I takový Kubera se vyjadřuje v tom smyslu, že si za to matky-samoživitelky za to mohou SAMY. Alimentky nikdo řádně nevymáhá, matky, které pracují od nevidím do nevidím a 24 hod. pečují o děti - jsou na sociálním dnu, často také neúnosně závislé na muži. Která by o tohle stála? Tak to potom není divu, že "se" děti nerodí. Ty rodí jenom Cikánky, protože Cikáni jsou zvýhodněni všude, kde se hnou, od sociálních dávek, ebza bydlení až po finanční zvýhodnění ve školách.
Diskriminace je nesporný problém. Špatná vymahatelnost alimentů taky (i když tam skládám určité naděje v odebírání řidičáků neplatičům).
Ale jádro problému je jinde: pokud se žena s prvním dítětem stane samoživitelkou, rapidně klesá šance, že si pořídí druhé (natož třetí), protože prostě nemá čas sehnat pořádného chlapa. Ale na rozpadu původního vztahu zpravidla ta samoživitelka také má svůj podíl.
Že je žena samoživitelka je převážně následek toho, jak se chovala, koho si vybrala, jaké měla priority, co od vztahu očekávala a co do něj byla ochotná investovat.
Takže převážně její vina.
Na druhou stranu to přiměřeně platí i pro chlapa který má akorát povinnost platit alimenty.
Nesnesitelná lehkost rozchodu a dalšího (ještě horšího :D ) začátku
Tak ty jsi fakt debil, zkus denně pečovat o dítě nebo dvě, neměj žádný volný čas, choď do práce a odpoledne doma na druhou směnu, plať všechno sám a sestavuj návrhy pro exmanžela na zvýšení alimentů o pár set korun z jeho milionového příjmu, protože má čas na sebe, své podnikání a své luxusní záliby, o děti se nestará, protože má pouze právo si je brát, nikoliv však povinnost. Tohle může říct jen chudák, který si neuvědomil, že v těch dětech je polovina jeho genetické informace a přesto je mu jedno, jak jeho děti vyrůstají, v jakém prostředí a s jak vystresovanou matkou, která veškerou svou energii a příjmy investuje na rozdíl od otce do svých dětí.
Kubera má pravdu v jednom: proč brát neplatičům alimentů řidičáky, když mají např. pasy. Chceš jet na drahou dovolenou? Ale, ale, a tady jsou nezaplacené alimenty. Takže nejprve zaplať a poté jeď do Egypta nebo do Keni nebo úplně někam jinam. Chceš stavět a potřebuješ stavební povolení? Ale, ale, opět nezaplacené alimenty. Zaplať a pak stav. Způsoby, jak neplatičům alimentů znepříjenit život je hodně, ale stát to dělat NECHCE. To by totiž musel něco dělat a občas použít mozek, např. při tvorbě zákonů. Problémem je totiž CELKOVÁ NEVYMAHATELNOST PRÁVA, a týká se to nejenom alimentů.
Pane Slanina, teď jste mne dostal. Zásah do fundamentálního práva! To je stejné, jak když mi soud svého času napsal, že mi otec dítka může platit na alimentech jen 50,- Kč měsíčně protože má právo na kulturní vyžití, kterým je v jeho případě návštěva pohostinství. Mně pak u soudu ruply nervy a přednesla jsem soudcům takovou přednášku, jakou neslyšeli ani za totality na VUMLu. Divím se, že mne od toho soudu nevyvedli pro výtržnictví. Následně se mi předseda soudu omluvil a pak už mi podobné hovadiny nepsali. Dokonce mi i pak při exekuci přiznali nárok na náklady řízení! To už jsem byla doslova v šoku, protože při první exekuci mi s úsměvem na rtech řekli, že na přiznání nákladů řízení není právní nárok. Že okrádají ne mne, ale malé dítě, které jsem zastupovala, jim asi nedošlo.
Mně je fakt jedno, jakým způsobem stát zajistí vymahatelnost práva, jestli to bude odebráním pasu nebo maturitního vysvědčení. Fakt ale je, že všechny složky v tomto procesu jsou státní, jak Policie (to kvůli trestnímu oznámení, když neplacení výživného je trestný čin), tak soudy, nebo vězeňská zařízení. Pravda, dřív teda byli státní i exekutoři. Ale donutit státní složky k nějakému výkonu, to byl fakt nadlidský čin. Někdy jsem měla dojem, že se ženským doslova mstí a jdou proti zdravému rozumu, jen aby je od podobných kroků odradily. Bývala jsem toho dost znechucená a dodneška si myslím, že i to je jedním z kamínků mozaiky, proč se mladým nechce mít děti. Když vám 30-letý mládenec řekne, že je lepší děti nemít, protože co kdyby se mu rozpadla rodina a on se měl hádat o děti, a když vám to samé řekne stejně stará mladá žena, je to víc než smutné. Víte, já mám dojem, že za dnešní situace si dítě pořídí jen masochista.
