Začátkem května 2010 mě potkalo to, co je noční můrou všech cestovatelů a dovolenkářů – úraz v zahraničí. Když jsem v pátek večer odlétal směr Mallorka s platební kartou Diners Club s cestovním pojištěním, těšil jsem se na prodloužený víkend strávený uprostřed přátel na krásném ostrově, který ještě nebude zahlcen turisty. Bohužel však pro mě skončil předčasně.
Špatný krok na schodech hotelu znamenal uklouznutí o schod níže a jemné prasknutí v kolenu. Sobotní večer jsem tak zahájil třepaje se na dlažbě hotelu a nechápal jsem, co se děje. Byl jsem dopraven zpět na pokoj a očekával jsem další vývoj. V neděli večer však koleno natékalo stálo více, a tak nezbylo, než kontaktovat asistenční službu pojišťovny s prosbou o pomoc. Primárně mi šlo o berle, věřil jsem, že zranění není nijak vážné.
Anděl spásy na telefonu
Asistenční služba po ověření platnosti mého pojištění si vyžádala údaje o adrese hotelu, aby zajistila smluvní zdravotnické zařízení. Po chvíli se však ozvali s tím, že v daném městě není a že mám požádat recepci hotelu o přivolání lékaře. Dostavil se do 15 minut, konstatoval nutnost převozu k ošetření na kliniku a naznačil mi, že to nebude jen tak. Šel jsem do mdlob. Za prvotní ošetření si žádal 85 eur.
Následně přivolal sanitku, která mě odvezla do nemocnice. Naštěstí, neboť v té době jsem již nebyl schopen pohybu ani s pomocí dalších lidí. V nemocnici následovala telefonická konfirmace platnosti cestovního pojištění asistenční službou, což jsem ve svém stavu nesmírně ocenil. Nedokázal jsem si představit, že bych to měl vyřizovat sám. Odvoz na rentgen a zpět na ošetřovnu. Předpokládaná krev v kolenu se na rentgenu potvrdila, následně mi z kolena vytáhli 50 ml tekutiny, dali dlahu a domluvili jsme se, že v úterý ráno, tedy v den odletu, se dostavím ke kontrole stavu a k vystavení certifikátu o tom, že jsem schopen letecké přepravy. Bez něj by mě do letadla nepustili. Pro mě to byla celkem šokující informace, a v duchu jsem byl rád, že jsem to zjistil již zde, a ne až na letišti. Spolu s berlemi a recepty na léky jsem byl v noci vypraven zpět na hotel.
S dlahou nepoletím
V pondělí ráno mi byly spolu s léky přineseny injekce heparinu ke každodenní aplikaci. Vzhledem k mému psychickému odporu k tomuto lékařskému nástroji jsem byl rád, že si je nemusím aplikovat sám. Současně se opět ozývá asistenční služba, aby zjistila stav, ptá se na číslo letu zpět a avizuje, že se odpoledne ozve s dalšími informacemi.
Jejich informace však nejsou příznivé, s dlahou mohu do letadla pouze se zajištěným extra seat, nebo na provizorním lůžku – stretcheru, a není vůbec jasné, zdali odletím. Polévá mě horko, a domlouváme se na tom, že hned v úterý ráno po kontrole v nemocnici si opět zavoláme, a domluvíme se podle výsledků ošetření.
To dopadlo dobře, dostal jsem certifikát na let pouze s extra seat, a tudíž jsem nepředpokládal problém s přepravou. Ještě cestou z nemocnice se však od asistenční služby dozvídám, že s Ryanairem se domů nedostanu a že se můj pobyt na Mallorce prodlouží na zatím neznámou dobu, po kterou mi pojišťovna uhradí hotel a zároveň sežene vhodné spojení do střední Evropy. Věděli jsme první: Levné letenky Ryanair při platbě kartou Visa Electron končí. Máme řešení
Bez opatrovníka nepřežiji
Na toto šokující sdělení jsem reagoval žádostí o povolení opatrovníka, neboť s tou dlahou jsem nebyl schopen se o sebe sám postarat, natož absolvovat přepravu zpět domů. Je mi přislíbeno projednání této žádosti s pojišťovnou. Zároveň jsem prosebně začal shánět mezi přáteli toho, kdo je ochoten tam se mnou zůstat. Podařilo se, jsem zachráněn. V době odjezdu ostatních na letiště mi volá asistenční služba, že z pojistných podmínek mám nárok na opatrovníka pouze při hospitalizaci nad 7 dnů, ale pojišťovna svolila, že mi proplatí letenku pro opatrovníka, a poletíme zřejmě ve čtvrtek. V té chvíli mi dochází, jaké jsem měl štěstí na pojišťovnu.
