Závěť z doby, kdy je zůstavitel v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení, odkazující majetek zdravotníkům nebo pečovatelům je platná, jen když ji sepíše notář. A co když se služby poskytují ambulantně? Také platí omezení? Může po klientovi dědit asistent sociální péče?
Paní vydědila svou dceru (přičemž vydědění vztáhla i na její děti) a odkázala veškerý svůj majetek muži, který ve vztahu k ní vykonával funkci asistenta sociální péče. To se pochopitelně dceři nelíbilo. A tak došlo ke sporu o dědictví mezi dcerou jako žalobkyní a asistentem jako žalovaným.
Dcera napadla platnost závěti, protože muž podle jejího názoru nebyl osobou způsobilou dědit. A také měla za to, že nebyly dány důvody k jejímu vydědění. Vztahy v rodině byly vskutku vyhrocené a špatné.
Jak je to s pořízením pro případ smrti (závětí) v době, kdy je zůstavitel v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení
Dcera argumentovala mj. ust. § 1493 odst. 1. o. z.:
Pořídil-li zůstavitel pro případ smrti v době, kdy byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo kdy jinak přijímal jeho služby, a povolal-li za dědice nebo odkazovníka osobu, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí, je povolání těchto osob za dědice nebo odkazovníka neplatné, ledaže se tak stalo závětí učiněnou ve formě veřejné listiny.
Není tedy možné platně odkázat majetek např. ošetřujícímu lékaři, zdravotní sestře v nemocnici, pečovateli v ústavu závětí sepsanou vlastní rukou nebo za pomocí svědků v době, kdy je klient v takovém zařízení umístěn. Možné to je pouze ve formě notářského zápisu. A daná závěť takto sepsána nebyla.
Sociální pomoc poskytovaná na základě smlouvy podle zákona o sociálních službách
Sociální pomoc (asistence) byla zůstavitelce poskytována na základě smlouvy o poskytnutí pomoci (podle ust. § 83 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 366/2011 Sb.), a to v rozsahu pomoci při zvládání základních životních potřeb při nákupech, jednání v peněžních ústavech, pojišťovnách a na úřadech, v domácnosti, a to „dle potřeby, s předpokladem 4 hodiny týdně“.
Dcera byla úspěšná u soudu 1. stupně, který rozhodl, že je dědičkou zesnulé matky a naopak žalovaný muž dědicem není. Jeho verdikt potvrdil i odvolací soud. Soudy měly za to, že asistent sociální péče je postaven na roveň zařízení, kde se poskytují sociální služby, když tyto služby vlastně nahrazuje a že ust. § 1493 odst. 1 o. z. pamatuje právě na situace, kdy osoby, které jsou adresátem takové péče, jsou již z povahy věci náchylnější k úkonům, jako je např. závěť ve prospěch takového zařízení nebo osoby, která takovou sociální péči poskytuje.
S tím však muž, kterému paní odkázala svůj majetek, nesouhlasil a obrátil se s dovoláním na Nejvyšší soud. Měl za to, že nižší soudy nepřípustně rozšířily oproti textu zákona zákaz odkázat majetek.
Platí omezení pořídit závěť i vůči asistentovi sociální péče?
Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 24 Cdo 924/2024, ze dne 12. 6. 2024) řeší otázku, zda je třeba aplikovat omezující ust. § 1493 odst. 1 o. z. o možnosti a o formě pořízení pro případ smrti v době, kdy byl zůstavitel v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení, rovněž na situaci, kdy je závětí povolán za dědice zůstavitele asistent sociální péče.
Notář musí dohlédnout na to, aby vůle zůstavitele byla svobodná a nedošlo ke zneužití jeho závislosti
Citované ust. § 1493 o. z. přináší omezení zůstavitelovy svobody v tom směru, že může ve prospěch určitého okruhu osob pořídit jen kvalifikovanou formou závěti (ustanovuje-li dědice) či dovětku (povolává-li odkazovníka) v podobě veřejné listiny, tedy zejména notářským zápisem (ust. § 3026 odst. 2 o. z.).
Právní důsledky pořízení pro případ smrti, lidské i majetkové, vyžadují projev poslední vůle učiněný v klidu, po zralé úvaze a s rozvahou, svobodně a bez závislosti na jiných osobách. Proto je neplatné povolání za dědice osoby, která spravuje zařízení poskytující zdravotnické nebo sociální služby nebo která je v něm zaměstnána, stalo-li se tak pořízením pro případ smrti učiněným v době, kdy se zůstavitel nalézal v péči takového zařízení nebo kdy jinak přijímal jeho služby.
Výjimka je možná jen pro pořízení ve formě veřejné listiny (notářským zápisem), protože taková závěť je výlučným projevem vůle zůstavitele a osoba, která sepisuje veřejnou listinu o závěti, má povinnost přesvědčit se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení, proto odpadá obava z nepřípustného zůstavitelova ovlivňování.
Účelem tohoto omezení (zakotveného v ust. § 1493 o. z.) je působit preventivně a předcházet případům zneužití závislosti zůstavitele na osobě, již povolává za svého dědice nebo odkazovníka. Zákonné omezení pořizovací volnosti zůstavitele se vztahuje jen na případy, kdy zůstavitel pořizuje o svém majetku pro případ smrti v době, kdy je v péči zařízení, které mu poskytuje zdravotnické nebo sociální služby, nebo kdy jinak přijímá služby tohoto zařízení.