Ještě Vám tam chybí možnost toho neplatiče alimentů humánně usmrtit a rozebrat na náhradní díly.
Prostě právní stát uplatňuje přiměřené prostředky a balancuje zásahy do práv subjektů. Tím se liší od komunistické totality.
Osobně zastávám názor, že rodiče, kteří se rozešli v době, kdy jejich dítě bylo nezletilé, měli být po dovršení 26 let dítěte oba potrestáni veřejnými pracemi tak na dobu 10 let. Protože za ten rozchod můžou takřka vždy oba dva.
Podsouváte mi něco, co jsem nikdy neřekla. Sám musíte uznat, že se prostě stane, že v manželství jeden zklame. Někdy je to chlap (otočí se za jinou sukní, propadne gamblerství, hospodě, drogám...), jindy žena (otočí se za jiným chlapem, propadne chlastu, drogám nebo je to třeba zlatokopka. To je bohužel věc, kterou nikdy přeem neodhadnete, tak nevím, proč to těm osamělým rodičům vytýkáte. proč třeba vytýkáte ženě, která vyhodila chlapa gamblera? Že ho neživila, nedala děti do děcáku a nezaplatila za něj dluhy? Ona ty děti chránila a vy byste jí ještě poslal na nucené práce. Totéž chlap, který se postaral o děti, když od nich máma utekla, protože jí třeba jistá část těla svrběla. Hmm, to jsem si myslela, že máte větší rozhled i rozum). Já osobně smekám před těmi, co dovedou vychovat děti i v neúplné rodině, zvláště pokud jsou to chlapi. Protože dřív ženy odcházely do důchodu dřív, právě jako odměnu za výchovu dětí, chlapi byli v tomto tvrdě diskriminováni (i když za pár let si v tom budeme rovni). A na rovinu řeknu něco, za co mne tu třeba ukamenete: každý nemakačenko nebo polykač drog je tímto státem podporován, jen rodiče s dětmi jsou tvrdě diskriminování a šikanováni za to, že di dovolili luxusní koníček - mí děti a ty slušně vychovat. Já bych osamělým rodičům dávala metál, ne je posílala na nucené práce!
Asi je to moje právnická zkušenost: obdiv si podle mne zaslouží ten, kdo se dokáže do problémů nedostat, ne ten, kdo je dokáže vyřešit.
Nevěřím tomu, že jinak funkční partnerský vztah zanikl proto, že se chlap otočí za jinou sukní nebo proto, že žena propadne chlastu. To už jsou všechno jenom součásti následku, ale příčina je ta, že vztah nefunguje. A za to v drtivé většině mohou oba rukou společnou a nerozdílnou.
to Jan Slanina, včera 20:55
Pokud máte opravdu právnickou zkušenost, tak Vám asi chybí zkušenost životní. A pokud něco nechápu, proč od trestného činu neplacení výživného odvádíte pozornost řečmi o vině na rozchodu rodičů. Přece za trvání manželství existuje vyživovací povinnost stejně tak, jako po jeho rozpadu (vyplývá přímo ze zákona a ne z rozhodnutí soudu) a je-li rozpad jen důsledkem mj. neplnění této povinnosti, tak co by setrvání v nefunkčním svazku zachránilo? A pokud je mi, právnickému laikovi, známo, tak soud při rozvodu rozhoduje i o tom, kdo zavinil rozpad manželství.
Můžete prosím specifikovat, o jakou konkrétní právnickou zkušenost ve Vašem případě jde???
Právě že v současné právní úpravě není to, kdo zavinil rozpad manželství až tak podstatné. Tohle platilo třeba za první republiky, tehdy měla skutečnost, kdo je "viník" na následné majetkové věci atd dopad poměrně zásadní, v současnosti tomu tak ale není. Zrovna nedávno jsme měli takový případ v příbuzenstvu - rozpad manželství poměrně jednoznačně z viny ženy, předtím většina příjmu a třeba investic do bydlení od muže, ale není mu to nic platné. Podotýkám, že moje příbuzná je ta žena, takže bych jí teoreticky měl spíš mírně fandit, ale realita je bohužel neokecatelná :-( Aspoň se dokázali rozejít relativně kultivovaně, takže je dotyčný "bitý" jen na penězích, jsou i horší případy, ale moc velká útěcha to není...