Bohužel problémům není konec, ve středu ráno je mi oznamováno, že plánovaný čtvrteční návrat přes Barcelonu se neuskuteční, neboť mne aerolinie s dlahou odmítají vzít na palubu letu z Mallorky do Barcelony pouze s extra seat, a zajištění stretcheru si vyžádá několik dnů. Okamžitě navrhuji, zdali by nebylo možné se do Barcelony přesunout trajektem, vzhledem k charakteru zranění mi připadá naprosto přehnaná potřeba lůžka, zvláště pokud z Barcelony do Vídně mohu letět s extra seat. Po čase se ale trajekt ukazuje jako nereálná možnost, a předpokládaný návrat se posouvá na neděli, a na stretcheru. Proč je to jen ostrov, jinak už by bylo na cestě auto, které mě doveze domů!
Záchrana ze Švýcarska
Pomalu se začínám duševně smiřovat s tím, že budu centrem pozornosti 150 párů očí v letadle, a v tom středeční začínající noc přerušuje telefon s úžasnou zprávou. Asistenční službě se podařilo dojednat se Swissem transport pouze s extra seat, a to již na sobotu. Nejlepší možná zpráva.
V pátek ráno dle dohody jedu opět na kontrolu do nemocnice a obnovení platnosti certifikátu k letu s dlahou. Původně plánovaný prodloužený víkend trvá již týden. Hotel mi z kapacitních důvodů již nemůže znovu prodloužit pobyt, a asistenční služba sama bryskně zajišťuje a hradí jeden z blízkých hotelů. Náročnost těchto přesunů mi naznačuje, že při transportu ještě leccos zakusím.
V sobotu dopoledne mě taxi odváží na letiště, kde dostávám invalidní vozík a palubní vstupenky na let do Curychu a z Curychu do Vídně. Během celé cesty je invalidní vozík vždy u letadla připraven, což mě mile překvapuje. Bez něj bych nebyl schopen překonat dlouhé letištní koridory. Asistenční služba skutečně nic neponechala náhodě, a v průběhu celého dne stále prověřuje, zda je vše v pořádku. Na letišti ve Vídni již čeká sanitka, a jsem tomu velmi rád, neboť oba lety a pohyby po letištích nebyly pro mou nohu vůbec příjemné. Konečně se čtyřdenním zpožděním se dostávám domů a jsem strašně vděčný za asistenci, které se mi ze strany pojišťovny dostalo.
Nešlo o žádnou banalitu
Ihned po víkendu jdu podle pokynů kliniky na Mallorce do nemocnice, a ještě týž den se musím podrobit operaci kolena, a nejméně dva měsíce nebudu chodit. Když si vzpomenu na prvotní příčinu, nechci tomu uvěřit. Ale při vědomí celé anabáze, kterou jsem podstoupil, se tomu nedivím.
Můj případ ukazuje, že cestovní pojištění není žádná banalita, ale v případě potřeby naprosto nezbytné. Ani ne tak pro samotné ošetření, které přišlo na stovky eur. Ale dostat mě domů byl oříšek i pro profesionály v oboru, a to přitom Mallorku nelze považovat z turistického hlediska za místo, kde dávají lišky dobrou noc.
Proto se při sjednávání pojištění na vaše zahraniční cesty zkuste informovat i o těchto aspektech pojištění, na které jsem narazil, tedy např. na podmínky uznání opatrovníka, proplacení hotelu při nutném prodloužení pobytu a finanční limity na repatriaci, neboť let s provizorním lůžkem – stretcherem znamená demontáž 3 řad sedadel z letadla, což jistě nebude levná záležitost. Jinak by se cestovní pojištění mohlo ukázat jako polovičaté ve chvíli, kdy již bude pozdě.
Pozn. autor textu by rád využil této příležitosti k tomu, aby poděkoval pojišťovně Chartis Europe a asistenční službě Travel Guard za příkladnou a bezchybnou pomoc při řešení následků jeho úrazu, a zároveň své opatrovnici za péči poskytnutou po dobu pobytu i během cesty zpět.