Nejsou stanoveny žádné další podrobnosti ohledně typu zařízení či druhu služeb, které toto zařízení zůstaviteli poskytuje, na nějž ustanovení dopadá. Lze se proto domnívat, že půjde o zařízení, v nichž jsou poskytovány zdravotní či sociální služby podle zvláštních zákonů (zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).
Pro koho platí omezení, na jaká zařízení a jejich pracovníky se vztahuje?
Přehled zařízení sociálních služeb zřízených pro poskytování sociálních služeb je uvedený v ust. § 34 zákona o sociálních službách, jsou jimi například
- domovy pro osoby se zdravotním postižením,
- domovy pro seniory,
- chráněné bydlení,
- azylové domy,
- zařízení pro krizovou pomoc,
- terapeutické komunity,
- sociální poradny,
- centra sociálně rehabilitačních služeb atd.
Osobami, na něž se zpřísněná forma závěti vztahuje, jsou pak
- správce zařízení (tedy vlastník nebo provozovatel zařízení),
- zaměstnanec
- nebo osoba, která v zařízení jinak působí (tedy na základě jiného než základního pracovněprávního vztahu).
Pojem „zařízení“ nutno vykládat extenzivně a podřazovat pod něj nejen právnické osoby (např. nemocnice, polikliniky, léčebny dlouhodobě nemocných, hospice, domovy pro seniory či domovy se zvláštním režimem), ale též podnikající fyzické osoby (např. samostatně působící lékaře).
Za „zařízení“ je však nutno považovat např. i zařízení, jež provozuje svou činnost bez příslušného oprávnění, nebo zařízení, které se obsahem své činnosti blíží činnosti zařízení shora uvedených.
Omezení odkázat majetek platí i pro ambulantní zařízení a jeho pracovníky
Je však řada zdravotních a sociálních služeb poskytovaných ambulantně, kdy je zůstavitel doma a do některých zařízení takového charakteru dochází, popřípadě jejich pracovníci, případně dobrovolníci, dochází za zůstavitelem do jeho bytu. I závěť ve prospěch takových zařízení a osob v nich zaměstnaných nebo jinak působících, učiněná ve formě soukromé (a ne veřejné) listiny, není platná.
Dochází však také k situacím, kdy zůstavitel žije ve svém bytě a přijímá v něm určité služby poskytované sociálními zařízeními, společnostmi a jejich zaměstnanci nebo dobrovolníky nebo dochází denně, případně občas, do nějakého centra sociálních služeb k přijetí určité služby a poté jde zase domů. Může jít např. o dovoz obědů, zajišťování úklidu, ošetřování apod.
Také jsou již organizace, jež monitorují pomocí elektronického zařízení na dálku stav zůstavitele, a zjistí-li, že upadl na zem nebo že se delší dobu nehýbe, vyšlou na místo svého pracovníka nebo zdravotníka, kteří zůstaviteli pomohou a případně jej ošetří.
I v těchto případech bude závěť zůstavitele neplatná, když povolal za dědice nebo odkazovníka osobu, která takové zařízení spravuje, nebo je v něm zaměstnána, nebo v něm jinak působí, a nebude sepsána ve formě notářského zápisu.
Rozhodující je stav závislosti klienta-zůstavitele na poskytovaných službách a jejich soustavnost
Péčí nebo jiným přijímáním služeb je nutno rozumět jakékoliv přijímání zdravotnických nebo sociálních služeb, které však musí mít kontinuální a intenzivní charakter (celodenní nepřetržitá péče, pravidelná každodenní péče (dovoz obědů, mytí, úklid) apod.). Právě kontinuálnost a intenzita zde totiž dávají vzniknout určitému stavu závislosti.
Při posuzování toho, zda byla podmínka kontinuálnosti a intenzity péče splněna, je třeba zkoumat, v jakém rozsahu se asistent o opečovávaného staral.
Nejvyšší soud dospěl k tomu, že z obsahu smlouvy o sociální pomoci uzavřené mezi žalovaným mužem, kterému byl odkázán majetek, a zůstavitelkou v posuzovaném případě je více než zřejmé, že rozsah pomoci nemohl dosáhnout potřebné intenzity ani kontinuálního charakteru přijímaných služeb, spočíval-li v čase poskytování pomoci „dle potřeby, předpoklad 4 hodiny týdně“ a v rozsahu pomoci „při nákupech, jednání v peněžních ústavech, pojišťovnách a na úřadech“.
Nadto zůstavitelka byla až do své smrti klientkou Domu pro seniory s pečovatelskou službou, kde je poskytována řada nadstandardních služeb mj. i v oblasti zdraví, nevyjímaje zprostředkování ošetřovatelských služeb a sociálních služeb.
Asistent sociálních služeb však pracoval samostatně, neměl k domu pro seniory žádný vztah, nebyl v něm zaměstnán a ani pod ním nepůsobil.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že péče žalovaného o zůstavitelku zcela zjevně nepředstavovala péči „sociálního zařízení“, a tudíž nelze aplikovat omezující ust. § 1493 odst. 1 o. z. o neplatnosti závěti zůstavitelky ve prospěch žalovaného (z důvodu, že nebyla učiněna formou veřejné listiny).
Nejvyšší soud rozhodnutí nižších soudů zrušil. Řízení bude pokračovat. Závěť ve prospěch asistenta je platná. Naproti tomu vydědění je neplatné. Asistent tedy bude dědit a dcera získá aspoň povinný díl z dědictví.
Více k tématu:
ČLÁNKY DO MAILU