Já si na soudu požádala o uvedení informace do rozsudku o tom, kdo nese vinu na rozvodu. Myslím, že hned u prvního stání. A mám to tam. Neberte to, co napíšu dále, jako impertinenci, sama jsem introvert a radši spíše mlčím, ale mnohokrát jsem si v životě potvrdila, že "líná huba - holé neštěstí". Je potřeba si říct, je potřeba zkoušet, je potřeba nenechat se zatlačit do kouta a umlčet, je potřeba jít do střetu atp. zejména pokud jde o naše práva.
To není úplně pravda. Zákon o rodině zná dvě situace, kdy to má zásadní význam:
- § 24b umožňuje tomu "převážně nevinnému" (všimněte si, že zákon evidentně počítá s tím, že vina skoro nikdy není čistě na jedné straně), pokud by mu rozvodem vznikla újma a svědčí pro to mimořádné okolnosti, oddálit rozvod až o 3 roky.
- § 91 odst. 2 umožňuje "převážně nevinnému" požadovat po výživné až na dobu 3 let, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla v zásadě stejná. Tj. když bohatý manžel podnikatel "vymění chudou ženu za mladší model", ona po něm může chtít výživné. Pokud ale opustí ona jeho, má smůlu.
Nemám ovšem statistiku, jak často se tohle aplikuje. Ovšem v ASPI jsem k tomu našel 32 judikátů, což nasvědčuje docela časté aplikaci.
Ještě k tomu, co napsal Jan dodám tolik, že děti rozvod rodičů obvykle nenesou lehce. A rodič, u kterého zůstanou se stává hromosvodem jejich zloby. I pro tento případ je dobré mít informaci o vině na papíře se štemplem. Mi třeba na základě rozsudku berňák doplatil (velmi nerad a neochotně) zpětně úlevu na dani, tatík dětí tu svou úlevu musel berňáku vrátit. Dětem pak posloužil rozvodový rozsudek k doložení požadavku o změnu příjmení. Asi bych vylovila z paměti ještě několik dalších použití, ale shrnu to tak, že rozhodně nelituji toho, že jsem si "řekla".
Právnická zkušenost spočívá v tom, že v drtivé většině případů se lidé na právníka obracejí s problémy, které vůbec nemusely nastat.
Jak už psala Thr, zjišťování viny při rozvodu je velmi formální. A já k tomu dodám, že k němu navíc ani nemusí dojít. A, i když k němu dojde, řeší se mnohem víc ty "mezipříčiny", nikoli původní příčiny. Tzn. řeší se, že manžel byla nevěrný (mezinásledek-mezipříčina), nikoli že se manželka se věnovala práci a ne manželovi.
A způsob svěřování dětí do péče je kapitola sama pro sebe.
Takže jste advokát? A Vaši formulaci: "řeší se, že manžel byla nevěrný (mezinásledek-mezipříčina), nikoli že se manželka se věnovala práci a ne manželovi.", myslíte opravdu vážně??? Tvrzení "manželka se věnovala práci a ne manželovi" mi připadá komické. Tu práci dělala proč a pro koho? Nejste vy taky stižen :-) maskulinním šovinismem? Máme rovná práva. Tak se měl práci věnovat manžel, pak by manželka měla možná čas a motivaci věnovat se jemu :-)
Ale odbočili jsme od tématu. Mě vždycky pobaví, když se někdo honosí názorem, že si samoživitelka může sama za své postavení, protože si špatně vybrala - na rozbřesknutí v hlavě dotyčného autora myšlenky se ptám třeba toto: "Když ti zubař vytrhne omylem zdravý zub, tak za to si taky můžeš sám, protože sis špatně vybral zubaře? No a taky bys mohl takto přijít o jedinou zdravou ledvinu, nebo končetinu..." Vždyť i takové případy se staly.
Akorát když přijde řeč na práva spojená s rodinou, dělají mnozí, jako že se jim šlape na kuří oko.
Je mi úplně jedno, jestli ten nevěrný byl manžel nebo manželka a jestli ten kariérista byl manžel nebo manželka. Nebo jestli manžel nebo manželka přehnaně podléhal své matce, což taky vztah slušně rozbíjí. V příkladu jsem to záměrně otočil, protože častěji se stává, že žena je nevěrná, protože ji muž zanedbává kvůli své práci, ale myslitelný je i druhý příklad.
V některých fázích našeho vztahu trpím já tím, že se moje přítelkyně po večerech věnuje své práci, v jiných ona trpí tím, že se já po večerech věnuji té své. Zachování našeho vztahu závisí na tom, aby ten "trpící" byl dočasně tolerantní a ten "kariérista" mu to nějak kompenzoval a nešel přes míru. Ale něco pro to zachování vztahu musíme dělat oba. Když k tomu nedojde, tak je věc náhody, jestli bude nevěrný ten "trpící", protože se mu partner nevěnuje, nebo ten "kariérista", který bude pro svou snahu (dělá to přece pro rodinu!) hledat pochopení v cizí náruči.
Ke vztahu mezi rovnoprávnými partnery nelze přistupovat tak, jako ke vztahu pacienta se zubařem, tj. že Váš jediný úkol je správně si vybrat a pak už za výsledek zodpovídá on. Velmi mne pobavilo, že mne označujete za maskulinního šovinistu, když pro mužské šovinisty je charakteristické právě tohle asymetrické nahlížení (muž se stará o rodinu, žena se stará o muže), jehož velmi blízký analog jste tu předvedla Vy. Pokud chcete v tomto označování pokračovat, prosím, přečtěte si všechny mé další příspěvky v této diskusi.
No to čtení by bylo na dlouho, tolik času se mi nechce do toho investovat. Obhájil jste se dostatečně ;-) teda pokud se obhajoba zakládá na pravdivých informacích. A u toho maskulinního šovinisty jsem dala smajlík. To co v mém textu následovalo poté, jbyla parafráze toho, co jste napsal Vy.
Jinak zpátky k partnerským vztahům a dětem.
Jsou lidé, možná je jich dokonce převaha, kteří než by se alespoň pokusili partnerský problém řešit nebo o něm alespoň mluvit, raději od něho utečou (a raději bez dětí). No a když najdou vhodnou vrbu, děti z předchozího vztahu se obvykle stanou přítěží. Stát dost těžko může takové chování zakázat, nakonec i v historii k rozchodům a mimomanželskému soužití docházelo, troufám si tvrdit, docela běžně, ale může zamezit té lehkosti opouštění svých zákonných povinností právě proto, aby (stát, národ) přežil, tj. nepřestal existovat. Dnes se ukazuje, že současný boom partnerské řevnivost a nezodpovědnosti se vymkl i přírodním zákonům, když už se děti téměř nerodí. A kdo to má/může korigovat? Já jsem toho názoru, že stát. Nedávno jsem viděla v telce nějakou mladou holčinu, která vypočítávala téměř do koruny, kolik dítě stojí a tím se snažila zdůvodnit, proč si ho nemůže dovolit -> protože by si nemohla dovolit "věci". Asi se nám nakumulovalo více "problémů" najednou - sobectví, chamtivost, nezodpovědnost, neúcta, nedostatek pokory, neláska... Nerada používám ke zdůvodnění hospodářskou krizi, jelikož jsem zajedno s panem Tomášem Baťou:
"Příčinou krise je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.
Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.
V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.
Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.
Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."
Tomáš Baťa 1932
S tím výrokem pana Bati souhlasím beze zbytku. Otázka je, co potom tedy může udělat stát a co musíme dělat my všichni, komu na tom všem nějak záleží?
Když bude stát zásadním způsobem podporovat toho z rodičů, který má děti v péči (a nejsem přesvědčen, že by to zpravidla bylo proto, že je ten druhý nechce), nebude to znamenat, že sice možná ubude pánů, kteří "každému svému dítěti zajišťují jeho vlastní maminku" (což je mimochodem kategorie, která mi velmi pije krev), ale naopak přibude dam, které s vědomím, že z partnera alimenty soudně vyrazí, usoudí, že ho vlastně nepotřebují - a připraví své dítě o otce?
Na druhou stranu, nejsem přesvědčený, že ta demografická krize je skutečně tak hluboká. Teprve nedávno jsme překonali průměrný věk matky při prvním porodu, který platil za 1. republiky, což sice vytváří dočasnou mezeru, ale rodičovství se stále posouvá. I ročník žen 1972 ke svým dětem ještě tak 2% přidá.
My jsme stát.
Je to k pláči, protože to co máme jsme povětšinou nechtěli, ale je to naše dílo. Na začátku jsme věřili, že ti co nás vedou, vědí co dělají. Já mám dodneška akcie z kupónové privatizace, nechala jsem si je právě proto, že jako samoživitelka jsem cítila potřebu mít nějakou rezervu, něco jako "rodinné stříbro". Některé jsou dnes zcela bezcenné, protože firmy neexistují, jiné jsou prakticky bezcenné a neobchodují se a co víc - teoreticky bych za jejich správu měla platit později zřízenému centrálnímu depozitáři (doposud se mi nikdo neozval a já taktně dělám blba) a nemám se jich jak zbavit, dokonce budou součástí dědictví. Takže pro mne ten průšvih začal kupónovou privatizací, respektive lhaním okolo ní. Výsledek je diametrálně odlišný od toho, co nám její "otec" sliboval. Stačí se kouknout na http://cs.wikipedia.org/wiki/Kup%C3%B3nov%C3%A1_privatizace
Takže jsme si na úvod rozkradli majetek stylem "kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu", mezitím titíž nebo jiní pseudoodborníci zrealizovali na republice řadu dalších smrtících ran formou špatného hospodaření, líbivé politiky, špatné legislativy, nedostatečné kontroly, absence vymáhání práva...
Jo spravit to nebude lehké právě proto, že se nám do společnosti vkradla skutečná chudoba jedněch a chamtivost druhých nepominula. A stát asi opravdu nemá z čeho rozdávat.
Já souhlasím s tím, že bychom měli být zodpovědní, že bychom měli vzít osud do svých rukou, ale když vidím, kolik lidí má problém se vzděláním, posléze kvalifikací a do toho grázlíky, kteří "přečůrávají" zákony... To, že se záležitosti této republiky protlačí ke schválení díky jednomu hlasu nepravomocně odsouzeného poslance...
Schody se nezametou odspoda nahoru a ryba smrdí od hlavy - to všichni víme. Ale konkrétní návod nemám. Musíme začít každý u sebe, teda hlavně ti, co kradou. Pak najít Někde Nějaké lepší vládce...
Hezký zbytek večera!
P.S.: Pokusím se vymyslet nějaké další postupové kroky ;-)
Stále slyšíme, že je málo dětí a že nebudou peníze. Proč mít vícedětí, když není práce. V Praze např. byly zrušeny dělnické profese a město je plné úředníku, kteří žádné hodnoty netvoří, sedí ve svých ulitách, nechaji se terorizovat šéfy, kteří z toho mají srandu a bojí se promluvit o vyjítí na ulici už ani nemluvě. Nedělejme si starosti, vlády pravicového typu vždy dovezou lid který bude poslouchat,a o to také jde. Prostě vláda vymění národ, tak jak kdysi naznačil snad Brecht v Německu. Nebo, že by nová Francouská revoluce a podřezat byrokraty?
Tobě bude Jendo dost pod 30. Jinak bys pamatoval, že pod opravdu levicovou vládou se poslouchalo daleko víc. Tím ale netvrdím, že současný stav je OK, ale alespoň se nemusíš přetvařovat.
zatím
Přečti si od Richarda Adamse: Daleká cesta za domovem
Praktiky generála Čistce a místo, kde byli králíci vypasení a spokojení, dokonalá alegorie na socialismus (dobu před rokem 89). Jen nevím, jestli to dokáže ocenit někdo, kdo tu dobu nezažil.
Ja jsem tu dobu zazil. Zhruba tak do roku 1997 jsem si jeste myslel, ze to tu bude jednou normalni zeme. Potom uz se to zaclo opet vracet zpet k tomu, co jsem zazil predtim (jen se nektera slova vymenila za jina).
V te dobe (prvni polovina devedesatych let) do Prahy jezdilo hodne (prevazne mladych) lidi ze zahranici, protoze zde jeste byla svoboda (kluby atd.) a rikali, ze je treba si to uzit, protoze to nebude trvat vecne. A meli pravdu. Ukazkou moci "nove" politiky bylo napriklad uzavreni RC Bunkr, pak uz to slo jedno s druhym ... To co je dnes z centra Prahy (nablyskana bida) uz nema cenu komentovat, pekne popsano v tomto dokumentu http://www.ceskatelevize.cz/porady/10181569604-vidim-mesto/20856226914/
Jooo, taky mám ten pocit, že co jsme vykopali po 89. dveřma na východ nám sem teď leze ve zdokonalené formě okny ze západu (RVHP vs EU, SSSR vs BRD). příznačné je i to, že obojí jsou systémy, které se v měnících se podmínkách nedokažou přizpůsobit a vzrůstající vnitřní pnutí kompenzují rostoucí centralizací.
Zatím se ještě můžeme o něco volněji vykřičet a odvětrat frustraci. Jakmile tohle skončí, nastoupí rychlá cesta ke konci. Tím jsme ale už hodně daleko daleko od původního tématu.
Ledaže bychom se k němu vrátili dialektickým konstatováním, že tím, že Moderní Doba "vysvobodila ženu z domácnosti tím že jí umožnila pracovat a "osamostatnit se" " zároveň vytvořila společenský tlak který ji k práci donutil čímž ji zároveň donutil vyměnit mateřství za kariéru.
No, oni to staří lidé také nemají lehké. Oni by kolikrát raději zemřeli, protože je sužují bolestné nemoci. Ale nemůžou, protože lékař je povinen dát jim všemožné léky, aby jim zachoval život. Budeš jen ležet, budeš se trápit, ale uděláme co nejvíc pro to, abys trpěl co nejdéle....
Proč výzkumníci místo prodlužování života nebádají nad tím, jak prodloužit plodný život žen? Aby žena mohla bez problémů porodit do
dejme tomu 45 let, aby se nemusela třást, že už po třicítce bude mít problémy s otěhotněním. Jenže to je asi moc těžké, to nikdo bádat nebude. A, samozřejmě, to nebude financovat žádná továrna na výrobu léků - to by museli být úplně blbí, že ano. Tento výzkum by museli financovat státy Evropy, protože se jich to týká.
Kdyby mohly mít ženy děti do pozdějšího věku, bylo by více dětí. A také kdyby měli více právní ochrany - vždyť která "montovna" chrání ženy-matky? Přispívá jim na letní tábory pro děti, nevyhodí je z práce, když jsou děti častěji nemocné, umožní jim vyzvednout dítě mimořádně ze školky nebo ze školy, když tam náhle onemocní, dostane horečku? Víte o nějaké? Všude se argumentuje, že je pružná pracovní doba a podobně. Ovšem já jsem neslyšela, že by bylo možné, aby máma přišla do práce později nebo odešla dříve, pokud to není nějaká vyjímečná práce. Oni obyčejní tátové na tom nejsou lépe. Když nemůžou dělat na protisměny apod., tak to mají opravdu těžké. Babičky chodí do důchodu čím dál později - ani tohle nefunguje. Jsem ráda, že jsem stará. Nechtěla bych nyní být mladým rodičem ani za nic!
3 děti jsem vychovala, dělala jsem jen na ranní směnu, na zkrácenou pracovní dobu - kde bych to dneska sehnala.
Troufám si tvrdit, že na tom bádá spousta vědců. Možná míň, než na prodlužování života, ale ne zas až o tolik.
Jenomže ony to jsou spojité nádoby: porodit v 45 si můžete dovolit, pokud s otcem budete ještě v 70 (lépe 75) ekonomicky aktivní, abyste to dítě mohli podporovat při studiu (a ideálně i zakládání rodiny - ručení u půjček a tak). Takže je třeba prodlužovat i délku aktivního života.
Průměrný věk matek se neustále zvyšuje a podíl dětí narozených matkám nad 40 stále roste (i když to jsou stále jednotky procent). Takže Husákovy děti ještě nemají "odrozeno".
V té druhé části s Vámi plně souhlasím.
Už dnes živí ti co vydělávají a opravdu platí daně kromě politiků, úředníků také narůstající minoritu cikánů, kteří již zamlada získávají invaliditu a stále se nadměrně množí. Tím zkreslují faktickou porodnost. Faktická čísla o počtu populace, která by případně po dosažení dospělosti vydělávala na důchodce jsou o to horší.
Tohle by mohla částečně řešit dříve zmíněná vertikalizace systému. Že by nezanedbatelnou část důchodu tvořily příspěvky z odvodů vlastních potomků. Pak by zmiňované množící se menšině byly jejich nepracující děti málo platné a buď by se je snažili více vést k práci, nebo byjich měli méně. A vesměs pracující děti vesměs pracující větší části obyvatelstva by nemusely (nebo aspoň ne tolik) přispívat na dříve zmíněné.